Jan Kohut

Filip: Myslíš si že dneska díky AI to učení nemusí tolik bolet Nebo bolí jenom prostě jinak

Jindřich: když ty rozumíš jakoby těm logickým úvahám nebo chápeš ten koncept celýho toho problému, tak se ti to učí jako mnohem snáz,

Jan: u té AI je to extrémní jako riziko v tom, že mi to vezme veškeré to kognitivní zatížení.

Jindřich: já nevím, jestli mi to naopak jako vůbec pomáhá v tom učení, nebo jestli jsem vůbec schopnej zpracovat jako větší množství informací. Naším dnešním hostem je Honza Kohout, zakladatel webu Jak se rychle naučit CZ, kde se zaměřuje na efektivní učení. Jeho web pomohl více jak milionu studentů. Přednášel na ČVUT, Univerzitě Karlově, v Microsoftu nebo Samsungu. Honza se v poslední době věnuje, jak AI mění vzdělávání a to je důvod, proč jsme si ho dneska pozvali. Pomůže nám tohle téma pořádně rozebrat, co funguje, co je past, co nás čeká a jaké změny AI do vzdělání přinesla. Eh, Filipe, Honzo, vítejte v DeepLink Show.

Jan: Ahoj

Filip: Honzo taky tě vítám a vítám i naše diváky Když bys nám mohl Honzo popsat čím se ty dneska vlastně živíš

Jan: Ty jo, ono se to každým rokem mění. Mně připadá ten svět jako extrémně rychlý a furt funguje něco jiného. Kdybyste se mě zeptali před dvěma lety, tak vám řeknu, že právě z těch kurzů o tom, jak se efektivně učit z přednášek, z workshopů na školách na tohleto téma nebo plus jsem tam měl, dělal jako i nějaké další témata softový, jako je time management, produktivita, prokrastinace a podobně. Pak jsem se hodně ponořil do té AI, což jako dělal jsem nějaké online školení o tom, jak se učit s tou umělou inteligencí. Pak jsem si říkal, že by to mohlo i učitele zajímat, tak jsem se nějakou dobu živil dost i tím, že jsem učil učitele v tom, jak používat tu AI na přípravy do školy a podobně, že jsem to pobral jako i z druhé strany. No a v poslední době mě hlavně živí diplomky, bakalářky a jak si pomáhat s umělou inteligencí napsat tyhlety práce trošku rychleji. Dřív to byl hlavně jako nějaký můj kurz nebo školení o tomhletom a teďkon bych řekl, že poslední půl rok je to naše softwarová aplikace Contexa, kde my lidem jako zpřístupňujeme takového asistenta na míru, kde si oni tu AI podle toho svého tématu, podle svého cíle, podle svých zdrojů, podle toho, jakou mají citační normu. A ta AI píše prostě mnohem líp než nějaký ChatGPT nebo nějaký Gemini, který vlastně nic neví o té jejich práci a je takovým obecným asistentem a nemá žádný trénink navíc, aby věděl, jak vypadá odborný text v Česku nebo na Slovensku.

Jindřich: Když říkáš, že primárně ty diplomky a bakalářky, tak to jako formu školení, když teda nepočítám tuhletu softwarovou aplikaci?

Jan: Jo, to je formou, formu školení a asi nejvíc je to online kurz. Ale já mám taky rád, když se potkávám s lidma, když získávám zpětnou vazbu v reálném čase. Takže pořádám jako i jednou za čas nějaké kurzy živě, kde se potkám s těma studentama a aspoň jako líp pochopím, jaké ty problémy lidi řeší a s čím by potřebovali pomoc. Protože já sám mám, když to jako řeknu blbě, omezené vidění světa. Nestudoval jsem každý obor na světě a potřebuju jako vidět i to, co ti lidi vlastně reálně potřebujou s tou AI udělat nebo co potřebujou reálně udělat pro tu svoji práci, aby ji mohli odevzdat

Filip: Mhm

Jindřich: Možná, um, jako než se pustíme do toho našeho tématu AI ve vzdělávání a obecně jak, jak to AIčko tu dobu vlastně vzdělávání a studia mění, tak jak celej tenhle tvůj projekt vznikl? Jestli nám můžeš trošku jako popsat, uh, tu tvoji cestu od toho prvotního nápadu až vlastně do dneška.

Jan: Za mě to vzniklo z takové jako asi zoufalosti bych řekl, nebo z toho, že jsem se chtěl nějakým způsobem realizovat. Já to vždycky rád vyprávím na různých školeních nebo různě po školách ten svůj příběh. Já jsem jako nikdy nebyl žádný přirozený talent na školu, že bych měl samé jedničky, že by mi to perfektně šlo. Já jsem vlastně jako už ve třetí třídě na základce dostal trojku na vysvědčení, takové průměrné, často jako dost podprůměrné známky se mi držely po celou tu základku. No ale potom někdy, já nevím, asi ve třinácti, čtrnácti se mi začaly líbit holky a já si říkám: "Tak jak ty holky, jak ty ženské můžu jako oslovit?" říkám si jako: "Já nemám žádné trumfy v rukávu, jo." Já jsem nikdy nebyl žádný krasavec, jako měl jsem víc vlasů než dneska, ale furt to byla taková jako celkem bída, že jako ani ty kadeře nebyly tak dost hezké. Nebyl jsem jako nikdy zvlášť vtipný a bohužel jako nejsem ani z bohaté rodiny, takže ani těma penězma jsem nemohl flexit a takhle ty holky zaujmout. Tak si říkám, jak to jako udělat. A já jsem tehdy, já jsem viděl v televizi takové ty show od Chrise Angela, jak tam dělal nějaké ty kouzla a triky, něco možná od Derrena Browna a já si říkám, tak to je strašně jako cool ty kouzla. Tak jsem se přes to kouzlení dostal k nějaké knížce a v té knížce o tom kouzlení byla nějaká kapitola o paměti a to mě jako extrémně fascinovalo. Já jsem se naučil třeba z balíček karet nazpaměť a pak jsem četl nějaké další knížky, další knížky a o takové té, když to jako řeknu blbě, bizarnější literatury, co jako nevycházela ze studií. Bylo to takové, že jedna paní povídala, že by tohleto mělo fungovat nebo o paměťových technikách, což jakoby reálně pro to skutečné učení paměťové techniky nefungujou moc dobře. Třeba funguje to jenom pro nějakou výseč informací, ale pro běžné učení na zkoušky nepoužiju jako nějakou techniku, kterou používám při učení se z balíčku karet. No a potom asi někdy ve třeťáku na střední já jsem si uvědomil, nebo nám to řekli ve škole, že vy budete psát slohovku a tu slohovku budou opravovat v Cermatu, centrálně v Praze. Já si říkám: "Kurňa, to není moc dobré," protože já jsem tehdy neuměl moc dobře psát ty slohovky, že já jsem dostal trojky, čtyřky a i když jsem se dobře učil už potom díky těm metodám učení, tak jsem pořád neuměl moc dobře psát, protože nikdy jsem k tomu asi neměl vztah. A zároveň čeština ani není můj první jazyk. Já vlastně přemýšlím po našimu, takovým naším nářečím tady ve Slezsku. Tak si říkám, musím se nějak donutit pravidelně psát, abych se zlepšil v tom psaní. mě tehdy napadlo, že vlastně vím podle mě víc informací o tom učení než většina lidí. A tak jsem začal právě o tomhletom publikovat ty různé články. Bohužel mě nenapadl lepší název ne-než Jak se rychle naučit. Dneska bych to možná pojal trošku víc cool. Dal bych do Claudea nějaké svoje myšlenky, on by mi vyplivl nějaký perfektní název. Tehdy to bohužel nebylo, tak mám takový zbytečně dlouhý název, ale od té doby publikuju a dá se říct, že až tehdy, jako díky tomu, že jsem psal ty blogové články každý ten týden jsem se nutil extrémně tom tématu vzdělávat. Četl jsem potom už odbornější knížky i studie a snažil jsem se to komunikovat. No a zároveň vždycky jsem měl takový, jak to jako říct, podnikavý mindset. Nechtěl jsem asi nikdy moc pracovat. Měl jsem takový vzor z rodiny, že taťka on nikdy nepracoval, vždycky podnikal, tak jsem chtěl i tu svoji nějakou vášeň, ten svůj blog nějak zpeněžit. Tak jsem postupně vytvářel k tomu produkty jako různé e-knížky a potom později i kurzy.

Filip: Že pokud jsem to správně pochopil tak ty jsi vlastně už během školy plynule našel tady tu lásku k tomu učení vlastně ze všech možných stran a hnedka po škole už nebo vlastně při škole tak ses tím dokázal uživit Nebo bylo tam nějaký přechodný období

Jan: Jo, přesně tak. Já jsem nikdy taky nepracoval, nikdy jsem nebyl zaměstnaný v podstatě jako od začátku se živím nějakým svým podnikáním, které se postupně transformovalo a měnilo. Ale jo, žádné jako přechodné období tam nebylo a bylo to takové, když to jako řeknu blbě, bezproblémové, že na té střední jsem třeba byl schopen v tom třeťáku, čtvrťáku z toho třeba dostat pár tisíc měsíčně a že jsem byl extrémně nadšený z toho, že mám třeba pětku z prodeje nějakých e-booků. Jsem říkal: „Tak to je cool, tady prostě mí kamarádi chodí na nějakou brigádu někam za, já nevím, sto dvacet na hodinu a já si to vydělám jako za jeden měsíc jako z domova tím, že si píšu nějaké blogové články.“ A pak se to postupně navyšovalo. A když jsem končil vejšku před asi třemi lety to bylo, už si upřímně nevzpomenu, jak to je dávno, tak jsem byl na takovém pomezí, že ten blog nebo ty moje aktivity vydělávaly dost podobně peněz, jako bych někde měl jako nástupní pozici v nějaké prostě práci jako s tím mým vzděláním. Ale nakonec mě jako nikde do práce nevzali. Já jsem byl na nějakých dvou pohovorech a oni mi vlastně jako řekli, že tím, že podnikám a bla bla bla, takže nejsem úplně vhodný kandidát, tak jsem se na to vykašlal a jsem extrémně rád, že mě nikdy nevzali.

Jindřich: Ty, já jsem někde se dočetl, že ty jsi uváděl nějak jako svůj proof of concept, že ti vlastně ty techniky fungujou. Eh, a tys tam říkal něco ve stylu, že ses nebyl jako dobrej student, což vlastně ses zmínil i teď, ale zároveň jsi potom říkal, jestli si pamatuju správně, nebo uváděl, že jsi jako maturoval a výš-výšku dokončil s červeným diplomem. Je to tak?

Jan: Jo jo, to se mi povedlo, ale jako zas musím být jako naprosto jako upřímný, že maturita nic moc složitého já nejsem žádný raketový inženýr. Já jsem prachobyčejný ekonom, když to řeknu blbě, takže se to jako dalo zvládnout s tou, s tím červeným diplomem poměrně jako v pohodě. Ale myslím si, jako že mám ten svůj mozek, já tak rád říkám takový průměrný nebo podprůměrný, nebo to aspoň vykazují moje výkony bez těch metod efektivního učení na základce, tak třeba nějakou medicínu bych možná zvládl s odřenýma ušima díky těm technikám

Jindřich: Já si myslím, že bys neměl bejt tak skromnej. Přece jenom jako kolik procent absolventů má červenej diplom, že jo? Domnívám se, že to jako neznám ty čísla, domnívám se, že to mnoho nebude. Ale tak, eh, bylo to tak, že opravdu ty sis začal používat ty tvoje metody, který sis jako nastudoval a ty ti pomohly k tomu červenýmu diplomu?

Jan: Myslím si, že jo, ale částečně tam jako bude i to, že jsem se jako tím blogem stal takový pracovitější a svědomitější, že dělal jsem na něm každý týden a jsem být produktivnější. A když o tom píšu, tak jsem i chtěl být tím vzorem jako pro někoho, kdo to čte ten můj blog. Takže bude to soubor asi nějakých věcí dohromady, že ty metody a zároveň jako i to, že z takového flákače jsem se podle mě změnil jako v někoho, kdo je svědomitý, kdo si jakoby přijal tu identitu toho, že je v uvozovkách produktivní člověk

Filip: Že vlastně tobě už za těch několik let prošlo rukama nebo kurzama vlastně spoustu studentů Co tě vlastně nejvíc překvapilo Bylo to to že právě třeba u toho učení tak často to nemusí bejt třeba jenom o tom učení samotným ale o tom co teďka popisuješ ty že musíš se stát Jako svědomitějším člověkem musíš se k tomu dokopat dělat to pravidelně mít tu zodpovědnost a tak dál

Jan: Jaká máte otázka, že co je-

Filip: co co tě Jako překvapilo během toho když jsi

Jan: Mhm.

Filip: ty studenty vlastně jak se učit

Jan: Mhm.

Filip: a jestli to bylo primárně o tom že byly nějaký zajímavý techniky který bys

Jan: Mhm.

Filip: todle prostě těm lidem nejvíc pomohlo A nebo naopak to bylo podobný jako u tebe že vlastně ses stal tím jako zodpovědnějším svědomitějším člověkem jak jsi musel psát ten blog a tím pádem se ti šlo i líp učit a ty techniky

Jan: Mhm

Filip: jenom jakoby přidaná navíc

Jan: Jako taková asi nejpřekvapivější věc vůbec, co jako vidím fakt dnes a denně nebo si to pořád uvědomuju, je to, že nějaké efektivní učení nebo ta cesta k tomu zlepšení vede přes to, že to prostě musí bolet, že to musí být trošku náročné a že to, že to není právě o tom, teď už se dotknu jako pomalinku té AI, že ta AI mi třeba vyhodí nějaké shrnutí, které já si přečtu a wow, super, tady jsem si něco přečetl, je to jednodušší, je to snadnější, ale že právě to skutečné jako nějaké učení nebo ta skutečná jako změna vede přes to extrémní nepohodlí, přes to, že jako dělám ty chyby, že se cítím mnohdy jako dement, že nic neumím, že, že ty věci zapomínám, že dělám ty chyby. tohle mě asi překvapuje dnes a denně, jako že jako lidem jako říkám to, že usnadním jim ten život, usnadním to studium, ale mnohdy to právě vede přes to, že já jim nutím tu hlavu víc zapojovat tím, že fakt dělají víc těch chyb, nutí se víc přemýšlet, a to prostě vede k té větší mentální ne-neodolnosti, ale spíš náročnosti, takhle

Filip: A my se tím možná přesouváme hezky oslím můstkem k tý AI Myslíš si že dneska díky AI to učení nemusí tolik bolet Nebo bolí jenom prostě jinak

Jan: Bolí jenom prostě jinak. Takhle bych to, takhle bych to řekl. Nebo ono spoustu lidí podle mě může to učení mnohem míň bolet s tou AI, ale potom je otázka, zdali je to učení účinné. Protože jako já rád říkám to, že ta AI by uměla podporovat ty mentální procesy, které vedou k tomu rychlejšímu učení a ty jsou právě které trošičku jako bolí. Ono se tomu říká v psychologii žádoucí nesnáze nebo anglicky desirable difficulties, to co trošku to učení zpomalí, znepříjemní, tak nakonec vede k tomu rychlejšímu učení. Takový jako typický příklad je třeba ten, že pokud čtu nějaký text, který je napsaný divným, zvláštním písmem, tak on se mi jako nečte tak pohodlně, jednoduše, rychle. Ale nakonec tohleto divné, zvláštní písmo, které je pro mě až skoro jako nečitelné, vede k tomu rychlejšímu učení, protože já u toho zákonitě musím zpomalit, víc přemýšlet, víc se soustředit, a to vede k tomu silnějšímu zakódování. Ale k takovým těm praktičtějším typům předpokládám, že se dostaneme později

Jindřich: Jako co já osobně mám pocit, jako že vnímám, že, eh, když to vezmu trošku do historie, že jo, tak vlastně když, eh, přišly knížky a knihovny historicky, tak najednou člověk měl mnohem snadnější přístup k informacím. A spousta let potom přišel internet a najednou ty informace byly jako ještě blíž, že jo. A teď přišlo, teď přišla umělá inteligence a ty informace jsou jako opravdu přesně v tý formě, kterou já chci a jsou mnohem ještě blíž. A vlastně já nevím, jestli mi to naopak jako vůbec pomáhá v tom učení, nebo jestli jsem vůbec schopnej zpracovat jako větší množství informací. To, co já jsem schopnej, tak já jsem schopnej si připravit mnohem, mnohem jako větší množství informací. Ale myslíš si, že opravdu jich jako dokážu zpracovat víc, nežli jsem dokázal zpracovat jako před nějakým časem?

Jan: Tady je podle mě extrémně, extrémně tenká hranice, že jako někomu ta AI může dost pomoct, ale člověk musí být u toho zodpovědný, jako že nesmí fakt jenom konzumovat ty informace, číst si to, jenom jako dál a dál jako něco přijímat, protože to jako hrdlo, kterým přijímáme ty informace, je poměrně jako dost úzké. Ale jako někdo, kdo fakt tu AI používá aktivně, fakt nejenom přijímá, ale nutí se jako challengovat, že třeba mu to fakt pokládá nějaké otázky, na ty otázky odpovídá nebo zkoumá jako, jak je to propojená ta látka mezi sebou, to může extrémně pomoct. Ale mně se jako moc líbil ten příklad s tím třeba s knihtiskem nebo s tou kalkulačkou, cos tak jako naznačoval, takhle to možná jako uvedu trošku jako jinak, že kalkulačka je super v tom, že já se díky ní nemusím soustředit na nějaké jednoduché operace, ale můžu ten svůj mozek používat k těm složitějším mentálním operacím, které jako já při tom počítání nějaké třeba splácané jako rovnice musím dělat. Jo, že mi to trošku ubere ten cognitive load, to kognitivní nějaké zatížení, ale u té AI je to extrémní jako riziko v tom, že mi to vezme veškeré to kognitivní zatížení. Ale právě to učení, to nejsilnější učení vzniká tehdy, když já mám to kognitivní zatížení, takové to, no fakt to bolest, bolest té mysli, takhle to jakoby můžu úplně jako jednoduše jako nazvat, na takové ideální úrovni, že to není ani moc, že jsem přehlcený, ani tak málo, že v té hlavě se vlastně nic pořádně neděje. Teďkon podle mě mluvím strašně abstraktně, ale fakt věřím, že postupně, pokud jako čtenáři nebo čtenáři, posluchači neodejdou, tak se k tomu dostaneme jako ještě víc jako do hloubky, že fakt popíšeme třeba tu metodu toho testování nebo toho hlubokého zpracovávání, získání nějakých přehledů a podobně, se furt musíme snažit ten cognitive load nějaký udržovat tu, tu zátěž, ať tam k tomu nějakému učení dochází. Protože fakt ta kalkulačka v tom, že já jsem u toho příkladu už zahlcený, ale mám něco málo veme z té mojí zátěže a tím já jsem na té ideální úrovni. Ale u té AI fakt hrozí to a to jako na různých workshopech nebo z povídání s těma studentama, na tu AI suplujou úplně, úplně všechno a pak si jenom fakt přikyvujou tou hlavou. Jo, to dává extrémní smysl. Tohleto chápu, tohleto taky chápu. Jo, to je fakt super jednoduché. pak jsou u té zkoušky a mají to sami napsat z vlastní hlavy, odpovědět na otázku, ale už to nedokážou, protože nikdy ta jejich hlava se nemusela u toho učení zapojit.

Jindřich: Tak bezesporu to má asi jako ne-negativní stránku, ke které se dostanem. Ale já bych ještě navázal, co jsem říkal předtím, protože mě totiž neskutečně jako vrtá hlavou to, že asi každej z nás má nějakou jako omezenou mentální kapacitu nebo omezenou jako mozkovou kapacitu, eh, která vlastně dokáže zpracovat ty informace nebo si něco zapamatovat, že jo. Když si to představím jako nějakou jako obyčejnou nádobu, tak mně je přece jako jedno, jestli já tu nádobu jako tu moji paměť naplním jako z knížek nebo z článků z internetu, anebo z informací z AIčka, jo, protože furt je nějakým způsobem jako omezená. Tak jako mě to vrtá hlavou, jestli jsem schopnej si jako zapamatovat víc věcí, když to AIčko použiju efektivně.

Jan: Podle mě rozhodně jsem schopen si jako zapamatovat víc těch věcí, fakt je tam to ale za mě. A jako, jsi třeba zmiňoval ty knížky nebo to AIčko, tak právě jako i to kouzlo těch knížek je v tom, že oni jsou vlastně jako složité, těžké, že jsou jako rozsáhlé, dívají se na ty věci jako z různých úhlů a právě tohleto vede k tomu lepšímu učení. Nebo jako sám to vidím jako u sebe, jako za poslední jako dva roky jako mého života, ty jako nejklíčovější dovednosti, které si jako v té svojí hlavě, jsem se podle mě naučil fakt z těch knížek a z toho, že jsem něco zkoušel, dělal jsem ty chyby, přepracovával jsem to. Ale jako dneska s tou i já sám, který je jako v uvozovkách expert na nějaké učení, extrémně často sklouzávám k tomu, že na tu AI házím ty svoje povinnosti pak už ta moje hlava vypíná a nepřijde mi, že bych se toho tak moc za ty třeba poslední dva roky naučil, co by úplně jako transformovalo ten můj život

Filip: To je zajímavá myšlenka Ono je možná otázka jestli jestli člověk se na tom začátku vlastně neučí převratnější věci že jo A pak s postupem toho času už v tom oboru má nějakou tu erudici tak třeba nepřijdou tak převratný Nicméně já třeba jako z praxe teďka když

Jan: Mhm, jo

Filip: učil vlastně zas po dlouhý době vlastně po škole nějaký skripta tak jsem vlastně přesně využíval tu AI že

Jan: Mhm.

Filip: já jsem si to nechal nějak předzpracovat To bylo jako fajn pak jsem se stejně vrátil k těm papírovým skriptům nebo digitálním to je jedno ale jako k tý knížce kdy jsem si to jako četl vlastně v hlavě jsem si to vysvětloval a tak dál Ale co mi přišlo jako naprosto super bylo když jsem pak řekl Hele pojď mě jako zkoušet a zkoušej mě s otevřenýma otázkama

Jan: Mhm.

Filip: na internetu najdeš na spoustu oborů takový ty uzavřený

Jan: Mhm, jasně

Filip: měl vždycky pocit třeba na autoškolu že jo krásnej

Jan: Mhm

Filip: že se člověk učí jenom ty odpovědi prostě ale když

Jan: yes,

Filip: jinak tak ti to jako nedojde Ale tady v tom případě najednou to bylo že se mě to zeptalo otevřenou otázku Já jsem to musel vysvětlit Ještě jsem použil Super Whisper že jsem jako diktoval

Jan: Mhm.

Filip: a ono mě to pak jako doplnilo Třeba říkalo Hele tohle je super ale ještě tady jsi zapomněl třeba na tady tu část tý otázky a ta je takhle takhle takhle Tak to mi třeba přišlo jako super super způsob

Jan: Jo a já jsem se přiznám, právě teďkom před rozhovorem, tak jsem viděl i to tvoje videjko o tomhletom, že to bylo jako super, že jsi takhle na vibe koukl, udělal nějakou věc v tom Claude Code, že ti to zpracovalo ty tvoje dokumenty, které sis jako nějak tam naskenoval, co nebyly v té digitální podobě. To byl jako super use case, ale k tomu jako možná ještě tak řeknu, že to tak mám někdy i já, že třeba strávím pět, deset hodin jako stavěním nějaké koniny v Node

Filip: Jo jo jo

Jan: a pak, pak u toho třeba vydržím dvě hodiny a pořádně to jako nepoužiju. Ale je to extrémně jako zábavné a ten Claude je, je návykový. Ale to, co říkáš, se vrátím k té metodě toho učení, tak to je za mě to nejvíc efektivní právě jako používat tu AI k tomu, že ona se podívá na ten můj obsah toho, co jako já bych se měl naučit, protože zase jako uvedu příklad, třeba nějaký obor ekonomie nebo třeba makroekonomie je takhle velký, jo, ale ten třeba můj vyučující, on chce tuhletu nějakou konkrétní část, abych uměl, tak nemůžu té AI říct jako zkoušejme z makroekonomie, protože ta AI neví, jaký je ten můj nějaký, asi použiju anglicismus, ten scope, ale ten jako nějaký rozsah těch znalostí, co my máme jako umět jako toho konkrétního předmětu. A je super, pokud ta AI vychází z toho, co tam já nahraju a pak právě tu AI žádám o to, ať mě z toho zkouší, ať vymýšlí jako ty otázky takové ideálně, které se potom budou objevovat i na té zkoušce. A takhle já právě fakt musím extrémně jako přemýšlet, abych vymyslel tu odpověď. Pak mi ta AI může doplnit. A i ta zpětná vazba jako je extrémně, ale fakt jako extrémně jako účinná, pokud se něco jako dozvím, co tam mám špatně, protože tomu se zase říká jako nějakej hyperkorekční efekt v psychologii, že pokud udělám nějakou chybu, ale tu chybu si uvědomím, tak se potom dokážu jako mnohem snadněji naučit tu správnou odpověď. takhle se té AI ptát. Ale je tady možná takové jedno ale, a to právě rád jako uvádím na různých školeních, tak zkusíme, jestli vám to dojde tohleto, taková otázka na vás. Jo, že jako lidi se učili nějaký text, to bylo já nevím něco o Kilimanjaru, jo, Africe. No a potom jako rozdělili do dvou skupinek. A jedné té skupince řekli: „Učte se tenhleten text a zaměřujte se na detailní informace, jo, že fakt umíte dobře takové ty čísla, já nevím, nějaké letopočty a podobně a nějaké třeba definice.“ A druhé skupince říkali: „Učte se to tak, abyste to dobře pochopili. Třeba schápali jste, jak se tam mění to počasí na tom Kilimanjaru a proč to takhle je a třeba s čím to souvisí a podobně.“ No a potom ty studenty testovali, kolik si toho pamatujou. No a zajímavá věc, pokud se ti lidi učili s tím cílem to pochopit, tak to perfektně chápali, ale nepamatovali si žádné ty detaily. No a pokud to ti lidi četli s tím cílem to nějak perfektně umět ty detaily, tak uměli ty detaily celkem slušně a zase to vůbec nechápali. co tím asi chci říct?

Jindřich: Předpokládám, že narážíš na to, že zkrátka když ty rozumíš jakoby těm logickým úvahám nebo chápeš ten koncept celýho toho problému, tak se ti to učí jako mnohem snáz, než když jenom vlastně memoruješ si třeba ty tvrdý fakta

Jan: No na to právě nenarážím v kontextu toho jako školního učení, jako nebo takhle obecně jako ti lidi s tím pochopením měli průměrně jako vyšší zapamatování u obou těch jako věcí. Nebo jakože takhle,

Jindřich: Jasně

Jan: měli horší zapamatování těch detailů než ti detailisti, ale kdybychom to jako sečetli dohromady, kdyby to byl nějaký komplexní test, tak měli průměrně lepší výsledek, ale spíš tam šlo o to, že ten mozek si bude pamatovat to, na co my ho zaměříme. A třeba pokud já mám právě jako nějaký test na autoškolu, kde je ABCD, tak nemá moc smysl se učit s těma otevřenýma otázkama, protože učím trošku jako jinou úroveň těch znalostí nebo se na to zaměřuju z jiného úhlu. A naopak jako u těch zas otevřených otázek nemá moc smysl se učit nějakýma testama ABCD, protože mě to pořádně nepřipraví, ale pro život, když třeba Filip ty měl ty kapitánské zkoušky, tak podle mě vždycky je asi lepší se učit s těma otevřenýma otázkama, jelikož se na to zaměřím víc do hloubky a fakt to budu potom chápat

Jindřich: No tady právě asi jako co mě napadá, tak jestli to není, eh, jako primárně o tý cestě, kterou já potřebuju, jo. Protože jestliže já se učím, nevím, ve škole, řekněme nějakej třeba předmět, kterej mě tolik jako nebaví, ale potřebuju tu zkoušku udělat. Jo, vím, že to není nic, čím se jako že budu učit, potřebuju zkoušku udělat, tak se spíš jako zaměřím, že jo, na ten způsob jenom abych splnil tu zkoušku. Tím pádem bych se asi šel víc po těch jako tvrdejch detailech, který pak druhej den zapomenu. Naopak, když je to něco, čím se třeba chci živit, jako zajímá mě to, tak asi spíš víc půjdu po tom kontextu

Jan: Přesně tak, jako přesně tak. A zároveň jako vždycky musím přizpůsobit to učení té konkrétní jako zkoušce, na kterou jdu. Jo, pokud jdu na ABCD, vždycky bych se učil jako tím nějakým kvízem, i když ten kvíz jako samotný prostě jednoduše jakoby míň efektivní než nějaká ta náročnější, ale účinnější, obecně účinnější metoda učení toho, těch otevřených otázek

Filip: Mhm Takže možná tím se dostáváme k tomu že vlastně ty říkáš že jo vytvořit si nebo učit se tak jak bude ten test nebo to využití vlastně vypadat A

Jan: Přesně tak.

Filip: můžu říct tomu AI tomu tomu tutorovi

Jan: Mhm.

Filip: mě bude zkoušet tak prostě jako napromptovat si ho tak aby mě zkoušel s tím výsledkem kterej já jako potřebuju Máš ještě nějaký další tipy jak si tady toho tutora vlastně jako vyladit Nebo jaký jsou principy

Jan: Já možná začnu úplně od toho začátku. Třeba kdybych se dneska já učil, ať už jako do školy nebo pro svůj vlastní život jako cokoliv, tak vždycky je jakoby fajn se učit jako od těch nejpodstatnějších věcí a vybudovat si nějakou kostru, pochopit ty jako absolutní základy, vědět, jak to zapadá do sebe a až potom jít do těch nějakých detailů. Třeba kdybych měl uvést jako nějaký konkrétní příklad, tak třeba já si můžu nahrát nějaké dokumenty do notebooku LM, z kterých se chci jako nějak učit. Vlastně může to být jako nějaké YouTube videjka nebo to můžou být nějaké články nebo prostě cokoliv, co jenom jako nějak najdu tu AI, ať mi třeba vytvoří ty myšlenkové mapy. Nebo můžu být nudnější a nechám si vytvořit tabulku s těma hlavníma pojmama a jejich nějakýma definicema. A tím, že nejprve pochopím ty základy, tak potom ty podrobnější informace mi snadněji zapadnou do té mojí hlavy. A zas to všechno má souvislost s tou teorií té kognitivní zátěže, že když já skočím rovnou do nějakého komplexního tématu, do kvantové fyziky, tak mě to jako extrémně zahltí. Tam spousta jako nových pojmů, nových věcí, nějakých vzorečků a ta hlava chce prasknout. Je to jako až moc. Ale pokud už mám aspoň nějaký ten základ a třeba znám jako tady nějaký pojem, vím, co znamená tenhleten pojem a ten jako nějaký vzoreček, tak potom už ta látka je pro mě trošku snadnější a jako najednou ji tím jako nějakým úzkým hrdlem té svojí paměti dokážu prohnat, protože tam není až tolik těch nových informací, že je fajn to učení radši jako dávkovat. kdybych potom postupoval už dál k tomu nějakému jako učení se těch věcí, tak nemusíme podle mě jako vymýšlet nějaké extrémně složité věci, že třeba si budu na Vibe kodím si nějaký svůj vlastní nástroj bla bla bla bla bla, jen když se třeba klasicky někdo učí a četl si jako nějakou učebnici nebo si poslouchá, já nevím, nějakou přednášku, se jenom snažím jako víc u toho učení přemýšlet, že si furt pokládám otázky proč, jak, s čím to souvisí. A na to je právě super třeba ta umělá inteligence, že můžu jako jí říct, že já tady se jako učím nějakou látku a polož mi nějaké otázky z třetí, čtvrté a páté úrovně Bloomovy taxonomie. Což jako mě vlastně jako nutí se víc zaměřit do hloubky na tu látku a pochopit Ten problém, no jako víc z té hloubky, když se jako opakujou myšlenky, jako jde o tam nějakou analýzu, syntézu jako různých informací a potom právě třeba i to aplikování v té praxi. Takže pokud já při tom učení řeším jenom otázky, co to vlastně je, tak já tu informaci nemám s čím spojit v té svojí hlavě a pak mi vypadne, pokud je izolovaná. Ale naopak, pokud se snažím to jako i s něčím dalším propojit, uvědomit si, s čím to souvisí, na co to navazuje nebo proč něco nějak je, tak to v té hlavě má mnohem, mnohem víc důvodů tam zůstat. No a když mám už takhle jako nastudováno, pak si pokládám ty otázky, hledám ty souvislosti, analyzuju, syntetizuju, tak potom právě přichází ta nejpodstatnější část, kde bych měl trávit nejvíc toho času, i když je to podle mě nejmíň intuitivní, a to je právě to testování, zkoušení se, že vytahuju ty vědomosti ven z té svojí hlavy a právě tohleto extrémně jako cementuje ty vědomosti v tom svém mozku

Filip: Mně třeba na tohle vždycky pomáhalo to bylo ještě vlastně před AI a pořád jsem přemýšlel

Jan: Mhm.

Filip: do toho zapojit eh to vysvětlovat Že já třeba když jsem se učil na

Jan: Mhm.

Filip: tak já jsem se vyloženě učil tím že já jsem se jako postavil k tabuli kterou jsem měl prostě doma a vždycky jsem si napsal to téma a

Jan: Aha

Filip: jsem si hrál na to že ho někomu vysvětluju a vždycky když jsem se jako zaseknul tak jsem se třeba jako mrknul do těch skript podíval jsem se na nějaký detaily a pak jsem jako pokračoval A tohle mi třeba jako extrémně fungovalo Máš tohleto nějak podložený jako studiemi že to je jako efektivní způsob

Jan: Jo, tohleto je jako za mě taky extrémně jako efektivní způsob a on právě hodně souvisí s tím vybavováním, s tím dostáním vědomostí z paměti a ono se tomu jako tak nějak neodborně se tomu říká Feynmanova technika. Je to po

Filip: Mhm

Jan: ne britském, americkém fyzikovi Richardu Feynmanovi, se podílel jako na, na v tom projektu i budování atomové, atomové bomby a má jako i tu Nobelovu cenu. on právě jako byl známý tím, že uměl fakt i velmi, velmi složité koncepty vysvětlit fakt super jednoduše, tak po něm se jako pojmenovala technika jako učení Feynmanova, že mám něco vysvětlovat svými vlastními slovy jednoduše s příklady, ale nějak odborně v psychologii se tomu říká Prodjey efekt, když se něco snažím vysvětlovat a říkám to vlastními slovy, tak zapojuju jako víc částí svého mozku a potom právě dochází k tomu silnějšímu učení. Takže ano, tohleto má jako fakt opodstatnění a podle mě jako i kdybyste tu měli nějakého učitele, tak vám podle mě řekne, že spoustu těch věcí, co on učí, se naučil až tehdy, když je byl nucen někomu vysvětlovat a podávat, protože v té škole to třeba nechápal, nevěděl jak na to. A mám i já s nějakýma tématama, že jsem byl už potom na vejšce jakoby považováni za toho chytřejšího, jako někdo něco chtěl vysvětlit. Ale já jsem taky mnohdy jako ještě nemusel vědět, ale tím, že jsem se jako snažil to jako nějak, nějak podat, tak mi to potom docvaklo

Filip: Hele jako můžu potvrdit já když dělám školení třeba na AI už v jakýmkoliv zaměření tak taky jakože mám tu mám tu znalost vím jak to funguje

Jan: Jasně

Filip: to nějak vysvětlit ale přesně čím víc těch školení mám tak vždycky z každého školení si odnesu něco Třeba buďto někdo se na něco zeptal nebo já jsem to vysvětlil trošku jinak a pak říkám si Jo tohle je přesně ten jako způsob jak to ty lidi pochopí a víc a víc to do sebe

Jan: Hm,

Filip: zapadá Můžu

Jan: je to tak a to jako bych upřímně doporučil skoro každému, i když ne každý má tu možnost. Jako pokud děláte nějaké školení pro někoho, tak na tom se tak moc naučíte a to vám ty vědomosti jako fakt cementuje v té, v té vaší hlavě. Jako znám to, znám to taky moc dobře.

Jindřich: Ale to já si myslím, eh, Filipe, že to je, eh, prakticky jako s každým oborem, že jo. Když ty v tom jakoby pracuješ a jakoby děláš to, tak se prakticky z-vzděláváš každej den, že jo, že jakoby neustále ten okolní svět ti dává jako nový vstupy a, a nový informace. A takže to nemusí bejt jakoby nutně tím, tím školením, ale zkrátka, že se pohybuješ v tom oboru, tak jako logicky získáš více a více informací a více a více učíš vlastně ten tvůj samotnej obor.

Jan: Tam jde podle mě jako i o to, že my jsme fakt k těm informacím z různých úhlů vystavovaní, že často ta hlava jako jí nestačí, jako toto jenom v jedné knížce, v jednom videjku, ale pokud to potom někde čtu někde jinde, potom o tom někdo mluví, tak najednou, jako když to mám z těch deseti různých úhlů, tak to tam prostě jako cvakne z nějaké té strany, protože ta jako jedna strana mi jako fungovat nemusí. A to je taková možná obrovs-- nebo to je podle mě obrovská výhoda té AI, že ona mi právě umožňuje jako tu látku vidět z těch různých úhlů a najednou mi to takový může, může cvaknout. Jo, že já jsem možná při nějakém tom svém povídání i vyzněl možná negativně vůči té AI, ale jako to rozhodně jako nejsem vůči ní negativní. Spíš si jako uvědomuju to, že fakt to může vést k tomu, že přestanu přemýšlet a ta moje hlava postupně základní věci pořádně nenaučím. Ale pokud ji používám chytře a třeba i tak, že mi to dává ty vědomosti z různých stran, tak to může být extrémně přínosné

Jindřich: Já možná, eh, využiju situace, a když tě tady máme, tak si dám konzultační hodiny zdarma, jo? Em, tak můžeš nám určitě poradit s jednou věcí. Ale jak to ty určitě znáš, tak jako ze svejch videí, tak my samozřejmě jako podcast vydáváme každej tejden a každej tejden je to na trošku jiný téma. Oba prakticky máme nějakou svou práci, že jo, plus samozřejmě naše jako drahý polovičky vyžadujou jistou míru pozornosti a existuje omezenej čas, kterej nám zbývá na to, abysme si nastudovali třeba to téma na, jako další podcast. No a my děláme to, že my si děláme jako různej research, dáme si nějaký třeba zdroje na hromadu a zpravidla si z toho potom děláme třeba podcast, tam jako Notebook LM, jo, kterej si třeba jako naposloucháváme několikrát dokola, plus samozřejmě řadu nějakejch jako jinejch zdrojů a, a příprav. Ale mě by zajímalo, co bys nám jako doporučil jako nějakou nejefektivnější techniku toho, když si potřebujem v relativně krátký době nastudovat nějaký konkrétní téma a vlastně v tý krátký době, to je prakticky jako ten point, jo, když nás tlačí čas

Jan: ty jo, to je super, super úkol teďka, tak snad ho jako nějak, nějak dám dohromady. Nejprve bych si asi k tomu sedl a pak bych se snažil dát co možná jako nejdřív ty jako zdroje dohromady a pak právě na to může být potom ideální jako ten NotebookLM, kde to, kde to všechno nahážu. A já vám asi neřeknu podle mě nic jako super, super nového, si myslím, co byste jako už teďka nedělali. bych od toho, jak jsem to zmiňoval, od toho procesu toho učení, jo. Nejprve si jako udělat nějaké jako úplně high level shrnutí těch nejpodstatnějších informací nebo jako dát si, že mi to vyhodí téma po téma, jako nějak mi to krásně definuje a třeba se mi k tomu uvede jako nějakou, nějaký praktický příklad. A pak bych šel jako v tom trošku víc do hloubky. A to je taková věc, co možná bude podceněná jako v éře jako té AI, kdy ten Notebook mi všechno zpracuje, že jako identifikovat ten nejpodstatnější zdroj, co tam mám a ten si pak jako přečtu od první do poslední stránky, abych se seznámil jako i s tím nerdy gritty, jak se jako, jak se říká jako anglicky, protože mnohdy jako ta AI, i když zas ten NotebookLM je super, že je jako source grounded, vychází jako z toho, co tam je napsané, tak to podá ty informace tak jako i když zas používám jako sebelepší různé prompty, takže bych se na to podíval i víc do té hloubky přímo v tom daném konkrétním materiálu. A ty podcasty schválně, jak vy jste s nima spokojeni? Vám se líbí z toho notebooku?

Filip: Ale to je přesně co jsem se tě chtěl teďka zeptat Eh protože moje zkušenost je taková že ty podcasty jsou za mě super na takový ten high level overview jo

Jan: Mhm.

Filip: potřebuju vlastně jako to téma jsem nikdy neviděl nebo jsem jako neviděl ty materiály a nemám čas tak já si vytvořím podcast poslechnu si ho a získám aspoň jako nějaký obecný znalosti

Jan: Mhm.

Filip: zatím se mi nepodařilo ten NotebookLM přesvědčit aby šel jako do extrémních detailů a nic třeba nevynachal Takže to je moje zkušenost a vlastně současně to měla být otázka na tebe jak ty tohle

Jan: Jo, jako já mám zkušenost dost podobnou, že právě bych ten podcast nepoužil pro nějaké hlubší učení v té další fázi, kdy jako fakt už chci pochopit ty podrobnější jako informace nebo si to téma nastudovat. Ale je to právě super nástroj v tom úvodu toho učení, kdy mi to jako dá ten nějaký totálně jako základní přehled a pak se mi učí ty podrobnosti snadněji, protože právě už jsem to jako někde slyšel, už tam mám nějaký ten rámec v té svojí hlavě a líp se mi to zpracovává. Ale tak jako i když jsem se snažil jako mnohdy fakt dávat dlouhé prompty do takového toho uzpůsobení toho daného podcastu, stejně jako ono to zní dobře, ale jako do hloubky to moc nejde. Nebo že bych se z toho jako naučil něco jako od nějakého inda z YouTube, to se ještě nestalo.

Jindřich: Jako mně to přijde super, eh, hlavně mně tam vlastně přijde parádní to, že ty si to můžeš udělat jako na míru, že si můžeš zpracovat nějaký téma, na který zkrátka jako podcast neexistuje. A to jsem dělal už jako spoustakrát i, i právě třeba mimo tyhlety potřeby. Plus asi máme výhodu do jisté míry, že jako nějaký povědomí o tom tématu, že jo, máme nebo nějaký povědomí obecně o tý umělé inteligenci, na kterou se ten podcast zaměřuje, jako máme. Takže toto jsou spíš vždycky jakoby takový odbočky, který nám pro to sloužej. Ale jak já to vnímám, tak jakoby ta největší výhoda, eh, v tom podcastu za mě minimálně je, že to můžu poslouchat někde, když se třeba jako přemístím jo, přemístím nebo třeba v autě nebo něco takovýho. A z toho to mi, což mi trošku jako na tebe evokuje otázku, co si myslíš jakoby o tom multitaskingu? Je opravdu jako-- nebo znáš nějaký studie, který by podporovaly to, že já můžu třeba vařit a poslouchat, eh, při tom tohle a naučím se stejně tak dobře, jako když u toho sedím, třeba čtu si ten text?

Jan: Takhle, je to lepší než drátem do oka, když to řeknu blbě, že jako lepší, než je třeba jet autem a neposlouchat nic, tak je fajn si tam jako nějaký podcast pustit, ale nemůžu od toho očekávat to, že z toho vznikne nějaké fakt jako skutečné velké, velké učení nebo to s-- jako silné nabytí nějakých znalostí nebo dovedností. bohužel se právě jako ukazuje to, že pokud multitaskuju, přepínám tu pozornost mezi sebou, to učení nefunguje moc dobře. Spíš mi to zabere jako zhruba nějakých čtyřicet, padesát procent jako času víc. Je taky takový pěkný princip z psychologie, tomu se říká zbytková pozornost to rád vysvětluju na tom, že ten mobil funguje jako nějaký nebo mobil, teď jsem se do toho zamotal. Ten mozek funguje jako nějaký starý telefon, mobil, který dokáže mít najednou otevřenou pouze jako jednu jedinou apku. A když já chci tu apku zavřít tu současnou, tak trvá nějakou dobu, než se mi ta apka vypne a pak trvá nějakou dobu, než mi najde ta aplikace nová. A co je nejhorší, tak u toho starého mobilu s tím Androidem si ještě ta stará aplikace nějakou dobu vyžírá z té RAMku a tak to funguje jako hůř i v té nově, nové přepnuté aplikaci. A podobně to funguje právě v tom mozku, že se vytváří ty zbytky pozornosti a ty mi prostě užírají z té mojí mentální kapacity a to, co mi normálně zabere, já nevím, hoďku teďkon dělám, když to dělám s, s nějakou další činností klidně hoďku a půl

Filip: Jo To

Jindřich: To mě moc,

Filip: jako potvrdit

Jindřich: mě,

Filip: vlastní praxe no

Jindřich: to, to, to mě moc nepotěšilo a jsem si říkal, jak na to vyzrejuju, půjdu na to od lesa, že se budu učit přesně při takovejhlech věcech, abych zabil jako dvě muchy jednou ranou.

Jan: Ale je to právě super pro takovéto první povrchní učení, jo. Nebo já se, já už třeba splácnu mám jako nějakou expertizu v určitém oboru a jen si rozšiřuju ty znalosti, tak klidně to můžu mít puštěné do pozadí. Jen asi pokud se učím něco jako nového, komplexního, že dej, dejme tomu, chci se učit teď kvantovou fyziku pro jako nějakou svoji srandu, tak asi nemůžu očekávat, že v průběhu rozhovoru se svojí milou slečnou a při večeři se z toho jako nějak moc naučím

Filip: Jako za mě je ještě důležitý aby ta činnost že jo kterou u toho dělám tak aby mohla běžet na autopilota Takže mně třeba jako u řízení to relativně funguje Když

Jan: Mhm.

Filip: jako není složitýho ale přesně i ten úvod protože to už tak nějak mám jako v ruce Už jsem

Jan: Jasně

Filip: kilometrů ale třeba jako u vaření tak já to dělám jako často ale moc to asi nedoporučuju protože teď jako nejenom že jsem rozbil spoustu skleniček nebo něčeho co mi prostě spadlo ale jsem se nedávno třeba jako říznul do prstu protože jsem prostě jako dával větší pozor na to co

Jan: Jasně

Filip: v tom videu než na vaření Takže to jako není úplně úplně fajn někdy no

Jan: Já pak často něco poslouchám místo hoďky, hoďku a půl, protože přetáčím zpátky ty věci, že si uvědomu, uvědomím: "Aha, deset minut teďkon jako nějak uběhlo a nevím, co se stalo."

Filip: Jo jo jo úplně úplně přesně to znám Hele my jsme tady už si povídáme kolik Půl hodiny a vlastně ještě zatím jsme v tom učení nezmínili roli toho učitele Pořád řešíme AI jak si ty vlastně jako materiály připravovat Jak

Jan: Jasné

Filip: době mění ta role toho učitele Je vlastně jako vůbec potřeba Nebo to to AI zastane Nebo jak je tvůj pohled

Jan: Jako pro mě je extrémně těžké predikovat jakkoliv budoucnost, protože nějaké predikce, které jsem měl v posledním roce, hezky byly totálně jako mimo. To všechno bude jako jít nějak jinak. Ale já si myslím, že i když potom přijde AGI, i když ta AI bude furt chytřejší a chytřejší, tak pořád tam bude ta role toho učitele za mě velká, protože právě jako my lidi mě máme svým způsobem jakoby rádi takovou tu nedokonalost jako charisma toho člověka a ta AI je to pro nás nepředstavitelné jako zatím. Možná ta AGI bude schopná jako mít i nějaké emoce, nějak se jako nacítí na toho daného člověka, ale spíš ne. Nebo nevím, jak to jednoduše jako bude. tom ta AI podle mě bude vždycky jako slabší než my, že nebude mít ten jako soucit s někým, že nebude umět si vybudovat ten vztah lidský s tím člověkem. A to je podle mě ta největší jako role těch učitelů dneska, že oni už by neměli být jenom jako nějací předávači znalostí, ale možná jako i víc ti psychologové. A že by měli chápat ty studenty, čím si jako procházejí, doporučit jim jako nějaké věci, podržet je, když se jim nedaří. A v tom se podle mě mění ta jejich role, protože zase asi zvlášť jako české školství bude v tomhle tom pomalejší v zavádění nějakých inovací, ale třeba dejme tomu za deset, dvacet let už bude mít každý jako nějakého svého AI asistenta, tak ta AI bude mít zásobárnu nějakých příkladů, bude to vysvětlovat těm studentům, ale pořád je tam fajn, aby tam nějaký ten učitel byl a právě byl tím jako dospělákem a tím někým, kdo jim může i jako předat něco jiného než ty samotné znalosti.

Filip: To se asi shodneme tady v tom já jestli jsem tě správně pochopil tak

Jan: Mhm,

Filip: to díváme dost podobně

Jan: jasně

Filip: ta role toho učitele bude spíš ten tys říkal psycholog já říkám často mentor vlastně

Jan: Mhm.

Filip: kdo tě tím

Jan: Jo

Filip: provází Ty jako vlastně ho nevyužíváš na to že před tebou provádí tu frontální výuku že do tebe

Jan: Přesně tak

Filip: Ale ono i ta AI že jo se tam můžeš někdy utopit v těch informacích nevíš třeba jako kterým směrem se vybrat vydat Protože to říkal vlastně Jindra v průběhu že máš jenom pořád to ome-ty omezený možnosti kolik

Jan: Yes

Filip: můžeš vstřebat a třeba tě někdo jako může takhle jako nasměrovat A to by měla být asi ta role toho učitele za mě

Jan: Souhlas jako naprostý, že je ta obecně jako frontální jako výuka, to se furt ukazuje, že je to jako z těch nebo asi nejmíň jako efektivní způsob toho vyučování těch studentů. Furt se na tom ale extrémně jako lpí jak na základkách, tak na středních, tak na vysokých. Ale nefunguje to a s tou AI se to pravděpodobně bude měnit. Nebo mělo by se, i když samozřejmě jako to školství fakt reaguje na nějaké změny extrémně pomalu. uvidíme, jak si s tímhletím poradí, s touhletou nějakou výzvou, protože-- nebo jako uvedu takový jako příklad zase z oblasti té psychologie. Možná jste vy jako někdy slyšeli o takových těch stylech učení, že někdo je vizuální, někdo je auditivní, někdo je, já nevím, a podobně. Tak tohle to se furt učí na nějakých pedagogických fakultách, furt se to jako tlačí učitelům, ať to přizpůsobují stylu té látky toho studenta. A tohle to se vlastně ukázalo už před asi patnácti, dvaceti lety se to jako vyvrátilo, že spíš jako tohle to může škodit než jako naopak pomáhat. Ale ta škola si to pořád neuvědomila a furt to jako tlačí po dvaceti letech. Tak si jako říkám, nebo jsem takový skeptický, že nevím, jako za jak dlouho ta škola bude schopná aplikovat tu AI, když i fakt jednoduchý jako fakt, že to je fakt velká meta analýza, která vychází jako ze stovek studií, jim jako říká něco, co je jako reálně takhle, tak tu samotnou AI, která bude furt jako asi i zástřena takovým nějakým jako neznámem. nějaké studie, které potvrdí, že ChatGPT nebo já nevím, nějaká AI mi pomáhá s učením, další řekne ten opak, další řekne, že mi to z toho zakrňuje mozek, další mi řekne, že z toho mozek jako roste v nějakých případech, tak jsem jako zvědav, jak si s tím ta škola poradí, no. Protože to bude asi pro ně jako náročné období se rozhodnout, co je správné a co tlačit těm studentům nebo co jako před ně dostat.

Jindřich: Když teď tro-trojku trošku odbočím, tak my jsme vlastně tady, eh, před tebou v jednom rozho-z rozhovoru měli Petra Brzka, což je vlastně CEO a-a zakladatel Makaly, toho českýho vlastně vibe codingovýho nástroje. A on, eh, vlastně říkal, že spolupracujou s některýma jako základníma školama, že jim třeba poskytujou jako ten software, aby oni jako stavěli něco nebo třeba učili ty samotný děti, jak to AIčko třeba využívat. Jasně, ne třeba přímo k jako tomu učení,

Jan: Jasné

Jindřich: obecně uchopit třeba ty nástroje a jak se trošku jako adaptovat na tu dobu jako jednadvacátého století. Což mně vlastně přišlo neskutečně zajímavý. Obecně to jako AIčko ve školství už takhle jako na základních školách.

Jan: To super

Jindřich: No ale k-každopádně, eh, chtěl bych se asi teď trošku posunout a, eh, to primárně k nějakým jako konkrétním ty-typům, jak z AIčka vytěžit maximum, jako co se týče učení. Ty jsi někde, eh, zmínil, že znáš nějakých šedesát ty-typů nebo šedesát způsobů, jak to AIčko, eh, využít při studiu. Celá řada z nich už jako teď asi nějakým způsobem tady padla, ale mě by zajímaly, jaký jsou třeba jako ty nejlepší, který ti daj t-těch jako osmdesát procent hodnoty. Protože já asi nebudu se učit všech těch nebo studovat všech těch šedesát, ale vyberu si jich jako pár, který mně budou fungovat. Který si myslíš, že to z nich budou?

Jan: jo, Jindro, já se moc omlouvám za to, že zase budu opakovat, že fakt ty nejpodstatnější věci

Jindřich: Po začátku.

Jan: se všechny jakoby odvíjejí od toho procesu toho efektivního učení. Jo, za prvé to bude, že když se setkám s tou novou látkou, udělám si buďto shrnutí nebo nějakou myšlenkovou mapu nebo klidně v tom notebooku, ale nějaké to videjko nebo nějaký ten podcast, ať pochopím ty totální základy a pak se mi učí snadněji. Pak bych řekl, že to jsou ty různé jako otázky, které mě promptujou, které mě nutí u toho čtení přemýšlet. Čtu si jako nějakou stránku nebo vidím jako pět minut nějakého videjka a já nechám AI, ať mi položí tu otázku, která buď začne na proč nebo jak, nebo se ptá na ty souvislosti a na tohleto si já odpovídám, jako furt vlastně tu AI, když to tak řeknu, blbě omezuju, že ji zastavuju, ať ona mě nutí víc přemýšlet, používat tu svoji hlavu. A pak ta jako asi nejpodstatnější věc, to je to testování. A právě pokud se vzdělávám sám pro sebe, tak jako zdá se to jako zbytečnost nebo blbost. Já si tady čtu jako nějakou, já nevím, byznysovou knížku jako o tom, jak, já nevím, škálovat nějaký svůj byznys, tak se mi jako zdá, že si čtu jako nějakou kapitolu. To je super, což jakoby může být super, pokud to je jako jenom můj koníček, ale nechci to aplikovat. Ale pokud fakt ty vědomosti chci aplikovat, chci to jako umět ovládat, tak musím si jako najít třeba z těch deset minut na to, abych na ty otázky odpovídal nebo minimálně si udělal nějaký ten kvíz a odpovídal na ty otázky. A za mě jako Vždycky bude jako lepší používat právě jako nějaký NotebookLM nebo dneska je spousta takových těch studijních aplikací, třeba v Česku právě startup Studify se jmenujou. Právě s nima spolupracoval nějakou dobu loni. Jako já tam nahraju svoje studijní materiály, ono mi to vytvoří kartičky nebo nějaké shrnutí, nebo tam mají dneska jako právě už i ty podcasty, myšlenkové mapy a podobně a na základě jako tohohle toho můžu učit. Ale jako upřímně asi pro devadesát procent studentů, kteří jako umí aspoň trošku tu AI používat, fakt stačí podle mě ten NotebookLM, který je fakt úplně zdarma pro většinu těch studentů. Navíc tam mají jako těch, ten studentský účet, kde já můžu mít těch tři sta zdrojů jako nahraných v jednom sešitu, což je jako za mě víc než dost v podstatě. tam mám taky tu funkci těch kvízů nebo těch nějakých kartiček. Anebo právě poprosím ten nějaký chat, že bych úplně fakt nespoléhal na ten ChatGPT nebo Gemini. Jako na Claude bych už možná víc spoléhal, ale stejně jako i to má svoje jako nějaké, nějaké mezery samozřejmě. vždycky bych vycházel z těch svých nějakých nahraných zdrojů. Takže je to fakt furt to stejné dokola, že já nutím tu AI k tomu, podporovala ty mentální procesy, které vedou k tomu rychlému a efektivnímu učení. A to je právě nejvíc to testování nebo třeba právě to opakování v ty vhodné momenty. Tomu se říká ta spaced repetition a s tím třeba mně taky může pomoct nějaký AI software. Právě myslím, že to má to Studify v sobě zabudované, že když já mám vytvořené ty kartičky a ono mi to nabízí k opakování po nějakých konkrétních intervalech. Ale třeba za mě jako je super taky aplikace Anki úplně zdarma. Ona vypadá jako hrozivě, vypadá strašně jako staře, tam ten jejich spaced repetition algoritmus je na, je za mě jako na té nejvyšší jako úrovni, že ta tvorba kartiček zabere víc času, jelikož je to manuální aplikace, ale pokud fakt něco chci umět, tak bych si to jako nasypal tam právě do toho Ankička a ono mi to nabízí k tomu opakování v ty vhodné momenty. to vlastně znamená to, že tu informaci se naučím za nejkratší možnou dobu nebo za nejkratší počet těch opakování.

Filip: Hele my tady posledních tady padesát minut vlastně

Jan: Mhm.

Filip: chválíme a říkáme jak je super na to učení Tak možná mě napadá tys hodně mluvil o NotebookLM že se tam dá dělat že od podcastů kartičky myšlenkový mapy a tak dál Stalo se ti někdy že tě NotebookLM že ti prostě kecal

Jan: Ty jo, mně osobně se to nestalo. Jako teďkon pátrám v paměti, ale jako spíš se stalo to, že ty informace jako nepodával tak, jak bych je chtěl, ale že by vyloženě kecal, to se mi nestalo. jinou zkušenost?

Jindřich: no ono možná ta otázka může bejt klidně trošku rozšířená o tom jakoby, jak předcházet asi těm halucinacím, že jo, který jsou jako asi, eh, standardní součástí asi využití toho AIčka. Tak já se asi jako vlastně nechci učit ty fakta nebo ty informace, který nejsou úplně pravdivý

Jan: Jasně to je super, super otázka. A já jsem ještě asi dva roky s-- nebo ani možná rok a půl zpátky, jsem školil různě jako ještě ve firmách Digitální dovednosti. Třeba jsme tam jako učili i OneDrive ty lidi a já nevím, používání jako Outlooku, takových věcí. pak tam bylo už hodně i školení na umělou inteligenci, třeba jako nějaké základy AI bla bla bla. A byl tam jeden klient a ten klient měl strašně rád tu školící společnost, tak si furt objednával další a další školení jsme jako opravdu nevěděli, jaké témata jim tam vymýšlet. Tak se vymyslelo téma na devadesát minut, jak předcházet halucinacím AI. Bohužel jsem si to jako vylosoval já a musel jsem devadesát minut mluvit přesně na tohleto téma.

Jindřich: Ale to je skvělý, skvělý pro nás.

Jan: dopadlo, ale jako reálně jsem vařil z vody jako nikdy, protože jako devadesát minut, co tam budete jako o tomhletom, o tomhletom vykládat. A ať ti na tu otázku odpovím. Jako za mě je super podstatné to, AI k tomu učení tehdy, když něco o tom tématu vím. Jo, sám to jako vidím u sebe, že když se ptám tu AI něco ohledně toho efektivního učení, ten ChatGPT něco vymyslí, tak já to prostě poznám a vím, že je to jako irelevantní a třeba se doptám, se dotám třeba na nějakej jiný zdroj. Takže za mě platí taková jako rada, že nebo rčení: „Z hovna jako bič neupleteš.“ Jo, pokud jsi totálně jako v nějakém tématu, nic o tom nevíš, AI tě často může jako svést na to z cesty, podle mě jako za mě jako nejpodstatnější nejprve třeba fakt použít jako ten nějaký NotebookLM, získat z toho jako tu základní kostru a tam jako doufejme na devadesát pět procent jako budou ty vědomosti, co možná nejvíce věrohodné. Pak právě tu AI nebo pak tu AI jakoby skoro odložím a fakt se učím jako sám, abych získal nějakou tu expertizu. Naučil jsem se jako nějaké základní vědomosti, jsem nějaké nebo vybudoval si nějaké mentální jako vzorce o tom konkrétním tématu. A pak ta AI má mnohem menší šanci, že mě dokáže jako nějak napálit. Takže nedá se jako říct to, že bychom měli zmáčknout v NotebookLMu tohleto tlačítko nebo v ChatGPT použijeme funkci, že to bude prohledávat jenom web a striktně citovat. To bohužel jako pořád podle mě jako nefunguje spolehlivě tyhlety jako nějaké, nějaké poučky. Ale největší jako poučka je ta, že musím mít ty znalosti a ty dovednosti. Nebo jako možná ještě uvedu jednu věc. se jako hodně třeba tady v Česku jako říkalo, že by se mělo učit kritické myšlení, že by to měl být předmět na školách a bla bla bla bla bla. A taky se jako ukazuje z těch studií to, že to kritické myšlení samo o sobě jako je nenaučitelné, největší kritické myšlení mají jako lidi, co mají vědomosti v tom daném oboru, jo. Že třeba pokud jsem Lojza z Horní Dolní a někdo mi jako řekne, že očkování já nevím, mě zabije nebo mi způsobí rakovinu, tak já tomu jako možná uvěřím, pokud to někdo podá dobře pokud já třeba jsem nějaký, já nevím, biolog, studoval jsem jako o těch věcech, tak to jako nenapálí tahleta věc, že jako ty vědomosti jsou tím největším klíčem k tomu, abych se nenechal nachytat. Takže taková asi nepopulární odpověď. A vy byste jako rozhodně jako dokázali jako ještě líp doporučit to, jak třeba pracovat s tou AI, jak tam nahrávat zdroje, bla bla bla, jak si nechávat na něco citovat, že budu na něco používat deep researche, na něco bla bla bla, ne? to asi spíš pojedete vy. Ale já jsem chtěl uvést to, že fakt vědomosti jsou klíčem jako dneska stejně pořád

Jindřich: No my to teď často zě-eh-zmiňujeme, když se třeba jako bavíme o vibe codingu, protože to nám je jako do jisté míry blízký. My oba máme jako technické vzdělání, technický background a asi pořád vidíme, že je to furt jako jenom nástroj. A když někdo jako zná trochu ten jako web development, tak přesně ví jako jak to napromptovat, jaký výrazy použít, eh, zná jako tu, zná obecně jako ty výrazy třeba, který se jako často opakujou, co co znamená, že jo, v tom a na co si dát při-primárně pozor. A pak jenom používá jako ten nástroj. A no já to třeba vidím u jako netechnických lidí, jak používají ten vibe coding. Oni taky jsou schopný vlastně docílit nějakýho uspokojivýho jako výsledku, ale jako kvalitativně, byť používáme úplně stejný nástroj, tak kvalitativně se to potom třeba jako nedá srovnávat, že jo. A to jako nemyslím sebe, ale když to zkrátka používá někdo s technickým vzděláním, backgroundem a někdo bez

Jan: No jako to je naprostá jako pravda. A rád říkám to, že ta AI je násobitelem našich jako schopností a dovedností, jo. Pokud třeba co jako nejsem technický, já umím jako něco málo v HTML a jako pár jako nějakých základních jako věcí nebo trošku jako orientuju něčem, tak fakt bych dostal jako z nějakého úkolu, bychom si řekli teďkon jako mi udělej tady nějakou appku na tohleto, úplně bych dostal jako horší výsledek než třeba od tebe, co jako máš to technické vzdělání, že? Třeba jsem to i krásně viděl v tom promptu od Filipa v tom videu s tím OCRkem, jakože třeba spousta jako lidí, je by ani nenapadlo to, že mají použít jako nějaké slovo OCR a tady jako nějaké další jako odborné pojmy a tím potom ten výsledek jako nedostanou, protože se neví, jak se mají zeptat, no.

Filip: Hm ty můžeš jako s tím AI si to vypinkat třeba tě

Jan: Mhm.

Filip: správně ale zabere ti to jako mnohem větší množství času a přesně může tě přivést na to scestí že ti nabídne něco jinýho a ty nemáš šanci to

Jan: Práve,

Filip: že jo A

Jan: práve

Filip: A dostáváš se do toho rabbit hole toho že se doptáváš na něco co ti je vysvětleno ale vlastně to se nedá často vysvětlit jednoduše protože to má tolik souvislostí že by si jako musel začít studovat ten obor jako takovej

Jan: Přesně tak a to je úplně podle mě všem, jo, že třeba teďko máme markeťačku u nás, u nás ve firmě a ta jako tvoří nějaké texty a třeba také tvoří jako s AI, jako je můžu tvořit já, ale jako tím, že ona nemá tu zkušenost, vlastně jakoby neví, jaký ten výsledek chce dostat, třeba jako nezná jako nějaké frameworky pro psaní jako nějakých, prodejních stránek, tak pak z toho ten text, který jako ona dostane, je fakt diametrálně odlišný, než si dostanu já. Když jako tam té AI dám mnohem jako větší kontext, to za prvé, ale hlavně jako i řeknu, jak to má tvořit, podle čeho, podle jako jakých vzorů těch fakt jako různých frameworků. A když jako někdo nemá ty znalosti, tak ta AI něco jako vyplivne, ale ta kvalita jako bývá jako úplně jako jiná. A pak to je jenom díky tomu, že nemám ty znalosti a dovednosti. A to je možná fakt velká jako smůla jako i dneska třeba z nějakých juniorních pracovníků, vy to asi víte jako mnohem jako líp než já, ale třeba jako nějaký programátor dneska, co vyleze jako vejšku, tak má jako mnohem jako složitější uplatnění než někdo, kdo jako je senior, má mnohem jako vyšší ty znalosti a ví, co vlastně chce, tak ty juniorní jako nahradí mnohem snadněji. A právě takovou možná, já nevím, jak, jak moc je to pravda, ale dostalo se to ke mně. z Ostravy a tady jako má Porsche jako nějakou svoji pobočku a oni vlastně jako vyhodili snad sedmdesát procent jako všech juniorů z té firmy a nechali si tam jako jenom pár jako těch juniorů, těch nejvíc, po-, těch nejvíc jako s potenciálem a ty svoje seniory, ale zbytek jako nepotřebujou v podstatě

Jindřich: No jako přesně takový příběhy těch jako plnej LinkedIn, že jo, že se společnost, eh, jako rozhodla tady, eh, zmenšit ten tým kvůli AIčku. Já jsem byl jako trochu skeptickej. Já si myslím, že do jistý míry to jsou hodně nějaký jako marketingový a prodejní texty, aby byly cool jako na LinkedInu.

Jan: Hm

Jindřich: Ale nechci tím říct, že se to jako nikde neděje, jo. Ale jako jakou hodnotu to skutečně přináší, to bych asi osobně jenom já spekuloval.

Jan: No jako já jsem toho názoru, že AI dneska je na takové úrovni, že není tak daleko jako ti seniorní jako dobří lidi. Ale to řeknu blbě, většina lidí jsou dementi a ty dokáže AI nahradit velmi snadno. Nebo jako ten výstup, co oni přinesou, tak je jednoduše jako na, na vyšší úrovni. A to jako říkám takhle, takhle žoviálně, jako nemyslím to, nemyslím to

Jindřich: Ale

Jan: Jako lidi jsou samozřejmě inteligentní většina z nich, ale ne, ne, ne, jako je to tak, že fakt spousta lidí dodává fakt špatné jako výstupy a pak ta AI je o něco lepší, no.

Jindřich: Ale furt asi je to zase zpátky se vrátíme k tomu, že je využívání tý technologie skill jako každej jinej. A do jistý míry, jestli ty budeš jako větší senior nebo medior, ale umíš tu F-- tu, tu, eh, jako technologii dobře ovládat, tak pořád musí-- můžeš jakoby dosáhnout jako velmi dobrejch výsledků. Jo, což si myslím, že teda bejt jako junior je jasně v dnešní době to je extrémně těžký, ale když se to jako lidi adaptujou na tohle a nebudou rozumět tý vlastně nízký vrstvě třeba toho programování, tak to nemusí bejt nutně špatný, protože ty kvality zas budou někde jinde, že jo. On i do jistý míry něco podobnýho vlastně popisoval právě Petr Brzek, jak jsme tady měli. A on říkal, že ta role toho vývojaře, když to, eh, teďkon stáhnu právě jako na ty technický lidi, tak ta se trošku jako mění, že nepíšou už jako tolik ten kód, ale zároveň komplexně nad tím jako přemejšlej, jsou trochu generalisti, musej bejt trošku jako produťáci, musej chápat ten byznysovej přesah, musej hlavně dobře komunikovat jako s tou byznysovou složkou, jo, s tím marketingem třeba a, a podobně, no. Což jako, co tím chci říct je, že když ti lidi nebudou mít nutně jako velmi hlubokou dobrou znalost, ale budou mít třeba ty výhody a ty silný stránky někde jinde, tak jako tak či onak každopádně jako v-budou, eh, jako velmi, eh, zkušený nebo budou dost hodnotný pro ty společnosti.

Jan: Jo, to určitě. A za mě, někde jsem to četl nebo slyšel, že je ideální jako asi v dnešní, v dnešní době být takový ten jako člověk typu T se tomu říká, jo, že má jako znalosti jako ze spousty jako různých oborů, všemu jako možnému jako rozumí aspoň nějak a v něčem má tu jako expertizu fakt hlubokou hodně do hloubky, že to je právě jako, jak jsi jako říkal, ta role třeba toho moderního vývojáře, jo, že mu nestačí jako už jenom umět perfektně tu technickou stránku věci, ale pak musí vnímat jako i tu produktovou stránku věci. Musí vnímat jakoby i ten marketing i ten jako nějaký prodej a propojovat to dohromady. už podle mě skončila ta éra těch lidí jako íčkových, že byli fakt do hloubky v něčem, v jedné nějaké věci, že to dneska už samo o sobě nestačí a ani nestačí být ten generalista, co jakoby nemá žádnou tu jako expertizu, páč, páč se jako nemá odlišit od těch ostatních lidí. Ale to už možná jako filozofuju a vzdaluju se od toho tématu toho učení.

Filip: A mě

Jindřich: Aha

Filip: tomu napadá vlastně to že když jsme tady byli u těch vývojářů a já to pozoruji i u sebe tak eh že vlastně mně se jako někdy jsem se přistihnul sám sebe i když jako jsem si vědomej těchhletěch věcí že AI je jakoby že bych třeba já nad tím měl i jako uvažovat a bejt tím parťákem k AI a nenechávat jí to jako vymejšlet Ale fakt se někdy přistihnu u toho že něco se mi jako nechce řešit Je to kognitivně náročný a někdy jako můj první instinkt je tak já to tady hodím prostě na nějakýho Clauda a pak až nad tím začnu přemejšlet já Jak taková vlastně jako kognitivní atrofie Nevím jak bych to pojmenoval něco takovýho že prostě ten kognitivní offloading kde prostě jako dávám eh svoji nutnost přemýšlet na ten stroj tak jako máš nějaký efektivní způsoby jak jako se tomuhle bránit Nebo co co děláš ty aby se ti tohleto nestalo

Jindřich: Ale já možná ještě promiň,

Jan: k

Jindřich: že ti, že ti do toho skočím, jo. Hele, eh, p-promiň, že ti do toho skočím, ale, eh, jenom možná bych to doplnil, co mě jakoby k tomuhletomu napadá, že, eh, je to, jako když přišly jako kalkulačky, že jo. Ty lidi taky najednou jako řekli: "Ok, tak to nemusíme počítat, dáme to tady všechno jako do tý kalkulačky a ono mně to jako něco vyhodí." A jako ne-neznám, nevím, neznám ty studie, ale jako nemyslím si, že by to bylo jako něco, co by, eh, jako ty by ty lidi jako hlouply nebo by jako atrofoval mozek, nebo jak tys to nazval ko-kognitivní atrofie. Jo, takže je to jenom možná ten amplifikátor, ta technologie nebo aplika-amplifikátor jako těch, těch, eh, dovedností, jako minimálně z mého úhlu pohledu

Jan: Jako podle mě ta kalkulačka a ta AI je už trošku něco, jiného. No že už jako i dneska ta AI svým způsobem jako začíná být autonomní, že jako zvládne jako nějaké věci udělat úplně jako beze mě fakt dlouhé jako nějaké kroky. A k nějaké té jako atrofii tam reálně fakt dochází u těch lidí. jestli už to teďko vyšlo oficiálně, ale jako nějak asi, nevím, rok zpátky to bylo v tom se tomu jako říká, že to ještě nebylo jako nějak oficiálně vydané a zvalidované jako nějakýma dalšíma vědcema. byla taková studie na MITčku, jo, nejslavnější technické univerzitě, kde vzali lidi a jako jedna skupinka psala jenom se svým mozkem nějaké eseje. Další skupinka mohla používat Google u toho psaní. Třetí skupinka používala ChatGPT nebo jako nějakého jiného chatbota pro psaní nějakých esejí, že se s ním mohli, mohli pomáhat. takhle psali dejme tomu třikrát po sobě každý týden jako jednou. A co zjistili? Tak ti lidi, co používali jenom ten svůj mozek, tak když měli na sobě to EKGčko, tak nejvíc zapojovali ten svůj mozek, měli to největší jako prokrvení a ještě takovou neurální konektivitu, že se jim propojovaly různé části hlavy mezi sebou. No a s každým tím jako stupněm té pomoci, s tím Googlem a potom s tou samotnou jako AI, docházelo k tomu, že se jako snižovalo zapojení toho mozku a snižovala se ta neurální konektivita. No a co bylo na tom experimentu bylo to, že ti lidi, co používali tu AI třikrát po sobě a potom počtvrté měli používat jenom ten svůj mozek, oni ten svůj mozek zapojovali jako výrazně míň než ti lidi, co jakoby byli od toho začátku zvyklí jenom používat tu svoji hlavu. Jo, že je ta AI, ten ChatGPT dejme tomu v tom případě, je naučil zlenivět a právě jako vypínat ty jejich nějaké mozkové centra. U toho Googlu to bylo takový mnohem míň výrazné, že tam tu hlavu zapojovali pořád poměrně slušně. nejlíp si vedla ta skupinka, co třikrát psala jen tou svojí hlavou a potom právě použila ten ChatGPT, oni I tehdy u toho používání ChatGPT nebo nějakého jiného toho chatbota poměrně jako slušně zapojovali tu svoji hlavu a dokázali chytře využít tu umělou inteligenci k tomu spíš zdokonalování toho jejich výstupu než k tomu, aby na tom postavili tu svoji práci. Že jako i nějací nezávislí hodnotící potom nejlíp hodnotili tu kvalitu tu jejich, těch jejich textů. A s tím jako možná souvisí ta moje odpověď, kterou uvedu, za mě jako funguje ten brain first approach, že nejprve použiju tu svoji hlavu jako na třeba i kdyby na to, že si zapnu ten nějaký Whisper Flow, já tam nadiktuju co možná jako nejvíc toho kontextu. Řeknu třeba přesně, já jim uvedu příklad nějakého článku, jo, jaká má být struktura toho článku, co bude v každém tom bodě. A fakt se snažím dělat i tu nepříjemnou, trošku jako bolestivou činnost, i když třeba vím, že já mám tu AI perfektně napromptovanou. Pak mi tam přijde nějaký další agent, ten mi to upraví, vylepší a bude to jako stejně tak dobré. Tak možná jako z hlediska toho vyššího dobra, abych furt zachoval ty svoje mentální funkce, tak se donutím trošku možná zpomalit tu svoji práci a dát tam jako nejprve to svoje úsilí a až potom pozvu na tu pomoc tu, tu AI

Filip: S tím Whisper Flow je vlastně jako super point to Mě jako nenapadlo Já jsem si vždycky říkal právě taky že se jako víc nutím do toho abych si to nejdřív jako rozmyslel připravil Ale je pravda že když se jako teďka zamyslím zpětně tak já často na zadávání používám ten Whisper Flow nebo používám Super Whisper ale to je jedno zkrátka něco na diktování A je pravda že když bych to psal na klávesnici tak mám takovou tu jako nechuť k tomu to psát

Jan: Mhm

Filip: a spíš to jako zkrátit a nechat to na tý AI Ale když to když se můžu jako prostě takhle položit do židle a začít to diktovat tak často nad tím víc rozmýšlím z různejch úhlů pohledu to je vlastně jako taky dobrej point že že i tím že vlastně mluvím ten prompt

Jan: Mhm.

Filip: si můžu ten mozek aspoň trošku byť ne jako tolik jako kdybych to dělal úplně z hlavy tak aspoň trošku trénovat

Jan: Jo a mám to jako úplně stejně, právě s tím, že když bych měl psát nějaký ten kilometrový prompt na klávesnici, tak se na to vykašlu. Právě to jako napíšu tak nějak abych získal nějakou první verzi od té AI a pak s tím jako nějak iteruju dál. Ale když si, já právě taky nepoužívám Whisper Flow, používám Utero, to je od Dana Gumrota, taková jako na vibe kóděná aplikace. Tam k tomu je připojený Soniox, což je jako něco podobného jako Super Whisper nebo jak prostě je to model jako na zpracovávání hlasu a pak je tam jako nějaká vrstva ještě z GPT Mini, co to jako upravuje ty moje přepisy. já si zapnu vždycky Command jenom, nadiktuju si ty věci a fakt tam mám takové, nějaké bych řekl mnohdy jako kličky, jo, že já něco říkám, pak se takhle rozmyslím, že to udělám jako nějak jinak, pak to zase udělám trošku jinak. A pak ten text, který z toho přepisu dostanu, musím jako trošku ještě upravit, protože tam mám spoustu jako těch kliček nebo podle mě jako zbytečností, co by tam být neměly, tak ať tu AI v uvozovkách nematu nebo nevedu ji jako špatným směrem. A pak teprve tu věc odešlu. Jako předpokládám, že jako kvalitativně bych získal možná rychlejší, lepší výstup nebo lepší možná ne, ale jako rychleji podobně kvalitní výstup, kdybych to napsal jako nějak rychle, ale takhle mi to připadá mě asi i zábavnější a nakonec jako z toho hlediska vyššího dobra.

Jindřich: Mě obecně vlastně k tomu teď napadá, že my s-teď, eh, tu dobu, co vlastně ten podcast točíme, tak se tady bavíme hodně o tom učení jako z toho úhlu pohledu toho studenta, toho vlastně člověka, kterej se učí. No ale kdybych se podíval teď na tu druhou stranu, tak máš třeba nějaký tipy, který tady jako nezazněly pro ty lidi, co třeba učej právě jako učitelé nebo různý mentoři a takový? Jak třeba můžou efektivně to AIčko využít pro to, aby ty informace předali co možná nejefektivněji?

Jan: Za mě jako jako velká síla té AI je dneska v tom kódění, že já můžu velmi snadno připravit jako něco, co tu výuku trošku zinteraktivní, co tam připraví právě jako nějaký kvíz nebo já jsem, já už právě jako v poslední době školy míň a míň, že si hlavně jako dělám svoje univerzitní klienty na Karlovku strašně rád chodím na ČVUT učím každý semestr, teď jsem jako vzal nějaký kšeftík v nějaké knihovně pro jako nějaké děcka na střední a moc se mi jako nechtělo do toho, ale říkal jsem si, udělám si to zábavné a já jsem ke každé jako nějaké aktivitě si udělal jako takovou jednoduchou na vibe kóděnou aplikaci v Cloudu, že nejprve tam měli jako nějakou hru, že si mají pamatovat nějaké slovíčka a pak jim to jako vyhodnotilo ten výsledek, dalo jim to jako nějakou zpětnou vazbu. Pak tam byl jako nějaký test na multitasking a fakt jako jednoduše. Já, i když nejsem žádný vývojář, fakt bych byl schopen splácat jako nějakou možná jo hnusnou stránku v HTML, dokážu jako z toho AI vytvořit takové jednoduché jako interaktivní věci, se kterýma ta výuka jako je samotná mnohem jako zábavnější a zároveň bude mít podle mě i efekt nakonec, pokud si to mám možnost vyzkoušet. To, že jsem měl původně takový pocit, že se budeš ptát na to, jak se vzdělávat v té, v tom dospělém životě a právě jsem chtěl taky mluvit o tom, že bych měl hlavně aplikovat ty tipy, co si jako přečtu, uslyším a hned to prostě zkoušet v té praxi a co možná jako nejvíc krát ideálně. A to stejné ale fakt platí jako i v té školní nebo té studentské realitě, že když si, když dám možnost tomu člověku si to vyzkoušet, šáhnout si na to, udělat něco málo s tímhletím, tak to potom je mnohem účinnější.

Jindřich: No já vlastně, kam jsem ve skutečnosti jako tou otázkou mířil, tak tys mně to skoro jako zodpověděl v první větě, jo. Protože, eh, moje přítelkyně je učitelka a učí děti na základní škole ve třetí třídě a přesně Vibe kóduje v Makali hry, jo. Takže oni vlastně mají různý matematický hry nebo třeba českej jazyk nebo doplňujou různý, různě takovou jako hravou formou, víš? Jako že tam jsou nějaký takový příšerky nebo třeba střílej nějaký balonky a musej doplnit íčka nebo vyjmenovaný slova. Jo, přesně. Nebo, nebo, nebo hry nebo, eh, respektive jako matematiku, že jo, malou násobilku. A to mně přijde vlastně úplně skvělý, jo, že ty technologie v dnešní době nebo to ajíčko dává jí i možnost vytvořit tu hru přesně jako na míru, přesně pro ty konkrétní děti, pro tu jednu konkrétní třídu. A to mi vlastně přijde skvělé taky. Hm.

Jan: A právě mám kamarádku Evču, co se mnou školila v té firmě kdysi nebo tam pořád školí Evča mi ukazovala jako nějaké svoje use casy jako u svých dětí, jak se spolu doučujou nějaké měkké, tvrdé i a tyhle ty srandy, sám si jako říkám, že to učení bylo najednou jako mnohem větší zábava a možná bych neměl ty trojky v té třetí třídě, kdyby třeba moje mamka nebo taťka mi nachystali takovouhle jako nějakou srandu

Jindřich: Jo, jako ta, ta, ta doba se v tom jako neskutečně posunula v těchhle těch možnostech.

Jan: je, to je super, no.

Jindřich: Hm

Jan: Jen je potřeba, aby ten rodič nebo jako nějaký ten učitel byl trošku vědomý a neměl tam právě halucinované informace, no.

Jindřich: Jo, ono jako to se asi jako nebudeme dělat iluze, ale samozřejmě jako se nebude asi mnoho učitelů, že jo, který by to AIčko efektivně používali nebo ještě k tomu se jako vipkou dělit i aplikace

Jan: se do toho strašně tlačí, mi připadá, že jako těch různých kurzů jako pro ty učitele ohledně toho AI je moc nebo jako obecně to asi vnímáte jako, jako velmi jako živě, že dneska je každý druhý jako expert na AI a těch školení jako jsou desítky a stovky. Jako otázkou je, jak moc kvalitní jsou ty jednotlivé školení. A jako já sám jako říkám, že kdybych někomu měl dávat nějaké obecné školení AI, tak to není asi nejlepší rozhodnutí pro tu firmu, že jako najdou spoustu jako mnohem větších jako expertů, co se vyznají jako i v té teorii za tou AI, kteří to dělali jako už předtím, než to bylo Ale jako z hlediska toho vzdělávání myslím, že mám jako něco předat.

Jindřich: Ty jsi na začátku ještě zmínil, že, eh, i třeba jak třeba školíš ty lidi nebo je mentoruješ, takže jim třeba jako radíš, jak pomocí AI napsat třeba diplomku a bakalářku. To mě jakoby dost zaujalo, protože si myslím, že to je jako hod-- jako kontroverzní téma, že jo. Jako řada lidí to obhajuje, řada lidí jako naopak ne. Eh, některý vysoký školy nebo respektive některý fakulty právě třeba už odcházej nebo rušej psaní přesně těchletěch jako slohahej prací nebo respektive spíš těch jako závěrečnejch prací. Tak jakej na to máš obecně jako pohled ty? Do jaký míry je v pořádku to AIčko na psaní diplomky, bakalářky využít a kdy už je to příliš?

Jan: Jako za mě to není až tak moc kontroverzní téma, protože ony ty školy to většinou a někdy to dokonce jako přímo jako doporučujou, že tu AI by ti studenti měli používat. Ale samozřejmě jakoby mají nějaké pravidla, bych tu AI měl použít nebo spíš co už je potom moc. A co jako rozhodně i já vnímám, že je moc, je to, že plácnu, jako já použiju nějaký nástroj a jsou takové nástroje, já si nahraju nějaké svoje zdroje, já tam kliknu, jakou mám citační normu, napíšu jako nějaký promptík a ono mi to vyplivne padesát stránek fakt dost kvalitního textu. To bych zkopíroval, vložil. Tak to jako za mě není jako moc dobrý způsob využití toho AI, protože fakt se nestanu tím expertem na ten daný obor a pak mě můžou velmi snadno nachytat u té obhajoby, pokud si to já nedostuduju. Ale jako za mě ten nebo ta AI, jak se o tom bavíme celou dobu, je fakt pomocník. Nějaká ta moje páka. Třeba před, já nevím, pěti lety, když jsem hledal nějaký zdroj, tak jsem šel do knihovny nebo někdo si otevřel Google Scholar, nějakou vědeckou databázi. Dneska to můžu udělat polopatističtěji, že já si otevřu, já nevím, nějaký Elucid Consensus, tam napíšu otázku normálně, jak bych se zeptal svého kamaráda. Já nevím, jak se třeba definuje tohle a tohle a bum, ono mi to vyplivne studie na tohleto téma. Často mi to k tomu vytvoří jako nějaké grafy, že dejme tomu tolik a tolik studií s tím souhlasí, tolik a tolik studií s tím nesouhlasí a potom já ty studie musím stáhnout a samozřejmě jako nějak je zpracovat. A zas s tím zpracováním mi může pomoct třeba ten NotebookLM, který vychází primárně z těch zdrojů, pomůže mi přefiltrovat ty zdroje. Třeba mám sto zdrojů a ono mi to řekne padesát z nich jako nepoužij v té tvojí práci, protože jsou jakoby úplně mimo tvoje téma, tvůj jako nějaký rozsah. Pak mi to něco vysvětlí, pokud to nechápu. No a potom musím psát tu práci. No a jako spousta lidí a sám jsem to tak měl, jo, i když já jsem už v té době, když jsem psal bakalářku, pravidelně čtyři roky psal články na blog. Ale když jsem měl psát ten odborný text, ten trpný rod a to citování mi to fakt extrémně jako nešlo. Trvalo mi to jako jednu stránku napsat klidně dvě hodiny, i když jsem ty knížky měl vedle sebe. Věděl jsem, co jako chci napsat, ale ten akademický jazyk mi nešel. ta AI zase může udělat to, že třeba použiju ten Whisper Flow, jo, tam nebo Uttero nebo já nevím, Super Whisper, cokoliv. Já řeknu, co bych chtěl vyjádřit, nahraju tam jako nějaké ty svoje vlastní zdroje a ta AI ty moje nějaké myšlenky, jo, moje vlastní Věci, kterých jsem já došel, mi uvede trošku do jako lepšího jazyka. A s tímhletím přístupem, jako s tím, že já hledám zdroje, že zpracuju s tou AI a že ta AI mi pomůže s nějakýma formulacema, jsou ty školy jako naprosto v pohodě v devadesáti procentech případů. Ale fakt nechtějí to, že AI všechno vygeneruje, já to zkopíruju, vložím a ani se na to nepodívám. Nebo že použiju, co já vím, ChatGPT, že tam nahraju nějaký Excel jako super dlouhý a vytvoř mi jako nějaké analýzy, tak to asi nebude úplně šťastné jako řešení. Ale když si asi s tím pomůžu ještě s nějakými specializovanými nástroji, tak i na tu statistiku to může být jako za mě, za mě mega. Takže abych to jako shrnul, ta E by měla být ten pomocník nebo nějaká pomocná ruka a ne, že je to můj otrok, zaměstnanec, který všechno udělá za mě. Pak je to špatně

Filip: Ty vlastně říkáš že nebo aspoň mně to z toho vyplývá

Jan: Aha

Filip: je to hodně na tom studentovi jaký použije a že prostě dneska a já můžu potvrdit jsou prostě nástroje do kterých naliješ ty zdroje dostaneš padesátistránkový výstup a já si troufnu tvrdit že jako spousta bakalářských prací bude mít mnohem horší úroveň myslím ty bakalářky co napsali lidi než ty co si jako vygeneruješ A mě to vlastně přivádí k otázce možná tý kontroverzní Myslíš si že třeba bakalářský práce a diplomový mají pořád v týhletý době smysl ve chvíli kdy to je vlastně na zodpovědnosti toho studenta jestli do toho tu práci a tu píli dá anebo si to vygeneruje jenom pomocí AIčka

Jan: Já bych chtěl, aby ty práce tady byly s náma ještě nějakou dobu, protože to pro mě jako poměrně, poměrně fajn byznys. Ale abych na to jako odpověděl naprosto, naprosto upřímně, tak-- nebo nejprve se jako zastavím u toho, že ty jako nějaké padesátistránkové jako dokumenty, furt ta AI má takové jako znaky, že člověk jako tak nějak pozná, že to bylo jako napsané tou umělou inteligencí, i když třeba jakoby nemá nějaký úplně objektivní, no, přesně tak, jako ten důkaz jako objektivní tam moc jako nebude mít, ale odpověď takhle jako za mě v té současné podobě to už ten smysl úplně nemá. A aby to smysl mělo, tak se musí jako něco změnit. A třeba z toho, že se bude mnohem větší důraz jako klást na tu obhajobu, nějakou prezentaci té svojí práce, kde fakt ten student prokáže to, že je tím expertem v tom oboru, že se stal jako z nějakého v uvozovkách juniora aspoň nějakým mediorem, že tomu jednoduše jako rozumí a ukáže, že umí ty vědomosti nebo ty nějaké různé metody aplikovat. Za mě jako super podstatné je tohleto. A druhá věc, ono dneska nejčastěji ty práce jako mají být napsané jedna ku jedné. Jedna část teorie jako nějaká třeba splácnout dvacet stránek, dvacet stránek jako nějaká praxe nebo třicet třicet nebo čtyřicet čtyřicet, to je jako jedno asi, v jakém rozsahu se bavíme, ale v té současné jako době bych mnohem větší důraz kladl na to, abych dělal tu praktickou část třeba z jedna ku čtyřem by ten poměr jako měl být, že teorie bude jen nějaký totální základ a pak budu ty znalosti aplikovat a tam už ta AI nebo tam taky ta AI extrémně jakoby může pomoct, ale já stejně furt musím sehnat ty data nebo jako něco navrhnout a nemůžu všechno supovat na tu umělou inteligenci. No a Podle mě vždycky jako ta diplomka, bakalářka se dala nějakým způsobem jako občůrat nebo pořád to vlastně funguje, jo, že někomu dám třicet litrů, čtyřicet a on mi to jako napíše na zakázku. Je to absolutně nelegální, ale jako bylo to možné. Dneska já můžu zaplatit Clauda nebo já nevím nějaký ten nástroj, co je na to specializovaný a on mi napíše třeba tu teorii za pár stovek, ale vždycky jsem to mohl jako nějakým způsobem občůrat. A proto bych i kladl jako větší důraz na to, ať se tam jako ukáže to, že ten člověk je schopen jako nějak dlouhodobě pracovat na nějakém jednom projektu, že tam budou třeba povinné konzultace, nějaké prokazování těch znalostí. Protože za mě ty diplomky vždycky nebo obecně jako vzdělání na vysoké škole bylo takovým tím signalizačním chováním, že to jakoby ukazovalo to, že ten člověk je schopen něco přetrpět a dělat něco, co mu je jakoby mnohdy je i nepříjemné. tohle je podle mě furt v podstatě jakoby podstatné pro nějakého potenciálního zaměstnavatele, jakoby vidět to, že někdo je schopen něco přetrpět a vydržet a něco se naučit jako nějak dlouhodobě. A to právě jako s tou AI už tak jako dneska nemusí být, že to nemusím jako nic přetrpovat, nic vydržet, tak tam to signalizační chování se jakoby úplně ztrácí. Tak bych tam jako možná dal jako i to, že bychom se měli jakoby učit to, ať něco děláme dlouhodobě a u něčeho jakoby sedíme trošku jako delší dobu a ne že jako někdo se rozhodne tři dny před odevzdáním nebo den před odevzdáním, napíšu to, nějak to splácat dohromady, ale pak z toho nic reálně nemá. Takže větší praxe a víc dbát jako na tu obhajobu a i to, ať prokážu nějakou snahu v průběhu celého semestru.

Jindřich: Sice jako vždycky šlo do jisté míry obejít přesně jak říkáš,

Jan: Mhm

Jindřich: ale teď je ta příležitost jako mnohem, mnohem blíž, než byla vždycky. Jo, jestliže dřív to šlo, tak ty jsi sám zmínil, že to stálo třeba třicet, čtyřicet tisíc. Nevím, ale už tam byla.

Jan: To je.

Jindřich: Ne, rozumím. Ale každopádně tak či onak, tak či onak to prostě bylo nějak jako finančně nákladný. To znamená, že to pro, eh, když já si vzpomenu vlastně na sebe, když jsem byl student, jo, tak tohle to by pro mě byla prostě bariéra, jo, že bych si jako nemohl dovolit si tohleto zaplatit. No a teď já vlastně jako za pětistovku měsíčně prakticky bych si to tady mohl jako dát dohromady. No a jestli se tím způso-- jestli se vlastně trochu i nevracíme k tý kognitivní atrofii, o který jsme mluvili, že ty seš vlastně furt jenom ten jeden prompt od toho. Ty sedíš u toho počítače, ty to píšeš a seš jenom ten jeden prompt od toho říct jako dokonči tu kapitolu za mě, jo. Nebo napiš mi tuhletu kapitolu, jo. A teď vlastně po celém dni, kdy píšeš tu diplomku sám, tak si řekneš okay, teď už se mi vlastně nechce tohleto kontrolovat, to bych zas okay, tak já si to tady zkopíruju. Ale zase dostupnost toho to obejít a udělat to š-špatně nebo ne špatně, ale zkrátka ne třeba úplně stoprocentně legálně je mnohem, mnohem blíž a dostupnější, nežli kdy byla, nežli byla, eh, vlastně kdysi

Jan: Ne, to je jako svatá pravda, jak to říkal Filip, je to o té zodpovědnosti toho každého studenta. jak jsme nakousli, jako nějaká detekce AI nefunguje, neexistuje školy to ani nemůžou používat, protože oni nemůžou nahrávat ty práce studentů někam na servery jako mimo Evropskou unii a jako nějaké detektory v EU jako téměř neexistujou. Za druhé, jako je tam i GDPR aspekt, že já nemůžu jako používat nějaké automatizované systémy pro rozhodování a, a další věci, že fakt to jednoduše nefunguje, jak vychází z těch studií, ta nějaká samotná detekce. jo, jako je to fakt velmi jako blízko, i když já jsem takový poměrně jako kritický k nějakým výstupům, co jako vidím od těch studentů a napsala to ta AI, že to je fakt jako zjevné, že to je jako nekvalitní a že vidím, že oni tomu pořádně nerozumí. Ale vím, že jako spousta jako nějakých vedoucích, i když toho mají třeba hodně, jo, mám spoustu jako nějakých studentů, ještě jsem oponent někde jinde, tak se s tím jako úplně tak netrápím. Já to odfajfknu a hotovo. Takže studenti jako mají mnohem větší šanci podvádět, než to bylo, než to bylo kdysi

Filip: Ale máš třeba nějaký srovnání jak to jak k tomuhle přistupujou školy tady u nás v Česku a třeba i v zahraničí Protože já třeba vím že jako ve spoustě zahraničních států tak třeba diplomky bakalářky tak tolik Jako nevedou právě třeba řeší ty projekty

Jan: Mhm.

Filip: je tohle za tebe ta správná inspirace

Jan: Jo, jako rozhodně v současné době asi přínosnější jako nějaký pak praktický projekt s nějakou krátkou třeba teorií, než jako mít tu diplomku bakalářku. co se týče jako toho trendu, tak nechci říkat každý týden, to je asi blbost, ale jako čas od času jako slyšíme to, že třeba VŠE jako zrušila jako bakalářky, že tahleta škola to taky bude pomalinku jako rušit a postupem času to jako nějak mizí. Ale jsou jako furt školy, třeba teďka mi říkala známá, co studuje jako na UTB ve Zlíně, že se jako nějak zavázali k tomu, že tam budou bakalářky jako až do roku dva třicet něco, že se k tomu jako nějak zapřáhli, že to tam jako chtějí jako mermomocí jakoby udržet. Na Karlovce, kde pracuju nebo spolupracuju s nima jako nejčastěji jako na těch přednáškách, workshopech, ono se to taky pořád drží a možná budou jako nějaké obory, kde to budou nahrazovat nějakým projektem nebo něčím, něčím jiným. upřímně, jako vzhledem k tomu, jak ta AI je mocná, jak ona je schopna jako skoro všechno jako udělat za mě, bych čekal, že to bude rychlejší, ale připadá mi, že patnáct, dvacet procent jako škol letos zrušilo nebo o tom, o tom uvažuje a ten zbytek zůstává pořád, pořád stejný.

Filip: V tom zahraničí teda vnímáš podobnej trend nebo nebo

Jan: Tam právě to upřímně, upřímně to tak nevnímám. Nebo jako nemám, nemám ty informace. Jedině ze Slovenska, to moc zahraničí není, to je

Filip: To je skoro

Jan: třetí.

Filip: Jako u nás

Jindřich: Jako jsem, jsem sám zvědavej teda, jak se tohleto změní jako v následujících letech. A myslím si, že změní, že jo. Jako ten, ta, ta změna zkrátka dřív nebo později mu-musí přijít. Ale

Jan: No

Jindřich: možná

Jan: být osvícení lidi, no a to uvidíme

Jindřich: Jo, tak jako přece jenom my, my vždycky stejně, ať tady s Filipem jako se bavíme o jakémkoliv tématu, tak vždycky žasneme nad tím, jak je ta doba jako neskutečně rychlá a že vlastně ChatGPT tady máme jako sotva pět let, jo a, a kde už jsme vlastně v dnešní době. Takže si ani nedokážu, eh, dovolit odhadnout, co bude za pět let ve školství.

Jan: A vy jste už jak dlouho v AI? Odkdy se tomu věnujete

Jindřich: No a tři, tři roky třeba, možná řeknu, odhadnu,

Filip: Asi

Jindřich: čtyři

Filip: AI no jakože tak jako klasický generativní modely tak jako jak říká Jindřich ale jinak samozřejmě nějaký jako machine learningový věci tak to už jsem zkoušel a studoval asi i jako předtím ale to to je vlastně taky AI že jo My jsme jsme

Jan: Nasně

Filip: i s Jindřichem vlastně díl že jo kde jsme mapovali historii AI a ta

Jan: Mhm.

Filip: jako mnohem dál než bylo ChatGPT Jenom to prostě bylo takový strašně schovaný že jo Byla to jako zatím těžká matematika a mělo to úzce specializovaný use casy na nějaký jako rozpoznávání prostě objektů na obraze a tak tak to bylo jako super Ale ale dneska ta doba je jako v tom že prostě ty agenti jsou strašně jak takoví generalisti že jako fakt cokoliv na ně hodíš oni se s tím nějak dokážou trošku poprat Někdy líp někdy hůř Máš nějaký techniky jak je jako směrovat ale ale ta všestrannost bych řekl těch jazykových modelů to je něco co mě jako fascinuje

Jan: Jako mě to někdy až, až děsí. Já si říkám, no, že teďkon třeba ten poslední rok jako mi přišel jako extrémně právě a že jako ten ChatGPT jako byl,

Filip: Hm

Jan: super, ale tenhle jako poslední rok, to je teprve game changer, jako jak to fakt přišlo jako s tím fakt vším, vším jako možným a i tou jako už dneska integrací propojení jako těch věcí a že je to i, i pro obyčejné jako lidi, když to řeknu blbě, jo, že já se nemusím tam trápit nějakým NNku jako s nějakým děláním těch věcí, ale často to jako zvládnu úplně jakoby sám. jsem zvědav no, kam to, kam to dojde a jestli budem mít tu práci nebo nebudem. Ale jak asi říkal jako Jindra v průběhu toho rozhovoru, jako že pokud má člověk furt nějakou tu svoji jako expertizu a tam něco svého, tak, tak se asi bát nemusíme

Filip: Jo

Jindřich: Hele, co

Filip: jsme

Jindřich: my

Filip: řešili že ta povaha práce se vlastně

Jan: Hm,

Filip: bude pravděpodobně měnit a vzniknou pozice který my si dneska nedovedeme představit a tím pádem i jako věci který budem studovat že jo Já

Jan: Hm.

Filip: říkám ukaž někomu za dob průmyslový revoluce nebo ještě dřív to že dneska jsou tady lidi co se živí tím že si tady jako povídají na mikrofon byť to jako nejsme my dva s Jindřichem ale jako spoustu jich tady je A to by ti jako si čukal na čelo ten člověk Jako to přece není možný že jo A jsme tam že jo

Jan: A tak za chvilku nějaká spolupráce přijde možná. Tak Petra znáte z Makaly, tak to, tak to by se hodilo tohle ta spolupráce, tam by to mohlo jako nějak dovpadnout. Jako nějaký

Jindřich: Hele,

Jan: na začátku dílu, na konci dílu.

Jindřich: ta už, ta už tam je, akorát teda ji děláme free of charge.

Jan: jasné

Jindřich: Ale, když se--

Filip: dostali kredity

Jindřich: přesně tak, no. Když se někdo registruje př-přes náš referral link makaly.link/deeplinkshow, tak dostane deset milionů kreditů zdarma. My z toho nic nemáme teda, ale

Jan: na

Jindřich: aspoň je radost.

Jan: zpravodajský, web? to totiž koupil někdo, že to Macally?

Filip: Team Blue

Jindřich: Team Blue přesně no.

Jan: zůstal ten původní

Jindřich: Ano.

Jan: a tým?

Jindřich: Hm,

Jan: Jasně, jako že oni

Jindřich: komplet

Filip: tým a

Jan: Jasně

Filip: i Jako velkou volnost Já teda nevím co vlastně můžu a nemůžu sdílet řeknu to hodně obecně Mají mají jako vlastně absolutní autonomii Jenom jako pořád je tam ten subjekt kterej třeba má nějaký zájmy ale ale zatím pořád to řídí

Jan: Jasně.

Filip: tým a rozvíjí ten produkt

Jan: Aha,

Filip: Jako předtím Jenom

Jan: jasně.

Filip: finanční stabilitu

Jan: Jasně. A to bylo nějak zveřejněné, za kolik to bylo prodané? Nebo to, to se neví?

Filip: se

Jan: Jasně.

Filip: respektive neříká

Jan: Jasně, jasně

Jindřich: Jako v médiích uvádějí stovky milionů

Jan: Ty jo, to je zajímavé, to je zajímavé, protože takový jako můj koníček, jako občas si prohlížet finanční výkazy jako nějakých, nějakých firem a podobně, tak jsem se jako nějak koukal právě teďkon do toho, do toho výkazu Makaly. A oni jako mají zveřejněné prostě jenom rozvahu, jo, nemají tam ani výkaz zisku a ztráty. A jako říkal jsem, že to není tak strašně slavné, ale sto mega jako extr-- jakože přes sto mega je, je extrém, že? Když

Jindřich: No.

Jan: někde vidíte

Jindřich: Hm.

Jan: potenciál, co tam může být jako přinést, tak i když ta firma, ona nebyla asi nikdy v zisku, že?

Jindřich: No já nevím, jako jak to Majkle detail jako asi neznáme, ale naprosto jako crazy je ten příběh zatím, že oni to vybudovali za devět měsíců, že jo. Nerespo-- nebo respektive od začátku od myšlenky do, do prodeje, tak do toho exitu jak bylo devět měsíců

Jan: Jasně, A kolik jich bylo? Ten jako core tým?

Filip: No jsou tři zakladatelé

Jindřich: Ano.

Filip: pár lidí k ruce ale byly to jako j-jednotky Já vím že když jsme já jsem s nima začínal spolupracovat někdy na začátku roku

Jan: Jasně

Filip: bylo to pět lidí myslím že mi říkali

Jan: Jasně, tak to je fakt jako velmi, velmi jako cool no

Filip: jich je myslím kolem dvaceti

Jindřich: No, myslím, že říkal patnáct, když jsme ho měli tady na rozhovoru. Hm

Jan: té dnešní doby, no, že úplně jako malinkého týmu může vzniknout něco extrémně velkého

Jindřich: Možná ještě pojďme se Honzo na chvilku ještě vrátit k tomu vašemu tématu a mě by zajímalo, byť spoustu těch jako tipů tady už padlo, ale kdyby nás poslouchal někdo třeba, kdo to AIčko tolik nevyužívá a řekněme, že je nějakej z nějakejch jako oborů, kde s tím třeba tolik nepřijde do styku a má před maturitou nebo před nějakou důležitou zkouškou, jako kdy by měl to svoje workflow začít?

Jan: Za mě já bych se vyhl Chatu GPT. bych se vyhnul i tomu Gemini. Já fakt pokud jsem nějaký jako člověk, co ne-není úplně nechci stavět svoje vlastní jako řešení, šel do toho Notebooku LM, kde mám jako větší jistotu toho, že to bude vycházet z toho, co tam já nahraju. se takhle i velmi pěkně poradí s těma fotkama, že tam můžu jako nějak si nafotit jako nějakou svoji učebnici. Ono mi to potom může tvořit právě ty kartičky nebo v tom chatu vytváří ty otázky. to z toho, co tam já nahraju. Takže bych se osobně vydal tím směrem a možná, pokud bych to chtěl mít jako ještě víc blbuvzdorné, že ten třeba ten Notebook LM na mě bude jako nějak složitý, nebo to bude moc až otevřené prostředí na mě, což pro někoho může být, tak bych se právě vydal tou cestou jako těch specializovaných AI na to učení, ať už je to Studyfy nebo Astra AI i v Česku je ještě Distudero. Taková aplikace, co jsem jako netestoval asi ani nikdy, ale taky vím, že má poměrně jako dost uživatelů a vytváří ty různé kvízy, hry pro ty uživatele a může někoho jako nutit k tomu efektivnějšímu učení. Ale furt bych měl na paměti ty metody a techniky, o kterých jsme dneska mluvili. Hlavně to testování. Asi právě jakoby míň poslouchat ty podcasty, ale více testovat, protože podle mě můžou jako lidi to, když uvidí ten nebo uvidí spíš uslyší nějaký podcast, si vytvoří deset podcastů, poslouchat si je v autě, poslouchat si je u vaření, ale není to tak účinné, jako když sedím u toho kompu a odpovídám na ty otázky

Filip: No a když bys měl ještě pojmenovat nějaký pasti na který by si studenti měli dávat pozor aby do nich nespadli při využití AI

Jan: Tio Takovou past, co já vidím často u studentů a pomysli jako mnohdy jako neuvědomujou vůbec, to, že plácnou. Jako student používá nějaký nástroj zdarma, jo, ChatGPT zdarma a píše si v rámci jako jednoho toho chatu o tom daném tématu už poměrně jako dlouhou dobu. A ti studenti si jako neuvědomujou to, že to kontextové okno toho ChatGPT je fakt hrozně jako malinké a že po nějaké době a po poměrně jako krátké době tam je myslím teďkon šestnáct tisíc tokenů, je ta paměť toho nebo kontextové okno toho chatu. Ta AI začne zapomínat nebo spíš o-on tam potom vytváří ten ChatGPT jako nějaké shrnutí, ze kterého vychází, tak už to potom neposkytuje jako tak relevantní informace. Zapomíná to to, co, o čem jsme se bavili, a tak to může být jakoby víc a víc frustrující. A tak bych právě jako raději pro ty studijní jako účely, pokud chci chatovat jako s něčím, použil jako třeba Clauda nebo Gemini s tím mnohem větším kontextovým oknem, kde ta AI udrží tu myšlenku daleko déle a nebál bych se otvírat ty nové chaty. Já fakt vidím jako lidi, právě ty jako míň technické, co používají jeden chat úplně na všechno. Mají tam jako celý svůj semestr. Ale fakt bych se nebál jako brát to tak, že každé nové téma, nebo ne, že každé nové téma, spíš nový úkol, nový chat a s tím pracovat nebo potom ideálně tvořit ty asistenty, ale to už je potom jako moc na některé jako lidi, když to řeknu blbě, tak spíš jako nepřehltit tu AI tím, tím velkým množstvím toho kontextu, kdy potom už mám furt míň a míň relevantní info.

Filip: Takže takzvaný context engineering Já možná jenom doplním k tomu ChatGPT já si myslím že ta eh nevím jak je to ta zdarma verze to je

Jan: Mhm,

Filip: pravda jak jsi říkal těch osmnáct tisíc tokenů nebo že je to jako omezený Ty placený už mají jako určitě mnohem větší kontextový

Jan: jo

Filip: takže já si myslím že tam to bude v pohodě Ale přesně jako to cos říkal tu tu stěžejní myšlenku Prostě jako to kontextový okno je jedno a mělo by bejt co nejmíň nebo jinak Mělo by v něm bejt co nejvíc relevantních informací ale ne zbytečně věci který s tím jako nesouvisí Takže přesně jako otvírat nový chaty začínat ty témata znova a myslet na to co tam prostě dávám

Jan: Přesně tak. Je to podobné jako třeba s naším rozhovorem nějakým, že pokud se s někým bavím o všem, tak pak z toho jako moc chytrý nebudu. Jako když mám s někým jako deep talk jednu hodinu o jedné konkrétní jako věci, z toho odnesu asi víc, než když se bavím jako o všem a vlastně jako ne o ničem. Fakt fu-, fakt furt musíme brát v potaz to, že ta AI není nic jiného než ta jako hodně, hodně chytrá kalkulačka na slova

Jindřich: My jsme o-o tom kontextu právě měli myslím sedmnáctej díl tady přesně, kdy jsme tohleto řešili, jako co tam patří, co tam nepatří, jak si nastavit, že jo, tu paměť, jak přesně dělit ty, eh, nebo jak si třeba vytvářet moji vlastní jako knowledge base, se kterou potom ti moji jako agenti pracujou a tak.

Jan: tip

Jindřich: Takový, jo, rychlý tip. No, hm, my jsme začali hodně jako u základů. Přesně to s-to se nabízí.

Jan: hodně rychlé.

Filip: jsi rychleji

Jindřich: Ale my jsme obecně jako začali hodně u základů, přesně co takovýho, co už jako tady padlo, že jo. Potom, eh, příprava tý jako paměti, že jo, ať ideálně nesdílíš s celou tvojí rodinou ten jako ten jeden účet, protože pak je celá jako ta paměť, že jo, eh, jako zmatená a hlavně, že ta paměť jako nějak funguje. Ten model je bezstavovej, vždycky ten input je to, co ty tam jenom pošleš plus případně ta paměť nebo plus případně, eh, ty další přílohy a, a tak podobně, no. Takže, eh, obecně je důležitý s tím pracovat s rozumem, řekl bych tak.

Jan: jo, a právě to, že si spousta jako lidí vůbec neuvědomuje to, že ta AI má nějaké jako limitace a omezení. Lidi by jako chtěli tohleto, že jako řeknu nějakou věc a mám jako hned

Jindřich: Hm.

Jan: jako naprosto bezchybnou, ale už si jako neuvědomujou to, že to jako není tak úplně, tak úplně možné, no

Jindřich: Hm. A ještě prosím tě, ty jsi na začátku zmiňoval, že, eh, ty pracuješ na nějakým tvým softwaru Contexa, tak můžeš možná jenom v rychlosti zmínit teda, co to je a k čemu to slouží?

Jan: Ty jo, já jsem právě, to bylo asi loni o prázdninách, dostal takový jako super jako nápad, že pro ty lidi, co jsou míň techničtí, takže já jim na základě jako vyplnění nějakého dotazníku vytvořím jejich jako třeba GPTčko nebo robota Gem na míru. Tak k tomu jsem si jako vytvořil nějaké automatizace, posílal jsem těm lidem odkazy. No a pak říkám jedné jako svojí známé: „Jako nemohl bych to jako nějak dělat sofistikovaněji? Nemohl bych to jako nějak líp automatizovat?“ Tak jsme se na to dívali, dívali, dívali a nakonec jsme jako přišli na to, že by bylo jako asi nejjednodušší to udělat jako samostatnou nějakou webovku, kde prostě ta, to bude napojené jako na APIčka jako těch různých AI. A z toho vznikl právě jako projekt Contexa, kde jako je to fakt poměrně jako jednoduchá věc. Nebo teďkon to je pořád jako složitější a složitější, ale ta základní myšlenka to bylo fakt super jakoby jednoduché. Člověk se přihlásí, vyplní si profil, to jako znamená to, že jak se jmenuje, jaké má téma práce, jaký studuje obor jaký má třeba cíl práce, jakou má citační normu a třeba si nahraje tam nějaké základní zdroje a ta AI se dotrénuje, přizpůsobí se tomu jeho danému kontextu a bere v potaz ten kontext v každém nějakém novém chatu. A takhle nikdy jako nezačínám od začátku. No a zároveň jako ta AI je přizpůsobena právě třeba dneska, jak už pracujeme jako s nějakým fine tunováním jako nějakých otevřených modelů, že píše jako mnohem kvalitnější ty odborné texty, než právě píše nějaká obyčejná AI. Třeba že otevřu ChatGPT a řeknu: „Napiš mi kapitolu diplomky,“ tak to bude jako něco úplně diametrálně odlišného, než dostanu z té Contexy, která má právě jako ten kontext na pozadí toho studenta a zároveň je přizpůsobena tomu psaní těch odborných textů. Takže to je právě teďkon věc, co mi žere absolutně jako nejvíc času, ale extrémně mě to baví, protože je to něco jako úplně jako jiného, než jsem dělal doposud. Já se jako doposud věnoval hlavně tomu vzdělávání, tvorbě jako nějakých kurzů a teďkom se dá říct, jako že vedu jako nějaký fakt menší jako start-upek, taková prostě taková menší firmička. Je nás tam, je nás tam pět. Máme tam jako tři takové vývojáře, jako jedna je taková mediorní potom takové jako juniori k tomu, že se jako spoustu věcí jakoby učíme sami, furt konzultujeme s nějakýma expertama, abychom tu AI posouvali jako dál a dál. A pak já se starám hlavně o ten prodej, marketing a jako nějaké ty legal záležitosti. právě třeba i proto jsem v poslední době přestal jakoby absolutně publikovat na sítě na YouTube, protože pohltil, jako mě pohltila ta Contexa a právě jakoby budování tohohle toho projektu, ve kterém jako vidím teďkom smysl právě. bavili i dneska, že ty diplomky, bakalářky nemají moc dobré vyhlídky, tak si jako říkám, že teďkon mě to fakt baví. Teďkon to ještě jako nějaký ten rok bude fungovat, tak se tomu chci pověnovat a dostat to jako mnohem, mnohem dál než to je dneska. Tak uvidíme, jak se s tím bude dařit, no.

Jindřich: Ten primární use case teda je, že mi jako pomáhá napsat tu nějakou třeba konkrétní práci? Jako že já třeba jako student bych si to zaplatil, až když třeba dodělám studium? Nebo je to nějakej můj jako asistent při celým studiu?

Jan: Je to nějaký můj asistent při psaní té práce, ať už té bakalářky nebo diplomky nebo té seminárky, ale není to postavené tím stylem jako třeba nějaká konkurence naše v zahraničí, kde bych já nahrál ty zdroje a ono mi to napsalo padesát těch stránek. Je to, to řeknu blbě, takový chytřejší, přizpůsobenější ChatGPT, Gemini nebo Claude přímo na to psaní jako těch prací, jo, že nebo ten náš konkrétní jako jako use case je ten, že člověk tam přijde s tím, jako že má nějakou tu třeba chtěl bych napsat teďkon kapitolu, kde budu definovat třeba aktivní učení, pak tam popíšu jako historii, nahraje tam nějaké třeba zdroje k tomuhle tomu a ta AI mu to zpracuje do pěkného akademického jazyka. Nebo že já mám nějaký svůj text a ono mi to upraví do té akademičtější podoby. A taky tam má jako mnohem větší jako jistotu té kontextu, že tam budou méně pravděpodobně jako nějaké výmysly. A taky ta AI jako je dotrénovaná jako na citování, jako na ty naše citační normy, takže tam nebudou takové jako halucinace a ta AI se jakoby umí zkontrolovat to, jestli má jakoby všechny metadata potřebné, co potřebuje pro vytvoření třeba citace z knížky a podobně. Takže v tom je ten jako benefit, že je to přizpůsobené, natrénované jako na tu diplomku, bakalářku, ale není to Komplexní asistent na celé studium to rozhodně ne, jako nepomáhá to třeba s nějakým jako učením nebo že by to byl jako nějaký můj vlastně jako terapeut pro studenta, ale je to jako single use case věc jako na to psaní jako těch prací. A jakoby pobrat od začátku jako do konce, že tam jakoby máme i nějaký takový vyhledávač zdrojů, který jako napojení na různé jako vědecké databáze. Tak to funguje podobně jako ten třeba z Elicit nebo Consensus, který možná jako znáte v tom hledání těch zdrojů. Pak tam je ten jako chatbot, co je přizpůsobený té mé práci a teďkon stavíme ještě takového jako trenéra na obhajobu, že mi to vyhodí nějaké třeba otázky, které můžu dostat u té obhajoby, že mi to připraví jako na ty odpovědi,

Jindřich: Super

Jan: bych tam mohl jako nějak uvést. Pomůže mi to třeba s-- vytvořit strukturu prezentace, ale zase jako u toho AIka, které jako my to nestavíme jako startup, ale stavíme to jako která má být od prvního dne zisková. Je jako fakt extrémně jako těžké balancovat na hranici jako těch nákladů, protože jako ty tokeny jsou jako fakt drahé, pokud, pokud tam má člověk jako nějaký už rozumnější model jako nasazený a nemá tam jako nějaké GPT-4 Mini, což by to vyhodilo jako extrémně jako špatné věci. to jako balancování, co tam všechno přidat a ať to jako má nějaký smysl pro toho studenta, ale zároveň jako i pro nás, protože uvědomujeme si to, že u takovéhoto jako projektu, což je to jako B2C a že to je jako v ed techu, je strašně jako těžké získat nějakého investora. To je skoro jako nemožné. A zároveň jsme jako lokální, že nejsme ještě teďkon ve nějakém jako světovém trhu. bychom expandovat do Polska, ale jako třeba takový nějaký zahraniční trh, což myslím jako mluvící, ani upřímně jako necílíme, že tam je ta konkurence obrovská a technologicky to je taky jako extrémně, extrémně daleko. Ale to jsem se jako už moc rozkecal. Ale říkám, to téma mě baví teďko a fakt to řeším jako každý den většinu pracovního dne, takže, takže je to něco, co mě pohlcuje a zároveň jako pěkný kontrast, že jako člověk mnohdy vidí jako na Instagramu nebo LinkedInu jako: „Postavil jsem za pět minut aplikaci na Vibeku, udělal jsem ji, udělal jsem sto milionů,“ ale teďkon jako vidím tu realitu toho, jak se jako staví nějaký ten SAS a je to trošku komplikovanější, než to jako vypadá na těch, na těch

Jindřich: Rozumě. Hm.

Filip: Rozhodně no Hele ještě mě jenom k tý Kontexty taková rychlá otázečka tady řešili že aby ten student napsal tu diplomku kvalitně nebo i tu

Jan: Mhm.

Filip: jako do toho musí jsem to chtěl říct tak jako poeticky vnést kus sebe ale že zkrátka jakoby že nad tím musí víc přemejšlet a nenechat si to jenom generovat Snažíte se i tohle nějak do tý Kontexty jako dostat aby aby ten student fakt jenom nepřišel a neřekl Tady jsou zdroje dej mi diplomku nebo aspoň jednu kapitolu a hotovo

Jan: to tam máme jako dané, že se snažíme jako toho studenta navádět jako nějakýma otázkama nebo mu třeba jako radit k tomu procesu toho psaní. jsou tam jako i, to se asi nechci do toho úplně dostávat jako do hloubky, abych něco jako neprozradil, co nemám prozradit, jako jak něco, jak něco jako funguje. I když jako v dnešní době je všechno jako tak strašně jako rychle až to, až to není možné. To možná jako řeknu takový jako příběh, že nám právě, my jsme vytvořili tu Kontextu, nějak jsme ji asi vydali v první verzi v říjnu o dva měsíce později nějaká jako pražská udělala úplně to stejné. Oni prostě jako reálně ten profil uvnitř, jak to máme my, byl jedna ku jedné jako stejný, jen tam byl jako jiný font nebo jiná barva jako na pozadí, fakt to totálně jedna ku jedné zkopírovali a my tam zároveň měli nějakou jednu chybku. Já ji schválně jako nezmíním, a pokud Jirka Lacina kouká na tohleto video, tak neřeknu ti, jaká je ta chyba, kterou jsme měli v Kontextu. To je jako ten, nějaký jako jeden představitel té firmy si to zkopírovali jedna ku jedné a oni to zkopírovali i c-i s tou chybou v tom profilu, která tam vlastně do dnešního dne jako u nich je. A, jakože dneska jako fakt všechno je extrémně, extrémně rychle napodobitelný a není to jako vůbec o tom produktu, jako spíš jako o té, o té distribuci, té propagaci. A podle mě tam jako extrémně jakoby u nás k nějakému našemu jako úspěchu pomohlo to, že mám v té oblasti, v tom tématu toho psaní těch diplomek u té AI nějaký osobní brand.

Filip: Hele Honzo my bychom si tady mohli povídat klidně ještě asi další hodiny Nicméně můžu zatím říct že atakujeme náš nejdelší podcast zatím

Jan: To se s-to se omlouvám, že jsem tak moc ukecený. Sorry

Filip: Naopak jako to je skvělé znamení že to byl velmi zajímavý rozhovor tím že se blížíme ke konci tak se tě chci zeptat ehm máš něco na závěr co bys chtěl divákům asi studentům nebo někomu kdo se s AI chce vzdělávat anebo prostě obecně něco prostě takhle na závěr sdělit

Jan: To je tak složitá otázka pokaždé, že bych měl jako nějaké moudro vyplodit. Ale, ale já snad řeknu jenom to, pořád přemýšlíme a ať nepoužíváme jenom tu AI. Fakt tam dávejme ty svoje myšlenky, fakt tu AI občas jako odložme o ten jeden krok dál nebo o tu jednu minutu dál nakonec si sami poděkujeme. Já to vidím třeba u sebe, když teďko chystal nějaké skripty pro reklamní videa a jsem to s tou AI jako nějakou dobu a fakt to nebylo jako za mě nic moc. A pak jsem si k tomu sedl jako sám. Dělal jsem to jako dvě hodiny u toho sedím, fakt tam přemýšlím o každé formulaci a nakonec jsem jako vzal tu AI a jako nějaké věty přepsal, trošku upravil a přibadá mi to jako na úplně jako jiné úrovni. Je to takové lidštější, je to moje takové, řekl bych jako ostravské, divné, ale je to osobité. A to ta AI jako už zvládá jako víc napodobovat, podle mě tam pořád ještě není. Takže jako víc používat tu svoji hlavu a tu AI si nechat až potom na později, ať neatrofuju, ať funguju nějak normálně.

Jindřich: Kde tě, Honzo, kdyžtak můžou naši posluchači sledovat?

Jan: Ty jo, tak sledujte mě na Instagramu Honza Kohout třináct nebo na YouTube mám vlastně ještě kanál a chtěl bych tam vydávat víc těch videí teďkom po těch prázdninách, jo? Teďkom ještě měsíc mi dejte klid, ale po těch prázdninách, pokud studujete, píšete diplomku, bakalářku, tak se těšte na YouTube Jan Kohout na nějaké další videjka pěkně krok po kroku, jak něco udělat tak, aby to čas a zároveň to bylo legální a nemusel jsem mít strach z toho plagiátorství nebo detekce AI.

Jindřich: Tys to krásně upsal, hele, takhle na, na závěr dílu.

Jan: Je

Jindřich: Eh, každopádně pokud by někoho z našich posluchačů ještě zajímaly tyhlety vlastně Honzovy kurzy nebo tyhlety, něco víc o metodě učení, tak jak zmiňoval, navštivte jeho, jeho YouTube nebo se podívejte na jeho web jakserychlenaucit.cz. A Honzo, tobě díky moc za tvůj dnešní čas. Bylo to fakt, jo, skvělý a řekl bych i vyčerpávající. Mířili jsme na devadesát minut, to se nám úplně nepodařilo a s aurčí bysme tady mohli být, eh, ještě dlouho. Eh, zároveň děkujeme určitě našim posluchačům a budeme moc rádi, když nás budete odebírat a když nás budete sledovat na našich sociálních sítích. Díky moc i tobě, Filipe a uvidíme se příště. Honzo, ještě jednou díky moc.

Jan: Já děkuju moc za pozvání

Filip: Díky Honzo a mějte se krásně a budem se těšit u dalšího dílu.

Jindřich: Tak čau.

Jan: mějte. Čau, čau