Dalibor Mráz

Dalibor: AI umí výborně vyrobit dojem, že jste efektivní.

Filip: oni, aby je efektivně naskenovali, tak jim vlastně jako uříznou ten hřbet, aby to jako mohli pro-prohnat tím skenerem.

Dalibor: měli jsme tři sta lidí a teď těch lidí máme přes dva tisíce.

Jindřich: píšou přesně jak sedmdesát procent firmy jako propustili, že už mají jenom AI agenty

Dalibor: model není trénovaný na, na faktičnost, ale na věrohodnost,

Jindřich: Dnešním hostem je Dalibor Mráz, leadl-lídr platformy Čech na AI, která rozjíždí umělou inteligenci v celém Moravskoslezském kraji. Začínal jako bubeník, dnes vede AI vývoj a v roce 2025 dostal ocenění AI osobnost roku. Za pár týdnů pořádá největší český AI festival. Dalibore, díky, žes našel čas a vítej v DeepLink show.

Dalibor: Díky, chrapi

Filip: Ahoj Dalibore, taky tě vítám. Vítám i naše diváky a začít. Když by ses nám měl představit, kdo jsi vlastně teďka? Protože ty tu svoji kariéru máš docela jako pestrou tak, ale když bys měl říct, co děláš teďka a doplnit Intru, co by to bylo?

Dalibor: Hm, co dělám teďka? Tak primárně mě živí vývoj. Jsem ve lídrských týmech, které ručí za AI delivery a před prostě třemi lety to byly většinou jako nějaké třeba vědecko výzkumné modely a tak dále. Prostě to znamená něco, co mělo třeba pomoct v laboratořích a tak dále. A vlastně postupem času se jako ten scope samozřejmě zvětšuje. už se řeší jako i AI adopce. To znamená, lidé se na mě otáčí s firmama, když potřebujou dát dohromady nějaký-- ale nebavíme se o AI adopci, že prostě za váma přijdeme a učíme vás Chat GPT. Jo, je to, je to spíš infrastrukturální jako záležitost, datová věc. To znamená, že tam jako do té firmy jako instalujeme určité da-datové architektury a tak dále. Trošku se o to jakoby staráme, trošku jakoby optimalizujeme nějaké inference a tak dále. To znamená, je to vlastně takový jako komplexní proces. Ehm, tak tady tohle se teďka poměrně dost zvyšuje. To znamená, to je taky, tu máme nějakej vývoj, máme nějakou jakoby AI adopci, ale samozřejmě tam máme i černou AI, což je produkt pod Černou kostkou, knihovna. To jsem vlastně teďka na poslední rok a půl jsem čuchnul i do veřejného sektoru. A přiznám se vám, že to je teda jako teda velké dobrodružství. Jako já jsem celý život vyrostl jako v soukromém sektoru. Můj taťka je podnikatel a já jsem jako z podnikatelské rodiny. A jako když jsem se rok a půl poprvé dostal do Černé kostky, což je příspěvková organizace pod krajem, tak vlastně za ten rok a půl jsem se nestihl aklimatizovat vůbec. Jakože to je tak jinej svět. To je, jestli znáte Zootropolis, jak tam jsou,

Filip: Yeah.

Dalibor: a prostě

Jindřich: Byla scéna. Aha

Dalibor: jako a vlastně zrovna v té, zrovna v Černé kostce jsou fakt jako hrozně progresivní lidé, jo, ale obecně v tom veřejném sektoru ty pravidla jsou úplně jiné. To je, jako kdybyste vzali a vytvořili jako říši paralelního světa, ve kterém fungujou úplně jiné zákony, úplně gravitace funguje jinak, všechno funguje jinak. tam najednou jakoby jako se snažíme dělat něco jako pro lidi. To znamená jako dostat mezi ně nějakým způsobem informace o těch AI inovacích, trošku, trošku mírnit ten hype, dostávat mezi ně něco, něco jako něco valuable. Na druhou stranu dělat tam největší AI event v České republice je teda jako velká výzva. A dost jsme všichni teda zešedli, ale jako jo, Jakože

Jindřich: Tak k těmhle všem tématům jako určitě ještě dostaneme, ale možná ještě dokud jsme na začátku, tak, eh, vlastně už to částečně Filip zmínil. Ty máš za sebou nějakou bubenickou a filmarskou kariéru, tak můžeš nám jenom tohleto třeba shrnout, jak to probíhalo?

Dalibor: Jako jsem, jsem to schopnej asi shrnout. Eh, já jsem se hodně věnoval jakoby umění, protože jsem z umělecké rodiny. Můj taťka je režisér, moje mamka je animátorka, malířka, takže já jsem jakoby z hodně jako umělecky založené rodiny. Nicméně jsme jako ve filmovém průmyslu a filmový průmysl je dost nerdy, jakože prostě jakmile

Filip: Mhm.

Dalibor: v postprodukci tak dále, tak ty lidi jsou jako většina z nich jsou jakoby poměrně dost jako nerdi. A to je jedno, jestli to je zvuk, VFX, eh, střih, animace nebo cokoliv, co to je. tady v tom prostředí já jsem vyrostl, jo? A to znamená, dlouho jsem byl v hudbě a přesunul jsem se do kultury. Hodně jsem cvičil i na bicí. Tam jsem vlastně zjistil, že mě to spíš učilo se soustředit. To znamená, ten cíl nebyl jakoby umět hrát na ten nástroj, ale obecně jakoby vybudovat nějakej skill set, eh, který se dá víceméně potom přenášet. A to jsem vlastně jako zjistil až později. To mi bylo nějakých dvacet, dvacet dva, dvacet tři, začal jsem se rozkoukávat právě i po IT tam jsem vlastně začínal už postupně migrovat. A mám za sebou i samozřejmě nějaké, nějaké věci ve filmovém průmyslu, protože ro-lo-logicky byla to velká, jako byla to rodinná firma, jo, to byla taková

Filip: Mhm.

Dalibor: tradice. Takže my jsme tam, jsem pomáhal hodně taťkovi, mamce a potom přišel jeden moment, kdy jsem si řekl hele, já musím úplně jako úplně jinam, jako naplno. Takže vlastně jsem jako utekl úplně do jiných vod, jiných segmentů, kde jsem víceméně na začátku neměl žádné kontakty, žádné konexe, nikde jsem neměl umetenou cestu, nic. Prostě všechno jsem si musel jako začít řešit sám. A to bylo právě IT. To znamená, já mám jako k IT hodně specifickej vztah, protože jsem tam vešel, aniž bych k tomu měl jakoby ten předpoklad. Musel jsem si spoustu věcí dostudovat, strašně moc věcí se doučit. Prostě jsem tam jel pokus omyl strašně dlouho a, a tada a teď jsem tady nějak, no. Ale pořád se člověk má samozřejmě jako co učit, že je to,

Filip: Tak to je asi jako napořád, že jo?

Dalibor: Je, je to velký obor, no, krásnej obor.

Filip: Hele a co tě na tom IT vlastně zaujalo? Protože jako z mýho pohledu jsou to vlastně jako dva odlišný světy. Takovej ten uměleckej, takovej ten jako že jo, kreativní a pak to IT, kde prostě máš ty technologie, máš ty pravidla, byť jako ta kreativita tam je taky. C-c-co bylo ten motivátor?

Dalibor: za sebou patnáct let v uměleckém průmyslu a mám za sebou, už to bude za chvilku, za chvilku deset let v IT. A můžu říct, že to jsou vlastně, že to je to stejné. Eh,

Filip: Угу

Dalibor: eh, oba ty obory mají v sobě hrozně moc kreativních profesí a hodně moc takových těch exekutivních profesí. Jo, to je vlastně i v uměleckých oborech je to to stejné. znamená, že když se vytváří nějaký produkt, takže buď si teda děláte něco pro sebe a děláte si svoji vlastní aplikaci, kterou používáte ve vlast-- jako, a to je spoustu umělců, kteří si dělají hudbu sami pro sebe, aby si udělali radost. Ale potom je, že stavíte, eh, produkt. To znamená, já nevím, jako máte jakoby naše popové kapely, které prostě staví skladby nějakým způsobem, jak se to většinou děláva, to zaujalo více lidí. A to je vlastně dost podobnej princip, jako když budete aplikaci pro více lidí, jo? To znamená, je to úplně stejným způsobem jakoby kreativní. Eh, tam věci stavět, můžete tam, můžete tam věci jako vytvářet. Ten, ten efekt vidíte. To znamená, že v hudbě nebo ve filmu vidíte ten film, tady vidíte tu aplikaci nebo, nebo ten systém nebo tu architekturu, nebo něco se používá. To znamená, jako vytváříte takové jakoby divně hmatatelně nehmatatelné jako věci. To znamená, ten, kdo rád něco tvoří, tak si najde, a je jedno, jestli to je IT nebo film, nebo jestli to je umění. Jako ty principy jsou fakt dost podobné. Jako z mého pohledu teda.

Jindřich: Můžeš ještě, eh, prosím tě trošku přiblížit, vlastně jsem taky zmínil na začátku a to, že jsi dostal to ocenění jako AI osobnost roku. Eh, co to bylo za anketu a jak jsi vlastně tohle ocenění získal? Případně posunulo tě to někam, vnímáš?

Dalibor: To jak jsem ho získal, to nevím. Jako já fakt nevím. Jo, jako reálně já jsem tam jel, eh, do Prahy a jako já jsem na to neměl připravenej žádnej speech, žádný děkovný

Filip: OK

Dalibor: Jako, jako zaznělo moje jméno a já jsem se tam jako dost, eh, divně vypotácel na pódium a vlastně jsem jako nic neřek, jenom jsem jako rozhazoval rukama a řekl jsem, že jsem to nečekal, což byla vlastně pravda a že vlastně jsem si nic nepřipravil a že vlastně nevím, co mám říct.

Filip: oni tě jenom pozvali a ty jsi prostě vůbec netušil, jako že seš ani v nějaký ty nominaci a že to... Ok.

Dalibor: já jsem byl jakože prostě supportnu jako spoustu lidí, kterým fandím a, a vlastně jako dostal jsem prostě jako ocenění, což je jako vlastně fakt jako hezký. A to, jak s ním člověk naloží, tak to už je věc druhá, že? Protože jako, jako kariéra se na tom stavět nedá, jo, protože jako to ocenění je spíš, jak to říct, jako že něco děláte intenzivně a nějací lidi si toho nějak všimli, tak si řekli: "Ok, hele, tihle lidi to jako se tomu fakt jako, jako věnujou." Eh, ale jako kdybych se, nevím, někde hlásil do nějaké firmy a dal jsem, řekl, že jsem Osobnost roku, tak pro tu firmu to je dost jako, jako složitě uchopitelné, jo. Čaute

Filip: assim.

Dalibor: jako já prostě tady máte CVčko, já jsem Osobnost roku jako AI. Takže pro ty lidi to je takové jako no ok, co s tím a teda co máš za sebou, víš? Jakože jaké

Filip: Ja ja.

Dalibor: Takže vlastně jako, jakoby, je to nice to have, ale nemyslím si, že, že to je, ehm, že to je úplně od těch, od těch-- ty ocenění jsou jenom jako benefit jako toho

Filip: Hm.

Dalibor: portfolia, co děláte, že vám říkají: "Hele, tak dělá-- jako to, co teď děláš, tak vlastně lidé vnímají spíš pozitivně." Jo,

Filip: É sim

Dalibor: spíš jako nějakej jako feedback jako, jako veřejnosti, což je vždycky jako dobrý vědět, jo. Na druhou stranu vím, že spoustu lidí dělá strašně moc jako dobrých věcí a těch ocenění tolik není, abych jich rozdal hrozně moc nejradši těm lidem, protože teďka čím víc v tom jsem, tak tím víc vidím těch spoustu neviditelných šedých eminencí, které jako dělají fakt strašně dobrou práci. Jo, jako jo, takže, takže, hm, je to nice to have a vážím si toho samozřejmě.

Filip: Tak hlavně taky já to vnímám i jako asi dobrou vstupenku pro tebe k nějakým dalším médiím, ne? Že jako média na tohle docela slyšej, že jako když pak chceš propagovat nějakej projekt nebo i Černou AI, tak jako asi jsi pak pro ně přístupnější, ne?

Dalibor: Jo, tak jako když už, když už člověk něco takového získá, tak samozřejmě to jako přemýšleli jsme jako jak by, jak by se to dalo jako zužitkovat. Ale přesně jak říkáš, je to pro třeba pro ty média, Není to, jako ne všechna média ví, co to je Osobnosti AI, ne všechna média ví, co to je AI Awards, že jo. Oni jako

Filip: É sim

Dalibor: je prostě nějaká cena, ale těch cen je fakt jako spoustu, že, všude možně po

Filip: Hm.

Dalibor: To znamená, hm, je, jo, jako jo, jako dívej, jako vždycky je lepší nějakou cenu mít než nemít, jo. Takže to

Filip: I see.

Dalibor: je to super, ale jako nestavět na tom kariéru. Nemyslím si, že, že to je ten jako mind breaking

Jindřich: A pokud se nepletu, tak to je ocenění od Český asociace umělé inteligence. A tušíš, jak to tam probíhá? Jestli tam je jako jenom nějaká rada, která dá hlavy jako dohromady, eh, nebo jestli tam je jako nějaká porota a případně se hlasujou lidi, z koho vybírají, jestli třeba i já tam můžu někoho doporučit a tak dál.

Dalibor: já mám, já mám pocit, že to hlasujou lidi. Ale samozřejmě já jako nejsem uvnitř jako Česká asociace umělé inteligence a ty kluky znám, eh, ale jako nevím, jak to tam probíhá, jo. já vím, že vím, že tam je, že tam je jedna, eh, cena poroty, nějaké odbornější poroty. To tam bývá každý rok, ale většina těch ostatních ocenění je spíš jakoby o tom, že hlasujou lidé, jo

Filip: Hele, pojďme na vlastně téma, který tak nějak hezky kloubí to, co tys dělal a děláš. A to je vlastně jako umění, takže nějaká hudba, firmařina a AI. A mně přijde, že tohle je strašně kontroverzní téma poslední dobou nebo poslední dobou poslední roky jako od tý doby, kdy AI tvoří nějaký výstupy. Typicky, že jo spory toho, že někdo vytvořil spoustu písniček, prostě album, dal ho na Spotify, začal na tom vydělávat peníze a vlastně to vygeneroval pomocí AI. A to je jako jedna strana tý mince. Druhá je pak nějaký kopírování, že prostě vezmeš si: „Hele, chtěl bych udělat album ve stylu tady Taylor Swift, tak prostě udělej mi to ve stejným stylu.“ A máš vlastně ty písničky. je tvůj pohled na tady tu celou tématiku jako vlastně hudebníka a zároveň i AI jako profíka?

Dalibor: Ehm, že to je kontroverzní. Ne, jako je, jo, protože

Filip: Hm.

Dalibor: když se na to podíváte z pohledu, ehm, eh Tam záleží, jak moc ten člověk musel vyvinout energii, aby něco udělal. Jo, ale zas na druhou stranu, jako když už tady ten nástroj je a tu možnost jako a někdo vám to umožňuje, tak proč to nevyužít, jo? Jako

Filip: Yes sir

Dalibor: c-- právě to, co to, co je ta druhá strana věci je, že někdo vám scrapne celé Spotify. Už prostě je to víceméně propálené, že oni scrapli Spotify a několikrát to napadli a prostě YouTube a nevím co všechno a, na tom to prostě natrénovali. A jako spoustu těch hudebních skladatelů vlastně vůbec netuší, že někdo trénuje na jejich jako hudbě. A teď od-- a

Filip: Yes

Dalibor: za mě to je jako to je to divný, že vlastně najednou si jako uvědomíte, že vlastně vaše alba jsou součástí tréninku nějakých modelů. A teď vy si říkáte no tak ale vlastně se mě nikdo na to nezeptal. Jako nikdo mi ani to neřekl, nikdo neměl ani tu jako tu, tu slušnost mi napsat email. Hele, použili jsme tvoji hudbu na trénování třeba nějaké neuronové sítě a to je shit. Jo za mě. Jo, protože vlastně je to hrozně, eh, takové jako sobecky ego, sebestředné, Je to strašně bezohledný, jak říkáš, no. To znamená, že a teď je otázka a ještě na tom někdo jakoby parazituje. To znamená, oni to natrénujou, nikomu neřeknou a potom ještě za to vybírají prachy za předplatné, aby to generovalo nějakou syntézu z toho, co se učilo vlastně na tobě. oni na tom vlastně jakoby jako těžko říct, že si vydělávají. Já nevím jaký mají business model, nevím, kolik do toho museli nacpat, nevím, kde mají ten return on investment, nevím, kde se jim

Filip: É sim

Dalibor: nepřeklápí, ale jakoby získávají za to peníze. Ale vlastně samozřejmě do nich se zase pouští OSA a spoustu jako jiných ochranných, ochranných sdružení autorských. To znamená, oni tam prostě budou tohle řešit, budou se do nich opírat, budou se snažit ty umělce nějak chránit, ale jako jak by to mělo být, to jako nevím, ale to, že to bezohledné je, to asi je.

Jindřich: Jako chápu z toho teda, že vlastně s tou technologií a vlastně s těma prakticky generovanejma věcma jsi jako ok, ale že jako ty autorský práva, eh, který vlastně vznikaj z toho, z těch dat, na kterejch se to natrénuje, tak to už ok není. No ale vlastně kam tím mířím je, není tohleto to samý vlastně s jakejma koliv jako jazykovejma modelama? A tím nemyslím vlastně ani video ani hudbu, ale zkrátka modely Anthropicu

Dalibor: Je to tak. Je to tak. Je přesně jak říkáš, jako to je to, co by se možná mělo otevřít a mělo by se k tomu nějakým způsobem přistoupit. To znamená, že jsou to nějaký obří společnosti a spoustu akcionářů, kteří investujou do obřích data center, které provozujou vlastně něco, co bylo trénované na něčem od někoho, kdo ani neví, že to je. To je problém, jo za mě. A teď je otázka, jak se k tomu jako postavit. Jedna věc je jako tábor, který hájí inovace za každou cenu, ale jako protože pravda je, že když prostě potřebuješ postavit dálnici, protože ta dálnice má jako obrovský abnormální, eh, pozitivní vliv na chod dopravy v daném nějakém úseku, tak potřebuješ prostě vykoupit všechny pozemky. A když tam je někdo, kdo, kdo to bojkotuje a říká, že on to tam nedá, tak je to strašně náročný, jo. To znamená, jsou nějaké mechanismy, jak, jak s tím jakoby postupovat. A těžko říct, jestli tohleto je ten stejný případ. Možná to je jakoby ta digitální dálnice a my vlastně to

Filip: Mhm.

Dalibor: jako, eh, přijmout. Ale na druhou stranu pořád jsme tam my jako ti lidé, jako ti, jako na základě kterých to jako stojí. A buď bychom teda za to něco měli dostat, což by, což jako za mě je fér, jako když ty pozemky někdo vykupuje kvůli té dálnice, tak těm peně-- lidem zaplatí. Je to prostě fair trade. Měl by být nebo aspoň z velké jako v ideálním případě je. A tohle by mělo být dost podobný. To znamená, pokud jsou autoři hudby nebo autoři literatury, vědeckých studií a nevím čeho všeho, tak by to zaprvé měli vědět, že se to děje by z toho určitě něco měli dostat a mělo by se počítat s tím return of investment i součástí tady této položka. To znamená, že vyplatíme ty lidi máme od nich souhlas, že to můžeme prostě udělat. pokud s tím někdo teda nesouhlasí, tak aspoň ty peníze by za to nějaké dostávat měl. Neříkám jakoby měsíční nějaký fee, ale aspoň něco, jo. Protože po-otázka je, komu ten model patří. Protože jako jedna věc je, když někdo vezme peníze a, a zaplatí ten trénink. To znamená, máte komputaci, elektřinu, máte, musíte připravit data sety. Já nevím, co všechno je na tom jako strašná kupa práce. A, ale potom je ještě jako, jako ten materiál, že jo? Protože jedna věc je ten materiál učesat, ale druhá věc je ten materiál někde sebrat a screjp-screennout prostě půlku internetu ve většině případech úplně nestačí na to, aby ten model byl dost dobrej. To znamená, když vezmeme jako fakt jako hodně, hodně, hodně dobrou literaturu a nějaké další věci, to znamená jakoby ten model je lepší díky něm, nim, ale vlastně za to dost jako nedostali zaplaceno. To znamená, je otázka, jak to jako, jak to je. Zatím se to hodně promlčuje teda, i když se děje, spoustu lidí na to upozorňuje, ale, ale Anthropic nikdo nežene jako zodpovědnosti. Ba naopak mi přijde, že oni jako zařadili jako vyšší rychlost stejně jako OpenAI a další, že prostě zvětšujeme modely a vlastně jako žerem trávu kolem cesty. Všechno co jde prostě a fuck you, protože my ten chicken race potřebujeme vyhrát, jo?

Filip: A teď jsou, teď je ta kauza, že jo, s tím, že vlastně jako tyhle společnosti, byť jako neoficiálně, ale skupujou ty knížky, který maj jako málo výtisků, jsou vlastně jako starý, že jo. A oni, aby je efektivně naskenovali, tak jim vlastně jako uříznou ten hřbet, aby to jako mohli pro-prohnat tím skenerem. no, jako teď se to téma taky trošku otvírá, ale no je to těžký, no. Jako je to takový to, že už se jako vlastně stalo, že jo, do jisté míry a strašně blbě se to vymáhá zpětně. Eh, asi pojďme k nějakýmu pozitivnějšímu trošku tématu nebo spíš pozitivnějšímu. Spíš bych to chtěl jenom otočit tu otázku. Eh, myslíš si, že třeba z pohledu hudby tak už dneska AI dokáže vygenerovat něco, co fakt jako nepoznáš, že nazpíval nebo že nenazpíval člověk?

Dalibor: myslím si, že určitě jo. Myslím si, že už je to na dost dobré úrovni, ale to, jestli to je nový nebo zajímavý nebo něco, co chytne nějakej novej trend nebo posune hudbu tak, jak to posouvali lidé, tak to už je otázka druhá. Protože jako, jako ve své matematické a statistické podstatě, eh, to není case těch modelů, jo, té generativní umělé inteligence. Je na to spoustu jako zajímavých paperů, kde se baví o kreativitě a jak moc to dokáže být kreativní a jak to hodnotit a tak dále. A vlastně ve výsledku tohle není úplně ten case. To znamená jako průměrování není cesta k něčemu výjimečnému, že jo. Málokdy je

Filip: Mě

Jindřich: A jak, jak myslíš třeba, že to jako, eh, obecně vnímá veřejnost? Protože jako koneckonců jasně, určitě tam je nějakej ten lidskej faktor, že jo. Lidi maj rádi jako, lidi maj rádi lidi, lidi maj rádi ty svoje umělce, lidi maj rádi tu hudbu i kvůli tomu, že třeba jim je sympatickej ten jejich umělec. Ale pak si myslím, že tady může bejt jako spousta lidí, kterým zkrátk-- který zkrátka jako může jako bavit ta vygenerovaná hudba a vlastně s tím můžou bejt ok. Je to v pořádku?

Dalibor: Je. Eh, to už je jejich taste A to jako říkat lidem: "Hele, tohle by se vám líbit nemělo," pošetilé. To znamená, jestli se vám to líbí, worth it. Jako z-- podívej, jako to je stejně jako z pohledu, když se díváš na syntetickou potravinu, jo? Díváš se prostě na ten nějakej salám Junior, který má čtrnáct procent masa to prostě kupujou ve velkém, protože to je ve slevě a málokdo prostě řeší, že to má devadesát pět nebo čtrnáct procent. Nikdo neřeší, co je těch zbylých prostě sedmdesát, osmdesát procent toho. Jakože ok, tak je to nějaká mouka plus nějaký éčka a další věci. A lidi prostě tohle jí. Stejně jako lidi pijou Coca-Colu a je jim jedno, že prostě pijou spoustu cukru, protože je to nějak jako stimuluje. Tady to bude jako dost podobné. To znamená, buď jako hledáš jako fresh jídlo, jdeš tomu naproti, víš, koukáš se na ty ket-etikety, kupuješ ty věci záměrně, stejně jako posloucháš tudle hudbu jako záměrně. Mě spíš jako překvapuje právě ne to, že to někdo vezme a vygeneruje tu hudbu a vydělává na tom peníze, ale spíš, že to někdo poslouchá. Eh, na druhou stranu jako přiznám se, že jako spoustu umělců, a to platilo odjakživa, se snaží nebo takhle spíš těch lidí, co provozujou třeba bar nebo provozujou já nevím, čajovnu nebo cokoliv, tak oni musí platit poměrně dost peněz třeba OSE, jo,

Filip: Mhm.

Dalibor: hraje nějaká hudba. A teď vlastně samozřejmě všichni se to snaží nějak obcházet. To znamená, pro ně je daleko jednodušší vygenerovat nějakou random hnusnou hudbu, která tam hraje jako elevator music, než prostě platit OSE desítky tisíc měsíčně. Zase je to jako ekonomicky jako daleko přijatelnější. Je to otázka přežití. To znamená ano, my tady tu syntetickou hudbu budem poslouchat tam, kde se lidi budou snažit ušetřit a nebudou chtít platit tantiémy prostě za to, že tam hraje nějakej živej umělec, jo. To znamená, jako my se s tím budeme konfrontovat, protože prostě pro spoustu, to je spoustu zajímavých jako lidí, kteří vymysleli jako modely, jak tu OSU třeba obcházet. To znamená, že tam mají jako vlastní hudbu, která vlastně není u OSY a díky tomu tam vlastně hraje, a přitom OSA je na to krátká, najednou neví, co s tím, protože to vlastně není

Filip: Ano.

Dalibor: oni ji obchází. Je tady spoustu jako nákupák a tak dál. By jste se divili, kolik takový jako, eh, provozoven se to snaží řešit tímto improvizovaným způsobem, lidi vždycky se budou snažit to obejít. Já jsem teďka viděl Schlager, Schlager TV a přiznám se vám, jako my jsme byli teďka na Slovensku na moment a tam prostě někde jsme narazili v televizi na Schlager, tak jsme to nechali zaplý a koukali jsme jako co tam bude. Jo, protože za mě to je super kontroverzní televize. Prostě furt nechápu tu cílovku a vlastně nechápu ani ten business model. Ale, ale na druhou stranu jsem tam viděl spoustu klipů, které vlastně ve výsledku ne, nejsou od žádného autora. Je to taková ta vygenerovaná hudba s tím osmdesátkově vypadajícím jako videoklipem a normálně to tam běží. Tam běží jako fiktivní vygenerované jako skladby s fiktivními vygenerovanými klipy, aby oni nemuseli platit ty vogo tu OSU,

Filip: OK

Dalibor: s vlastními klipy. Tam přece nebudou pouštět jako takové ty klasiky, prostě sedmdesátky, osmdesátky, devadesátky. Oni by pouštěli Collinse, když tam můžou pouštět kvazi Collinse. Který vlastně jako to zní jako nějak a vlastně to zpívá úplně někdo jiný, ale vypadá to takhle a oni to nemusí zaplatit, protože jako finančně najednou, prostě se bavíme o úplně jiných částkách. To znamená přesně tyhlety vykukové, přesně jako když se bavíme o, o všech, co si, co snaží jako najít tu cestu, jak ušetřit, tak tady prostě AI jako vyhrává. To znamená, to vede k tomu plytkému kontentu. Ale tam zase otázka těch lidí, kdo to poslouchá, kdo si pustí ten šlágr, aby poslouchal tyhle naprosto, to není ani céčková hudba, to je prostě úplně jako shit, s shit klipem. Prostě vypadá to divně, sem tam se ten sedmej prst i tak tam prostě někde objeví a prostě lidi na to koukají, poslouchají to, mají to zaplý prostě a čus neřeší, jo. Takže

Filip: To jsi mě s tím šlágrem teda překvapil, jako že ho mám spojený s těma jako dechovkama a taky ne úplně jako super kvalitní hudbou, ale že tam běží už AI klipy a AI hudba, tak, tak to teda jako koukám.

Dalibor: No

Filip: možná jako tady to je v tom špatným pojetí, že jo, to AI vygenerovaný, že přesně máš tam těch sedm procent, není to jako kvalitní, ale třeba jako v tom filmovým průmyslu, tak já tam vidím jako zajímavej potenciál v takovejch těch jako interaktivních příbězích, že jako vlastně že jo, dneska různý hry, který si můžeš zahrát a vlastně, eh, máš nějakou tu příběhovou linku, která se ti dělí, ale většinou je to jako nafingovaný a ona se ti zas někde spojí, že jo, aby ty autoři nemuseli vymýšlet těch příběhů jako deset. Ale vlastně jako v tomhletom by mohl přijít jako takovej, takovej ten zajímavej interaktivní zážitek, že ty vlastně jako třeba směřuješ ten film a je ti to dogenerovávaný na míru.

Dalibor: To je, to je právě otázka. Jako ono to tam

Filip: Hm.

Dalibor: bude. k tomu zase, jo, když se na to podívám já, my jsme spolupracovali s Netflixem, jakože jsme byli s nima jako dost v kontaktu. Já vím, že oni jakoby pracujou na tady tomto, aby prostě opravdu jako byli schopni zprostředkovat, eh, ten user experience prostě per customer, prostě individuálně pro tebe. Na druhou stranu je tam jako jedna základní jako věc, se kterou jako oni počítají, nepočítají, a to je vlastně to, že lidi milujou to sdílení. Jo, to znamená,

Filip: OK

Dalibor: mám svůj séroš, mám rád Přátele, mám rád Červeného trpaslíka, mám rád Montyho Pythona, mám rád prostě tyhlety jako díla a já se s váma o tom strašně rád budu bavit. Když to bude jako customizovaný, tak já budu mít bude

Filip: Hm.

Dalibor: Table, prostě nějaký můj jako skvělej jako séroš sci-fi, fantasy něco, ale vlastně nebudu mít vůbec s nikým, s kým si o tom můžu pokecat, protože to vlastně bude jenom pro mě. A, a budu se vám

Filip: Займаємося нєка.

Dalibor: seriál a vy mi zas budete vnucovat ty vaše seriály a mě vlastně vůbec nebudou zajímat, protože já ty svoje. To znamená, je to cesta spíš jak jako lidi mezi sebou jakoby jako jak oddělovat, což si nemyslím, že úplně jako-- což je vlastně úplně ideální, no.

Jindřich: Jo, to je jako dost zajímavá myšlenka, no. A vlastně ono koneckonců, i kdyby se ti třeba líbil ten můj seriál, tak ty když se na něj budeš koukat, tak pak vlastně může mít úplně jinej děj, než když jsem na něj koukal já

Dalibor: A to je další věc, jako právě,

Filip: Hm.

Dalibor: nebude tam to sdílení. Jako já jsem strávil spoustu hodin autě, když jsme si povídali o nějakém seriálu a Dr.

Filip: Ano, já vím.

Dalibor: Operu a já nevím co, jsme si prostě si tam dělali z toho srandu a máme to rádi. A teďka vlastně jakoby ty kulty, teď je otázka, jestli ty kulty přežijou, jo, to já nevím. Jako podívejte, já jsem jak v filmovém průmyslu už nejsem docela dlouho a v hudebním už vlastně taky ne, ale, ale jako vidím, že se to tam samozřejmě to dotýká úplně extrémně. Na druhou stranu vidím, že pořád to řemeslo má, má svoje výsostné postavení, že vlastně jako člověk, který filmařině jako nerozumí, tak ten super trupr AI generovaný film prostě neudělá. Zatím jsem to neviděl.

Jindřich: Hm, když se trošku zase posuneme dál, tak, eh, už nějak, nějak takovej asi jako primární topic, kterej jsme s tebou chtěli probrat, tak je vlastně černá, černá AI, černá kostka, eh, potažmo i festival a podobně. Hm, můžeš nám to trošku jako popsat, co to teda vlastně ta černá kostka je a co je ta černá AI? Byť jsi to už částečně na začátku zmínil.

Dalibor: Jo, Černá kostka je vědecká knihovna pod, eh, Moravskoslezským krajem. Ehm, teďka se staví, ještě není hotová, to znamená, máme rozjetou jako nějakou agendu. a já tam, já jsem tam přitáhl nějaký nápad na podporu AI inovací a vzdělávání v našem kraji. To je právě, jak jsem se bavil na tom začátku, že jsem do toho jakoby jsem teďka na rok a půl jsem tam jednou nohou nakročil do toho i do toho veřejného sektoru. A Černá AI je platforma pod tou Černou kostkou. Jo? Je to něco, co je udělané tak, že to vlastně tu budovu vůbec nepotřebuje. A, hm, má to, to dvě linie. Jedna linie je právě takzvaný top down. Takže vlastně máme na kraji takzvaný AI board. Zrovna dneska bylo zasedání. tam IT Foraj, všechny univerzity, sedí tam Moravskoslezské inovační centrum, sedí tam jako zástupci kraje Eh, paní náměstkyně jakoby aktualizujem se. To znamená jako co kdo dělá, co máme v plánu dělat. Máme tam i nějaké rozvojové projekty obecně pro region, nad nima se bavíme. Bavíme se o škálování, komputace, prostě IT4I. Takže prostě přemýšlíme nad stavbou nějakého datacentra krajského a tak dále. To znamená, jako jsou to jakoby poměrně velké rozvojové projekty, je jedna ta strana a druhá strana to je bottom up. A to jsou komunity, transfer know how, mise do zahraničí. Je to vývoj samozřejmě i a vlastně dostávat to, dostávat mezi lidi nějaké jako ověřenější know how, aby si nemysleli, že AI je mozek v láhvi, což prostě spoustu lidí si fakt jako myslí. druhou stranu jako, jako propícháváme ty bubliny, jo? Protože máme tady tu bublinu těch lidí, kteří se v tom jako pohybujou. Taková je tady malinká bublinka prostě těch jako developerů, kteří s tím opravdu jako pracují. Pak jsou tam samozřejmě lidi jako ze superpočítačového centra, kteří trénují, eh, a tak dále. A pak je tady ta obří bublina těch lidí, kteří to berou, že to je jenom nějaká hračka, to je jenom

Filip: Hm.

Dalibor: senzace, která vlastně má odvádět práci, ale vlastně se na to nemůžou spolehnout, protože dole je napsané, že to dělá chyby. Takže vlastně oni říkají: „No tak jako tak já za to platím, ale vlastně ono to stejně dělá chyby, tak já vlastně nevím, co s tím.“ A to je jako, to je jako vnímání jako velké části lidí. Pokud jako

Jindřich: Hm, veces paró

Dalibor: to maj, no, mají to ještě třeba zaplacené, což je jakoby pořád poměrně jako výsada, jo, že pořádně hodně lidí to zaplacené nemá, takže oni prostě jedou na těch fríčkových verzích a používají to vlastně jenom jako chat, jo. Málokdo

Filip: Yes sir

Dalibor: jako, jako mně přijde, že už v téhle době jako je základ pracovat s nějakou základní MD jako strukturou, i kdyby měla být úplně jako triviální, prostě nějakých šest, sedm typů MDéček nějak, že máš prostě v kompu a že aspoň pracuješ s tím covorkem. Jako dobře, tak nepracuješ prostě já nevím s Cloud Corem, ale aspoň ten covork jako používáš, že to už není, že chat jako že čus a pojďme něco to, ale že už máš nějakou historii, už se k tomu nějak vracíš. Že tohle mně přijde, že už je jako úplnej základ, že bez toho se to jako, že bez toho ta efektivita skoro už ani neexistuje. Ale prostě spoustu lidí to používá pořád jako ten chat, že. To znamená tam, tam se s těm lidem snažíme jako ukázat, říct: „Hele, víte co je MD? Víte co je prostě todle, jak se to používat?“ A tak no.

Jindřich: Já možná jen doplním, ty jsi několikrát tady zmínil to IT4I, což je IT for Innovations, že jo. A my jsme právě shodou okolností vlastně, eh, před tebou předcházejícího hosta, tak jsme tady právě měli, eh, Matěje Nováka, eh, kdy jsme se právě bavili o těch superpočítačích, kvantových počítačích. Akorát tenhleten, eh, rozhovor vlastně ještě, ještě není venku, ale, eh, až bude tenhle náš s tebou, tak už, už venku bude. Jinak to bude pro vlastně doupřesnění. Ale každopádně, co mě vlastně zaujalo, tak já mám pocit, že obecně jako ta Černá AI, tak kolem toho je jako relativně velká komunita. Je to relok-- relativně jako zvučný. Máte prostě dobře udělaný marketing třeba a tak dál. Jak podle tebe se, eh, nebo díky čemu se vám vlastně podařilo vybudovat takhle silnou komunitu? V čem třeba je ta síla?

Dalibor: Ale bůhví. nemůžu říct, že děláme věci úplně na blind. Jako vycházíme jako ze spousty různých typů jako strategií. znamená, jakoby mám tam jako štěstí na poměrně teďka dobře seskládanej tým hodně sečtělých lidí, kteří prostě jsou hodně pracovití. Vůbec se nebojí jako učit se nové věci a vlastně většinu těch našich kroků, které stavíme, tak stavíme na něčem, co promýšlíme půl roku, rok dopředu. Nejsou to jakože jedeme ad hoc, ale zas na druhou, ale není to takový ten typ, jako že jste v té veřejné instituci, tam jste napsal tu studii a podle té studie jedete. Jako, jako my jsme jako většina těch lidí, co tam jako něco děláme, tak jsme spíš z toho soukromého a já jsem vlastně pořád v tom soukromém tady vlastně jenom odskakuju do Černé nějakým způsobem, hm, jakoby s tím pomáhat nebo jakoby to rozvíjet takhle spíš. A, To, proč se kolem toho, hm, hele dívej, je to, je to součet spousty věcí. Eh, ta první je, že my nejsme eventovka, my nejsme ani, eh, to si právě jako hodně lidí myslí, že jsme nějaká marketingová něco. Nejsme vůbec. A nejsme ani, eh, nejsme ani PR agentura, jo, nejsme, vlastně ten event my nevnímáme jako event. My event vnímáme jako něco, co má transferovat know how. to vnímáme jenom jako nástroj. To znamená, náš cíl není ten event, ale je ten, je to ten efekt a ten konstruujem. To znamená, když se díváme, že nevím, jedeme třeba do Singapuru, tam nasbírám nějaké know how, tak já se na to nedívám jako na misi, ale už přemýšlím nad tím, co těm lidem tady jako ukázat v prezentaci. Nebo když jsem měl různé typy přednášek tady a, a přemýšlím nad tím, jako co by ty lidi reálně z toho všeho mohli jako použít a co je to, co, co prostě použijou buď prostě při podnikání nebo použijou v osobní efektivitě a tak dále. To znamená, kurátorujem to know how, které sbíráme úplně vš-- po všech čertech všude možně a pak ho jakoby nějakým způsobem jako distribuujeme. A zase komunity. Komunity jsou pro nás, nejsou to komunity. To není jako že děláme komunitu pro komunitu. My tu komunitu potřebujeme, protože to je distribuční kanál k tomu transferu know how. A zase ta komunita se buduje úplně jinak, pokud, ehm, pokud máte dobré lidi, to znamená zase je tam nějakej, nějakej, nějakej, nějakej výběr jako velice kvalitních lidí, což nám trvalo poměrně dlouho. Bylo to pro mě jako spoustu schůzek, kdy jsem se sešel se spoustu, to byly desítky, desítky lidí, se kterými jsem se sešel a všem jsem představil nějakou vizi a řekl jsem: „Hele, eh, jdeš do toho? Já ti bohužel za to peníze nabídnout nemůžu, můžu ti nabídnout něco jiného.“ S každý máme domluvené něco jiného a řeknu: „Hele, tak tady tobě můžu nabídnout, že třeba tě propojím tam, nebo že tě doporučím třeba v Praze, když tam budeme.“ Vlastně my tam máme jakoby udělané takové jakoby mikro trady, ale

Filip: Mhm.

Dalibor: jsou, snažíme se je držet jako dost fér. To znamená, není to jednostranný relationship Jo a ty komunity se budou vlastně úplně jinak, když máš nějaký, nějaký message, když ty lidi vlastně ví, proč v té komunitě jsou. když jsme dávali dohromady Černou AI festival, to pro nás to není vůbec festival. Pro nás to je prostě nástroj. A ten nástroj má strašně moc typů úrovní, co tím chceme vlastně dosáhnout. najednou, když těm lidem to vysvětlíš, tak oni vůbec nevnímají, že to je nějakej festival, za který jakoby utratí dva tisíce. Oni najednou vnímají, že vlastně ty dva tisíce jsou extrémně dumpingová cena, že vlastně my jsme vyro-vyrobili tady pro ně event, kde vlastně jsme stáhli víceméně fakt celou českou AI scénu. Všechny jako developery, za kterýma si stojím, že tam prostě jsou všechny hands on lidi, všechny možné, eh, názory a vlastně trendy, aby si udělali opravdu ten big picture na to, co se děje to tady v Ostravě a zaplatí za to nevím patnáct set, dva tisíce korun a mají to včetně jídla a mají to tady pod barákem dole, jo. A, hm, najednou jakoby z toho vznikne, že oni to nedělají, že to, že to podporujou, že to je nějakej cizí event, ale je to jejich event.

Filip: É sim

Dalibor: ví, proč to dělají. si uvědomujou, že tenhleten region ne, to nemá jednoduché, jo. My tady, my jsme prostě jako jsme od Prahy daleko, jo. teda když se podíváte na historii Ostravy a půjdete jako spoustu staletí dozadu, tak si uvědomíte, že, eh, jako na Ostravu se nikdo nikdy v životě moc neohlížel, jo. To byla, to byla prostě malinká vesnice, která se tady snaží strašně dlouho jenom přežít. Několikrát vyhořela, půlku Ostravy zlikvidoval mor a jako vždycky, jak prostě bylo třeba, tak tady nikdo nikdy nepřišel, jo. Jako nikdy nám nikdo jako blbě řečeno nepomohl. A vlastně ono to jako v té nátuře nějakým způsobem se propisuje, protože já jsem fakt jako zkoumal historicky, proč jsou Ostraváci takoví tvrdohlaví, jo. Protože jako spoustu, jako když se podíváte ještě do Goroly, jak je Třinecko a Těšínsko nedej bože, tak tam to je úplně, úplně ještě úplně jinde. A, a to se vlastně do toho hrozně propisuje, jo. Takže když to jako skloubíte dohromady a vlastně jako pochopí, jako člověk pochopí sám sebe, a v tom je i vlastně ten narativ té Černé My jsme, my nevytváříme žádný sofistikovaný marketing. My jenom berem to, co je tady zakódované v těch lidech a jenom to strkáme nahoru a ono se to chytá samo, my nejdem proti tomu. My jenom jakoby podporujeme to, co ty lidi vlastně dávno ví. spoustu lidí se snaží tady, a to bylo spoustu let, že Ostrava je barevná. Jsem říkal: „Hele, come on, Ostrava je černá a vždycky bude.“ A ono to prostě funguje, protože najednou jako ty neříkáš něco, co chceš, aby bylo, ale jenom stimuluješ to, co vlastně je a ty lidi to tak cítí. To

Filip: Ztotožní se.

Dalibor: ano, přesně tak. To znamená jako ten marketing nestojí na, nestojí za prvé na hypu. To je jako důležitá věc. My nikoho nehypujem. naopak se snažíme ten hype poměrně krotit. jakmile se objeví kdekoli jakýkoli nějakej já nevím Eugene, který prostě řekne, že má celou firmu postavenou autonomně a že nepotřebuje lidi, tak my prostě na něho strkáme red flag a automaticky ho prostě skipujem, jo. Protože jako říkáme hele, bacha na tady tyhle lidi, jo. Eh, protože jsme nikdy neviděli jako funkční AI firmu úplně bez nikoho, která by fakt fungovala topově a ten člověk by seděl prostě na těch Bahamách a lítaly tam ty leady a na Stripu by naskakovaly tisíce dolarů a on by vlastně fakt nic nedělal, jenom se díval prostě na ten bankovní účet a řekne hej, to je super a vlastně pracovat. Jakože spoustu lidí si jako myslí, že to je jako fakt takhle easy, že ta AI jako že nemusím pracovat, jo. To znamená, jakoby je to taková nějaká mise a lidi s tím jsou, jak to říct- Eh, jsou s ní, protože mají pocit, že i přes nás můžou i tomu krajskému úřadu poslat nějaký message. vlastně najednou jako my se snažíme být takovým tím jako facilitátorem mezi tím, ale zároveň nejs-nechceme být ti, co o tom kecají. Takže máme vlastní IT a AI developeři tým. Sdílíme s lidma repozitáře. Jo, nechceme být ti, co prostě o tom kecají. To znamená, když se posuneme z toho soukromého do toho veřejného, to je Černá AI, tak ani tam to jako to nesmí být, že se o tom jako kecá, protože vždycky, jak se o tom jenom kecá, je to nějakej inovační institut, kterej o tom jenom kecá, prostě v nějakým kraji, který říká: „Hele, podnikejte takhle,“ ale zároveň tam nemají jedinej prostě podnikatelskej podařenej prostě byznys nebo cokoli, co tam vzešlo. Tak to přece nemůže mít autoritu. To přece nemůže mít respekt, to nemůže fungovat.

Filip: No jasně

Dalibor: To znamená, my jsme si řekli: „Hele, my budem zametat u sebe a pojedem development sami a budeme to sdílet s těma lidma a budeme jim ukazovat, co děláme. Budeme říkat: „Hele, to se nám nepovedlo a to se nám povedlo. Hele a tady prostě jestli chcete se zeptat na něco, tak tady máte lidi, kterých se můžete zeptat. Jsou to profesionální seniorní developeři a a shazujeme i ty, i ty, i ty častokrát třeba i naivní, ale to je v pořádku, to tak je normální, představy o tom. To znamená, že všichni si myslí, že sky is the limit a on jako jo, ale. a my ukazujeme těm lidem i to ale. Jo, je to strašně důležitý to

Filip: I see

Dalibor: rámovat. To znamená, ty lidi nemají pocit s náma nebo tak to vypadají, to nám i říkají, že pindáme nějaké nesmysly. My prostě v tom ležíme a říkáme jim: „Hele děcka, je to takhle a ono to může být i jinak, ale prostě my jsme teďka tady a to vám teďka šérujem. A jestli máte něco super, tak nám to dejte a my to prostě přepošlem někam dál, jo?“ To znamená

Filip: A to jako z tebe srší jako obrovský nadšení a obrovský jako drive. Takže jako si dovedu představit, jak se to jako posouvá tady tím směrem jako skvěle. Co mě zajímá, a to už jsi to možná zmínil trošku, že jako tě strašně za ten rok a půl překvapilo a vlastně se ti nepodařilo ještě adaptovat na tu státní sféru nebo tu státní, jako státní prostě přístup. Tak jakou máte podporu jako od kraje? Jako je tam podobnej drive nebo naopak vy jste ty tahouni, co to pushujou a oni jen tak koukaj a říkaj: „Ty jo, ty to dělaj dobře, tak možná bysme to měli začít jako řešit taky.“

Dalibor: to jako pushujem a díky tomu, že vznikl AI board, tak můžu se bavit s paní náměstkyní, můžu se bavit s lidmi na kraji, můžu se bavit, eh, máme tam rektory univerzit, máme tam kluky z IT4, co jsou naši fakt jako parťáci, se kterýma to řešíme, protože my jedem tandem. Oni vlastně s náma spolu, spoluorganizují vlastně ten obří festival a o kterém se asi potom budeme ještě bavit.

Filip: Budem

Dalibor: A, hm Takhle, eh, vidím, obecně mechanismy státních institucí jsou nastaveny tak komplikovaně, což je pochopitelné, protože to je, to je obří korporát. když se podíváte, jak

Filip: Hm.

Dalibor: složité je prosadit jako inovace v České spořitelně nebo já nevím, v nějakém obřím korporátu nebo v Microsoftu nebo jako jak oni se snaží inovovat, ale jak než se, než to proleze, když má někdo dobrej nápad, jaká je pravděpodobnost, že prostě okamžitě chytí developeři tým a hned tam to tlačítko dodělaj. Je to strašně složitý proces. Teď si představte, že máte ten stát a to je obří korporát jo a ty, ty procesy jsou psycho, protože do toho samozřejmě ještě vidí lidi. Musí to být auditované, všechno musí být dohledatelné, protože to jsou státní peníze, jsou to lidské, lidi peníze tady jako nás daňových poplatníků. To, to je to složitější pro ně, oni to musí obhajovat. Do toho ještě sa samozřejmě politika a další věci. To znamená, myslím si, že jako máme teď opravdu dobrou podporu našeho kraje jako celého zastupitelstva všech lidí. Vypadá, že tomu fakt fandí, eh, že, eh, tam nejsou lidi, kteří by se nám snažili jako hodit teďka vyloženě jako klacek pod nohy, protože samozřejmě jako má to nějaké výsledky. se to i hodně zarovnat s tím, s těmi goal z toho kraje. Na druhou stranu vidím, že i přes tu super podporu je to tak náročný jako některé ty věci jako dávat dohromady. Jako máte zabezpečení, máte, máte jako alokaci různých peněz, máte, máte různé mechanismy, než to projde přes ekonomické oddělení. Kolik to musí dostat razítek, kolik lidí to musí podepsat, že, že vlastně jako třeba vibe coding je úplně oxymóron, jo, proti jako jak se to vlastně ve státní správě má dělat, jo? My jsme tam přišli my jsme tam začali samozřejmě vibe codovat věci, protože to byla nejrychlejší cesta, jak vyrobit, já nevím, třeba ten portál JIC MSK.

Filip: Ага

Dalibor: přiznám se, že to bylo tak jako a to máme strašně progresivního třeba pan ředitel prostě Andrej Harmečku, můj kamarád, eh, příspěvkové organizace právě Černé kostky, se kterým prostě na tom, na tom vyšíváme. On je prostě super truper progresivní člověk. By the way, je to člověk, který pořádá Shakespearovské slavnosti

Filip: Okay

Dalibor: to je vystudovaný a derní fyzik, který prostě vedl R&D. Je to prostě boží. Já mám rád tyhlety jako lidi, kteří jako propojujou prostě obě ty, obě, jak říkáš, ty strany, i když vlastně ve

Filip: Mhm.

Dalibor: je to to stejné, jo. A,

Filip: Jo.

Dalibor: a on je strašně progresivní, on to strašně tlačí. Máme velkej support, máme takovou imunitu až, jako že můžeme ty věci dělat a i tam jako my všichni narážíme prostě na to ICT, na ty ICT manažery, kteří říkají prostě: „Hele děcka, nemůžete nic vibe codovat, takže máme předplatné na Level, které my vlastně vůbec nemůžeme jako využívat.“ Eh,

Filip: Mhm.

Dalibor: a to už, to už byl zázrak, že se nám vůbec něco takového-- samozřejmě všichni chceme na Cloud Code, protože všichni prostě jedeme v Cloud Code, že jo, používáme. Eh, a tohle je úplně fucking no go jako. To, jako to my si prostě řešíme tady už přemýšlíme, jak budeme vyrábět ty weby, které už vlastně už nemůžem vyrábět, protože to nesplňuje prostě, bezpečnostní jako standardy. A to není o tom, že, eh, my tam máme fakt jako skvělý vývojáře. Prostě my

Filip: Hmm.

Dalibor: to schopni dát dohromady. Jako Lovable byl jenom prostě jako hračka pro ty lidi, kteří fakt jako nechcou ani hrát s Cloud Codem řešit prostě CLI a další věci. Tak jsme byli, tak jsme to řešili prostě, že máme Lovable. Tak jako když si chcete něco navibekodovat, tak použijte tady ten fakt úplně triviální interface, prostě do, do kterého můžete něco a dáte klik a máte to venku. Nemusíte prostě proplouvat na Vercel a Supabase a nevím co. No ale i tohle je prostě jako problém. A najednou, najednou zjistíte, že to musí jít přes ty všechny lidi, než se to tam dostane. Ty weby prostě potom začínaj vypadat jako, jako šíleně čekáte na to půl roku na ten web, jo a, a vlastně zase jste zpátky. Takže jo, jako, jako i když tam je ten potenciál a my chceme tomu jít hrozně naproti, tak vlastně samozřejmě stojíme proti té byrokratické zátěži, která tam je jako abnormální. Takže jako každý, kdo se na to dívá a jestli je ve veřejné správě, tak, eh, jako teda obří obdiv. Já si myslím, že jako podnikat v soukromém sektoru je prostě boží. Jako je to sice džungle a všichni žerou všechny jo, ale jako být ve veřejném sektoru a být tam člověk, který se snaží něco prosadit, tak to jako to je, to je fakt Batman se Supermanem dohromady, jo, to je úplně-- a ještě, ještě vás jako stejně jak toho Batmana celý ten Gotham nenávidí, tak to je vlastně dost podobný, jako vy jste tam ten, který vlastně vyvádí ty lidi z té komfortní zóny, protože oni musí udělat ty lejstra navíc, abyste něco mohl dělat, ale jim je to vlastně třeba úplně jedno, jo. A teďka neříkám třeba v Černé kostce, tam to máme jako docela dobrý tým, tam se to snažíme podporovat, ale vidím to v těch jiných příspěvkovkách a tak dále. To znamená jakákoli, jakoby jakékoliv vykročení mimo ten průměr znamená zatížení byrokratické pro spoustu lidí. Oni jsou z toho jakoby unaveni a najednou neví, co mají dělat. A teď vlastně to je tak složitý, když udělají něco, udělají chybu, teď je sejme prostě úřad nebo něco, že něco špatně a už tam jde inspekce a tak. Je to šílený, jo takže-

Jindřich: Já asi rozumím tomu teda co, co vlastně ta platforma jako Černá AI dělá, ale co jsem pochopil, tak vy asi nejste jenom v Ostravě, že vy máte ještě nějaký ambasadory v ostatních městech. Co tyhlety ambasadoři dělaj?

Dalibor: Mhm. Hele, to byl koncept, který jsme rozjeli na začátku roku. Eh, nejsou to AI ambasadoři, ale jsou to AI komunitní ambasadoři. Jo, protože on je v tom docela bordel, protože já vidím, že vlastně spoustu různých krajů teď zavádí AI ambasadory. Eh, problém na AI ambasadorovi je, že lidé to vnímají většinou jako autoritu Jo, když někdo řekne já jsem AI ambasador, tak ve většině případech to vnímám jako autoritu. Problém na těch ambasadorech většinou bývá, že to autority úplně nejsou. To jsou vlastně lidi, kteří to mají jako hobby. A my jsme to proto jako naexponovali, že to jsou komunitní ambasadoři. To znamená, jejich goal je kultivovat kolem sebe komunitu, dělat ten distribuční kanál. Jsou s námi ve spojení a my jim případně pomáháme jako buddy, eh, k, k informacím, k zajímavému know how, když potřebují něco. Máme daleko větší páku na speakery, takže když někdo udělá, já nevím, nějaký, nějaký workshop nebo něco, tak když napíše Černá, nevím někomu tady prostě na, na Fakultě informatiky: „Hele Čus, potřebujem todle,“ tak dostaneme jako pozitivní, jakože OK, tak jdem do toho. Než když napíše někdo tady z Bruntálu, že by potřeboval prostě tady workshop, on nemá páku. To znamená, my jsme pro ty jako ambasadory jsme jako páka na strašně moc věcí, protože samozřejmě ta Černá centralizuje, eh, ten tok. Vidíme, kdo se s kým baví, kdo co dělá, jaký je trend, protože to všichni samozřejmě sledujeme a tím, jak jsme v tom vývoji, tak jsme schopni ty věci poměrně dost filtrovat. Jo. To znamená komunitní ambasador je člověk, který aktivně buduje kolem sebe nějakou komunitu a šíří nějaké ideálně ověřené know how a vyrábí nějaké bezbariérové, eh, vzdělávací eventy třeba pro své okolí aspoň třeba jednou měsíčně, jo. To je pro nás komunitní ambasador a my, my se jim samozřejmě snažíme nějak jako, eh, odvděčit. To znamená, budeme teďka je zvýrazňujem, prostě ukazujeme je, jako takový ten, takový ten touchpoint. Náš touchpoint v Bruntále je tam ten člověk, jo. Nebo touchpoint v Třinci jsou tyhlety tři ženské. V Karviné jsou to tihle, protože my jsme v Ostravě a my vlastně jako mimo ten ostravskej radius nejsme schopni jako dohlédnout. Takže vlastně my tady máme spoustu těchhletěch komunitních ambasadorů, co jsou vlastně hrozně proaktivní jedinci. ta, to je ta jejich největší výhoda, oni sami o sobě už jsou ten motor. My jsme nehledali lidi, které jsme se snažili nastartovat, ale my hledáme lidi, kteří už jedou a ty vlastně jenom stimulujem. Ale ne tím, že vlastně my máme tu zásluhu na tom, že to dělaj. Ne, oni mají tu zásluhu a my jsme rádi, že se vezem na jejich energii. My to úplně otáčíme. nechcem prostě tady labelovat všechno Černou AI. Zase jo, patří to mezi naší jako nějakou strategii, protože, hm, spoustu a teď se budem bavit třeba o některých pražských nebo brněnských nebo prostě whatever, tak vznikají jako různé typy franšízů, franšíz třeba na eventy nebo něco. Hele, pojď-poďte, zorganizujte nám tady něco pod naším brandem, ale vlastně ve chvíli, kdy se teda zeptáme, tak s čím nám teda pomůžete, tak oni nám řeknou: „My vám pošlem sadu log.“ A my říkáme: "Ok, jako tak, eh, to nám úplně nepomůže. A co teda dál?" my vám to zpropagujeme na našem webu." My říkáme: "No ale tady u nás nemáte prostě nejmenší jako páku. My si tyhle věci docela jako měříme, takže my víme, jaký máte dosah. Nikdo vás tu nezná. To znamená, my vám tady pomůžeme vás naexponovat. Dáte nám my vám pomůžeme tam dostat lidi. Vy dostanete kontaktní údaje. A co my jako? My jsme si to tady odmakali. A co my z toho máme? Jako dobrej pocit, jo?" Takže to jako no go. Říkáme tomu takzvaný fair collab. A to je další věc, na které jakoby hodně stavíme s těma lidma. To znamená, vždycky se na to koukáme jako oběma stranama a koukáme se na to i takovou tou krutou optikou, jo. To znamená, my tomu říkáme karlovarský experiment. A představte si, že žijete v Karlových Varech, jo, a, a říkáme si: "Tak my jsme teda z těch Karlových Varů a zajímá nás prostě nějakej jako AI ekosystém v Moravskoslezským kraji?" Ne, come on, vůbec nás to nezajímá. Eh, to znamená, jako neděláme si iluze, že tady zajímáme celej jako celej stát a že prostě všichni řeší Černou. Vůbec takové iluze nemáme. My si řešíme tady svůj kraj, máme přesah do jiných krajů, protože chceme spolupracovat. Prostě chceme být napojeni víceméně na všechny lidi, kteří mají ruce, nohy a dělají to dobře. I ty klidně, kteří nemají ruce a nohy, klidně prostě to je jedno úplně kdokoliv, kdo to dělá dobře a prostě nehypuje ten jako naprosto šílenej, eh, jako craziness jako kolem sebe a prostě jako je hands on. Nás zajímají ti lidi, co jsou hands on, nezajímají nás ti teoretici a tak dál. To nás moc nezajímá. To zdá se, jo, jako chápete. No, to znamená, tak to, tak se to snažíme exponovat.

Jindřich: Možná ještě abych to zasadil teda do kontextu, tak, ehm, jak stará je Černá kostka a kdy vznikla Černá AI?

Dalibor: Černá kostka jako projekt je starý dvacet let, ale jakoby trakci chytil zhruba dva roky zpátky, protože Andrej Harmečko se dostal jako ředitel a zhruba rok a půl zpátky jsem se tam dostal já, kde prostě jsme se potkali s Andrejem na, na chodníku a on mi řekl: "Hej, chci dělat tohle." A já: "Aha, tak jo, tak dělejme tohle." A od té doby jak rok a půl? Rok a půl zhruba? Budou

Jindřich: Ty seš teda přímo zakladatel toho jako Černá AI. To seš vlastně od prvopočátku

Dalibor: Jo, jo, jo, jo, jo, jo jako vlastně ano. Ano, ano, jo, jo, jo. Jo

Filip: Co mě zajímá k tomu, jak popisuješ Černou AI a vlastně veškerý ty aktivity, byť máte jako spoustu dalších jako dobrovolníků a lidí, co na tom jako pomáhají spolupracovat, tak zároveň ale ty jsi říkal, že se jako aktivně věnuješ vývoji, seš jako hands on. Jak to stíháš? Kde na to bereš čas?

Dalibor: to se musíte zeptat mojí ženy, která která, která by vám řekla, že to jde na úkor rodiny. Eh, dívejte, ehm, jako upřímně s tím, jako s tím fesťákem a zase asi se k tomu dostanem. Ten fesťák je úplnej overkill a totálně jsme to před rokem jako neodhadli. Jako, jakoby

Filip: Hm.

Dalibor: počet z té, těch hodin, který bude potřeba pro to, abychom to udělali tak, jak my chcem, to, to jsem teda těžce neodhadnul. Nebo jako takhle. Cítili jsme to, ale ne-ne-ne jako nechtěli jsme si to připustit, že to bude takovej

Filip: Jo.

Dalibor: dívejte, ona černá AI blbě řečeno jakoby těží z toho, že má kolem sebe lidi z developmentu, z vývoje, z hands on experience a tak dále. Protože ta černá AI je vlastně už jenom vysílač a přijímač.

Filip: OK

Dalibor: ono něco prostě musí mít, co jako vysílá a přijímá. Jo, bez toho to úplně nejde. A ten jakoby bereme, že pořád jakoby podstatou AI je development. Jako je to IT. Jako my God, jakože jako říká: „Hele, musíme tady vyturbit nějaký soft skills.“ Jakože fajn, OK, ale je to part of. Jo, bez té infrastruktury, bez těch věcí, optimalizaci, evaluací a nevím čeho všeho to prostě jako není AI adopce. To se tady můžeme bavit o tom, že si tady jako zrychlíme v Cloudovi všichni prostě svoji práci. Ale vlastně ve výsledku, pokud se bavíme o firemní adopci, to je jakoby opravdu ryzí firemní adopci, tak to prostě pomocí jako dvou licencí ChatGPT úplně jako nedocílíme. A tam právě v tom developmentu a jistě se snažím ty lidi kolem sebe nebo kolem té černé se snažím ty developery udržovat. Že my tam máme jednu, jednu komunitu, jakoby AI Developers MSK. Ta vznikla na Nový rok a každý týden si voláme v úterý v jednu hodinu. Je tam, je nás tam čtyřicet a jsou to lidi od Computer Vision přes, přes NLPéčko, přes, přes klasickej development, přes architekturu, přes někdo dělá Azure, někdo dělá tam-- to je, to je jako naprostá jako všehochuť, ale na druhou stranu jakoby z toho vzniká jako poměrně dost zajímavý jako výstup, protože každý, protože každé to vždycky natočíme, eh, vyměníme si spoustu jakoby poznatků, máme tam spoustu experimentálních věcí a najednou jakoby z toho potom vlastně těží celá ta černá, protože najednou zaprvé aktualizujem jako každý týden pravidelně, ukazujem si, že tady teďka máme nějaký nový CLI prostě custom, tady prostě úplně jinak pracujem se Skilly, tady jsme vyzkoušeli todle. Jsou to lidi, kteří za to ručí a najednou jako když jakoby hromadíme toto know how, kterého už máme poměrně dost, tak najednou se přes to dá krásně přecedit, přesítovat něco, co je použitelné i pro lidi, kteří nejsou developeři pouštíte to, pouštíte to těm lidem, jo. A najednou, najednou to začíná chytat úplně zas jinačí, jinačí tah, jo? Protože to nestojí právě na tom, že někdo řekne: „Hele, já vás tady propojím.“ Jako černá AI propojuje ty lidi, vy mi zavolejte a já vás propojím tady. Jako hele, za mě tohle, jako já nevím, jestli má tohleto ještě úplně takovou hodnotu, protože prostě člověk si zvedne telefon, podívá se na LinkedIn, najdu tam někoho, kdo mě zajímá nebo se poptám prostě na-- za pár minut jsem prostě někde propojenej. Ale, ale to know how, to, že vlastně můžete někomu jako věřit, že se v tom někdo hrabe rukama, že má ty ruce celý špinavý od toho kódu

Filip: Ernie.

Dalibor: no ano, přesně, že prostě je furt zaburenej těma rukama v tom kódu a furt jako kouká: „Ok, to je takhle a to je takhle,“ tak najednou jakoby z toho může čerpat jako celá komunita a nemusí to být jenom developeři, jo. To znamená, takže když ses ptal, jako jak to zvládám a jak to stíhám, tak ty věci se krásně prostě doplňujou, protože já jsem hlavou v R&D ve vývoji. Prostě ručím tam za nějaký věci, které vlastně nejsou úplně malé a vlastně samozřejmě je tam jako, jako jak to říct, velkej tah nebo velkej, hm, je to hodně náročný na to, že to prostě musí fungovat. Tam nemůže dole svítit jako to, co je v Chatu GPT, jako dělá, dělá to chyby, počítejte s tím. Prostě to jako za to vám jako ty lidi ani firmy nezaplatí. Oni prostě potřebují, ať to prostě funguje jako ideálně na sto procent. najednou, jako když řekneš: „Hele, prostě máme tady něco, je to super, funguje to na sedmdesát procent,“ tak pro tu firmu je to pak k ničemu, že jo. Takže je to úplně jinej přístup, jo. Takže jako a tady to berem, tady to existuje, tady to jakoby nás živí a vydělává nějaké peníze. Prostě vzniká z toho samozřejmě jako spoustu zajímavého know how a to transferujem prostě a strkáme to do těch lidí.

Jindřich: A ty jsi to tady trošku naznačil. Trošku by nás asi aktuálně zajímal ten AI festival, kterej teda pořádáte. A podle všeho tam má být dva tisíce lidí, nějakejch sedm stagií. Tak jestli nám trošku můžeš vlastně přiblížit, jak ten nápad vznikl a jaký to je pořádat takhle velkej event a případně vlastně co tam bude a na co se můžou ty diváci těšit?

Dalibor: No jasně, vzniklo to rok zpátky, protože my jsme tam měli takovou konferenci, která se jmenovala Bitva o digitální éru. Eh, tu jsme poměrně rychle vybookovali, ale spoustu hostů bylo samozřejmě nazvaných. A zhruba půlka lístků byla prodaná. A protože to byla vlastně jako taková prvotina, tak ti lidi vůbec nevěděli, co od toho čekat. No a nicméně my jsme si to docela oddřeli. jsme tam Honzu Lomportla, Kačku Leš a prostě spoustu dalších takových speakerů. Bylo jich tam šest, sedm a, a bylo to tak, že všichni dostali zadání. Všichni dostali zadání, jak by AI mohla pomoct našemu kraji. To znamená, že každá ta přednáška byla nasměrována na náš kraj. Miloš Čermák tam vyrobil, jako na vibe codoval v té době, to bylo rok, rok a půl zpátky, na vibe codoval, prostě různé hry prostě pro Ostraváky, ať si prostě vyzkouší, ukázal, jak to dělal. Honza Lomportl tam ukazoval, jako v čem si on myslí, že prostě pro náš kraj, kde je ta perspektiva. Seděli tam prostě lidi z IT4 a z kraje a z města a z firem a spoustu decision makerů a lidi, co prostě vlastní tady prostě železárny a takhle, seděli si, jako seděli v tom publiku a najednou oni dostali jakoby za ten, za to jedno odpoledne dostali jakoby koncentrovanej vhled jako big picture na to, co se v daný moment děje. Ve většině to teda spustilo poměrně velké FOMO, ale takové jakoby dobře řízené FOMO. To znamená, jako že

Filip: Угу

Dalibor: jako stav, teďka se to děje a my to budeme muset fakt jako řešit. Okay, takže to nás jakoby spíš jako nakoplo. To byl první a tam já jsem jakoby prohodil a vlastně byla to spíš jenom vize, že příští rok udělejme největší AI festival v Česku a uděláme to v Gongu. A všichni: „Jóóó!“ Celé publikum prostě: „Jo, to je super,“ ale vlastně, eh, pak to někdo musí udělat, že? Protože ta vize je jako

Filip: Mhm.

Dalibor: tom pódiu to tam prostě narvat do všech, jako že, jako že super, všichni je dobrej vibe, energie, ale potom někdo to musí strašně oddřít, no. A na tom jako pracujeme v týmu, kterej vykre pět, šest, šest lidí Máme, hm, pár bohyní produkčních. Máme tam Sabinu, Kateřinu. To jsou dvě produkční bohyně. Ty jsou prostě brutální. Ty prostě zařídí všechno, co jde. To je úplný zázrak, že je tam máme. A samozřejmě máme tam ty kluky z developmentu. Máme tam výbornou datařku, která je expertka na syntetická data a do toho, do toho máme člověka, který je strašně progresivní zase jako ve vibe codingu. Eh, máme tam člověka, kterej je na lingvistiku vystudovanej. To znamená, je to takovej fakt jako hodně divná parta, prostě divnejch jako lidí, nerdů a všeho možného, ale je strašně fajn jako lidí, kteří si řekli: „Hele, tak hecneme to a zkusíme udělat něco, co je jako fakt velký a asi víme, že nás to jako dost převálcuje, ale prostě do toho půjdeme.“ A vznikl prostě Černá AI festival a je to z nuly na sto teda. Měli jsme sedmdesát speakerů, teď těch speakerů máme sto. Měli jsme jednu stage, teď těch stagí máme sedm a měli jsme tři sta lidí a teď těch lidí máme přes dva tisíce. Jo, takže jako ten jako nárůst jako je velkej a samozřejmě chceme to udělat jakoby hezký. Takže vlastně jako myslíme nejenom na to, aby tam byly dobré přednášky. Takže vlastně s každým speakerem ladíme téma. Volám si se všemi developery, volám si se všemi lidi AI adopce mají, všichni dostávají od nás pravidelně aktualizované MDéčko. že vlastně píšeme, mám tam backlog všech jako různých jako tématů, které jsme vyhodnotili jako tým, že nám přijdou, jako že jsou up to date, že jsou dobrý, že vlastně všechny jakoby prosíme, aby se to týkalo těchto tématů nebo kolem toho. A teď jenom když si vezmete, jako že obhovat devadesát speakerů je docela mazec. A teď samozřejmě máte, musíte tam mít nějakej doprovodný program, musí to být dramaturgicky udělané jídlo, všichni musí mít nějaké jídlo, je tam nějaká, eh, nějaká, nějaké registrace, akreditace, prostě partneři něco potřebujou, každý hledá něco jiného. třeba další zajímavá věc, co jsme tady v tomhle festivalu udělali. A to je, my jsme na to hledali partnery, ale hledejte jako partnery na tak bobří event od lidí, kteří vlastně za sebou nemají referenci s tak velkým eventem, že jo. A my jsme furt jako přemýšleli, jak jako ty partnery do toho namotivovat. A my jsme vyřešili úplně jinej jako způsob motivace partnerů do eventu. A to je, že jsme řekli: „Hele, tak když vy tam budete našimi partnery, tak my po vás chceme, aby vaše přednáška nebyla sales pitch. To je naše podmínka.“ Takže vlastně my jsme si začali

Jindřich: Presne.

Dalibor: jako blbě řečeno diktovat podmínky, jo,

Filip: OK。

Dalibor: jakože, jakože come on, my vám máme dát jako tady prostě nějakých sto tisíc na partnerství a vy nám ještě diktujete, že to nemůžeme jako teda prodávat, jo? A my jsme říkali přesně tak, lidi jsou na to úplně totálně už naštvaní. Oni to

Jindřich: Hm, chyba że nie.

Dalibor: odcházejí. To znamená jako když to

Jindřich: Hm

Dalibor: sales pitch, tak to je sales pitch. A když vy to dobře podáte a ukážete svoji kompetenci, tak vám naopak ti lidi k tomu vašemu stánku půjdou. Půjdou tam daleko radši, když nebudou mít pocit, že z nich a priori tady jako v prvé řadě vytahujete prachy a říkáte

Jindřich: Да, разогни

Dalibor: můj super agentní systém prostě, který je top shit, ale vlastně všichni víme, že to je jenom zawrappovanej prostě GPT for all. A, a, vlastně ve výsledku tam vznikl takový jakoby takový plán. Jsme si řekli, víte co, tak mám nápad. Tak vy nám pošlete pár jako fakt vašich špičkových klientů, pošlete nám jméno, příjmení na toho klienta a my je jakoby srdečně pozvem na tady tenhle event jako váženého prostě hosta. A teď oni: „Aha, ty jo, to je zajímavý nápad. A jak to myslíte?“ A teď jako jsme to museli všem vysvětlovat poměrně jako dost komplikovaně, protože to vypadá, jako že z někoho taháte ty jejich, je fakt jako vlastně divnej přístup, protože oni si řeknou: „Ty jo, oni stahají prostě ty jména našich klíčových zákazníků, to je fakt jako divný, to, co s tím budou dělat?“ My jsme říkali: „Hele, podívejte, všechno držíme GDPR, my jsme prostě příspěvkovka, my to nemůžeme použít na podnikání a my nejsme podnikatelská instituce. Na druhou stranu my je můžem pozvat a, hm, jim od nás s naším a vaším jménem přijde prostě pozvánka.“ A teď oni: „Aha, co to znamená?“ No, říkám, mají tam jídlo v tom, dostanou, dostanou se do té speakers zóny prostě mezi speakery a, Oni: „Aha, tak to je zajímavý. No tak jo, tak to nás zajímá. Takže tady máte ty jména, tak je prostě obešlete.“ A, a najednou vlastně zjistíte, že, že, že, že se to začíná na sebe nabalovat a bác a máte tam i AWS a bác, dostáváte důvěru od těch prostě i těch jako gigantických hráčů. A najednou zjistíte, že, že když to vlastně jako zase nastavíte jako pro ně, ne pro nás, ale pro ně, spíš jako pro nás jako dohromady. že oni ví, že investujou nějaké peníze do nějakého eventu, ale na druhou stranu mají, jako vidí tam tu hmatatelnou jako hodnotu, že to není, že to není jenom to logo, protože oni všichni řeknou: „Nás vlastně logo nezajímá.“ A my říkáme: „Ale my víme, že vás to logo nezajímá. Tak pojďme vymyslet, co vás zajímá.“ Jo a teď vlastně, když jako s těma partnera, partnery jsme to našli, tak najednou vůbec nebyl jakoby problém. Jakoby u korporátu, který má půl roku schvalovací proces, ten proces skipnul na dva týdny, protože najednou oni jakoby viděli, že v tom jako ryzí hodnota těch jejich cílových jakoby případně jako potenciálních zákazníků, se kterými oni se tam můžou potkat, ale zároveň kolem nich prostě bude chodit prostě pan Haič a prostě další spoustu kapacit z toho oboru. A najednou je to prostě sexy, protože večer bude koncert Tata Boys, že jo, je tam nějaké jako zajímavé jako zahájení. Je to prostě největší AI event a je to by the way už vyprodaný. Takže, eh, takže vlastně najednou jako, a to je zajímavá věc, ještě druhá věc. Lidi si myslí, že je to marketing, jako že my jsme teď v pondělí jako napsali: „Hele, jako je vyprodáno.“ A oni si jako všichni myslí, že nám píšou jako mail, jako, jako že vždyť ty lístky přece musí být, ty vole, co to hrajete tady za habaďůru? A my jako, ale my je fakt jako nemáme. My reálně prostě máme všechno pryč. My jsme teďka přes dva tisíce, za chvilku jako fakt bouchneme ten hasičskej limit a, a my už budem, my už říkáme prostě lidem, jako nejde. To znamená od pondělí neděláme nic jiného, než zvedáme telefony a odepisujeme na e-maily, snažíme se těm lidem vysvětlit, že si z nich neděláme prdel a že to není jako marketingovej tah, ale že prostě ty lístky fakt reálně nejsou. A pro ty lidi je to tak jako nepochopitelné, že jsme se setkali s pár docela agresivními lidmi, jako že nám

Filip: Okay

Dalibor: nás jako normálně, bylo pár takových jako pokusů o vydírání, že to, a já jsem říkal jako vám úplně střílí v bedně děcka, měli jste na to celej rok My

Filip: Hm.

Dalibor: prostě jakoby avizovali, že budou lístky, to, že to bude prostě super lineup, to vidíte, že tam jsou ty lidi. Tam se nic nezměnilo. Jo a to, to je jako hodně unikátní situace, jo, já bych to přál zažít

Filip: C'est marrant.

Dalibor: jako to, že vám prostě volají lidi a, a já nemůžu prostě my jsme příspěvkovka, my nemůžem prodat tři tisíce lístků, protože je nad kapacitu a tak dále a ty lidi se tam budou klidně nacp-- nemůžem. My máme kapacitu, tu musíme ctít, jsme

Filip: Hm.

Dalibor: instituce a prostě přes to nejede vlak, jo. znamená, hm, hele, je to hodně zajímavej experience teda Edo

Jindřich: A dokážeš třeba

Filip: jak se to

Jindřich: k-kvantifikovat, kolik jako práce ve skutečnosti za tím je?

Dalibor: Úplné psycho, strašné psychopráce. to, jako tohle stojí jenom na fakt strašně pracovitých jako lidech, které mám jako díky bohu v týmu, kteří jedou úplně jako přes mrtvoly, jedou mimo pracovní dobu. Jako, eh, je to prostě full time job. Dokážeš si představit, že prostě to je full time job třeba pro klidně jako osm, devět lidí, což odbavujem v šesti lidech. Ale díky tomu, že máme dev, jako velice kvalitní dev tým, tak máme vyvinutých spoustu různých typů jako mikro insight toolů, které nám pomáhají to jako zrychlovat a zkvalitňovat prostě ten workflow a tak dále. Takže my si, si zachraňujeme prdel vlastně tím AIčkem sami. Eh, to znamená, ono to musí fungovat, že jo, a musí to být i dobrý, protože tam máme citlivý data v tom a tak dále. Znamená, musí to nebýt, nesmí to běžet někde prostě na Verslu a tak dále, musí to být prostě jako někde u nás. My to máme lokálně prostě rozjetý každý u sebe a přeposíláme si prostě v mailech prostě ty, ty MDéčka a tak dále. To znamená jako blbě se to kvantifikuje, blbě se to dělá, ale na druhou stranu je to krásnej jako úkaz toho, jako lidi, když jakoby fakt věří v dobrou věc, tak jako i já, protože vlastně i já věřím, že dělám dobrou věc, jako že, že to má jako ten pozitivní impakt a přesah a že z toho bude profitovat spoustu lidí. tomu chci věřit. Já prostě tím žiju a říkám si okay, tak já vím, že do toho dávám spoustu jako času a navíc a spoustu přesčasů a vlastně já nevím co, ale vlastně ty peníze vůbec jakoby pro mě tady v tenhle moment jako nehrajou tu roli, jo. Protože vlastně já mám, prostě jako jasně, všichni z toho máme nějaký money, ale, ale, ale ne, jako to není, jako že uděláte festival a každý dostane sto tisíc prostě jako tady máš na konci roku jako benefit za to, že jsi udělal prostě super event celý tým, každý dostane kilo, ty vole, čus. Nebo jako reachnem tady nějakej limit nebo jakoby náklady a nad, nad náklady všichni si rozdělíme prostě odměny, prdali, Vor ještě sehnal tady partnera za mega, tak si rozdělíme všichni mega. To tam neexistuje, protože to je příspěvková organizace, jo. To

Filip: Mhm.

Dalibor: tam to fakt všichni dělají víceméně jako, že, jako že mají fakt přesvědčení. Protože jako vezměte si jako, kolik jako, jakoby krajských institucí jako po republice se jako předhání, aby prostě udělali největší prostě AI festival. Jako to je, my jsme pochopili, až jsme to začali dělat, jak je to byrokraticky náročný to prostě jakoby rubnout, jo, protože

Filip: Ona někdy ta nevědomost je dobrá, že jo, že vlastně jako do toho jdeš po hlavě a pak až ty jako bloky a překážky jako řešíš cestou, protože kdybys to věděl dopředu, tak si řekneš: „No tak to do toho nejdu,“ že jo?

Jindřich: Princess Despejo

Dalibor: No a teď jako představte si, že my každou blbost musíme vysoutěžit. Takže

Jindřich: Hm.

Filip: Hm?

Dalibor: řeknete jako chceme jídlo a vy musíte oslovit prostě tři, čtyři dodavatele nebo dělá-děláte cenovej průzkum, to pak zprůměrujete, pak se dělá jakoby výběrko, pak vám to nějak dopadne. Vy si ani nemůžete pořádně vybrat, kdo vám to bude dělat, že to může

Filip: OK

Dalibor: random a jako, jako udržte tu kvalitu tady v tomhletom. Jako

Filip: Hm.

Dalibor: nemůžete pořádně vybrat, kdo bude dělat tohle a kdo bude dělat tamto a to. A, a je to teda jako náročný teda. To znamená, že vlastně jako dalo by se to celé, co teď děláme, by se dalo udělat s daleko méně investované energie, protože to soutěžení je mazec. Ta byrokracie, to, že to musí schvalovat právníci, tamto, tamto se řeší, všichni musí mít smlouvy, teď tamto. A teď když to sečtete jako ten, ta kupa jako navíc práce, kterou musí udělat navíc ještě příspěvkovka. A to nemluvím ani o tom, že samozřejmě nikdo nes-nemůže generovat zisk. Jako my ne, my tam nesmíme jako-- to není neziskovka, prosím jo, to je příspěvkovka. Takže my jsme úplně v patový situaci. Jo, my teď víme, že máme spoustu lidí a že potřebujeme ještě navíc jídlo, ale my už nemůžem zvednout zakázku. To nejde, protože už je to vysoutěžené. Ale,

Filip: sim

Dalibor: a když tam přijdem, tak oni nám všichni řeknou: „Hele, my už ale nemáme peníze.“ Ale když já přijdu a přivedu partnera, který by nám dal peníze, tak já ho nemůžu přijmout, protože už jsme nabrali maximální level partnerství, takže já nemůžu přijmout ty peníze. vlastně my nemůžem přijmout peníze, ale nemůžem navyšovat jídlo, takže Takže prostě hledáme partnery za barter. jako hej, tak prostě takhle to: "Ok, chcete být partnerem? Tak kupte jídlo za padesát tisíc,"

Filip: tak.

Dalibor: Jo? Ale, ale nesmíte nám to prostě, ukažte nám účtenku, že jste to koupili prostě čus a jedem, jo? A je, je to, je to fakt zážitek, jo.

Filip: hustý, to je hustý. No jakože až, až se tam potkáme, tak se jako toho festivalu budu cejtit ještě o to víc, když poslouchám všechny tyhle příběhy. Co mě ještě zajímá, ty, ty jsi zmínil zajímavou věc, nebo že jako vlastně bez nějaký pomoci nějakejch jako interních toolů, co jste si vytvořili s Áječkem a tak, tak by to bylo ještě jako o to složitější. A mě vlastně jako zajímá, jsou nějaký tvoje zkušenosti právě s tím jako používáním těch různých AI nástrojů při organizaci tohohle jako fyzickýho eventu. Jako dovedu si představit ty mikronástroje na nějaký jako organizace, rezervace věcí a tak dál. Ale jsou tam jako nějaký další věci, co tě třeba i jako překvapily a řekl by sis, že to je jako zajímavý use case?

Dalibor: Hele ty casy jsou jako it depends, protože každý jako když, já nevím, řešíš, eh, konferenci, tak řešit třeba s médii, Máš média, to komunikovat. Je spoustu médií, každý je jinej, někdo je formální, někdo je neformální, někomu chceš nabídnout todle, někomu jinému. Teď vlastně ty, jako my těch médií tam máme jako já nevím, deset už nebo to je prostě spoustu partnerů. Každý je úplně jinej, každému musíš napsat jinej mail, každý-- protože tě strašně dobře zná. Všechno musí být super personalizovaný. Na to to je dobrý. nebo máš devadesát speakerů. A teď my jsme na začátku, to bylo na začátku, jsme si říkali: „Hele, tak, eh, v pohodě, tak tady to máš.“ Chytla to produkční, začala to řešit a najednou jako jsme hra-- psali jsme takový ty hromadné maily speakerům. A to jsme zjistili, že jako u fucking no go, protože ty lidi jakože, jakože co? Jakože proč? A jakože nerozumím tomu. A to je jako pro mě? A opravdu? A já jsem jako nějakej jako člen nějakého newsletteru nebo co to je? Takže tam zase to musíš úplně totálně rozperza-rozperza-analizovat. To musí každý

Filip: Угу

Dalibor: nebo ne pocit, to nesmí být pocit, to musí být jako real. To znamená, že my o každém víme všechno, co řeší, co řeší doma, jestli se má dobře, nemá dobře. jako ten mail musí být jako, protože oni jsou vlastně, speakři jsou vlastně naši partneři

Filip: Hm.

Dalibor: A když těch speakerů máš devadesát, tak se staráš vlastně o devadesát partnerů. teď ty vlastně každý má úplně jiné potřeby. Ten potřebuje tohle, ten tamto a ty vlastně jako zaznamenej to, pochop všechno, měj to někde zapsaný, měj tolik poznámek, jo, jako nezapomeň na nic. To znamená na to, na to to je taky velice dobrý systém prostě s různými poznámkami, co hlídají prostě nějaký základní kontext, prostě kdy co může, kdo může, eh, a tak dále. Na to to je taky třeba super. Ehm, nebo takové jako mikro apky na, teďka mám třeba apku na tvorbu obsahu, protože zase jako uděláš si jednoduchou apku a, a narveš tam jako celej program. A protože když máš sedm stagií, tak ty musíš vyřešit, jako že ať se to nekryje a ten může jenom ráno a ten může zas večer a teď tamto. Máš nějaké témata, tak ať tam nejsou čtyři stejné témata po sobě a

Filip: hmm.

Dalibor: to to je taky úplně per-perfektní, jo, když to dobře umíš jakoby dát do kupy. A zas nám to hodně ušetří času, protože automaticky budu dělat, vyjíždět to ve formátu, který se dá potom importovat třeba do Eventee. To znamená, nebude to muset nikdo prostě psát úplně ručně jak blázen do toho Eventee, protože tak se to normálně dělá a uděláš prostě CSV import, bác, ty vole, a máš tam celej program se vším všudy, včetně anotací. Máš to na jeden, na jedno kliknutí, protože já to jenom vyjedu, dá se to tam, to znamená, ušetříš prostě pár dní někomu, kdo by to musel klikat. Jo? A těch věcí je takhle jako spoustu. Stejně jako u těch partnerů, hlídání kdo co poslal, neposlal. Koukáš se, jestli, jestli vyšel článek, nevyšel článek, jak, v jakém duchu vyšel ten článek. Eh, různé tady tyhlety jako se dají jako automatizovat a tak. Takže, ehm, jako AI jako nám fakt jako pomohlo ten event jako obecně jako zrealizovat, jo. My bychom bez toho to nedali, jo, a i upřímně jako psát odpovědi na ty naštvaný maily, že už nejsou lístky, jo, to je taky prostě úplná trivialita, ale to je to super, jo. znamená, jako jak to napsat tak, ať ten člověk se prostě fakt cítí vlastně jako v pohodě, protože my mu vlastně píšeme, že ten lístek není a, decentně mu napíšeme: „Hele, tak jako měl byste, jako měl jste si to koupit dřív, jako, a jako nás to mrzí, ale my za to úplně nemůžem.“ Eh, a tak, jo. A, jo, ta to

Filip: Yes, ja.

Dalibor: chápeš ty základní kejsy až

Filip: Ja, ja

Dalibor: jako větší apky, prostě co hlídají, já nevím, média a tak dále, jo

Filip: Hm, je pravda, že vlastně v takovýmhle eventu je ty úplně základní casy jako, ří-, zmiňuješ prostě odpovídání na maily, tak to vlastně slyšel každej milionkrát, že prostě AI maily, že jo. Ale vlastně jako v tomhletom, jako v tý velikosti, těm jako počtu těch mailů, tak to vlastně jako strašně pomůže, že jo. Protože kdybys měl mít trpělivost s každým člověkem to řešit, tak ti z toho jako bouchne hlava, že jo. A už je to přesně takový to: „Napiš to prosím slušně, protože já už bych mu to řekl jako jinak.“ to. Hele, my jsme prošli jako festival, prošli jsme Černou AI a jako strašně zajímavých věcí. Já bych to chtěl aspoň naťuknout ještě tu tvoji jako profesní stránku, byť asi na to nám nezbyde tolik prostoru, takže třeba bysme se ti někdy pak v budoucnu pozvali znova. Ale na co se chci zeptat. Ty jsi vlastně jako zmiňoval, že řešíš hodně jako implementaci těch AI systémů ve firmách a vlastně jako zmiňoval jsi, že za tebe ta adopce prostě není naučit lidi pracovat s ChatGPT, ale vyloženě jako fakt jim tam postavit ty systémy. bys to možná divákům jako přiblížit, jak to myslíš, že když se na nás dívá nějaký majitel třeba firmy, tak vlastně co si z toho má odnést?

Dalibor: Jasně. Eh, dívej, ono Když tady pár let zpátky, rok, dva prostě přišel nějaký prompt engineering, tak, eh, spoustu lidí, když se řekne prompt engineering, tak prostě to vnímá, jako že sedí u toho chatu GPT a prostě byly tam senzace jako prostě nějakej role prompting a tak. Jak mu to máš napsat, jak to máš strukturovat. A jako hele, jako jasně, je todleto jako nějakej jako základní, eh, jako, jako know how, jakoby, protože aspoň víš, že on jako díky, protože tam má nějaké sémantickou analýzu a další věci, že každé slovo víceméně projíždí trošku jinou tu trajektorii modelu a, a to je jako důležité jako vědět jako princip, jo. když se podíváš na, na, na, na prompt engineering jako ve své, jako fakt v podstatě, tak prostě se člověk musí podívat na framework, jako je DSPI nebo Ba-nebo BAML a podívá se, jako co to znamená. To znamená, že ověříš tisíc promptů, aby prostě to jako přes určité typy jako evaluací jako sedlo a bylo to jako víceprocentně jako efektivní. A to už se bavíme o prompt engineeringu, kde vlastně on je schopnej povyměňovat prostě jako, jako tisíce různých variant jako slov, až dojde k něčemu, co opravdu má jako nějakou jakoby, eh, relevanci. jako je rozdíl mezi tím, že si řekneš jako, tak já asi vím, jak jako promptovat, ale stejně vlastně ve výsledku tam bouchneš ty dvě věty. je jakoby úplně jako jinej svět, kde vlastně jakoby testuješ prostě prompt za promptem v deseti tisících variantách, když vlastně fakt jako najdeš tu, která vlastně jakoby na ty desetiny procenta je tam jako, jako na tom nejlíp. Eh, to znamená, hm, ChatGPT je super a všechny tyhlety jazykové modely jsou prostě jako fakt super, ale jakoby ten, jako je to opravdu overhyped. To znamená, že-- ale to je přirozené, protože lidi se s tím musí seznámit. Lidi jako přijdou, vidí, že to je nějakej terminál nebo nějakej chat, tam si s tím začnou psát. Teď si řeknou: „Tak potřebujem, aby to v té firmě začali všichni používat.“ Ale je to normální, protože oni, oni jakoby, hm, jako ty technologie potřebuješ jakoby časem jako přijít na kloub, potřebuješ ji pochopit. Ale jako budu dělat to, co dělají všichni. To znamená, přijdu do firmy, nakoupím si pár licencí, těm lidem to rozdám. A teď vlastně jako co, co se začne dít? No tak oni jako si s tím teda nějak jako píšou, povídají. Dost pravděpodobně jako dojdou asi časem k závěru, že ty maily si stejně jako, eh, jako že stejně do těch mailů musí jako poměrně dost zasahovat. To znamená, je to poměrně dost pracné vygenerovat ten dobrý mail, který jako odešlou jako ten člověk, protože když na to nesáhnou, tak to někdy psal jako prostě fakt někdo jinej. Většinou pak chodí ty odpovědi jako: „Hele, co se s tebou děje?“ Eh, a to znamená tam najednou, když se teda podíváš na tu jako AI adopci, tak není to o tom, že jako ty lidi všechny naučíš promptovat. Jako vlastně to není ani o tom. Je to jedna vize, jako nějaká gramotnost. To znamená, to je právě, že víš, že je nějaké promptování. Vlastně dokážeš aspoň jako lehce vysvětlit, proč ten model- Halucinuje. Proč ten model jako si vlastně vymýšlí? vlastně jako spoustě lidem řekneš, že vlastně model není trénovaný na, na faktičnost, ale na věrohodnost, tak najednou vlastně se jim to otevře úplně nové dveře a oni řeknou: "Aha, jako ok, to znamená jako to není teda, eh, to není ten zdroj, ten source of true, of true, jo, jako není to ten jako zdroj té pravdy. To znamená, je to jenom prostě nějaká statistická kalkulačka, která prostě jenom predikuje, jak to asi bude pokračovat. To znamená, rovná se, jako já bych tomu asi úplně neměl věřit." A super, dobré. Tak to je ten jako, jako nějakej základní jako mindset, do toho se jako nějak jako odpíchneš. No ale když se dostaneš trošku dál, tak zjistíš, že, hm, těch opravdu aktivních heavy userů je opravdu malé procento. To znamená, když máš firmu o sto zaměstnancích, tak budeš rád, když tam najdeš prostě fakt dva, tři, čtyři lidi, kteří se do toho fakt jako ponoří. A pak zjistíš, že, eh, potřebuješ mít nějakej basement, na čem to potřebuje, na čem to jede. To znamená, to je nějaká právě základní infrastruktura. Neznamená to čistit jako třicet let historie dat, ale znamená to, že vlastně pokládáš jako spíš, hm- Jakože děláš takzvaný jako datový půly a ty musí nějak jako vznikat, že jo. To znamená, mám něco, vím, jaké data, mám nějakou jako první jako databázi, do té začnu něco teda zanačovat a vím, proč to teda dělám. Není to jako že to dělám, jenom abych to dělal, jo. Pak to tam, potom to tam začínáš jako sypat a vzniká tam prostě nějakej základ, na kterém se dá stavět, jo. A teď, teď přichází ten krásnej moment, kdy vlastně přichází to první jako nasazení toho jako agenta, který tam třeba jednou týdně projde nějaké úplně základní věci a víceméně skoro bez kompetence tam něco jenom zkontroluje. Jo a teď vlastně to je jako v obří vlastně win, jo, ale pro ty CEOs to není úplně, jak to říct. Není to ten game changer, ale

Filip: Mhm.

Dalibor: firmu et al. V tom jakoby ch-, jakoby v tom jakoby dlouhodobým rádiusu je to obrovskej game changer, protože najednou má nějaké data, na kterých se dá něco dělat a nad tím začíná běhat už nějaká jako první, i klidně triviální entita, která má nějakej jednoduchej gól. Ale čím víc se to vrství a vrství-- A vlastně problém je, že lidi nemají jako většinou za-jako zažitou datovou hygienu a tak dále. To znamená, prostě ono je to všechno se vším, tak, eh, najednou už na tom můžeš začít stavět, protože vlastně víš, co máš, víš, proč to máš a už to můžeš začít jako nějak trošku jako škálovat. U té firmy to roste. A samozřejmě dá se na to přesto jako napojovat spoustu věcí. Jsou prostě teďka MCP dvojka, což je prostě úplná senzace. Dá se s tím jako ty, i ty MCP apps a tak dále. A problém je u těch firem, že většinou častokrát, eh, jako od nich se ani neočekává, že do toho vlastně jakoby fakt jako velice dobře uvidí. Ale zjistili jsme, že ta skepse, kterou, eh, nebo spíš ten, ten, ty firmy jsou k tomu skeptické. Ony jsou zvyklé žít s tím, eh, velkým technologickým dluhem, jo? Když se na to podíváme, tak ve spoustě firmách jako nebyl ještě zavedenej třeba ani Google Workspace, jo.

Filip: I see.

Dalibor: A to znamená, oni ty data fakt mají na těch obřích nástěnkách korkových a vlastně jim to vůbec nedělá ještě jako problém. Oni vlastně jako chtějí adoptovat jako řídí celou logistiku prostě na korkové nástěnce. A vlastně my jsme jako přišli s dvěmi věcmi. Ta první je, že jako to AI vlastně fakt dobrej motivační point, protože můžeš jakoby lehce, nechci říct zneužít toho FOMA,

Filip: Hm.

Dalibor: aby ti lidi začali jakoby uklízet, protože oni vidí tu vidinu, proč by měli uklízet, ale někdo jim to musí velice dobře vysvětlit. To znamená, že vlastně ty jako začneš u toho AI, ale jenom vlastně spíš jako verbálně. Ty vlastně řekneš: „Hele, my budem řešit jasně AI agenty a tak dále, ale abychom mohli, tak musíme tady ještě jako vyšlapat takovou cestičku.“ Ale oni najednou vidí, proč tu cestičku mají šlapat.

Filip: I don't see you. Hmm

Dalibor: ano, to je ten cíl, protože když řekneš pojďme digitalizovat, tak digitalizace je strašně drahá, složitá, náročná, nikdo to nechce dělat, všichni odpor a prostě nevím co. Ale AI je vlastně víceméně opět to stejné. A, eh, častokrát, teďka jsem měl takovou fakt jako hodně zajímavý case. Byla firma, která chtěla dát dohromady tvorbu nabídek. Oni sypou osmdesát nějakých, nevím, osmdesát nabídek. Eh, eh, ne víc, víc, víc, víc. Teď jako já jsem těch firem teďka co, co-- jako to je hodně firem poptává, že chtějí vyřešit jako tvorbu nabídek, jo? A oni vyrobí třeba sto nabídek, eh, měsíčně, které odesílají, a to je ten jejich bottleneck. To se poměrně jako dobře prostě počítá, že jo. To znamená, že buďto zdvojnásobí, ztrojnásobí a zvyšují i pravděpodobnost toho, že toho vyjde víc, i kdyby to bylo menší procento ku těm sto nabídkám. Když to bude tři sta nabídek a bude to prostě menší konverzní poměr, tak pořád to bude vlastně ve výsledku vyšší a zvedne to obrat. A, a oni řekli: „Hele, tak víte co? My jsme jako přišli na to, že to je vlastně poměrně dost drahý, protože vy nám tady vyprávíte, že to musí být strašně komplikovaný a my si to teda uděláme sami, protože prostě jsme si nainstalovali Claude Code a prostě tady kluci s

Filip: Yes.

Dalibor: makaj. A oni si těch nabídek vygenerovali skoro čtyři sta. Utratili za to strašně moc peněz a víceméně skoro nic jim jako neprošlo, protože každá nabídka byla úplně jiná. Teď oni to nebyli schopni jakoby ukočírovat, že jo. Prostě Fable pojď a sypej nabídky a jeď bomby. Prostě Fable to tam okamžitě vyžral prostě, protože to jsou jako velké nabídky, že jo. To má třeba sto stran. Eh, a ty vlastně jako začaly, jako ty firmy se prostě musí spálit. Jako to, to je další věc, co

Filip: Hm.

Dalibor: jako zjistili, že jakoby ta AI adopce, aby mohla být jako nebo jako my to říkáme adopce, ale to je vlastně takový divný terminus technicus. Já bych tomu tak vůbec neříkal. Já bych tomu prostě říkal jako datová hygiena, na kterou prostě stavíš nějakou infrastrukturu, která se jako blíží k něčemu, že ti začne jakoby časem pomáhat. Ale jakoby AI adopce neznamená, že tady mám nějaké mimino, které se jmenuje AI a my ho zadoptujeme a prostě teďka bude sedět u nás v té firmě od zítra a bude tady prostě efektivně fungovat, jo. To znamená, když se na to dívá nějakej CEO, tak hele, neutečete tomu. Musíte si to stejně odmakat sami. Neexistuje žádná firma, která vám tam naběhne a prostě vyřeší to víceméně jako za vás. Ona ta firma vás může pouze akcelerovat vám může s tím jako obecně jako pomoct. Vy ty vývojáře stejně potřebujete a těch AI inženýrů jako není zas tolik, kteří v tom opravdu jsou. ba naopak, jako čím do více věcí ten jazykový model pustíte, tak tím si vlastně jako zaděláváte, dodrženo, zaprvý na náklady a zadruhý jako na potenciální problém. To znamená ten, ten, ten trend je vlastně pomocí jazykovýho modelu fakt stavět deterministicky jako systémy. A ba naopak bych řekl, že pomocí jako spousty jako dalších trendů, co naznačujou, tak je dost možné, že se dostanem K jako nějakému kompromisu, kde bude jako něco mezi jazykovým modelem a deterministickým systémem. To znamená, že vlastně ten hardness to, že, že to vlastně nestojí na jazykovém modelu jako na orchestrátoru, ale pořád na deterministickém systému, který vlastně v dané momenty volá přesně ty mechanismy, které můžou, ale vlastně jsou tak že vlastně ve výsledku ten, ten agent tam nemá co pokazit, jo. On nedostává tak velkou kompetenci. Je tam spoustu jako různých mechanismů, které to neustále jakoby kontrolujou a tak dále. To znamená, myslím si, že na té cestě jsme pořád ještě na začátku jako k nějaké jako velké autonomii. A pokud si někdo myslí, že mu teďka ujíždí vlak, že jeho konkurence už má všechno automatizované komplet, je možné, že část, část věcí mají automatizované. Je to možné, ale určitě to není jako plně autonomní. To prostě jako takový systém neexistuje, nikde jsme ho ještě neviděli.

Filip: to často nebude pak tím, že by to měli AI, ale mají prostě ty procesy vydefinovaný a mají nastavený ty workflow, jak je řešit efektivně. A vlastně to AI je pak jenom nějaký jako malý, malá část celýho toho systému. Takže vlastně jako tý konkurenci utíkaj tou digitalizací vlastně, že jo. Ne, ne vlastně AI

Dalibor: vrátíme se zase zpátky k tedy, ano, přesně jak říkáš. Ano, je to, je to, je to. A ještě, ještě jedna věc, která j-je fascinující je, že, eh, jako je tady spoustu firem, které jakoby automatizují, jo, jakoby tisíce nebo stovky nudných hodin, jo. Za prvé jako CEO jako neslyší vůbec na, na to, že mu někdo řekne „Hele, my vám zautomatizujeme stovky nudných hodin," protože když se na to podíváte z pohledu change managementu, tak ti lidi vám řeknou „Tak co my teda budeme dělat? Za prvé my nechcem dělat nic jinýho." Eh, jako když řeknete „Tak Maruško, tak, děláte to tady osm hodin, tak my vám to jako zrychlíme a budete to dělat jenom tři hodiny." A Maruška řekne „Hele, ale já vlastně nevím, co ten zbytek hodin budu dělat. Já nechci dělat nic jinýho." teď vlastně, vlastně teď on, teď vám ten majitel řekne, eh, a to, to bylo spoustu konverzací tady toho typu „Ale víte co? Já vlastně jako já tu Marušku ne-prostě nepotřebuju, to je v pohodě. Ona to dělá, ona je od toho placená, jo. Ona to prostě dělat bude. My nepotřebujeme Marušce prostě pomáhat. Stejně jako tady Lojzovi nebo jako Petrovi. Nepotřebujem, jo. My potřebujem zvednout výkonnost nebo obrat." Oni, oni slyší na úplně jiné věci, než vlastně všichni jako než všichni Říkaj „Hele, my vám zefektivníme tisíc nudných hodin." Říkám „No tak to je super, to je vlastně jako není úplně to, co moji firmu spasí. To znamená, že teda nainvestuju jeden a půl milionu za automatizaci tisíců nudných hodin a lidi se vlastně budou víceméně jako více flákat, protože oni nemají jako tu vrtuli v tom zadku a řeknou si super, tak napřem si tam spoustu jiné práce. Takže je to, je to fakt komplikovaný. A ještě jedna věc, že spoustu těch lidí, těch firem, které tam přiběhnou do té firmy, tak vlastně zmapujou ty procesy. Jo, teď vy tam přijedete a teď oni jako na vás koukaj. A teď vy jako koukáte, že vlastně teď tam přijde nějaká nabídka. Teď ten to musí přepsat sem, ten to dá sem, tady ten to schvaluje, pak to posílá sem. Je to úplně jako chaotickej jako divno proces a oni vezmou a tohle zautomatizujou. Takže vlastně proces, kterej má třeba třicet kroků, oni zautomatizujou proboha na třicet kroků místo toho, aby ten proces víceméně celý refrejmovali, udělali ho na tři kroky. Ale jako ten proces vlastně běží. Stojí to měsíčně jako spousty tisíce na, na Appinách, protože prostě to musí samozřejmě se to celý jako nějak prochroustat. Ten proces vlastně nefunguje optimálně. Říkají, že „Hele, to je v pohodě, to funguje na sedmdesát, osmdesát procent." Pro tu firmu to je stejně nepoužitelný, protože to někdo ve výsledku musí kontrolovat. A, a vlastně ve výsledku ta firma za to zaplatila spoustu peněz a vidí, že to jako tu efektivitu zas o tolik nezlepšilo. Ba naopak to zvedlo jako nějaké náklady dále. Blbě se, a když se to nedej bože se to rozbije celý ten proces, jako té firmě platíte poměrně velký jako za to, za to spravení, protože jako to není jakože reklamace, že teď vám to jako vypadlo, že ta firma řekne „Ok, platíte nám nějaké eseláčko nebo nám platíte, nevím, nějaké hodiny a tak dále. To znamená, eh, jako není zkratka.

Jindřich: Ale a, eh, nepotýkáš se, eh, někdy s tím jako opačným extrémem? Jakože, že jo v dnešní době, když všichni CEO jsou na LinkedInu a jako vzá- eh, vzájemně si tam jako plácají po zádech a píšou přesně jak sedmdesát procent firmy jako propustili, že už mají jenom AI agenty a že najednou jejich práce je prostě o tři sta procent efektivnější a jako podobný nesmysly. Tak vlastně moje otázka zní, jestli se spíš jako nepotýkáš s tím, že ty CEO mají jako nerealistický představy oproti tomu, co ta technologie umí.

Dalibor: No a to je třeba proč černá AI se snaží shazovat. ty jakoby očekávání jsou jako psycho, ale to je většinou u lidí nebo u CEOs, kteří-- dívej, když si naus-nainstaluješ Clouda a začneš tam řešit nějaké základní věci a řešíš to sám pro sebe, tak ta efektivita, když se to naučíš používat, tak opravdu jakoby roste. Zajímavý paradox je, že u spousty programátorů, kde to testovali, tak, eh, spoustu z nich mělo pocit, že jsou efektivnější, ale vlastně při měření jako zjistili, že jsou, že jsou dokonce o pár procent pomalejší, než když prostě, když to vyloženě jako úplně nepoužívali. Že samozřejmě hledej toho valda v tom kódu, jo. Teďka v téhleté době už opravdu, opravdu to strašně pomáhá při tom kódování. To je prostě nezbytná součást toho celého.

Jindřich: Pazesz poru

Dalibor: stranu jako AI umí výborně vyrobit dojem, že jste efektivní.

Filip: Jo, to rozhodně

Dalibor: ona to dokonale prostě vyrobí. Prostě vy jdete na to kavčo, teď ten Claude tam prostě ten fable tam něco fablí jako přijdete, dostanete ten krásně good looking prostě jako výstup a vy si říkáte, to je pecka. A těsně před tou schůzkou, jak to procházíte, teda že to budete prezentovat nebo že to jako jdete odevzdat, tak si jako uvědomíte, že to je vlastně úplně shit, že to je úplně k ničemu. Tak to se tam snažíte, pak si to stáhnete to PDFko, to celé přepisujete, pak to hodíte do koše a rychle to tam prostě píšete by hands, jo. To znamená, ono to umí vyrobit dokonale dojem, že jste efektivní a spoustu lidí má tendenci tomu dojmu podlehnout. A to je právě zase ten skill, jakoby umět to měřit, jestli jste teda efektivní nebo ne. Jestli teda Maruška, když používá teda ChatGPT, jestli teda s tím efektivnější je, anebo není. Anebo jestli někdo řekne: „Hele, tak pojedeme tady, budeme mít kontext, máme tady všichni přístup přes MCPčko do nějaké obří databáze.“ Teď tam ti lidi začínají zapisovat nějakej kontext. Teď někomu se tam propíše nějakej nesmysl. Teď vlastně, teď se to bude, Frantovi se propisuje Pepův nesmysl. Teď vlastně najednou teď to říká, že ten projekt je v tomhle stavu a přitom je v tomhle stavu. Najednou je to úplně poison. Totálně ten kontext je v dupě. Teď vlastně nikdo neví, co s tím má dělat a teď to vlastně celý jako je lepší prostě celý vzít, vyhodit, smažete to, začínáte zase znovu. Jako, jo, jako že je tam strašně moc takových, jako vypadá to strašně dobře, strašně efektivně, ale vlastně jakoby ta efektivita je v těch jednoduchých věcech, které se postupně na sebe nabalují.

Jindřich: Prostě no, začít prostě tím jednodušším a pak teprve se dostávat k těm kompe-komplexnějším úskům

Dalibor: Jasně no. A vlastně to LLMko fakt jako velice opatrně zvažovat, kde ho dát a kde ho nedat. samozřejmě LLMko rovná se jako náklady, že? A, a když se budem bavit jakoby o celé firmě, tak že si platíte tady Clauda za dva a půl, pět tisíc měsíčně a, a prostě vám to vystačí víceméně, ale bavíte se o celé firmě. Jo, to najednou jako začíná skákat. To je raketa. Jo, to znamená jako fakt velice dobře jakoby promýšlet. A zase jako konzultant, kterej vám tady s tímhle pomůže, pokud jste CEO, těch je strašně málo. Jo, takových těch fakt jako top špičkových prostě lidí, který vám řeknou: „Hele, to je úplnej nesmysl, to je blbost, tady to prostě tady udělejte, tady to propojte tady takhle to, to, to.“ Jako-- a stejně ve výsledku skončíte u toho developmentu, protože stejně to někdo musí udělat. Vy to, vy to musíte používat, musí to jako strašně moc věcí dokupy. Stejně jak s tou Černou, proč tam fungujou komunity, tak ta AI adopce mi přijde, že to je vlastně dost podobnej jakoby komplexní jako systém všeho možného, ale bez AI developera nebo bez lidí, kteří tomu jako rozumí, té podstatě té technologie, tak většinou to je spíš zadělané jako na vyšší náklady a na to, že se vendor locknete u někoho, u koho prostě nevíte, jestli to bude dobrý nebo ne. A častokrát prostě ty LLMka prostě padají, častokrát se tam aktualizujou věci, API rozbíjí se vám to a měsíčně vlastně na tom fakt můžete zahučet jo, na těch nákladech, pokud to někdo fakt jako nemá prioritu optimalizovat, jo. Někdo prostě řekne: „Hele, číni celá firma na Opusu.“ A já: „Ty vole, ok, good luck jako.“

Jindřich: Hm. jako Jako

Filip: tak

Jindřich: tam nějakým jako kolečkem potom zase hezky pěkně vrátíme, viď, zpátky prostě k tomu developmentu, jestliže ty modely budou zdražovat, budou nám jako utahovat kohoutky. Kdoví. Eh, každopádně my se pomalu dostáváme ke konci. A rozhodně zajímavý povídání s tebou. Ještě bychom tady asi dokázali asi povídat dlouho, ale možná jedna s-- nebo možná poslední otázka taková na závěr, kterou mám tady napsanou. Eh, jaký jsou tvoje plány do budoucna s čedna AI? Kde to vidíš třeba za dva roky nebo za tři a pět let tak?

Dalibor: Nevím. Upřímně s Černou jako t-takhle, tím, že to je pod krajem, tak, eh, já nevím, co bude za rok, co bude za dva roky. Já nevím, co bude za tři roky. přál bych Černé obecně, aby, aby pokračovala dál, dokud tam, když dokud jako k tomu budu nějak jako pomáhat, tak se budu snažit to dělat jakoby as best as I can. A, a můj jakoby obecnej plán je jakoby více se věnovat R&D, protože samozřejmě jakoby jako ten vývoj je prostě super. Mě to hrozně baví. A, hm, jako více ještě pronikat jakoby do nějakých ještě dalších jako technologií, prozkoumat to, bádat, rejpat se v tom, eh, hledat, jo, jako, jako furt, jako furt jako monitorovat ten rozdíl mezi tím hypem a mezi tím, mezi tou developerskou realitou. A na druhou stranu mě hrozně baví i tlačit jako devýky do nějakých jako experimentů, protože samozřejmě jako najít developera, se kterým, hm, můžete jako intenzivně na něčem pracovat a zároveň on zkouší nějaké finty, které mu prostě posíláte nějaké papery nebo i nějaké experimenty. Říkám: „Hele, pojďme zkusit tohle a pojďme tady do toho.“ Tak to je unikátní. Takových lidí je zase strašně málo. Takže jako kultivovat, kultivovat tyhle lidi a vlastně naopak jakoby posouvat ty projekty jako dál, aby, eh, aby za prvé AI gramotnost byla těm jako k dispozici, aby za ni nemuseli ti platit těžké peníze, protože ta by měla být k dispozici jako všem a aby firmy jako v ideálním případě jakoby k té AI adopci jako nakročily jako efektivně a ideálně, ať je to nezruinuje a ideálně, ať tu technologii jako vevnitř jako trošku více pochopí, protože jako dělat něco naslepo je to-- Tak to je taková vlastně taková, taková moje mise. To znamená, chci být jako v R&D, chci být jako ve vývoji, eh, chci jakoby do toho ještě proniknout ještě do nějakých jako dalších prostě odvětví jakoby s tím souvisejících. Takže to je můj jako cíl. Takže můj cíl je spíš jakoby, jakoby se vzdělávat furt jakoby, jakoby do toho jít, ale spíš jakoby by practice, by, doing, jo? Takže jakoby máš reading a doing to je vlastně můj cíl vlastně teďka, to je moje vize. To znamená, a všechno, co kolem toho bude, tak to už se poveze.

Jindřich: Bude něco většího než AI festival

Dalibor: Záleží. Jako mluvíš se jakoby o eventech

Jindřich: Połakajcie się za cokolwiek

Dalibor: Hele, you never know. Jako festival nevím, jestli bude větší event než todle, protože todleto je fakt jako, jako, eh, jako nevím kam jít, jo? Jako O2 prostě

Filip: Szeretne. Hm.

Dalibor: nebo Eden ty vole nebo Letňany, víš? Jakože to si myslím, že je impossible, jo. Já si myslím, že i ten Gong je docela zázrak, že se to tak povedlo. Eh, a možná to je fakt jako one shot, víš? Takže hele, moje, moje, víš, co mě, moje vize, já teďka nemám nic jakoby žádný jakoby konkrétní milestone. Můj milestone je prostě jako mít rád to, že se chci posouvat dál a to, kam mě to jako zavane, jako v jakém různém, jako v tom developmentu nebo v tom vývoji. A jako nechávám se, nechávám to úplně otevřené, prostě se nechám unášet teďka a těším se na to

Jindřich: Každopádně díky moc, že ses našel čas. Bylo to skvělý povídání a budu se těšit někdy příště

Dalibor: Hele super chlapi

Filip: Jo, děkujeme ti moc, že jsi se k nám takhle podíval. Děkujeme vám našim divákům, že nás posloucháte a že jste se třeba i dívali. a rádi, když nám necháte v komentářích nějaký vaše myšlenky, případně pokud se budete chtít Debora na cokoliv zeptat, tak určitě můžete. Rádi komentáře přepošlem, zodpovíme. No a samozřejmě nás nezapomeňte odebírat pro další hosty.

Jindřich: Díky moc. Čau, čau

Filip: Díky, mějte se. Ahoj