Eva Kuttichová

Eva: My se v macromu snažíme prodloužit lidem aktivní život o deset let.

Jindřich: já jsem zjistil, že mám spousta dat, ale mimo moje možnosti a mimo moje schopnosti je jako jejich vyhodnocení.

Eva: v dnešní době my generujeme devadesát devět procent kódu, jo,

Filip: u té prevence jako na rovinu, co jiného si zaplatit než, než vlastně jako to, abych byl zdravej?

Eva: dvě třetiny našich uživatelů jsou obézní a mají náběh na kardiometabolický syndrom.

Jindřich: Čau Filipe, zdravím tebe i naše posluchače u dalšího dílu podcastu The Blink Show. Eh, naším dnešním hostem je Eva Kuchtychová, a spoluzakladatelka health tech startupu Macromo, která začínala jako designérka, nastoupila do STRV a později dělala i pro klienty ze Silicon Valley. V roce 2021 spoluzaložila Macromo, aplikaci, která pomáhá s osobním zdravím. o tom všem a nejen o tom si dneska budeme povídat. Evo, vítej a díky moc, že jsi přijala pozvání do našeho virtuálního studia.

Eva: Jo, díky moc za pozvání a zdravím posluchače

Filip: Ahoj Evo, taky tě zdravím, zdravím i naše posluchače a samozřejmě i tebe, Jindro. A Evo, je něco, co Jindřich takhle na začátku neřekl a chtěla by jsi ještě zmínit o sobě, aby ses našim divákům dopředstavila?

Eva: Hele, já si myslím, že jako profesně, profesně to shrnul všechno. Možná jenom teda můžem zmínit, že jsme s Filipem chodili na stejnou střední školu a to na SPŠE Pardubice. Takže já jako se těm počítačům věnuju od strašně malýho věku. Já, máme spoustu doma fotek, kde jsem tříletá za, za, za počítačem. Táta je programátor, takže, takže vlastně mně to bylo, mně byly vždycky blízký technologie

Filip: Já si, já si jako pamatuju, když jsme byli společně na takovým malým Erasmus, že jo, ve Švédsku a už tam směla, mně přišla takovou jako jasnou představu toho, že když něco jako vytvoříš, takže si za tím dokážeš stát, obhájit si to, prosadit při nějaký prezentaci. Už je to jako spoustu let, takže si to pamatuju hodně matně, ale je to jako něco, tady ta vlastnost, co si myslíš, že tě jako dokázalo dostat pak do Ameriky, do Silicon Valley? Nebo bylo v tom ještě jako nějaký další věci?

Eva: Hele, já si myslim, že to je strašně komplexní, jo. A prostě, eh, lidi si vždycky dokážou tak nějak jako pospojovat tu svoji cestičku a proč se něco stalo. Osobně si myslim, že dost velká část toho je štěstí, ale tak samozřejmě já jsem vždycky byla nebo jsem jako velmi průraznej člověk, co jako nebere ne jako odpověď. A, eh, třeba na té střední škole to byl fakt problém, protože já jsem tam školila učitele. Jo, byla jsem fakt-- jako na ty Erasmy mě podle mě posílali spíš, aby se mě zbavili, než-- aby tam se mnou dva týdny nemusel nikdo bejt, než, eh, než že by to byla taková hitparáda studijně. Takže, eh, jo, myslím si, že průraznost je v dnešním světě potřeba a samozřejmě schopnost sebeprezentace nebo prezentace jakýhokoliv projektu, nápadu tak je, tak je prostě key, jako ať už když jsi zaměstnanec, nebo když jsi podnikatel jako já

Jindřich: O to jsi možná tohleto přesně, co popisuješ, tak trošku klíč pro to, aby ses do tý Ameriky dostala, ne? Můžeš nám trošku objasnit i ten příběh vlastně, kterej za tím je, jak ses tam dostala a co jsi tam vlastně dělala?

Eva: Tak, eh, já jsem hned, eh, po střední škole nebo během střední školy posledního roku pracovala v STRV, což je jedna z nejlepších agentur technologických, a, em, byla jsem tam vlastně zhruba dva a půl roku i s, i s tím, i s tím rokem na třeťáku. Takže třeba pak jako rok. Byla to moje první práce a já jsem si řekla: „Hele, prostě STRV pracuje se super klientama z Ameriky a já to můžu dělat taky. Proč bych šla, eh, jako zaměstnanec do korporátu, když přece jako vím, jak na to?“ Tak, tak jsem, tak jsem to zkusila. Eh, začala jsem jako cold emailovat různý americký firmy. Přihlásila jsem se na všechny portály pro freelancery a ono se to povedlo. Eh, jako sehnala jsem prvního americkýho klienta, eh, který mi platil, já nevím, osm tisíc dolarů, eh, měsíčně, což pro mě tehdy byly strašný peníze. A pak se to takhle jako nabalovalo, škálovalo. Pak jsem si řekla: „No tak tam vlastně můžu zaletět, můžu tam být.“ Problém byl, že potom vlastně nastal covid, takže dost, dost těch mojich kolaborací bylo remote a vlastně už během toho jsme potom začali zakládat Macromu. Takže takhle bych to osvětlila. Prostě jsem do toho šla naplno. Nejsem si jistá, jestli by v dnešní době fungovala stejná strategie, protože prostě s milion AI agentama, který, eh, ti posílají jako desítky mailů a tak, jo, i já jsem tím hrozně zahlcena. Ale v té době, když člověk někomu napsal, tak byla třeba desetiprocentní šance, že odpoví.

Jindřich: A, ehm, ty už jsi vlastně trochu zmínila to Makromo. Když jsi tam tehdá jela do tý Ameriky, tak už jsi měla v hlavě, že bys jako chtěla něco svýho nebo že bys chtěla pracovat v nějakým vlastním startupu na nějakým vlastním produktu? Nebo tě spíš, spíš furt lákaly jako ty americký dolary a ty větší firmy, který tam jsou?

Eva: Hele, eh, já si nemyslím, že jsem to měla úplně jasný, ale já jsem tak od svejch osmnácti lety, osmnácti, devatenácti, vlastně od té doby, co jsem se přestěhovala do Prahy, spolupracovala s mým nynějším cofounderem na jako dalších startupech a projektech. Neřekla bych, že to byly úplně jako startupy něco z toho, fakt byly jenom projekty, který zanikly velice rychle a my jsme tak jako pořád něco dělali po večerech, po víkendech. Já jsem do toho dělala tu svoji práci, on do toho studoval. Takže ta vize mít něco vlastního, tam určitě byla. Dělat to jako venture scale startup, eh, přišla spíš jako potom, když jsme vymysleli Macromo. My jsme to ze začátku hodně sami fundovali. Tím, že já jsem tam vydělávala ty velký dolary, tak prostě ta geoarbitráž fungovala, takže jsme prostě třeba první rok a půl si mohli dovolit to táhnout sami. Vlastně z mýho platu plus ještě dva další cofoundeři tam, tam něco investovali nebo tak jako cofoundeři slash angel investoři a, em, a tak no. Takže vlastně jako Macromo bylo jeden z těchhletěch projektíků, který my jsme dělali a zkoušeli jsme toho fakt spoustu a skoro všechno failnulo nebo všechno ostatní failnulo. Takže ta podnikavost tam byla vždycky, protože já si myslím, že v dnešní době, když chce člověk něco změnit nebo nějak jako vylepšit tu společnost, vylepšit tu budoucnost, tak stejně dojde k tomu, že musí dělat něco vlastního.

Filip: To je krásně vidět na tom, když člověk poslouchá různý rozhovory s úspěšnejma foundrama, tak vlastně společnej jmenovatel mi přijde to, že těch projektů vyzkoušeli jako celou řadu a že to, co jim teďka funguje, díky čemu se, když to řeknu, jako proslavili, tak vlastně jako není ten jejich první počin, ale mají prostě jako desítky, některý i stovky. Měli jsme tady Jirku Štěpánka a ten tvrdil, že má za sebou nějakejch dvě stě různejch jako nápadů a projektů, co zkoušel. Nicméně my se k Macromu ještě dostanem. Mě zaujala jedna věc, cos říkala, vlastně nevíš, jestli ten tvůj přístup v tý Americe by ještě dneska fungoval, že se to jako trošku změnilo. A mě vlastně zajímá, já jako koukám, že na Instagramu třeba jako do San Francisca a tak jezdíš i teďka vlastně často relativně. Tak pozoruješ, že poslední roky se to Silicon Valley hodně jako mění, hodně třeba fokusuje na to AI a ty běžný technologický startupy už tam jako nemají takovej prostor nebo pořád to tam je. Jak bys to jako popsala?

Eva: Hele, já si myslím, že v Silicon Valley, eh, to prostě jede na vlně bublin, jo.

Filip: Mhm.

Eva: Když jsem tam byla já, eh, tak to bylo krypto, teď je to AI. Za tři roky to bude zase něco jinýho. Takže když si vezmeš jako jakoukoliv bublinu, tak, eh, tam je jako ta bublina větší, tam tomu ty lidi fakt jako věřej a nemluví o ničem jiným a absolutně to žerou. Eh, a já si nemyslím, že to je špatně, jo. Prostě bubliny přilákávaj, eh, velký množství kapitálu a vlastně akcelerujou inovaci. Takže i když prostě já nevím, osmdesát procent těch společností z nynější AI bubliny za tři roky nebude fungovat, tak vlastně je to super, protože určitě tam budou ty nějaký jako jednotlivý případy, kde, eh, to posune jako celý naše industry technologií dopředu. A, eh, o tom je docela hezká knížka, jmenuje se to Boom a vydává to Stripe Press, tak na to se stačí kouknout. Jinak jak se Silicon Valley mění, já jsem tam teďka asi rok a půl nebyla, takže to nedokážu říct. Eh, my jak vlastně tady jako, když to řeknu, rostem, expandujem s Makromem, zvětšujem tým, tak tady mám spoustu práce v Evropě, takže já teď spíš jako, eh, lítám, jo, Praha, Varšava, Praha, Londýn a, a takhle, takhle lokálně.

Jindřich: Jako z mýho úhlu pohledu, co já se vlastně domnívám, tak, ehm, že to Silicon Valley má obrovskou výhodu v tom, že má jako obrovskou densitu těch jako inženýrů, že jo, a těch jako chytrejch hlaviček z celýho světa, který se tam sjížděj. Ty společnosti tam vlastně jsou i z tohodletoho důvodu a má to přesně takovou pověst. Takže na jedný straně je tam jako obrovská densita těch různých startupů, že jo, těch lidí, který jsou, který maj ten drive, který jsou kreativní, chtějí dělat ty nápady, chtějí je realizovat. Opravdu to vlastně ne na denní bázi, ale na minutový bázi tam vznikají nový startupy druhý straně, tak tam je přesně ta vlna jako těch lidí, který tam jako víc a víc, že jo, jezděj za tím jako americkým snem, eh, s tím svým třeba technickým backgroundem a snažej se přesně prosadit tady v těch společnostech. Tak máš pocit taky, že to třeba tak je a je to třeba jako i horší? Máš třeba pocit, že už, eh, to Silicon Valley má jako takovej jako přehršel přesně těch lidí tam, že by bylo mnohem těžší se tam teď momentálně uchytit než před těma vlastně čtyřma nebo pěti lety, když tam byl ty?

Eva: To si nemyslím. Já si myslím, že když člověk má nějakej jako opravdovej hard skill, kterej je potřeba a dokáže ho prodat tak, že se uchytí naprosto kdekoliv, kdykoliv. A hlavně jako Evropan. Já to nechci moc zmiňovat, ale v té Americe nějakej jakoby rasovej výběr prostě pořád existuje. Takže my tady ze střední Evropy máme jako strašnou výhodu, jako extrémní výhodu oproti všem ostatním, eh, kteří třeba přicházejí z Asie a tak podobně

Filip: Myslíš, že--

Jindřich: To

Filip: možná jako, jako

Jindřich: je

Filip: ale jako i teďka v době Donalda Trumpa?

Eva: To nevím, nedokážu to posoudit. Jo, jak říkám, rok a půl jsem teďka v Americe nebo jako kecám. Minulej rok jsem tam byla na konferenci, ale nestrávila jsem tam nějakou delší dobu

Filip: Jasně. teď bych se chtěl ještě podívat na vlastně tu tvojí roli. Ty jak v STRV, tak i vlastně v těch americkejch společnostech, tak do jistý míry teďka i jako v Macromu, byť jsi CEO, tak hlavně na pozici product designéra nebo aspoň na tý pozici jsi začínala. rozumím tomu, že v těch jako velkejch firmách, ať už je to STRV nebo v těch americkejch, tak ten produktovej designér má vlastně jako spoustu prostoru. Nebo si to aspoň myslím, že jako ty firmy jsou velký, máš docela dostatečný budgety, velkej tým lidí. Kdežto pak když vlastně přešla na ten svůj startup Macromo, tak vás bylo jenom pár. Tak jak se v tobě pral nějakej jako smysl pro detail pořádně ty věci promyslet a nadesignovat versus to jsme malej startup, potřebujem rychle něco jako tvořit, aby se to dělo a nestrávili jsme tady čtyři roky jenom tvořením nějaký myšlenky?

Eva: Hele, já jsem vždycky i v STRV i v těch, eh, americkejch firmách byla jeden z těch nejrychlejších designerů, jo. Prostě jsou lidi, co to chtějí promýšlet. Jsou lidi, kteří chtějí udělat MVP, co nejdřív to vydat a co nejdřív se naučit, eh, od svejch zákazníků pak to vylepšovat. A my tenhleten přístup v Macromu děláme. My vydáváme

Filip: Mhm.

Eva: verze týdně aplikace teďka, jo. Před rokem to bylo,

Filip: Týdně jo? Dobrý

Eva: dvě, dvě verze týdně, který mají v sobě jako meaningful improvements pro naše, pro naše zákazníky. Ehm, někdy je to třeba na backendu, tak to neviděj zákazníci. Ale já s-osobně razím tenhleten přístup a myslím si, že, eh, dobrý produktový přemýšlení a dobrej design je v dnešní době AI jako víc a víc hodnotný, jako že je to extrémně hodnotný. Taky brand začíná být extrémně hodnotnej, protože prostě cena vývoje softwaru jde raketově dolů. Ehm, ale bohužel AI se ještě jako nenaučila vymýšlet ty produkty nebo nenaučila se dělat dobrej design. Já jsem zkoušela spoustu design toolů a jako je to na úrovni, já nevím, jako juniora, jo. Není to prostě na úrovni lead nebo senior designera a nepřináší to nic, co by bylo nějakým způsobem jako umělecky zvláštní, jo. Nepřidává to prostě takovou, bych řekla, duši a ani to nevynalézá nějakej novej styl a tím pádem si myslím, že mít tenhleten styl přemýšlení, mít to zažitý, vědět, jak procesy ve velkejch firmách fungujou a kam je potřeba to Macromu dostat, je, je ohromně důležitý. Ale, ale tak no, jako v STRV to byla agentura, takže tam jsme se hýbali rychle. Ve velkejch firmách to, eh, v Silicon Valley nebylo jenom jako o tom udělat ten design, ale o tom to prodat tomu velkýmu týmu. A prostě když pracuješ se sto padesáti lidma, eh, tak jako značná část tvojí práce je to prodávat dál. A teď v Macromu jako značná část naší práce je jako přijít s dobrejma inovativníma nápady a co nejdřív je otestovat a co nejdřív je implementovat a pak se posunout dál.

Jindřich: K tomu makru asi, eh, se určitě dostaneme jako do většího detailu. Ale co podle toho, jako co říkáš, tak mně, mně přijde, že, eh, v tenhleten okamžik je mezi designérama často jako i mezi produkťákama takovej jako, jako buzzword, že, eh, chtějí hodně dělat jako user testing, že jo. Chtějí dělat různý iterace toho designu, chtějí dělat A/B testing, ptát se těch uživatelů, jak jim to funguje a podobně. Hm, je to něco, co třeba ty velký firmy jako v Americe řeší?

Eva: Hele, eh, v Doordashi jsme Já si nemyslím, že jsme to řešili úplně, ale my jsme dělali produkt, já jsem pracovala na DoorDash Developer, tam jsem byla lead designer, em, a to byl pros-produkt pro Starbucks, Chipotle, prostě fakt pro velký players a tím pádem my jsme jako velmi úzce kolaborovali, eh, nebo naši account manažeři pro ty daný accounty kolaborovali s těma lidma a oni jim dávali zpětnou vazbu. Takže, em, jo, eh, A/B testování a tak může bejt dobrý, když máš nějakej B2C produkt, ale tím, že já jsem pracovala na B2B produktu, tak tam ten feedback byl přímej a my jsme byli schopný jít na call přímo s těma stakeholders a byli jsme schopný ten feedback dostat jako hned, rychle, dobře. Takže jsme ten produkt budovali s nima, což je jako super, protože pak nemusíš žádný tyhlety srandy dělat. Eh, a v Macromu, eh, máme takový, my, my ne A/B testujeme, jo. V Macromu prostě já říkám, že my testujeme na produkci a naši uživatelé jsou, eh, jsou, jsou vlastně i tak trochu testři. Takže občas v naší aplikaci jako najdou nějakej bug nebo něco, ale přijde mi, že je to, jako když má člověk startup a agilní tým, lepší způsob, než se snažit všechno jako v dnešní rychlý době, která se furt ještě jako zrychluje a zrychluje každej měsíc a my cítíme obrovskej tlak, tak prostě snažit se to vymyslet dokonalý, snažit se udělat jako deset testů, padesát interviews, to bysme se z toho zbláznili, no, to bysme nemohli držet to tempo, vydávat dvě verze týdně.

Jindřich: Ono ostatně tohle přesně je jakoby moje myšlenka, no. Jestli není lepší, eh, vydávat na produkci, tam se ptát jako na ten feedback, že jo, tam ho sbírat, než to dělat tak, že budu tady do nekonečna jako iterovat, někoho se ptát, s někým jako, eh, ladit, protože to samozřejmě obecně ten user testing je extrémně náročný na čas.

Eva: No ne a já bych chtěla říct, že v softwaru většina věcí už byla vymyšlena, takže prostě se stačí podívat na industry best practices a udělat to tak, prostě to okopírovat a jako možná něco změnit. Třeba mě něco napadne, ale myslím si, že jako vynalézat software od znova nebo jako uživatelský interfaces vynalézat od znova v dnešní době fakt nedává smysl. Jako to, jak to vypadá vizuálně, to je něco jinýho, ale to, jak má něco fungovat. Myslím si, že u většiny příkladů se dá najít prostě jako spoustu příkladů, jak to udělat. Co jsem to ještě chtěla říct? No a samozřejmě pak je ta druhá část Macroma, která se týká zdravotních dat a to, jak to procesujeme. Tam zase to musíme overengineerovat a prostě dávat tam dobrou quality assurance.

Jindřich: Hm.

Eva: Jakože upřímně, kdybysme zprocesovali nějakej genetickej test a jako ty výsledky by nebyly vědecky korektní a nebyly by několikrát přetestovaný ty pipeliny, tak by to asi nebylo ok. Takže i u krevních testů i prostě u genetických testů to je jako vyloženě mnohokrát přetestovaný ty pipeliny v sobě mají QA step. Dost často se stane, že to jde na human review. Já se omlouvám za anglický slova, já se to snažím eliminovat, ale prostě záleží, jako co je ta daná věc a podle toho, co je ta věc, tak použiju tu tu nejlepší možnou strategii, kterou kterou mám

Filip: Ty o tom vlastně jako designu produktů a tady tom ladění tak vlastně jako mluvíš hodně jako se zaujetím. Je to jasný, dělala jsi to jako dlouhý roky, ale minimálně v Macramu, tak co se člověk dočte na LinkedInu, tak máš pozici CEO. Tak mě by vlastně zajímalo, hodně ta tvoje pozice jako změnila, jestli to je jenom nějakej titul, kterej máš na LinkedInu a pořád seš primárně jako product designer, nebo jestli ses spíš vlastně jako dostala do tý role CEO. A vlastně proč ses tak rozhodla jako přejít do trošku vlastně jinýho oboru, když se to tak řekne?

Eva: Tak když člověk založí firmu, ehm, tak se automaticky stane CEO, jo, nebo jako stane se leadershipem té firmy. Takže to si myslím, že je nějaká přirozená, přirozená, eh, přirozená pozice. Každopádně jak já vidím tu roli CEO, nebo co je důležitý, tak CEO rozděluje resources a

Filip: Mhm.

Eva: taky má jako druhou funkci, a to je, že musí nějakým způsobem směřovat ten tým správným směrem a jako ideálně spolu. A takže když se podíváme na ty resources nebo česky zdroje, tak jsou to, že jo, finanční zdroje a lidský zdroje. Eh, takže vlastně dost mýho času je stráveno tím, ehm, jako jaký členy týmu přijmeme, jak utratíme naše peníze, eh, jak je na tom naše cash flow. Jo, tohle prostě zabírá docela, docela dost času. Potom je tam ta část s tím dát lidi dohromady. Ehm, a ideálně ještě když jsi takhle v menším týmu, tak jsi zároveň ještě manažer těch lidí nebo některých z těch lidí. Takže musíš nějakým způsobem dělat takovej ten coaching a pomáhat jim, aby se posunuli, eh, aby třeba oni pak byli manažeři nějakých týmů nebo prostě ne každej to chce dělat. Tak prostě ideálně dát toho správnýho člověka do té správné role, řešit s ním, jakým způsobem se on chce v té společnosti posouvat. Eh, no a pak v neposlední řadě tím, že jsme VC backed startup, tak komunikace s našima investorama, což taky zabírá docela dost času. Ehm, a je to, je to jako velmi zajímavá práce, ale chtěla bych říct, že jako pod titulkem CEO se spíš jako skrývá, já si myslím, že třeba sedmdesát procent mýho času jde na tyhle věci a třicet procent jde na náš, eh, jde na náš produkt.

Filip: to, to mě vlastně zajímalo, protože všechno, cos tady teďka vyjmenovala, tak to je přesně to, co si člověk tak nějak pod tím titulkem CEO představí, že je to, nechci říct jako operativa, ale je to vlastně jako spousta věcí, který jdou trošku jako mimo třeba ten produkt nebo design nebo cokoliv, co člověk dělal jako předtím. Tak vlastně jestli pro tebe čistě jako subjektivně tohle byla i jako příjemná změna, že tě to bavilo, že ten den najednou, nebo spíš ten týden vždycky byl tak jako dynamičtější, že člověk se trošku jako podíval na ten produkt i trošku z těch jako režijních záležitostí. Nebo ti ten produkt jako trošku chybí a chtěla bys ho třeba dělat jako víc a časem třeba nějaký tyhlecty kompetence odkládat na nějaký jako jiný členy týmu?

Eva: Ale tyhlety kompetence nemůžeš na nikoho odložit, jo, protože jsi nakonec konců zodpovědnej za celej ten tým a vlastně za celou tu firmu. Takže zrovna tohleto odložit nejde. Mě osobně baví dělat produkt, baví mě mít takovou tu jako deep work, eh, což prostě teď nemám. To nejde. Jo, jakože to prostě se pořád, pořád něco řeší. Eh,

Filip: Hm

Eva: a, eh, mě jako baví obě věci. Jo, je to prostě zajímavý. Žádná jiná práce tě tady na tohleto nepřipraví, to nejde. Ale myslím si, že je přirozený, že se lidi nějakým způsobem posouvají, vyvíjejí a nemají tu stejnou práci, kterou měli prostě před dvěmi lety, jo. Mě by to asi nebavilo teď, eh, jako být pořád freelancer, pořád jako shánět klienty na nový projekty, prostě pořád dělat to stejný.

Filip: Jasně.

Eva: Já jsem typ člověka, kterej potřebuje růst a myslím si, že v mojí roli, v mojí pozici teďka je tam jako spoustu prostoru pro to ru-, pro to růst a pro to zkoušet nový věci, větší věci a tak dál

Jindřich: Pojďme se možná trochu posunout teda k tomu Makromu. My už jsme tady hodně nakousli, ale mohla bys nám, em, jak stručně třeba představit, co to, co Makromo vlastně je? C-co dělá a pro koho je určený?

Eva: My se v macromu snažíme prodloužit lidem aktivní život o deset let. Vychází to vlastně z toho, že až čtyřiceti procentům předčasných úmrtí se dá předejít, jo. A to jsou prostě nemoci srdce, obezita, ehm, různý typy rakovin, eh, o kterejch, takový ty běžný civilizační onemocnění, o kterejch lidi dost často nevědí. Oni tak nějak jako narůstají a pak se na to přijde a je příliš pozdě. Prevence, eh, šetří peníze systému a hlavně pomáhá velké spoustě lidí. Takže my jsme se rozhodli, že vyřešíme prevenci. Eh, jak to děláme je, že tvoříme aplikaci, která je rádce, eh, a takovej personální kouč ohledně zdraví a vlastně na základě dat z krevních testů, zdravotní dokumentace, DNA testů, ehm, wearables, takže těch chytrých náramků a tak dále, eh, tvoříme celkový obrázek o tom člověku a naše Macromo AI mu vytváří akční plán na míru toho, co by měl změnit a jaký jsou ty nejlepší kroky pro něj. Co má teďka podniknout, na co se zaměřit, co třeba za rok retestovat. Takže, takže tak. Takže to děláme. Spoustu lidí nás zná, ehm, díky tomu, že si u nás může koupit různý typy testů a, eh, teď brzo i různý typy skenů, jako je Dexa scan, jako je full body MRI. Ehm, takže vlastně je to zdravotní rádce plus prostě cokoliv si dokážete představit, že byste potřebovali pro svoji prevenci nebo zdraví.

Jindřich: Já ti řeknu moc dobře, co si myslím, že bych potřeboval. Já ti řeknu takovej příběh, kterej jsem řešil. Eh, posluchači mě prominou, protože já už jsem tady zmiňoval možná dvakrát, jo. jsem před nějakým, eh, před nějakýma, nevím, dvěma lety třeba, řešil to, že já už opravdu x let sbírám svoje data. x let, nevím, pět, šest, sedm let nosim Apple Watch. kalorický tabulky si, hm, jako poctivě píšu. Do toho si trackuju kofein. Kolik, jako kdy si dávám kávu. Do toho si trackuju jako veškerou moji suplementaci, jako kdy jakej suplement beru, jaký množství. Tohleto všechno mám na to jako vytvořený shortcuty v iPhonu. Všechno si to ukládám do, do Apple Health do, do jednoho zdroje. Do toho tam mám ještě řadu jako krevních testů a nějakých DNA testů a podobně. No, já jsem vlastně řešil to, že já jsem zjistil, že mám spousta dat, ale mimo moje možnosti a mimo moje schopnosti je jako jejich vyhodnocení. takže já jsem si říkal: „Ok, tak já bych chtěl sehnat jako někoho, komu ty data pošlu a on mně řekne: „Jo, pane Jindřichu, vy byste měl ještě zajít sem pro tyhle testy a tak dál a tak podobně." Já jsem byl vlastně na jako jedný klinice, která se tím trošku zabývá. Tam jsem úplně jako nebyl s tím přístupem jako spokojenej. Tak jsem si říkal, jestli by nemohla existovat jako nějaká černá krabička, kam přesně já všechny jako tyhlety data nasypu a ta černá krabička mi řekne: „Jo, pane Jindřichu, ještě běž si tady otestovat tohle a támhleto. Pak mi to sem nahraj." Já to tam nahraju. A ta krabička mně řekla: „Jo, hele, na základě tvýho spánku a sportu a týdle suplementace, tak by si měl suplementaci ukl-- jako upravit takhle. Neměl bys jíst tolik, eh, takovejch jako makovejch makronutrientů a tak podobně. Takže je tadyhle ta černá krabička Macromo, která by mi mohla pomoct?

Eva: Jo, přesně to budujeme. Jo a samozřejmě teď to není ještě tak dokonalý a ty jsi asi ideální uživatel, protože si všechno trackuješ. Ale teď si představ, že jako naprostá většina našich uživatelů, který jsou pros- který jsou teď jako desítky tisíc, tak oni jako si něco zatrackujou, něco ne. Tak jako, eh, je jako velmi na, na celým tomhletom problému je těžký to, že máš, eh, jako Jindřichy, který jsou perfektní, ale pak máš jako devadesát procent ostatních uživatelů, který jako si tam někdy něco dají, někdy se někde otestujou, pak třeba dva roky ne. A teď, teď si jim raď. Takže jo, určitě tam směřujem. Eh, co se importingu týče, krev si k nám můžeš importovat, eh, automaticky. Jsme jedni z mála, kteří, eh, mají jako ten automatickej importing. Ono je to strašně složitý, jo, ty jako máš různý jednotky, různý referenční meze, každej výrobce si to dělá jinak. Když mám stroj od Siemensu nebo od Abbottu, tak to bude úplně jinak. Je to jinak napříč Evropou, je to jinak v Americe a já jsem zkoušela spoustu amerických konkurentů, třeba Nori, který, eh, je, eh, který vlastně podpořil Y Combinator a, eh, můj evropskej test to nezvládlo, schroustalo, přehodilo mi to tam jednotky a ty jednotky s-se jako nepřevádějí lineárně a převádějí se krát šedesát, takže, takže to úplně nesedělo. Pak ty doporučení úplně neseděly a tak. Tak já bych jenom řekla, že tam směřujeme, ale má to spoustu a jako fakt obrovský množství subproblémů toho, jak, eh, s jakým vlastně, když to tak řeknu, jakýma různýma datovýma typama, eh, pracujeme a každej z nich potřebuje nějakou specializaci a teď se to snažíme všechno dát dohromady. Myslím si, že už nám to docela jde, ale že je ještě dlouhá cesta před náma.

Filip: Leda z koho možná napadne, to jak zmiňoval Jindřich, že má ty data, má ty výsledky. Dneska, že jo, žijeme v době AI, máme různý asistenty, tak že mu ty data dám a nechám si udělat to doporučení od toho agenta a ono mi to dá jako velmi dlouhej report. Vypadá jako zajímavě. Jako já zhodnotit jako běžnej uživatel asi nedokážu tu korektnost. Tak ty vlastně řekla tady na ten argument, v čem je Makromo vlastně lepší? Co vy dokážete nabídnout nad rámec toho, že já to hodím tady třeba do Clouda a nechám si tu analýzu zpracovat?

Eva: Hele, tak jak všichni víme, tak LLMK halucinujou. Já jsem teď četla, eh, studii. Eh, ve chvíli, kdy ti nějakej výsledek chybí nebo třeba je to špatně, eh, čitelný, tak podle té studie v sedmi procentech případů ti to tam doplní nějakou hodnotu. A, ehm, takže to je věc jedna. Věc dva je, jak jsem říkala, ty jednotky. Velice často to plete jednotky, velice často to plete nebo si to vymýšlí referenční meze různých věcí. Eh, další věc, dáváš tam data s docela citlivýma osobníma identifikátorama. My to třeba na lokálním modelu všechno mažem, redaktujem a než to pošlem do nějakýho OCR modelu. A třetí věc je, že tam ta data dáš, jo, a teď jako dostaneš jiný výsledky, když je tam dáš jednou, podruhý, potřetí. Ale pokud pracuješ s prevencí nebo pokud pracuješ se, se zdravím, tak ty potřebuješ, aby ty doporučení furt byly ty stejný a konzistentní, jo.

Filip: Mhm.

Eva: Tak, eh, jak to my děláme v Macromu je, že máme náš, eh, vlastní engine, eh, kde jsme, eh, sehnali spoustu vědecké literatury, kterou jsme všechnu manuálně prošli. Ehm, náš jako medical team ji manuálně prošel. Eh, ty studie musej, eh, být publikovaný v kredibilních, eh, žur-žurnálech. Musí to být multiple submitters, no conflict, eh, a podle toho se řídíme. Takže vlastně máme namapovaný, co která věc znamená, jo, spolu anebo v kombinacích. A někde máš jako matice, který ti řeknou, co co znamená, kde jaký riziko. A potom bereme tenhleten výstup, eh, a, eh, používáme LLMko jenom na to, aby to nějakým způsobem jako překrášlilo nebo líp, eh, odkomunikovalo tomu uživateli. Takže vlastně ty doporučení, co dostaneš z Macroma, tak dostaneš v každé části Macroma aplikace stejný a konzistentní. A to je ten magic, jo. Když použiješ nějakýho kompetitora, tak dost často taky použijou LLMko, ale dají LLMku task, tak se zamysli nad tím, jaký dáš tomu člověku doporučení. Takže na dnes, na jedné části aplikace dostaneš takový doporučení, v jiné části dostaneš jiný doporučení a ty jako uživatel si řekneš: "Hm, tak vlastně nevím, co je ta nejdůležitější věc." A další věc je kontext, jo. Prostě tyhlety data, jak říkal Jindřich, potřebuješ sbírat v řádu jako let, možná spíš desítky let a ne v řádu prostě týdne. A to se ti pak jako nasčítá a to už pak začíná, začíná bejt i docela problém, problém kontextu.

Jindřich: Co popsal Filip, tak já jsem přesně prakticky udělal, že když jsem jako tu činu krabičku neměl, já jsem trošičku anonymizoval teda ty, ty data asi jako podobně, jak to děláte vy, když jsem to tam nahrával, ale přesně všechno jsem dal a to x gigabajtů dat. to Cloud Codu, ten to jako chvilku chroupal, pak samozřejmě vy-vyházel nějaký věci, který jsem věděl, že jako nejsou správně. Takže jako pár dní jsem se takhle s ním jako pinkal a ladil jsem to, aby mi jako řekl ty data jako relevantní myslím si, že ty výstupy byly fakt jako dost působivý na to. To jako jasně, opravdu mi trvalo dlouho, než já jsem mu nadiktoval ten můj kontext. Když, nevím, někde byl nějakej jako outlier v těch datech, tak já jsem třeba věděl proč, že jo. On jako nevěděl proč a tak. A do toho jsem mu dal ještě, eh, jako nějakej kontext, kdy jsem třeba byl nemocnej nebo kdy jsem třeba změnil zaměstnání, kdy jsem se přestěhoval A jako když si člověk dá tu práci s ním opravdu jako vyladit, udělá to na svejch datech, kdy on jako zná třeba tu průměrnou svoji dobu spánku, takže může zkontrolovat, že to ten jako jazykovej model interpretuje správně a podobně, myslím, že ty výsledky jako jsou jako opravdu působivý. Máš s tím ty jako taky nějaký zkušenosti takhle?

Eva: A já si myslím, že to je působivý, ale myslím si, že to není pro každýho a my tvoříme řešení, který bude přístupný pro jako širokou masu lidí, protože jinak se ta prevence nevyřeší, jo. A prostě ne každej dokáže používat Claude Code anebo jít do různých jako individuálních klinik a tam si vyškrtat žádanku. To jako prostě po běžným člověku, kterej žije v téhleté zemi nebo kterej žije jako kdekoliv, se ani nedá, jako, se nedá očekávat. Takže jako, takže když bych to řekla tak, tak jedna z našich výhod je ta přesná vědecky založená interpretace. Eh, plus teda nějaký porovnání, eh, oproti ostatním uživatelům, který, který máme v naší databázi, což prostě, když se díváš na zdraví, když se díváš na genetiku, tak to vždycky řešíš s tím, jakou má ten člověk ancestry a třeba prostě jako tahle jako data centrální Evropy, tak těch moc není. Takže už jako jenom ten dataset ostatních uživatelů je obrovská přidaná hodnota pro tu interpretaci. Ale pak další věc je, eh, zpřístupnění, eh, těch věcí, který by sis měl koupit nebo který by jsi měl dělat tak, aby to bylo prostě na jedno kliknutí. Eh, v Macromu máme teďka nějakých sto šedesát, eh, odběrových, eh, spolupracujících odběrových míst laboratorních pro krevní testy v Česku. Teď přidáváme dva další partnery, takže to bude pro dvě stě padesát. Takže opravdu jako na tři kliknutí jdu do laboratoře, která je prostě maximálně patnáct minut od toho, kde bydlím. A

Filip: Mhm.

Eva: ta inovace není jenom v interpretaci, ale je i jako v zpřístupnění. A jako já bych chtěla říct, že to je strašně náročná práce jít a bavit se s laboratořema, bavit se s klinikama, přidávat je do té naší sítě. Eh, prostě ten AI ještě bohužel tenhleten business development ve starejch, eh, ve starejch odvětví jako nezvládne.

Filip: Hele, kdybys možná mohla přiblížit někomu, kdo Macramo tolik vlastně jako nezná, ani tyhlety testy mu nejsou moc blízký, tak jak ten proces vypadá? Když si vezmem úplně nějakýho běžnýho uživatele, řekněme, že mám nějaký chytrý hodinky, kdy sem tam si je zapínám na sport, ale nic víc si moc jako netrackuju a šel bych si třeba, chtěl bych si udělat nějaký testy u vás a zjistit nějaký věci. Jak jako základní, zkus vybrat třeba nějakej nejběžnější test. Tak jak celá tahleta cestička vypadá od toho, kdy já si to vlastně objednám u vás na webu až po to, kdy dostanu výsledky a jak s tím pak vlastně můžu pracovat dál?

Eva: Jo tak stáhneš si naši aplikaci, tam se zaregistruješ. Eh, máme tam sekci shop. Já si myslím, že je lepší to vždycky kupovat přes aplikaci. Koupíš si například Blood Premium. Anebo druhá věc, co tam máme je, že ti naše AI vygeneruje personalizovanej custom test pro tebe na základě dalších dat.

Filip: Že si s ním povídáš nebo?

Eva: Jo, on se tě doptá. Anebo pokud máš už nějaký testy a už jak o tobě má větší kontext, tak to prostě udělá rovnou a ty si to pak můžeš customizovat. Eh, normálně se tam checkoutneš, objeví se ti to v aplikaci, tam si řekneš, kam chceš jít a kdy. Zajdeš tam, dáš sestřičce buď svůj kód nebo barcode podle toho, co je to za odběrový místo. Oni tě odeberou a do dvou hodin dostáváš výsledky v aplikaci, kdy my jsme vlastně jediná real time služba. Takže prostě tak, jak se to procesuje v té laboratoři, tak ti začne chodit notifikace, že jo, už tam máš krevní obraz, pak tam máš cholesterol, pak nakonec tam máš nějaký vitamíny, který třeba trvají dva dny udělat. Eh, tak na základě toho si s tím naším agentem vygeneruješ akční plán, kde se zaměřujeme na doporučení v oblasti spánku, stravy, eh, pohybu a další prevence, takže další otestování. A vlastně v rámci té stravy máme například doporučení suplementů na míru, takže ti to ukáže konkrétní produkty, který jsou pro tebe nejlepší.

Jindřich: Mě hrozně vrtá hlavou, tak že, hm, pro vás musí bejt extrémně složitý a vlastně citlivý to, že vy pracujete do jistý míry se zdravotníma datama. Hm, jak třeba řešíte? Nebo vy se musíte taky řídit nějakejma regulacema pro todle? Protože obecně, že jo, je, je známý, že když člověk udělá nějakej startup třeba ve zdravotnictví a tak, tak nikdo to moc jako nechce dělat, že to, protože je to extrémně složitý jako jak finančně, tak samozřejmě regulatorně a i, i právně. Tak jako máte to taky takhle náročný?

Eva: Hele, je to strašný, jakože, eh, platíme fakt hodně za právníky. Eh, jo, ale zase kdyby to bylo lehký, tak by to dělal každej. Takže nejdůležitější regulace pro nás jsou dvě, je GDPR, a to konkrétně sekce o citlivejch datech, kde prostě se s tím musí zacházet. Naši zaměstnanci musej procházet školeníma. Eh, a fakt se to řeší, jo. Teď zrovna revidujeme znovu naše cookies a sbírání dat a máme jako devadesátitřístránkový PDFko doporučení, který musíme implementovat, naší právní kanceláře. Takže asi si dokážete představit, že tam toho je hodně. Eh, já si myslím, že to je správně. Já si myslím, že když se bavíme o zdraví, tak prostě se dá očekávat, že tam jsou jako obrovský rizika a ta regulace se snaží předcházet těm rizikům a my se těm rizikům taky snažíme předcházet. Takže to, že je to náročný a že to nemůžu dělat na koleně, je, je vlastně víceméně pravda.

Filip: Jako nedovedu si představit tu složitost, eh, něco vytvořit v tomhle sek-sektoru. Eh, ty jsi zmiňovala ten Macromo Engine, tam věřím, že si dokážete kvalitně ohlídat, eh, jaký data jdou dovnitř a co jde vlastně ven, protože je to postavený vámi. Ale pak jsi vlastně zmiňovala, že na začátku je tam nějakej AI asi chatbot nebo agent, kterej tě jako provede tím, co ti doporučí a pak nějakej, kterej ti pomůže nastavit ten akční plán. Tohle je pořád součásti toho Macromo Enginu a je to jako vla-vlastně vaše řešení? Nebo tady už pracujete s těma jazykovejma modelama? A pokud jo, tak jak tam řešíte nějaký třeba jako možný halucinace a další věci?

Eva: Jo, pracujeme, jako v dnešní době člověk musí pracovat s těma nejnovějšíma jazykovýma modelama, jinak to nejde. U nás je to vždycky ko-konverzace tří, ne konverzace dvou. Takže máš prostě uživatele, pak máš jeden model, kterej, eh, má, u nás je to asi dvacet čtyři různejch toolů, ehm,

Filip: Mhm.

Eva: může používat. A pak máš ještě jeden separátní model, kterej ho kontroluje. Jo, takže vlastně máš tam, znovu říkám, je prostě, když se bavíme o zdravotních datech, je tam prostě potřeba předávat tu kontrolu. Samozřejmě ten uživatel to nevidí. A, a ty tooly pro toho agenta vyvíjíme my. No a ten prompting samozřejmě, to je prostě disciplína sama o sobě, jo. Ten jako master prompt je strašně, strašně dlouhatánskej. Toho, co ten agent může a nemůže dělat a na základě čeho může a nemůže dávat, eh, dávat rady. Takže třeba když, ale samozřejmě jo, jsou to jazykový modely, takže když se pak jako budu snažit, tak, eh, ho můžu zatlačit do toho, do nějakýho kouta, kde třeba ho můžu přinutit, aby změnil, jak se mnou komunikuje nebo tak. Ale s tím mají problémy všichni, takže si myslim, že to je jako naprosto běžný.

Filip: Když zmiňuješ ty modely, tak máš na mysli ty frontier modely, jako jsou, nevím, Opus 4.7 a tak dál od Anthropic nebo OpenAI v nějakejch enterprise řešeních, kde ta sekurita je zajištěná nebo třeba máte i nějaký lokální řešení?

Eva: Eh, myslím ty frontier modely. Teda pokud se bavíme o chatbotovi. Pokud se bavíme o nějakejch dalších, dalších věcech, tak ano, máme i nějaký na jako různý use case máme i lokální modely. Je to,

Filip: Macro Engine pak, že

Eva: jo, jo, je to kombinace a něco jsou vyloženě jenom machine learning modely, třeba pro nějaký části genetických pipeline nebo gut microbiome pipeline

Jindřich: Ty jsi zmiňovala, že vlastně může používat těch dvacet čtyři tools, který si vy víte sami. A to je co? Jak si to máme představit tyhlety nástroje?

Eva: Tak představte si, co já nevím, že například ten model se může podívat, jaký všechny biomarkery, kterých jako stovky, myslím si i možná tisíce, nižší tisíce, kterými trackujeme, co je k tomu za kontext. To znamená jako co se stane, když ta hodnota je na nějaké škále. Třeba je to pětiškálový u těch krevních biomarkerů a nějaký jako další doplňující informace k tomu, jo. Takže to prostě takový jako běžný agentic tools. Ale říkám, já nejsem vývojář. Náš CTO by o tom určitě dokázal povědět mnohem víc věcněji

Filip: Jasně. Takže jenom když bych to shrnul, aby bylo jasno, aby si posluchači nemysleli, že tam je třeba jenom LLMko nebo něco takovýho. Zkrátka jako navstupuje nějakej agent, kterej mi pomůže vybrat ty testy. Potom to hlavní, to gró, co je ta vaše přidaná hodnota, je ten Makromo Engine. To už je nějakej engine, nějakej machine learningovej algoritmus, kterej máte vy vytvořenej na základě studií, je jako deterministickej. To znamená, že ty výsledky, když tam dám stejný data, dostanu vždycky jako stejný ty výsledky, nějaký pravděpodobnosti a potom používáte až nějakýho AI agenta, což jsou ty agenti, který si dneska většina lidí představí, který vlastně jako dokáže vám interpretovat, eh, ty výsledky a podat je tomu uživateli nějakou hezkou formou.

Eva: Přesně tak. Hezky jsi to shrnul. Eh, je to vlastně možná trošku složitější, než by, než by posluchačiny nebo naši zákazníci čekali

Jindřich: Jak říkáš, no kdyby to bylo snadný, tak to dělá každej. co je na tomhletom celým procesu teda, kterej jsi popsal, ta největší výzva? Jsou to jako ty, ty legal věci, ty právníci? Nebo to jako validace a práce s těma lékařskejma studiemi a s těma klinickejma studiemi? Třeba jako na ty suplementy, na, na vedlejší účinky a podobně. Nebo, nebo je to ten software, bezpečnost, regulace a tak dál? Co, co považuješ za tu největší výzvu v celým tom vašem podnikání?

Eva: Ale já si nemyslím, že tam je jedna výzva. Já si myslím, že tam jsou jako, že tam je spoustu výzev a vlastně tím, jak postupujeme, tím jak se, tím jak rosteme, tak jsou tam další a další výzvy. A to si myslím, že je na tom hezký, že člověk prostě se naučí, jak řešit jako různý, různý výzvy nebo různý problémy. A vlastně o tom je tvoření startupu nebo tvoření firem, že je prostě potřeba tu firmu převymyslet znovu každý tři měsíce a posouvat se dál a dál.

Jindřich: A ty, ty jsi možná ještě nezmínila, kolik vás teda je v týmu?

Eva: Teď patnáct

Jindřich: A do toho teda počítáš i to právní oddělení

Eva: Ne, to, to nepočítám. To jsou, ještě máme jako několik externích firem, co s náma spolupracujou, takže jako právní, účetní, eh, různý jako specializovaný marketingový věci, co potřebujem, ať už jako produkci nebo performance marketing čistej. Takže určitě jako na, na Makromu podle mě pracuje dohromady tak dvacet pět, třicet lidí, jo, kdybysme započítali ty agentury, ale ty vlastně jako nepočítám do našeho core týmu, což je patnáct lidí.

Filip: Nějaký rozložení sil v tom core týmu? Kolik třeba tvoří nějaký jako researchers, programátoři a tak dál

Eva: Je to půl na půl, eh, marketing, obchod a produkt a do produktu počítám i researchers, vývojáře

Jindřich: Ještě Ivo, prosím tě, tys nám, eh, tys říkal teda, kolik vás je a můžeš nám obecně říct něco jako k vašim, eh, číslům? Třeba kolik máte registrovaných uživatelů nebo kolik, kolik testů uděláte třeba měsíčně a tak podobně?

Eva: Hele, ono to strašně rychle teďka roste. Jsou to, eh, desítky, eh, tisíc uživatelů a ko-- podle mě jsme otestovali třeba devět, deset tisíc lidí. Ale jako roste to prostě teďka měsíc od měsíce fakt moc, jo. Takže to se, to se, to se změní. Možná to bude už i trochu jinak, až vlastně vydáte tenhle podcast, kdy my teď plánujeme expanzi, takže myslím si, že ta-to pro nás bude ten, ten další milník, protože samozřejmě v Česku jako můžeme vyrůst někam, ale myslím si, že ve chvíli, kdy budeme na více trzích, tak, tak to bude ještě lepší.

Jindřich: Čím si vysvětluješ teda, že vám to v posledním měsíci jako takhle roste? Je to jako tou reklamou nebo tou dobrou s-službou? Nebo tím, že třeba v posledních letech maj, eh, Češi větší zájem třeba o longevity, zdraví a podobně?

Eva: Já si myslím, že to je kombinace všeho, jo. Eh, prostě nám se podařilo teďka po dlouhé době složit naprosto skvělej tým a já mám pocit, že to jako konečně funguje. Ale samozřejmě potřebujeme, aby to fungovalo ještě víc a rostlo ještě rychlejc. Eh, takže vlastně člověk musí udělat spoustu věcí správně. Jo, to je jak ten produkt, který musí fungovat a bejt dobrej, aby ho lidi referovali dalším lidem. Musíš mít dobrej customer support. Na tom jako strašně dbáme, aby se na dotazy odpovídalo rychle, aby se to řešilo, aby ten customer support měl dobrý interní nástroje a mohl ty věci řešit rychle a efektivně a nemusel tím zatěžovat programátory, další lidi. Eh, je to ten marketing, kdy vlastně musíš pořád řešit performance marketing. My třeba, eh, testujeme čtyřicet nových creative týdně, takže naše ad library je nějakých tisíc šest set videí. Eh, musíš to dělat na různých platformách. Pak ti třeba Meta změní, eh, algoritmus, tak to musíš změnit. Musíš ten budget dát jinam. Eh, začali jsme dělat eventy. Teď jsme v sobotu měli skvělej event, který jsme koorganizovali, kde bylo sedm set padesát lidí na tom Run Clubu. To byla pecka. Musíš dělat content. To teďka začínáme dělat, takže tam očekávám, že se výsledky dostaví za pár měsíců. A samozřejmě spolupracujeme s našima partnerama, distributorama. Jo a jako t-takhle něco nastavíš, nastavíš proces, dáš tam ty správný lidi a teď to jako chvíli bude trvat a musíš najít jako, co je to další nastavení, který tě zas posune dál. A takhle to pořád, pořád posouváš dopředu.

Jindřich: Ty, ty jsi zmínil ten váš support a já si vzpomínám, že já jsem, když jsem vlastně testoval vaši apku asi před půlkou, před rokem, skvělej ten customer support, protože mě, mě vlastně odepsal hned, protože já jsem tam nahrál, že jo, ty, svůj krevní test a vy tam asi máte nějaký jako human review, že jo. Nebo možná jste v ty, v tý době měli, protože mě tam pak, myslím vy jste mi něco psali nebo respektive váš jako customer care, že jsem tam měl něco upravit. Tak to mě zaujalo, že to opravdu instantní. To je nicméně spíš taková poznámka. Na co jsem se chtěl zeptat je, ty jsi zmínila tu expanzi. trhy plánujete, jestli můžeš zmínit a případně proč jste zvolili tyhle?

Eva: Eh, já si to ještě nechám pro sebe. Nebo respektive jeden z nich bude Slovensko, což bych řekla, že je velmi, eh, jako jasný, jo.

Jindřich: to se

Eva: To, to se asi ani nepočítá. A ty další, ty další si, si nechám pro sebe, ale bude to vlastně v našem, v našem regionu

Filip: Dobře, tak se necháme překvapit. mě ještě napadá, ty jsi zmiňovala, že vás je nějakých patnáct půl na půl a taky to, že vlastně vydáváte nějaký update, který není jenom změna barvy nějakého tlačítka, ale vyloženě nějaký jako meaningful update, který má nějaký dopad, eh, dvakrát do týdne. tohleto jste schopný dělat? Co je vlastně jako ten klíč a jak hodně v tom třeba figuruje AI, agentic engineering a podobný věci?

Eva: Jo tak jedna věc je, že v dnešní době my generujeme devadesát devět procent kódu, jo, ale druhá věc je, já nevím, kluci tady včera v officu seděli do jedné do rána, tak, eh, asi bych řekla, že je to, že, že to taky hraje určitou, že taky hraje určitou roli, jo. Jako prostě pracujou se víkendy.

Filip: Hm.

Eva: to není pro každýho, eh, pracovat v Macrobu, jo. Takže, takže

Filip: No

Eva: to jsou... A druhá věc je pořád prostě velikost toho týmu. Já si myslím, že, eh, jako je dobrý mít nějakým způsobem jako agilní malej tým, kterej dokáže dělat rychlý rozhodnutí, že kdybysme byli o dost větší, tak to tak jednoduše nepůjde.

Filip: To souhlasím. tys říkal, že máte, myslím, že to bylo devadesát devět procent generovanýho kódu. Já hodně vnímám, že pořád jsou takový dva tábory, kdy jako jedna skupina lidí říká: jo, to AI generuje jako strašně špatnej kód, jsou tam chyby, to se nedá používat.“ A druhá, já se řadím do toho druhýho tábora, říká: „Hele, když se to nastaví dobře, tak to dokáže přesně jako akcelerovat ten vývoj neuvěřitelným způsobem.“ Mě vlastně napadá, jak vy jako zřešíte tu kvalitu? A já chápu, že je to spíš třeba otázka na toho vašeho CTO, ale tak třeba i z pohledu toho produktu, jako nepozorujete, že by vás to nějak třeba ovlivnilo kvalitativně na tý appce?

Eva: Jako určitě ta kvalita není tak dobrá, jako když se kód psal manuálně. To, to můžu říct. Ale vlastně člověk trochu obětuje tu kvalitu za, za rychlost. Eh, my máme jako skvělýho QA, kterej prostě to testuje dnem i nocí, takže se s-s jako snažíme se to udržovat, jo. Eh, máme nějaký naše vlastní skilly, eh, který dělaj code reviews a tak dál. Takže vlastně člověk si může napsat vlastní cloud skilly, tak, tak to určitě pomáhá. A, hm, a nevím no, prostě snažíme se to dělat nejlíp, jak můžeme. Eh, ale určitě Petr, eh, náš CTO by dokázal dát mnohem detailnější odpověď

Filip: Jasně. Tak já možná z-- že za Petra, ale tak jako doplním to technicky, že ono taky strašně záleží, že jo, jako na čem člověk dělá ten velkej pokrok, protože dovedu si představit, že Macro Engine jako takovej, tak podléhá, byť třeba tam nějaká jako práce může bejt udělaná pomocí AI, tak ale bude pod-podléhat vlastně jako obrovskýmu review, aby všechno bylo správně, protože to je ta alfa omega vaše. Ale to, že někde támhle tlačítko se někde trošku usekne nebo tak, tak to vlastně nemusí bejt to jako důležitý a tam zas ten vývoj poměru toho, rychlosti akcelerace versus tý kvality, tak to prostě jako může dávat smysl.

Eva: Jo, je to tak. A vlastně i dost těch našich jako integrací s různýma partnerama, jako s různýma rezervačníma systémama a tak podobně, který jsou strašně old school, tak vlastně to, co by trvalo dva týdny, tak v dnešní době člověk udělá za odpoledne. A myslím si, že jako díky bohu za AI, my bychom asi nechtěli jako studovat ty dvacet, dvacet let starý manuály o nějakým prostě Decom serveru, což je technologie, která jako to už nikdo nepoužívá, jo. Ale naštěstí ty agenti tím, že tam je ta dobrá dokumentace, tak, tak docela, docela vědí, jak to udělat.

Jindřich: A se týče jako veškerých těchhle těch dat, tak to jsou veřejně dostupný data, jakože ty klinický studie a veškerý tyhle věci, který vy teda musíte vyhodnocovat pro tu personalizaci a tak dál

Eva: Jo, to je veřejně dostupný. My to i uvádíme u každýho reportu

Jindřich: Jako na základě kterých studií

Eva: Jo a na základě kterých studií je tam link.

Jindřich: jasně

Eva: jako je to tisíce studií, takže nevím, jestli si to někdo úplně, eh, chce procházet, ale zase snažíme se tu komunikaci dělat co nejvíc otevřenou. Jako celková myšlenka Macromo platformy je, aby byla jako co nejvíc otevřená co nejvíce lidem

Jindřich: Mhm. co je teda vlastně ten, ten core business tý jako vaší společnosti? Jsou to ty jako prodaný testy nebo je to

Eva: Jo, je to, je to vlastně mar-marže na, je to marže na, eh, těch věcech, který my prodáváme

Jindřich: No a jasně a máte tam ještě jako nějakej třeba subscription nebo něco takovýho, co-- nebo vlastně máte, že jo? Že já si můžu zaplatit. je vlastně možná dobrá otázka ještě na tebe. Co já vlastně získám tím, že si u vás zaplatím tu subscription?

Eva: Hele, to naše subscription se teď mění, takže určitě bude změněný, až vydáme tuhletu epizodu. Eh, my jsme se to rozhodli jak zjednodušit a vlastně teď budeme launchovat Macromo membershipy, kde vlastně v rámci membershipu mám, eh, jeden test za rok. Podle toho, co si vyberu, tak mám takovej test. Takže vlastně myslím na svoji prevenci a následně tam mám potom všechny functionality, takže jako tu AI, ty custom testy, doporučení suplementů a tak dál. Eh, v těch vyšších týrech mám i slevy na další testování, případně produkty. Eh, a budem do toho přidávat i další výhody včetně jako výhod od našich partnerů, se kterýma se o tom teď bavíme. Takže se budem snažit, aby ten membership jako lidem dával smysl a byla to ta nejjednodušší věc, jak si, když to tak řeknu, řešit svoji prevenci.

Jindřich: Takže v rámci toho membershipu, který já teda budu platit měsíčně nebo, nebo ročně, tak tam budu mít už od vás teda ten test, kde já budu moct zajít, eh, do jedný z těch vašich partnerskejch laboratoří a pak budu mít ty výsledky teda u vás. Jako tak na tom je to založený ten membership.

Eva: Jo přesně tak. A když je nebudeš chtít mít u nás, tak si je samozřejmě stáhneš a dáš si je kamkoliv jinam,

Jindřich: Jo,

Eva: kam ty budeš chtít

Jindřich: Mhm, mhm. Ok a ještě, ještě co mě napadá, hm, těch suplementů už je v dnešní době jako obrovský množství, který vy mně můžete doporučit. Tak předpokládám, že vzhledem jako k tý náročnosti k těm klientským studiím, že vy asi máte nějakej jako omezenej set těch potenciálních suplementů, který mně můžete doporučit.

Eva: Přesně tak, jo. Nemůžem ti doporučit věci, ke kterým nejsou studie, což jsou typicky takový ty hodně jako cutting edge longevity, jako různý, jako já nevím, prostě rozemletý kořeny a tak podobně nebo nějaký peptidy. Prostě, eh, když k tomu není ta věda, tak my to nikdy jako Macromu nedoporučíme. Protože znovu jo, my nejsme jako cutting edge pro biohackery a longevity lidi, který si na sobě chtějí testovat věci, ale jsme pro masu a jsme jako jednoduchý řešení pro prevenci. A většina lidí potřebuje třeba jeden nebo dva suplementy, nepotřebují jich patnáct.

Jindřich: Mhm. A co budou třeba ty jako další kroky? Můžete mi tam třeba, nevím, eh, doporučit třeba jako úpravu spánku nebo, eh, nevím, úpravu třeba jejich makro nutrientů a podobně? To je

Eva: Přesně tak. Eh, zam-- chceme se zaměřit na stravu. Eh, chceme přidat vlastně doporučený potraviny a z toho doporučený recepty a z toho znovu jako na jedno kliknutí si ty potraviny můžu koupit. Eh, to stejný u suplementů. A chceme tam, jak jsem říkala, přidat, eh, ty Dexa scany full body MRI, tak to už máš jako krásný data o tom, eh, kde má ten člověk tuk, svaly a jak. Eh, tak to jsou jako velmi hodnotný data. Z toho můžeš říct, jako jak by člověk mohl upravit, eh, upravit svůj trénink, eh, kde vlastně asi jako nepůjdeme směrem, že bysme tvořili další fitness aplikace, ale pravděpodobně zase na to najdeme nějakýho partnera, eh, kterej člověku s tímhletím konkrétním taskem pomůže, jo. Kdy my jako třeba trackování kalorií asi pravděpodobně nebudeme dělat další kalorický tabulky, když už kalorický tabulky existujou a dá se na ně, dá se na ně napojit

Filip: Le-ledaskdo by mohl namítnout to, že vlastně longevity business a tech health a tak dál, tak je často o tom, že se doporučujou jako různý doplňky a že je to vlastně jako jeden velkej byznys s nějakejma vitamínama a suplementama. se strašně líbí na tom, jak vy k tomu přistupujete, a kdyžtak mi to potvrď, ale přijde mi, že takhle to vlastně jakoby vnímáte jako celostní věc, že jako suplementy, tak to je to jako nejjednodušší, co se z těch dat dá vyčíst. Ale snažíte se vlastně teďka vytvořit celej ten ekosystém kolem toho Macroma s těma laboratořema, s partnerama, podobnejm, nevím, kalorický tabulky, fitness apky a tak dál, aby vlastně ten uživatel dostal ten celostní přístup, kdy vlastně to jeho zdraví vy mu pomůžete řešit pomocí suplementů, ale i pomocí prostě pohybu, zdravýho životního stylu a tak dál.

Eva: No jasně a o tom ta prevence je, jo. Jakože

Filip: Hm.

Eva: většina lidí potřebuje radu o tom, že má, já nevím, víc spát a vzít si jeden suplement vitamínu D a možná jako trošku snížit příjem alkoholu nebo jo, jakože

Filip: Jasně

Eva: je to velmi jednoduchý a potřeba se na to dívat, eh, celostně. A to, že někdo říká, že nějak jako jeden prášek, jeden mixík mi vyřeší všechny suplementy a celý zdraví, tak jako není pravda. Eh, nikdy nebyla. Takže,

Filip: Hmm.

Eva: eh, my se snažíme ty věci, co nejsou sexy, dělat sexy. Eh, tak

Jindřich: Jak třeba Tomáš, jako ty osobně, seš taky ten maximalista, který si ty trackuje úplně všechno, že si dává pozor na spánek, aby tam byla správná teplota, že sportuješ, vstáváš včas a tak dál

Eva: Hele, eh, já si myslím, že to prostě když děláš startup úplně nejde. Takže já jsem jako minimoli, mini-minimalizovala svůj osobní život na nějaký jako minimum, který je únosný. Ale tak samozřejmě spím osm, devět hodin každou noc, to je důležitý. Jím víceméně zdravě, ale netrackuju si kalorie. To asi jako to by, to by nešlo jako s přísunem informací a věcí, co já musím za den procesovat. Eh, beru nějaký základní suplementy, beru Déčko, magnézium, omegu, kreatin. Eh, snažím se, abych měla teda dost proteinu nebo si, si dávám protein. Ehm, co ještě bych tak zaří-- cvičim, jo. Takže nějak jako ro-rozumný mix mobility, silovýho tréninku, kardia. A to je asi tak, to je asi tak všechno. A pak takový ty další věci, jako že nosím opalovací krém, chodím na preventivní prohlídky, eh, jo, chodím na zubní hygienu a tak. Ale řekla bych, že jako já vzhledem k tomu, co dělám, tak bohužel si nedokážu dovolit v tom bejt nějakým způsobem maximalista a je to spíš takový jako takový ten základ, kterej, jo prostě nemůžeš dělat longevity startup a vypadat na umření a pít tady u toho Red Bull. To, to by mi asi pak nikdo moc, moc nevěřil.

Jindřich: Ale jako tak, takhle jak to praktikuješ ty, tak to mně přijde jako takový ten perfektní jako golden ratio přístup, že jo. Opravdu takovej ten jako základ, takový ty nejdůležitější, nejsnadnější vlastně věci, který člověk pro ten svůj well-being a pro to svoje longevity může udělat. já si myslím, že my prakticky to asi tak máme podobně, jo. Přesně jako málo, skoro jako žádný alkohol, že jo, kvalitní spánek, pohyb, dostatek proteinů a tyhle jako základní suplementy, který jsi, eh, vyjmenoval. A co se týče potom makroma, tak předpokládám, že ty asi budeš nějakej jako heavy user a super tester váš jako interní, takže

Eva: Já jsem přetestovaná.

Jindřich: jo? No jasně,

Eva: tolik, kolik já mám testů, nikdo nepotřebuje. Takže, takže,

Jindřich: jasně.

Eva: eh, jo, já jako mám tři DNA testy, což je komedie, protože DNA se nemění, takže vlastně by mi stačil jeden DNA test. Eh, já mám v Macromu aplikaci asi třicet dva krevních testů, tak v průběhu dvou let, tak to taky nikdo nepotřebuje. Nebo možná v průběhu tří let, ale říkám, to nikdo nepotřebuje. Tak.

Jindřich: Chápu.

Filip: já

Jindřich: A ještě, ještě, eh, promiň, že do toho skáču ještě Febe, ale mě by zajímalo z těch třeba jako krevních testů, kdybys, eh, takhle pro toho člověka, který je opravdu jako základní nějaký uživatel, řekněme, má to třeba i podobně jako my, jakej je to ten krevní test, kterej bys mu doporučil do toho jako úplnýho základu, kterej by si měl třeba udělat jako každej v populaci?

Eva: Máme krevní test, který se jmenuje Blood Essential a ten jsme právě designovali tak, aby to byl úplnej základ a hlavně aby to bylo levný. Protože já si myslím, že u spousty longevity věcí cena je vlastně ten problém nebo u prevence cena je ten problém, proč to ty lidi neudělaj. A, eh, tím pádem my se snažíme přicházet se spoustou řešení, který stojí míň než tisíc pět set korun, eh, tak aby si je lidi mohli dovolit. Ale samozřejmě pokud mám víc peněz, tak máme Blood Premium nebo Blood Ultra, který jsou takový jako lepší, lepší řešení. Já třeba osobně si skládám nebo jsem si skládala, teď už nemusím, něco dost podobnýho tomu, co máme v balíčku Blood Ultra, což teda je i krevní test i test moči a všechno, všechno nary jednou

Jindřich: Já si myslím, že možná obecně jako ty náklady na ty testy, tak pro leckoho by mohly být třeba nějaká bariéra. Že jo, tím, že některý z nich třeba nemusej bejt jako úplně Vidíš v tom třeba nějakou budoucnost, že tím, že bude víc a víc lidí používat ty testy, že třeba s tou jako, masovým použitím by se ty náklady na tohle mohly snížit?

Eva: Já bych chtěla říct, že v Česku, eh, máme jedny z nejnižších nákladů na testování, který jsem já osobně viděla v Evropě. A to jsme se bavili se spoustou evropskejma laboratořema. Takže mi přijde, že vlastně v Česku je to všechno docela, docela levný.

Filip: Hm. Hele a zkoušeli jste se bavit třeba i s různejma pojišťovnama? Já vím, že todle musí bejt strašně složitý, ale když tady vlastně se bavíme o tom, že ta prevence je základ, aby vlastně lidi nebyli nemocní, tak zkoušeli jste i tady tu cestu? Nebo je to jako no go? Nedá se s nima moc o tom bavit?

Eva: Hele, my jsme se s nima bavili, ale já si myslím, že ty potřebuješ jako několik let dat, kterýma prokážeš, jak tomu systému šetříš peníze a jako naprosto průkazně to prokážeš. A samozřejmě všichni vědí, že prevence šetří peníze, ale ty to musíš kvantifikovat. Takže my jsme vlastně strašně mladá firma na to, abysme tohleto dokázali kvantifikovat na dostatečném množství dat. A proto Macromo je samoplácovský v tuhletu chvíli. A chápu, že to pro někoho může být bariéra, ale myslím si, že pro naši cílovku, což jako bych řekla patnáct procent dospělé populace, to až taková bariéra není. Hlavně

Filip: Ale

Eva: lidi se musej naučit za zdraví platit. A ve všech okolních zemích lidi za zdraví platěj mnohem víc, než platíme my. Takže já si jako osobně myslím, že platit za nějakou prevenci, eh, bude čím dál víc a víc normální.

Filip: je skvělá message. Já s tím souhlasím. Myslím si, že za mě jako je super, že máme zdravotnictví, který se o nás postará, když se nám něco stane a nemusíme to platit. Ale má to i ten jako stinný side effect toho, že vlastně tak nějak automaticky a když nám něco jako ta, ten stát nebo ta pojišťovna nehradí, tak člověk se trošku jako zdráhá. A u té prevence jako na rovinu, co jiného si zaplatit než, než vlastně jako to, abych byl zdravej? A s tímhletím tak jde i ruku v ruce nějaký dovzdělávání tady v tý oblasti, protože aspoň já to tak mám, že se do něčeho pustím, byť třeba věřím, že vaše aplikace by mě tím provedla jako za ručičku, tak si o tom chci i něco číst. Chci se třeba sledovat nějaký lidi, který o tom mluvěj. Jak ty se díváš na tu longevity scénu, takovou tu jako populární, ke který se člověk jako běžně dostane, jako je Brian Johnson, Andrew Huberman a podobný. Jako myslíš si, že to jsou dobrý zdroje informací nebo bys koukala třeba jinam?

Eva: Já jsem-- tak třeba populární je knížka Outlive. Já si myslim, že je to vlastně super a je super, že jako vzdělávaj ty lidi jo a že udělali to, že se starám o svoje zdraví trendy tématem. Jo, protože když se podíváme patnáct let dozadu, tak bylo jako v roce 2010 jako naprosto normální a běžný, že lidi šli, eh, opili se prostě třikrát týdně a nespali. Byl nějakej jako hustle grind culture. Teď mi přijde, že už to tak není, jo, že lidi prostě choděj na nějaké jako, eh, sportovní aktivity. Prostě běžně, když jdeš v Praze, tak tady je spousta run clubů,

Filip: Hm.

Eva: jako fitka rostou. Takže já si myslim, že právě tihleti různí influenceři udělali vlastně jako skvělou službu společnosti tím, že zpopularizovali to, že se starám o svoje zdraví. Myslím si, že někteří z nich dělají nebezpečný věci. Jo, jakože vím, že třeba v knížce Lifespan se doporučuje brát nějakou určitou medikaci. Pak se ukázalo, že to vlastně až tak skvělý pro longevity není. Eh, takže myslím si, že jako jít za hranu a doporučovat věci, který nemaj nějakou solidní vědeckou, eh, bázi nebo evidenci, že opravdu fungujou, není dobrý. Ale když se na to člověk koukne, tak jako i Bryan Johnson i Andrew Huberman vlastně říkají lidem: „Hele, spěte,

Filip: Mhm.

Eva: tak nějak zdravě a, eh, cvičte." To, že jsou to Američani a táhnou to někdy jako za hranu do extrému, to je věc druhá. Jo, asi ne každej to potřebuje dotáhnout do takovýhledle extrému.

Jindřich: Tam potom opravdu jednou asi budou extrémně zajímavý ty výsledky, že přesně jako těchhle těch lidí, jako třeba do jakýho věku se ve skutečnosti jako Brian Johnson, uh,

Eva: A tak já si myslím, že já to uvidím, jo. Mě to zajímá. Eh, já jsem o nějakých kolik? Eh, dvacet let mladší, takže si myslím, že mám dost jako velkou, velkou šanci to zjistit

Jindřich: Rozhodně. A co si myslíš třeba o těch variables, jako je třeba Whoop, který ti tam ukazujou ten, se ukázalo ti, že jo, tvůj biologický věk, ale zároveň ti ukazujou tvůj, já nevím, jak to tam jako nazývají, ale zkrátka nějaká jako vypočítaná konstanta, že jo, toho jako věku podle toho tvýho životního stylu. Tak myslíš si, že to je něco, podle čeho se dá jako řídit třeba?

Eva: Ale my jsme to měli taky. Měli jsme fitness test biologickýho věku, ale nakonec jsme ho smazali, protože vlastně, ehm, jak to říct? Ty musíš udělat jako hroznou black magic s těma datama, abys k nějakýmu tomuhle věku došel a je to vlastně jako strašně sexy pro ty uživatele, ale jako je to trochu taková black magic. U toho fitness testu na to jsou aspoň jako tabulky populační, což, což je super, že třeba jako na základě toho, jak jsi mobilní, kolik uděláš kliků a tak, tak se to dá určit, určit mnohem přesnějc, aspoň co se týče té fyzické stránky. Ale myslím si, že to pro spoustu lidí může bejt motivující a že to je vlastně, že to je vlastně fajn. Já teďka žádnej wearable momentálně nemám. Brzo mi snad přijde novej Fitbit Air, kterej si myslím, že jako, jako Google udělal skvělou věc. Myslím si, že to je super value for money a myslím si, že jako dost lidí na to přijde z Whoopu. Ehm, takže na to se těším. Ale jak říkám, já dřív, když jsem byla designer, tak jsem prostě si fakt trackovala svoje sleep score a všechno. Teď jako to nejde. To bych se z toho zbláznila a asi bych nechtěla vidět jako moje s-sleep score. Ale můj kluk, ten, ten jako to má rád, jo, ten mi vždycky posílá jako screenshoty jeho Whoop kroužku, když má nějaký dobrý recovery nebo tak, tak mi říká, že je dobrej den, tak si vždycky řeknu OK, tak jako good for you. Ehm, jo, jakože ale prostě samozřejmě někdy to nesedí, někdy mi řekne: "Ty jo, já jsem se fakt špatně vyspal a ten Whoop mi ukazuje, že mám sleep score devadesát osm." Takže

Jindřich: Jo, to je, to je, to je běžný, to jako často pociťuju taky. mně se líbilo, ty jsi, eh, nazvala black magic s těma datama. to je možná nějaký takový jako další téma, o kterým bych se trošku chtěl pobavit, protože vy určitě musíte mít i tím, že jste otestovali přes devět tisíc lidí, tak musíte mít jako obrovský množství zajímavejch dat. první otázka je, jestli vám, eh, třeba jako nepoptávají nějaký jako farmaceutický firmy, že by od vás jako chtěly koupit jako ten váš jako dataset. druhá věc, jestli je tam třeba něco, co vás jako fakt zaujalo, jestli tam na tom děláte nějakou datovou analýzu, že třeba tam byly nějaký zajímavý korelace mezi nějakejma biomarkerama nebo že máte nějakou jako specifickou uživatelskou základnu. Nebo naopak třeba, že vás hodně překvapilo, že vlastně tady Češi jsou jako na velmi dobrý úrovni, jako co se týče třeba zdraví a, a tak dál. Tak v tě-- je v těch datech něco, co vás třeba překvapilo?

Eva: Hele, eh, nikdo nás neoslovil a uživatelský data nikdy neprodáme. Tak to je věc jedna. Věc dva, ty naše data velmi korelují s populační statistikou, což asi znamená, že ty data s-sbíráme správně. Co nás třeba překvapilo, dvě třetiny našich uživatelů jsou obézní a mají náběh na kardiometabolický syndrom. Takže myslím si, že jako Češi by potřebovali, eh, víc pohybu a trochu něco udělat se svojí dietou nebo konzumací alkoholu, eh, tak, aby vlastně se, se jako všichni dožili, eh, dožili dýl. Takže myslím si, že je to obrovská challenge a může to bejt, eh, jo, tím pracujeme v officu, můžem si prostě na aplikacích objednat jakýkoliv jídlo kdykoliv. Pořád mi přijde, že mimo moji bublinu lidi dost často jedí fast food, pijou takový ty sladký drinky. To je asi jako nejhorší věc prostě si dát litr koly denně a vím, že jsou takový lidi, tak, eh, takže, takže to na těch datech vidíme. Eh, je to škoda, ale já doufám, že se to bude zlepšovat

Jindřich: A ta obezita taky ko- koreluje s tím populačním trendem

Eva: Eh, jo.

Jindřich: Takže třetina

Eva: Li-lidi jsou prostě čím dál víc obézní

Jindřich: Mhm

Filip: Když tu otázku otočím, tak zkoušeli jste někdy vy třeba si pořídit nějaký anonymizovaný data a ten váš Macromo Engine vyzkoušet vlastně na jiným vzorku mimo Českou republiku? Nebo zatím pořád se soustředíte na Česko a čekáte na tu expanzi a až tam budou ty zajímavý porovnání třeba mezi státama?

Eva: My tam máme, eh, zahraniční uživatele, jo. To, že jsme neexpandovali, neznamená, jako že si naši aplikaci stáhnout ve Francii, nahrát si tam data. Ten importing funguje napříč všema evropskejma jazykama. Eh, tam jde čistě o to jako prodejní, prodejní síty se bavíme o expanzi. Každopádně zatím, zatím nemáme dostatečnej datovej vzorek, ale myslím si, že když se budem bavit za dva roky, tak budeme mít jako skvělý insights, že kdo je na tom líp a kdo je na tom hůř z Evropy.

Filip: Jasně

Jindřich: A jak hodně je, eh, vyspělá konkurence v zahraničí, třeba i v Americe a tak? Určitě na světě nějaký existovat budou

Eva: No jasně. Hele, my máme novou konkurenci snad každej týden, protože téma zdraví a téma prevence je v posledních dvou letech strašně populární. Macromo má tu výhodu, že máme náskok. Nám bude pět, firmě bude pět v prosinci. Tak, eh, takový moje jako dítě nebo respektive já tak jako dospívám a ta firma tak jako roste postupně. Já jsem to vlastně začala, když mi bylo dvacet dva, tak prostě celej nějakej jako dospělej, dospělej život Macromo existuje. A takže to je výhoda. Ale jako je i velmi sofistikovaná konkurence, třeba ve Francii Lucis Health teďka měli velký investiční kolo, mají prostě podobně lidí otestováno jako my. Takže jako ale člověk se nemůže moc, eh, zabývat svojí konkurencí. Samozřejmě o ní musí vědět, ale myslím si, že ty vždycky potřebuješ být v té pozici toho lídra a vymýšlet nějaký jako nový věci a nový vylepšení, co budeš dělat. A ne prostě jako se zabednit a dělat jenom to, co dělá konkurence.

Jindřich: Tak ono do jistý míry to jsou asi nějaký, eh, základy toho, když člověk tvoří startup, že jo. Ty potřebuješ tu konkurenci, která vlastně tě svým způsobem žene dopředu

Eva: Jo, já s- mám ráda naši konkurenci. Dobře, dobře, že jsou. Aspoň to ukazuje, že na tom trhu je zájem, jo. Kdyby tam ten zájem nebyl, tak víc lidí nedostane ten stejný nebo velmi podobnej nápad a nezaloží na základě toho firmu

Filip: Zkoušíte, předpokládám, že zkoušíte tu konkurenci. je ta vaše hlavní výhoda, co bys řekla teď? Mně to třeba přijde, že hodně mě překvapilo, jak jsi zmiňovala ty real time výsledky z těch testovacích center. To jsem ani nečekal, že vlastně jako budu dostávat ty data postupně podle toho, jak se vyhodnocujou. Tak je to něco, co třeba konkurence už dělá taky? Nebo v

Eva: Ne, nedělá. Ni-nikdo jinej to nedělá. Eh, jsou to hlavně ty interpretace. Je to to, že máme mobilní appku, eh, širší síť těch partnerských laboratoří. Ale, eh, jo, dost často ty konkurence mají velmi jako jednoduchou webovou appku, která je víceméně jenom o, eh, trackování krevních biomarkerů. Můžeš si tam přidat data z wearables, ale většinou je to přes nějakýho jinýho providera, kterej jako dělá ty konektory. My si všechny ty konektory na všechny laboratoře, kliniky, wearbly děláme, eh, in-house sami tak, abysme prostě těm datům rozuměli, rozuměli v těch věcech, měli k tomu přístup. Takže si myslím, že jako v čem jsme my jiní, je to, že prostě my víme všechno od základů. Já nevím, jestli je to dobrej nebo špatnej přístup, ale nám to vlastně kvůli tomu, že chceme mít co nejlepší data, dává obrovskej smysl.

Jindřich: Máš pocit, že, hm, co mě teď jako napadá otázka, jo, ale máš pocit, že třeba v tom longevity je tady mezi náma jako nějakej velkej mýtus, kterej třeba jako není pravdivej, ale spoustu lidí se tím jako řídí? Byť vím, že je to složitá otázka, ale jestli tě třeba něco napadá

Eva: Hele asi, asi mě nenapadá. Ty máš pocit, že je nějakej longevity mýtus, co, co hodně lidí dělá?

Jindřich: No jako z čeho já mám pocit, tak že spoustu influencerů, který to jsou momentálně jako kolem nás, tak samozřejmě spoustu jich vzniká novejch, ale vždycky přijdou jako s nějakým, eh, jako přelomovým a říkají, že to je nejlepší a všichni bysme ho měli brát, že jo. Tak to, to, to asi ne. a podobný věci takový.

Eva: To, to, to asi, to asi ne, jo. Jakože, eh, když si to všimneš, tak jako třeba na Slovensku každej druhej s-- influencer má svoji vlastní supplement značku. U nás to taky někteří dělaj. Eh, myslím si, že u těchhle malejch značek je jako mnohem větší problém s kontrolou kvality a se supply chainem, než když to dělaj velký firmy čistě kvůli tomu, kolik se toho produkuje. Takže já osobně, eh, já osobně si myslím, že je dobrý to brát od velkejch značek, kde vím, že tam mám tu quality kontrolu, kde mi řeknou jako k tomu nezávislý laboratorní rozbor toho, co v tom je. A ta-takhle bych se, takhle bych se řídila, jo. Určitě nic jako magická pilulka v tuhletu chvíli v longevity není.

Filip: Hm.

Eva: Eh, nebo já o tom minimálně nevím. A to si myslím, že se longevity zajímám, zajímám každej den.

Jindřich: Hm.

Filip: Ale

Jindřich: mě dost možná už odpověděla, ale neplánujete třeba jako vlastní suplementy mít?

Eva: Eh, neplánujeme, protože to je složitý, jo. Kdybysme byli větší firma, tak bych to možná zvážila,

Jindřich: Mhm.

Eva: ale, eh, to je prostě separátní disciplína a ta kontrola kvality je jako velmi, velmi složitá. Eh, takže co já můžu doporučit, tak Pilulka Daily jsou, jsou super nebo já osobně používám Wellgain a ti, ti to taky mají poměrně dobře, dobře vymyšlený. A fakt bych si dala pozor na ty menší značky, protože

Filip: Hm.

Eva: dost těch menších značek prostě nevychází, nevychází v těch nezávislejch, eh, testech tak, tak, tak dobře.

Filip: Bys třeba řekla, že v tom tématu longevity je takovej největší hack na to, takový to jako nejvíc, jako výsledků za co nejmíň muziky. Jako jedna z věc je jako jasně spánek a sport, to se asi shodnem všichni. Ale jsou ještě nějaký další věci, který bys řekla: "Tohle začněte dělat teďka a to vám přinese ty jako největší zlepšení"? A ještě alkohol teda to, to, to bysme asi

Eva: Jo, já jako chtěla jsem ti říct alkohol, spánek. Eh,

Filip: jasně.

Eva: a další věc, kterou bych zmínila, která je taková nová, je a vlastně nic moc nestojí, jsou, jsou mikroplasty. Prostě mikroplasty jsou všude. Je to špatný. Takže například vyházet prkýnka plastový, protože jak mám to prkýnko, tak si to hezky krájím ten, ten mikroplast, pak si ho hezky sním. Ehm, kontejnery na jídlo, tak takový ty krabičky. Mám plastovou krabičku z Ikei, tu si ohřeju v mikrovlnce, tak se mi tam hezky ten plast, eh, nataví do toho jídla, kde vlastně nejsou ještě známý všechny špatný efekty mikroplastů, ale ovlivňuje to imunitní systém, ovlivňuje to spoustu takovejch těch jako nevysvětlitelnejch, eh, dysfunkcí imunitního systému můžou být způsobený tím. Eh, vůbec to jako nepomáhá, ježíš jak je česky fertility rate, eh,

Filip: Poddost

Jindřich: Pěknost?

Eva: po-po-porodnost nebo jako vůbec schopnost otěhotnět, jo. Takže nějak jako spodní prádlo ze stoprocentního polyesteru je tak jako naprosto příšerný a šílený. Takže to si myslím, že je ta jako-- a to je všude, jo, to je prostě napříč, když se člověk podívá jako k sobě domů, tak tam spoustu takovejhle věcí má. Vlastně vzít je, vyházet je a na-nahradit je jako, jako bavlněným spodním prádlem, dřevěnýma prkýnkama a skleněnýma krabičkama nestojí až tak moc úsilí, ale vlastně to má obrovskej pozitivní efekt z dlouhodobýho hlediska.

Jindřich: To Ale jako dělejte to až po tom, co přestanete pít alkohol a kouřit a začnete spát devět hodin nebo osm až devět hodin každou noc.

Filip: A sportovat k tomu ještě.

Eva: s- a sportovat a jíst nějak jako rozumně

Filip: Jasně

Jindřich: Já asi jako předpokládám, že tohle je jako vědecky extrémně náročný jako jednak zkoumat, tak vůbec zjišťovat, kolik vlastně těch mikroplastů se do toho lidského těla dostane. tak tudíž jako mám pocit, že to je spíš téma až nějakých jako posledních měsíců, možná posledních let maximálně, ne?

Eva: Přesně tak. A my, eh, chceme přidat test na to, kolik, eh, kolik mám vlastně v těle mikroplastů. Ale problém je, že v tuhletu chvíli není žádnej standardizovanej vědeckej formát. Eh, kolik jako je přijatelná míra a kolik už jako je nepřijatelná míra. A další problém je vlastně v rámci těch odběrů, protože, eh, ta krev se typicky o-odebírá do plastových ampulek, takže logicky by se mi to mohlo kontaminovat tak, že bych potřebovala skleněný ampulky a to už jako z hlediska distribuce a tak nebude úplně nejjednodušší. Tím pádem, eh, určitě něco podobnýho vydáme. Eh, budem o tom víc mluvit a šířit osvětu, ale v tuhletu chvíli je to téma tak myslím, že posledního roku a půl.

Filip: Když se ještě takhle na závěr vrátíme k Macromu, k tomu, kam směřujete. Ono už tady jako spousta věcí padlo to, že plánujete expanzi, plánujete nový membershipy a plánujete vlastně jako rozšiřovat tu svoji síť různých jako partnerských aplikací. Jsou ještě nějaký směry, kam Macromo směřuje? A kde by sis ty třeba Macromo představovala za pět, za dalších pět let? Co je ten cíl?

Eva: Hele, tak my se určitě z prevence přesuneme do diagnostiky, protože náš cíl je vytvořit, vytvořit jakéhosi AI lékaře, eh, kterej ideálně bude dávat nějaký jako vypovídající závěry a třeba na začátku bude kolaborovat s li-s lidským lékařem, později třeba autonomně. Tak to si myslím, že je jako velmi cenná technologie, kterou můžeš použít pro různý, pro různý účely.

Filip: Mhm.

Eva: jsme teda začali u B2C a na to se plně soustředíme, ale myslím si, že čím dál větší roli ve zdraví lidí budou hrát jejich zaměstnavatelé a budou muset za to vzít jako větší a větší zodpovědnost. Takže nějakým způsobem nějak jako produkt pro zaměstnavatele, produkt pro pojišťovny. Každý z nich má jinej cíl, ale vlastně jejich cíle jsou ušetřit pojišťovny na těch zákrocích zaměstnavatele na prostě sick days. Jo, když jsou lidi nemocní a nepracujou, tak, tak to stojí peníze. Ehm, a tak no. Takže to si myslím, že jsou jako další věci, kam, kam, kam my směřujeme. Ale jako fakt ultimátní, bych řekla dvacetiletá vize je vytvořit AI lékaře pro každýho člověka tak, aby se předcházelo naprosté většině onemocnění, než, než vzniknou

Jindřich: Já si myslím, že, eh, jako longevity a zdraví, nějakej jako med tech, tak budou i v dnešní době AI hodně jako témata do budoucna. Já mám pocit, že už se o tom jako hodně mluví, že jo. Teď do jistý míry, eh, Google to potvrzuje tím, že vydal právě ten Fitbit Air, kde taky vlastně bude nějakej, eh, jako personal coach a, a tak podobně. eh, co myslíš ještě, že by nám třeba jako mohl jako reálně přinýst to AIčko v tomhletom oboru kromě týhletý jako personalizace?

Eva: Ehm, tak já si myslím, že se to strašně těžko odhaduje. Eh,

Jindřich: No

Eva: jo, protože vždycky máš nějakej technologickej průlom a já nevím jak vy, ale já třeba, ehm, já nevím, tři roky dozadu, když vyšel první ChatGPT, tak jsem se o tom dozvěděla. Koukli jsme tady na to v office a řekli jsme si cool a jako v tu chvíli nikdo vůbec jako nemohl predikovat a nevěděl, jak vlastně zásadní a skvělá technologie to bude. Eh, tak, takže já si myslím, že já bych nerada dělala nějaký predikce, protože je to velmi, eh, protože je to velmi těžký. Co je jasný je, že všechny tyhlety nový technologie je potřeba adaptovat nebo je potřeba o nich minimálně vědět. A to bude pravda při jakýkoliv technologii

Jindřich: Možná ještě v tom, tom kontextu mě třeba napadá, jako AI nástroje používáš ty třeba na každodenní, eh, bázi, aby tobě usnadňovaly tu práci a aby tě dělaly produktivnější?

Eva: Já používám, eh, Cloud, používám Superhuman Mail s AI

Filip: Mhm.

Eva: a používám naše Macromo interní nástroje. Tak to jsou, to je asi takovej základ. Já nepoužívám žádný takový jako AI notetaker, eh, z meetingu ani nic takovýho, protože říkám, jo, jako že jsem docela normální a dokážu si zapsat, eh, jako bullet pointy toho, co mám na základě toho meetingu udělat. Eh, a nevím, co jako v Macromu používáme jako obrovskou řadu AI nástrojů, jo, třeba prostě ElevenLabs. Všichni tady máme voice clone, takže když se koukáte na ty naše reklamy, tak většina lidí, co tam jsou, tak třeba nemluví česky, třeba mluví slovensky, ale mají český voice clone. Eh, nějak jako různý AI video editing nástroje, samozřejmě Devteam, prostě dřív byli na Codexu, teď jsou na, na, na Cloud Code, eh, a tak dál, jo. Takže jako platíme a utrácíme jako spoustu za různý, různý AI, AI nástroje.

Filip: To mě

Jindřich: A potom ono

Filip: jak jsi zmínila ten note taker, že to nepoužíváš, že si jako dokážeš napsat ty, ty výpisky. Eh, měla jsi s tím jako špatnou zkušenost nebo ti to jako nevyhovuje? Protože třeba jako z mýho pohledu, tak tohle je jedna z věcí, kterou já na tom fakt jako miluju. A ne, že bych si neuměl udělat výpisky, ale vlastně ten klid toho, že vím, že mám někde záznam, mám někde i přepis a já se vlastně jako plně můžu soustředit na toho klienta, na ten meeting a vím, že mi vlastně nic neuteče. Tak c-co je pro tebe ta jako věc, proč to třeba nepoužíváš?

Eva: Tak já mám většinu svých, eh, meetingů, eh, in person, to znamená jako s lidma v místnosti, tak, eh, vlastně to jako trošku složitější, že bysme si tady zapli jako AI, as-asi by to šlo, ale myslím, že by to bylo na iPhonu, ale asi by to bylo divný. Eh, já vlastně většinu svejch jako, svejch úkolů a zápisků si píšu do diáře fyzicky rukou, tak, eh, nebo do Apple Notes. Takže já možná asi nejsem ideální, ideální cílovka. Eh, dělám to tak trochu, tak trochu postaru, no.

Jindřich: Jako furt si myslím, že ta tužka a papír pro jako řadu lidí může vyhovovat. A jeden argument, který já jsem slyšel jako pro, že když už si to jako napíšu, tak je větší pravděpodobnost, že to jako ve skutečnosti udělám, že jo, než, než to zapadne mezi obrovským, eh, množství jinejch to do check. Nicméně, eh, myslím si, že jsme na samotným konci. tvůj příběh je fascinující. Díky moc, že sis udělala čas a že jsi přišla nám, eh, ty zajímavý informace nasdílet. Budeme držet palce jak tobě, tak, eh, celýmu týmu a společnosti Makromo a se, kde, eh, budete za rok a až já ty testy vyzkouším.

Eva: Tak super.

Jindřich: a bylo to super.

Eva: Díky moc. Doufám, že si z toho posluchači odnesou něco užitečnýho a že třeba budou chtít začít podnikat nebo je to nějakým způsobem inspiruje. A proto to dělám. A tak mějte se hezky, ještě jednou děkuju.

Filip: Taky ještě jednou za nás oba děkuju Evo, děkuju vám i našim posluchačům. A pokud budete mít jakýkoliv dotazy na nás, na Evu, tak klidně pište do komentářů, ať už na YouTube, Spotify, my mile rádi kdyžtak tyhlety dotazy položíme pak Evě a poskytneme vám odpovědi. No a zároveň budeme rádi, když nám dáte třeba tipy na nějaký další hosty nebo epizody, témata, co by vás v našem podcastu Deep Link Show zajímaly. No a budeme samozřejmě rádi, když nás budete odebírat jak na YouTube, Spotify anebo třeba na Instagramu. Takže ještě jednou Evo díky moc, že sis na nás udělala čas. Byl to skvělej rozhovor. Byť jsme si dělali přípravu, tak jsem se o Macromu dozvěděl spoustu zajímavých věcí a budem se třeba těšit na nějakej z dalších rozhovorů třeba za dva roky, kam, ať uvidíme, kam se vlastně Macromo posunulo.

Jindřich: Díky moc. Mějte se. Čau,