AI mělo šetřit čas. Teď jsem ten bottleneck já.

Host: Já jsem nějak jako vaipkou dělal to jako přes limit a ustřel jsem se o asi 700 EUR za den.

Filip: Uval více jak 200 projektů a z toho jenom 7 z nich se ti vlastně podařilo dostat do toho stavu, že ti něco vydělali.

Host: Jsem kolegyně Lucká, říkala pojďme dělat TikTok. Já si myslím, že dneska jsme na nějakých jako milionů impresí měsíčně.

Jindřich: Necháváš AI za tebe i odpovídat a jako posílat ty maily, nebo pořád?

Host: Schválení Febstoru dřív trvalo, myslím si, že jedna až tři dny. Když jsem já vydával jako poslední update, to bylo v půlce 2025, trvalo mi to sedm dní. Dneska ta statistika je na asi 35 dnech.

Filip: No, z kolika procent třeba máte jako generated code a podobně?

Host: Já si myslím, že teďka je to jako blízko 100 procentům. Právě posloucháte Deep Link Show.

Filip: Hele, vítám tě u další epizody podcastu DeepLink Show. Vítám i naše posluchače. Tentokrát je to trochu novej koncept, kterýmu říkáme DeepLink Show ve třech a přivítáme našeho prvního hosta. Historicky první host podcastu DeepLink Show ve třech je Jiří Štěpánek, sériový podnikatel, který stojí za moderními pohřebními službami nebo i platformou pro ztracené domácí mazlíčky. Spolu založil Startup Bandits, kde staví AI nástroje jako třeba LASO. Jejich klientem je například organizace Octagon MMA. A o tom nám Jirka určitě sám poví víc. V roce 2025 ho Forbes zařadil do žebříčku 30 pod 30. Jirko, vítej a díky moc, že jsi přijal pozvání do našeho virtuálního studia jako první host.

Host: Ahoj kluci, děkuji taky moc za pozvání. Jsem rád, že se tady můžeme povídat.

Filip: Paráda. Hnedka, Jirko, první otázka. Jak by ses v jedný minutě představil někomu, kdo tě nezná?

Host: Tohle je hrozně těžké. Já bych řekl, že jsem kluk, který ho baví podnikat na internetu a baví vymýšlet nové věci. A v poslední dobou jsem se hodně přiblížil právě k AI. Baví nás to a snažíme se tam vymyslet nějaké zajímavé use case, jak přinést AI do firem s nějakou přijedenou hodnotou, reálnou přijedenou hodnotou. Není jen takový buzzword, ale něco, co se jim projeví na PNL. tohleto je čemu se venu aktuálně a jinak. Tak. Myslel jsi, že si to poslal poměrně hezky.

Jindřich: Myslíš, že bys nás, Jirko, mohl provízt ještě trošku jako začátkem té tvojí cesty? Protože teď máš startup Bandits, kde vlastně řešíte AI, ale ty už podnikáš jako dlouhou dobu a pro srovnání můžeš právě byl i Force 30x30, tak jestli nám dokážeš tady tu cestu schrnout? Protože asi to nějakým způsobem směřovalo k tomuhle teď, co děláš ohledně AI.

Host: Určitě. Tak já jsem začal tak nějak se motat kolem počítačů poměrně jako z mladého věku a pořád mě napadaly různé projektíky a věci, které jsem schopnej kompletovat. Takže v nějakých třinácti nebo čtrnácti si myslím, že jsem release'oval první aplikaci na App Store, ale byly to hrozný pokusy a postupem času mě to začalo lákat víc a víc a těch pokusů začalo přibývat, takže různé sociální sítě, které dostaly jedno přihlášení podobné kousky. Každopádně víc jsme se do toho pustili někde v osmnácti, kdy jsem seknul ze střední a zkoušel jsem vlastně založit si agenturu tehdy na podcastování. To potom taky ve finále nebylo úplně ideální, ale dělali jsme třeba podcast Denisa Rodmana, takže to byla celkem sranda. A postupem času vlastně mě to víc začalo otáhat do toho techu jako takovýho, takže jsme udělali takovou platformu na ztracené mazlíčky, jméno se to najdi mazlíčka, funguje to ještě dneska. A z toho jsme se nějak tak jako přirozeně přes covid přesnuli právě do pohřebnictví. což bylo opravdu zajímavé na začátku. Začali jsme klasicky s aplikací, kde jsme dělali závěti. Každopádně, když přišel covid, tak mi přišlo zajímavé se do toho prostředí ponožit trošičku víc, protože byla nulová digitalizace. všichni řešili různý tragédie a nebyla možnost jak to vyřešit úplně moderně, takže jsme si udělali takovou velkou research na pohřední služby a zjistili jsme, že jenom sedm z nějakých dvěsti, třista firm, který v tom podnikeli v Čechách, měli vůbec webovou stránku, kde prezentovali nějaký ceny a ostatní. Takže jsme skočili po té příležitosti, našli jsme si investora a vlastně spustili jsme to klasickou startupovou cestou. Do nějakých pět let jsem se tomu vyjenoval naplno, až do minulého léta nebo jara, kdy mě přirozeně začala zajímat umělá inteligence. a společně s kamarádem Krištofem jsme si řekli, že do toho společně chceme tlačit víc a víc a víc. A mě na Krištofově hlavně lákal nějaký velký technický přesun, který on tam má. Právě do těch samotných modelů a věcí kolem toho. Takže nějak jsme přirozeně do toho naskočili a říkali jsme si, pojďme začít hledat zajímavý use case v umělí inteligenci, který nikdo zatím nehledá a třeba si postupem času přijdeme na nějaký spinoff. a což je vlastně dneska náš produkt LASO. kde pomáháme.

Jindřich: Tomu se možná pak dostaneme, já se ještě možná zeptám, protože mně přijde strašně zajímavý všechny ty startupy nebo projekty, který se vytvořil. Tak jestli jsem správně pochopil, tak oni nevznikly z toho, že ty bys měl nějaký koníček nebo něco, ale zkrátka viděl jsi nějaký podnikatelský nápad nebo nějakou díru na trhu, tak po ní skočil. Chápu to správně, nebo to byla třeba vlastní zkušenost?

Host: Já si myslím, že to je spíš naopak, že jsem vždycky… Když chodím na ulici a mám v iPhoneu to-do-list a tam je taková složka nápadů. Myslím si, že je tam přes tisíc nápadů. Vždycky si to zapíšu a postupem času, když to vybublá třikrát, tak už se na to zaměřím. A jsem se tomu schopnej potom věnovat do větší hloubky třeba, když na to mám vzdomná čas. Takže teď je list na chvilku pozastavený. To je takový můj proces ve skratce.

Filip: Já jsem se v rámci přípravy na podkaz s tebou poslouchal jiné podkazy, které máš, nebo jsem poslouchal i tu přednášku, kterou jsi měl na VšM, která je dost zajímavá. Co mě tam utkylo v hlavě, ty jsi zmíněl, že jsi startoval více jak dvěstě projektů a z toho jenom sedm z nich se ti podařilo dostat do toho stavu, že ti něco vydělali. Můžeš v rychlosti zmínit, které byly třeba ty nepovedené a které jsou třeba ty povedené? O těch se pravděpodobně budeme pak v zápětí bavit i víc.

Host: Určitě. Většina nepovedených věcí Je tam toho spousta. Na začátku extrémní jako takovou peer-to-peer službu pro trenéry. Člověk je si schopnej, když umí nějaký sport a chce ho vyučovat a přivydělat si, tak je to schopnej učit lidi, kteří v tom sportu teprve začínají a může to pro ně mít hodnotu. To absolutně neuspělo, to byl velký fail. Potom si myslím, že do určitý míry nám hodně dlouho trvalo, než jsme našli nějaký Vlastně ty dvě aplikace taky nevyšly. U Goodbye nám také dlouho trvalo, když jsme našli nějaký market fit, nebo to naše místo na trhu. Já jsem z těch 200 projektů, jestli si to pamatuji správně, tak jsem vycházel ze svých složky na počítači Projects, kde už byly nějaké launchnuté věci. Ale samozřejmě to dělali jsme takovou… jako mídia firmů na Instagramu, když vlastně Instagram to prvně začínal, dneska už jsou tam skoro všichni. A to taky vlastně nebylo schopné si na sebe vůbec vydělat. V neposlední řadě jsem zkoušel nějaký aplikace, taky vlastně jsme to museli rychle prodat. Takže hodně takových nápadů a tak dále.

Filip: Co možná mě evokuje tu otázku, protože ty jsi furt dost mladý člověk. Zároveň si říkal, že si začal s těmihle projektami někdy od 16 let. Když si na tom udělám jednoduchou matematiku, tak mi z toho víte, že si dlouho nevěnoval tomu jednomu projektu. A vlastně mě zajímá, kde je ten okamžik, že si řekneš, že tohle nefunguje. Víš, jestli třeba by nestalo za tobou věnovat půl roku, rok navíc a že bys to přetavil do situace, kdybyš to na sebe vydělal, kdyby ten projekt začal fungovat.

Host: Jako za mě nejlepší takový ten signál je… To je zajímavá otázka. Já jsem se pořádně věnoval, já bych řekl, čtyřem projektům. Byly to podkázky na začátku. To jsme to dělali. Dělali jsme něco přes rok. Potom vlastně mazlíček. To dělám pořád. Nebo teď už je to trošku víc zdelegované, ale to pokračuje. Pak samozřejmě Goodbye, tam to bylo jasný signál, já si myslím, že jsme druhý měsíc drželi přes dvěsti tisíc a říkal jsem si, wow, tohle je super, tam se můžeme věnovat tomu víc času a jít s tím i za investorem. Pak jsme ještě dělali takové elektrické zbraně, ale to byl velký výstřel do tmy, doslova. No, ale… A teďka u Bandits, já si myslím, že to byla jako validace… Hodně jako… Nechci říct jako trhem, protože to je takový divný buzzword, ale byla to kombinace víc signálů, kterými tam sledujeme. Nebo já tam sleduju. Takže je to nějaké jako… No, tak. Do toho se potom můžeme dostat. Ale já si myslím, že to je hodně pocitový. Člověk by se měl zajímat, fundamentals, jestli to je schopný vydělat, jak je velký ten trh, jak je velká konkurence, jestli jsem to schopný škálovat. Mám tým, který je to schopný uskutečnit, věřím k tomu týmu. To jsou takové ty základní věci, které jsem tam schopný sledovat. Pokud je to vyložený jako indie projekt, typu dělám to já a dva lidi, nebo prostě já sám, tak Je to víc, já jsem si myslím zpět k nějaký osobní situaci, co tam zrovna nacházím.

Jindřich: Takže jako jedeš primárně, snažíš se držet těch čísel, protože třeba mě, z mé skušenosti se stává, že mám nějaký projekt a teď se do něj člověk logicky natchne, přijde ti, že je strašně zajímavý a je pro mě strašně těžký ho opustit. Za tebe je to vydefinovat si nějaké metriky a ve chvíli, když si řekneš, že ono to nesplňuje, tak ten projekt pustit a jít třeba po dalším nápadu.

Host: To si asi jo. Samozřejmě vydržet u toho je klíčový. Já si myslím, že mám dobrou kombinaci toho, že jsem nemilosednej s tím ty věci ocekávat. Když jsme třeba v Benexu ocekli jeden projekt, na kterém jsme opravdu spálili hodně peněz, hodně času a vlastně To rozhodnutí jsme byli schopni udělat během týdne, deseti dnů. Čistě na základě nějakých makročísel, nebo nečistě, ale bylo tam toho víc, ale to. A současně, že jsem schopnej u těch věcí vydržet celkem dlouho, i když to nic nevydělává. Nebo když tam nevidíme nějaký, když Přesně příklad. Plní se pipeline, ale ještě tam nejsou nějaké výsledky, tak vydržet v tom diskomfortu toho musíme to přetrpět. Myslím si, že celkem taky jde. Takže taková divná kombinace. Vždycky je tam balance. Přesně. Já jsem jako startupisty, v tomhle stovu je takový složitej, kde je hodně těch věcí. Člověk musí mít takovou vlastní hlavu, vlastní názor, protože samozřejmě ta zpětná vazba, která může jít proti tobě, může jít buď externě, což je celkem jednoduché odfiltrovat, ale často jde i třeba z týmu nebo od nějakého investoru. Takže držet si tam vlastní hlavu a vlastní názor a být takový nestranej je asi důležitý.

Jindřich: A ještě, než se dostaneme k tomu AI-čku a Bandits primárně, tak mě zajímá jedna věc. Jsi říkal, že život startupist je vlastně náročný tady v tom, jak to zvládá třeba tvoje okolí nebo tvůj osobní život a tak dále, protože těch projektů máš fakt na kontě spoustu v tak mladém věku, tak jak tohle to u tebe vypadá?

Host: To by byla asi dobrá otázka na ně. Teď je to náročné. Já si myslím, že posledních šest nebo osm měsíců je to opravdu jako dvacet čtyři sedm. Myslím, že vůb mi na začátku V polovině 2025 mi ukazoval, že mi je 20 let biologický věk a teď jsem na nějakých 29,5. Takže můžu na to. Myslím, že to je podstatou toho, co děláme. Rozjíždíme novej projekt a to vezme 16 hodin v kuse. V kuse v kuse. Ta balance je taková… Taková zvláštní. Samozřejmě se snažím dělat obrovský čas jak na přítelkyni, tak i na rodinu, i když mi to je nepříjemný. Myslím, že ten čas by mohl být mnohem větší. Ale spíš si to snažím dávkovat. Já jsem takovej extremista, takže xkrát odletím někam pryč. Jsem tam jako dva dny skoro vypnutý. Potom přiletím a jsem se schopnej vrátit do toho režimu zpátky. Ale takový ty facetimes po nocích a ostatní věci dost pomáhají. To je takový náročný, nehledně na to, že většinou ty projekty produ několik let nic jako pořádně nevydělají až potom snad na konci.

Filip: a širko nějakého mentora nebo někoho, od koho se se opravdu učil podnikat, protože přece do jisté míry to je řemeslo, jako každý jiný, potřebuje, vyžaduje to jako znatelný skillset, aby tohle člověk dělal dobře. Předpokládám, že teď asi jo, vzhledem tomu, že ten váš startup bandit zafinancoval Mython, tak asi tam máte nějaké advisory v Mythonu, ale obecně třeba i u těch předkozých projektů, tak měl jsi někoho nebo případně nějaký vzdor, od koho si to řemeslo odkoukával.

Host: To je vlastně správná otázka. Já si myslím, že na začátku tu bylo hodně spoustu audio knížek, který jsem si chat nebo poslouchal a z toho člověka dostane jeden takový ten. Já si myslím, co mě extrémně pomohlo, byl vlastně ten první investor Jirka Hlavenka nebo jiný fond. kde jsem si to tak vždycky v hlavě uložil jako nejlepší startupovou univerzitu, protože najednou člověk musí reportovat. Není to jen tak, že ty čísla, ty plány mám ve svý hlavě, ale musí to umět vykomunikovat. Dostává velice zdravý pushback na spoustu věcí, musí si držet PNLku, KPIčka a takové věci. A na tom se člověk naučí jako úplně nejvíc, když je pod tlakem je potřeba různý věci dávat dohromady. Takže to mi samozřejmě pomohlo extrémně moc. Myslím si, že když jsem se bavil někdy s Oliverem z Kivy, tak měl úplně stejný pocit z Jirky. Takže tam je to podobné. A samozřejmě ty investoře hodně pomáhají, že mají takový dobrý nadhled a vlastně vteřinu, co tam člověk cítí, to, že ty peníze neprojebe. Pardon, jestli jsem zprostej. A vlastně dokáže se mu někoho takového najít. A tak je velice zdravý a myslím si, že i správný pro mladé foundery nepřemýšlet. tak moc na evaluaci v tom prísídu a sít si radši někoho, kdo je více hands-on. Protože se mu to vrátí možná ne v tom startupu, ale v tom jeho kariéře v budoucnu. Takže to je taková moje filozofie, i když samozřejmě nejde o tom si nechat všechno líbit. Ale myslím si, že to může být fajn pro mladé lidi.

Jindřich: Takže z tvýho pohledu bys řekl, že hledat si investora, když začínám nějaký projekt, tak je vlastně jako výhodný. Já narážím třeba i na to, já jsem se pár dní zpátky bavil vlastně s vládním zmocněncem pro startupy, což mimochodem jsem do posud nevěděl, že taková pozice je a ona tam není dlouhou úplně. A on říkal, že vlastně se snaží teďka změnit ty podmínky v Česku, aby to pro ty startupy bylo jednodušší, ale třeba i mimo věk zmiňoval, že přece jenom těch investorů hlavně toho rizikového kapitálu, takových těch jako angel investorů, což předpokládám, že i třeba do bandits, tak to je vlastně tato kategorie. Takže tady v Česku vlastně tolik není a když už přijdou třeba nějaký zahraniční investoři, takže ten startup chtějí vlastně jako přesunout do zahraničí. Tak jak obecně vlastně ty se díváš na tu, tady ten, nevím, investorský svět tady?

Host: Jako, Já jsem ještě… Tak samozřejmě fundraizoval jsem teďka třikrát. Vlastně čtyřikrát, když beru nějaké tyty, různý pokusy a podobně. A půl jsem pomáhal spoustu founderům s nějakými prvními pitch deckama, nějaký intra. A vlastně když člověk rejzuje si poprvý, tak je to hrozně těžké, protože ty… ty pitchdecky, v jaké rychlosti a jak se to zvyšuje, který lidé těm investorům je celkem hodně na takový malý rybníček, jak ho máme tady v Čechách, takže oni jsou většinou zahlcený a pokud člověk nemá, já si myslím, nějaké dobré konekce nebo nebo nějaký osobní vztah s těmi lidmi, tak je velice jednoduché zapadnout a nějakým způsobem nevylézt. Co se týče nějakých osobních vlastností, já si myslím, že všichni jsou tak… Ty, s kterými jsem se spoupracoval, jsou super. Pak nějaké, kam bych nešel. Obecně, jestli člověk chce rejzovat nějaké větší kola, tak asi musí jít do zahraničí. I my o tom takhle přemýšlíme. Ale minimálně… Minimálně jako za zkoušku to samozřejmě stojí, bych řekl. Já jsem napsal nedávno, už nějakou dobu zpátky, takový blog článek, jak jsem k tomu přistupoval, jaká byla moje cesta při fundrazování. Vlastně jsem tam napsal celkem zajímavé doporučení, jako začínat od toho, kterého nejméně chci, protože pro mě byl na začátku velký šok reagovat na otázky, na které se lidi ptají, a jakým způsobem na to reagují. Já si myslím, že pro nás, když to beru v Goodbye, ten největší zlom bylo, když u nás vyšel článek na Forbesu a najednou začali psat organicky, tak to byla velká pecka a hodně nám to pomohlo. A samozřejmě jsou tam takový ty různý triky, jakože snažit se to lídovat jako sám, nastavit si tam nějaké pravidla, vědět, mít připravený ty asety a ty plány, jakoby dobře dopředu, to potom jakoby hrozně moc ulehčí. Potom, když jsme to zkoušeli, dál, tak když už člověk zná ty lidi, tak je to mnohem hezčí, přirozenější a ten proces je jednoduchý. Takže akorát vydržet tu porodní bolest, mít dobře spočítaný ty čísla a snažit se být asi o to, kterého nejmíně chci, zkusit si to na něm. až po ty Golden Stars, které ve finále jdou jako poslední, ale už třeba u nich mám lepší pozici, protože už jednám s více fundama a dává to smysl. Ale zase nejsem vůbec zdalej na tyto věci, říkám to spíš z pohledu kluka, který to taky jednou řešil. A tak, no. A tak.

Filip: která mi přišla jako velmi zajímavá myšlenka. A přitom na tom něco bude, že nejdřív… Nebo takhle, co já předpokládám, že jsem měl namyslet, takže ten největší value, nad tím je ta zpětná vazba. Teď ty chodí za těma, co nechceš, sbíráš tu zpětnou vazbu, zlepšuješ ten svůj pitch deck a pak vlastně jdeš do finále za těma, který chceš.

Host: Ten timeframe je hrozně dlouhej. Na ten fundraising dneska ve světě to může být trošičku třeba rychlejší, ale čtyři měsíce plus minus, ale tam předchází tomu dalších osm měsíců, co ten člověk se s tím člověkem potkal, řek mu vůbec, co ten nápad je, pojďme zůstat spolu v kontaktu, řekni mi trakci každý dva měsíce. Takže je to dlouhý proces a je fajn si minimálně tady na tom českém rybníčku ty kontakty dělat klidně dopředu, protože nikdy neví člověk, kdy se mu to může hodit.

Filip: Pojďme možná se trošku posunout. Co si myslím, že určitě nesmí zapadnout, tak je tu asi jeden z větších projektů, a to je Goodbye.cz. A to je jenom pro doblení kontextu posluchačům, tak to je právě tenhle projekt předchozí, který se dělal předtím Bandits, a je to online pořadnictví. A já si dovolím tvrdit, že ty se s touto reakcí, kterou mám já, asi už několikát setkal, Ale já když jsem si dělal tu přípravu, já jsem to nevěděl. Já jsem to tohleto o tebe někde dočet. Já jsem si říkal, co ten kluk je za blázná. On se vybral podnikat v oboru, kde nikdo nechce být jeho zákazníkem. Slouky k těm věcí. Ne, že ty bys to dělal zlé, ale nikdo nechce být zákazníkem pořební služby. Já nechci být zákazníkem pořební služby a nepřijdu nikomu, aby byl zákazníkem pořební služby. A ty jsi se rozhodl tohleto odvětvit inovou, což mě přišlo jako extrémně fascinující, nehledě na to, že je to samozřejmě obrovské cidlivý téma, musí to být psychicky náročný téma, jako pracovat s těmi lidmi, kteří přišli někoho blízkého. Můžeš nám třeba tento příběh trochu shrnout, co zatím vlastně stálo?

Host: Jo, určitě. Mně to připadlo extrémně zajímavý space, protože tam bylo málo konkurence. Vím, že jsme tam měli velkou výhodu v tom, že většina těch služeb, které byly na tom trhu v tu dobu, měly velice špatnou uživatelskou zkušenost, když to tak řeknu jako takově. Nikdo s tím nebyl nějak extra spokojnej, bylo to hrozně málo transparentní. Samozřejmě to, co ty lidi očekávali, že si najdou telefonní číslo, nebo tam můžou přijet v době oběda, tak neexistovalo. Byly to všechno takové jednoduché věci, které jsem věřil, že jsme schopní udělat líp. Tak jsme přišli s tím modelem a ono začalo fungovat po několika iteracích. A tak. Každopádně byla to zajímavá zkušenost, že člověk se setkává s tím extrémně offline devadesátkovým světem, který je tím dost zahalený. Vím, že byly tam spousta takových příhod, kdy někomu se něco nelíbilo. Byli jsme asi u sedmi soudů. Byla to celkem srada. Ale tak, dobrá zkušenost a v tu chvíli toho extrémního hypeu nějakých jak 2021, 2022 bylo správný do toho space ujít. Ještě to bylo umocnění tím covidem. Zpětně, když se člověk kouká na nějaké ty makroukazovatele a jak podobní startupy, které vznikly v tu chvíli, fungovaly a jak pak třeba selhali nebo neselhali, tak si myslím, že jsme si vedli dobře. kde minimálně byli jsme z toho schopni vymáčknout nějakou maržovost, kterou třeba ostatní firmy nedokázaly. Na co jsem nejvíc pišnej, že jsme si udrželi perfektní uživatelskou NPS score. Já tam nechci říkat uživatelskou, protože je to nějaký lidský zážitek z té služby a těch 89 bodů NPS je nějaký top 1 toho, jak ty lidi jsou se schopni doporučit tu službu a jak jsou s ní spokojení. Na to jsem extrémně pišnej a myslím si, že jsme dost změnili za tu dobu a pořád měníme ten svět toho pohřebníctví minimálně tedy na tom českém rybníčku jako doteď, kde hodně firmy se samozřejmě inspirovaly a snaží se tu ten standard té služby posouvat dál. Je to taková hezká alternativa tomu tradičnímu přístupu k pohřebnictví, jako tady dneska je. Takže modernější pohřby, trošičku jiný přístup, ličtější, máme tam hezké stanovy, takže na to jsem pišnej.

Filip: co mě to vlastně napadlo, nebo zaujala mě ještě jedna myšlenka, kterou jsem měl, co jsi říkal. A to, že vy vlastně máte reklamu na to, na vaši pohřební službu, tak vlastně děláte na TikToku hodně. A ty jsi někde zmiňoval, že máte více jak 400 tisíc výus na vašich videích na TikToku. Což mě taky extrémně zaujalo, že jako tento field na TikToku, kde jsem se domníval, že spíš jako Gen Z a mladší generace, kteří se vlastně tolik nepotřebuji zajímat to pohřebnictví pověšenou a stejně tam jako máte takovou performance

Host: jako s tou reklamou. To bylo úplně neuvěřitelné. To nebyl vůbec můj nápad. S tím přišla kolegyně Lucka a říkala, že pojďme dělat TikToky. A já říkám, že zkusit to můžeme. Postupně to začalo chytat trakci. Já si myslím, že dnes jsme na nějakých milionů impresí měsíčně, což je taky zajímavé s takovým naším dobrým formatem FAQs. Nebo Q&As. Takže tak, je to zajímavý. Myslím si, že to je on brand k nám, když jdeme víc k těm lidem. Tu jsou transparenci, ta modernost, takže to je taky zajímavý.

Filip: Což za tohle ten projekt, tak tě Forbes zařadil do toho žebříčku 30 od 30. Jaký to byl třeba proces, nebo jak se na to díváš zpětně, je to nějaký mylník pro tebe, jseš víc jako mediálně známej, nebo je to třeba jenom nějaká nálepka, která

Host: ti nic moc nepřinesla? Já si myslím, že v tom B2C světě to má trošičku menší hodnotu. Je to samozřejmě hezké si to hodit na sociální sítě a dostane to nějaké likey, imprese, možná nějakou autoritu, tak se to samozřejmě hodí. Mnohem větší uplatnění si myslím, že to je v tom B2B světě, kde jsme jako teďka, kde to samozřejmě otevírá nějaké dveře. Máme přístupy zase k trošku jiným lidem, minimálně k tomu stejnému beči, kde jsem byl já, takže tam jsou super lidi a všichni jsou moc fajni. A tak, já to budu spíš tímhle tím způsobem. Je to hezký, že by mi to nějak obr změnil život, to ne. Myslím si, že do nějaký míry to může připadat jako egotrip a já se z toho snažím odvázat co nejvíc, protože pořád vlastně děláme to stejné, vlastně se vůbec nic nezměnilo, ale je to fajn.

Jindřich: Možná mě napadá ještě k tomu Goodbye Felix, abychom si to dali jako do kontextu, protože tě právě za to ocenil ten Forbes, jak velký ten startup byl, kolik vás bylo vlastně v tom týmu a tak i kolik jste měli třeba zákazníků. Já vím, že když jsme to společně řešili, tak jsi zmiňoval, že to bylo i hodně, vlastně třeba, že se to nabízelo jako firební benefit a podobné věci, tak jak to bylo velký? Já si myslím,

Host: že v tom píku… V tom největším nás bylo nějakých 13 lidí. Pak jsme to začali katovat víc. A tak. Myslím si, že jsme obsloužili přes… A teďka nevím, ale byly to pár tisíců rodin. To samozřejmě zase zvyšuje. Teď ty aktuální čísla nemám. Ale kdybych si měl tipnout, tak je to nějaký… tisíce rodin. A ten zaměstnenský benefit byl taky zajímavý. Mně přišlo jako hodně správný jít cestou pojišťovem, protože jsem viděl tu inspiraci někde v Americe. a samotných zaměstnenských benefitů, kde to není o tom, že vám pořvíme zaměstnance, ale je to vlastně nějaká koncieř služba, která je postavená nad tím samotným pohřbem jako takovým, včetně organizace všech dokumentů, ta administrativní zátěž, nějaká emoční podpora, takže víc někdo zemřel a já jsem teď paralizovaný a nejsem schopnej plnit svoje úkoly, nejsem schopnej přemýšlet, jsem na tom psychicky špatně a mít někoho, komu zavolat, který mě je schopnej prioritně vobinat k terapeutovi, nebo který mi je schopnej vyřešit za mě všechny převody bank, účtu, sasky a tak dále, tak tohlehle je vlastně ta služba. Takže lidi od nás dostali jako super checklist věcí, co jsou potřeba zařídit a když si vybrali, tak mohli kliknout na jedno tlačítko a my to za ně je všechno zařídíme v rámci nějaký ceny. Jako v Americe to funguje jako blázen, tam to teďka má já si myslím nějakých 30% američanů v pojištění. Tady v Čechách jsme ten pushback dostali. Já jsem si celkem velkej, hlavně kvůli tomu, že většina těch pojišťových třeba nejsou čistě ryze český a hodně krát se to muselo dovolávat do nějaký centrály v Rakousku. Takže na tom jsme spálili hrozně peněz. Ale měli jsme tam pár hezkých klientů. Třeba Notino o tom přemýšlelo velice pěkně a zavedli to u nás s Levomat. Tam se to chytlo a myslím si, že jsme několika lidem byli schopni dobře

Jindřich: pomoct. Takže vlastně velmi hezky rozjetý startup. Řekni mi, co tě přesvědčilo tady ten startup vlastně, nevím, jestli ho opustit, ale vlastně přejít na AI a začít se jenom na tomu. Kdybyl ten mylník, ten zlomový moment, kdy jsi řekl, tyjo, sice tady mám super startup, ale já musím ji dělat to AI, protože to je budoucnost. Jo,

Host: to je taky dobrá otázka. Já jsem nocetil dvoje trendy. První je, že my jsme trošičku podcenili dílku toho lifecyclu každého klienta nebo každého rodiny. Bylo tam přesně člověku, tomu 30% lidem zemře někdo během tří let a to byla nějaká statistika, ze které jsme vycházeli. Každopádně v rámci těch rodin se nám byli schopni vracet přesně až v průběhu nějakého Přesně. V průběhu nějakých dvou až pěti let třeba. Což pro nás bylo zajímavé, ale pro mě je to ten projekt v mnohem dlouhodobější projekt, než jsme čekávali. Změní se podle toho i ty akviziční kanály a obecně, jak jsme k tomu přistupovali. Takže tak a přirozeně s tím se změnila i nějaká moje práce. kdy bylo to víc o operativě, která mě třeba není tak jako přirozená. Já rád budu ty věci vymýšlet, ty nápady. Jsem schopnej ty věci dávat dohromady. A ta práce už byla trošičku jiná. a přicházeli spousta dalších náporů a podobně. Goodbye bylo ve fázi takový, že jsme to byli schopni stabilizovat, byli jsme si schopni naledit na nějakou linku a rozvíjet to, co nám funguje nejlíp, což byl ten core, tý samotný pohřební služby. A tak přesně, začali jsme se bavit s Kristofem, začal nám to dávat smysl. Já jsem si tam dal ještě takovej exploration právě u nějakých vlastních projektů mezi tím. A tak, nějak jsem zůstal v Goodbye v roli advisora. Přidal jsem to skvělý kolegyně Aničce, která se tomu věnuje do dneška. A tak, rozjeli jsme bendic. Jako tohleto

Filip: je opravdu neexkluzivně zajímavé, myslím si, že to je fakt ne všední. Není asi moc lidí, kteří by podnikali v tomto oboru, už vůbec ne online. Nicméně pojďme se možná trošku posunout a pojďme se pobavit o tom teda dalším startupu Bandits. Jak byste to představil, co vlastně děláte, čemu se věnujete a případně jaký máte klienti třeba. Jo.

Host: Vlastně Bandit začalo jako takovej náš koncept, kde jsme se snažili firmám pomoct řešit různý operativní back-office, business úlohy z Unio inteligencí. Vlastně co jsme schopni udělat, Bandit má dneska dvě složky, je to vlastně jedna taková víc konzultační, kde jsme schopni přijít do firmy, jsme schopni analyzovat procesy, jsme schopni navrhnout vhodný AI řešení, po případě dostavit jim něco sami, s tím, že tam máme spoustu takových modulů, který nám hodně tu práci usnadňují a jsme schopni přesně firmě zautomatizovat a pomoct využít tu unilogickou inteligenci efektivně. Je tam s tím spojené i nějaké zaučování a tak dále. Vlastně jsme ten implementační partner, který je schopný tu firmu vzít a celým procesem provést. S tím, že koukali jsme se vždy na různé možnosti, jak to spinoffnout, jak z nějakých disciplín vytvořit vlastní produkt. Vyšli nám z toho dva velké adepty, s tím, že vyhrála LASO, což je náš první velký standalone produkt, který pomáhá hlavně velkým e-shopům, a různým wholesalers na zalistovat produkty. Pomáhá jim zlepšit produktový data a ušetřit tunu manuální práce, která je s ním spojená. Tam, abych pokusil ten problém, v roce 2026 vlastně dramaticky vzrostly nároky na produktový data kvůli AI jako takovýmu, kde je v těch produktových datech potřeba mít víc parametrů, ostrější popisky. A obecně, aby ty listingy vypadaly velice dobře. A současně ty firmy samozřejmě v roce 2026 taky hledají možnosti, jak si ušetřit spoustu manuální práce. A ta je u tohohle procesu obrovská. Jsou to týmy lidí, který copy-pastujou. Excely snaží se formatovat různé data, dohledávají informace na webu. A je to taková ta rutynní úmorná práce. A tohleto jsme jim schopní ušetřit, aby ty lidi se mohli vinovat věcem, který jim dávají smysl a tý firmě přináší nejvíc možností. Nebo když ta firma chce začít listovat víc produktů, tak jsou schopní si nechat ten headcount, jako mají teď, a rehajrovat víc a vlastně tyto věci řešit s náma. Takže extrémně zajímavý produkt. Já jsem z toho teď poslední dobou hodně načenej. A tak, co se týče klientů, máme tam OKTAGON, kde jim pomáháme s různýma tématama kolem třeba obsahu nebo dalších věcí. Zbytek těch klientů, vždycky tam máme podepsané celkem velké NDA, takže je tam to. Ale většinou jsou to přesně teď velký retailers, velký e-shopy, které mají velké nároky. Tak.

Jindřich: Co bys řekl, že… Já jsem podůvodně na to laso. Co bys řekl, že je takový největší problém při tom obohacování těch feedů? Protože já se často setkávám u těch třeba menších e-shopů, menších klientů, takže si říkají, tak já použiju nějakého agenta, nebo si to prostě na vibe kodím tady sám. Je to prostě se shánění nějakých dat z internetu, že jo? A vlastně, že se snaží to řešit sami. Co bys řekl, že je ta největší výzva a co vy vlastně přinášíte

Host: navíc? Jo, tohle jsme si mysleli na začátku úplně to stejné, že jsme si říkali, že tohle je jednoduchý projekt, který jsme schopni odevzdát. Potom se nám začalo ozývat více a víc firm, které tohle stejný juský chtěli řešit a my jsme na tom furt pracovali, furt pracovali, furt pracovali a pořád ta kvalita nebo nějaké věci unikaly dál. Já si myslím, že to naše řešení je specifický tím, jak si hrajeme s tím samotným s tím samotným scaffoldingem kolem toho modelu. Teď doufám, že nemluvím moc, jako technicky nebo tak. Jsou to nějaké chytré přesouvání dát a nějaké chytré indexy za tím, jakým způsobem my s těmi datami manipulujeme. Já si troufnu říct jako čtyřikrát levnější, než jakákoliv alternativa na jednotku vlastně na trhu teďka. Plus jsme schopni odevzdat, já si myslím, obrovskou kvalitu těch samotných výstupů, který se samozřejmě projevějí, když tam člověk chce zalistovat tisíc produktů a nechce manuálně kontrolovat všechno. Je tam spojený se zhodně takovýma funkcema, ať už přímo pro ty samotní uživatelé, takže nějaké stupně jistoty, jak ty data chytře kombinujeme, extrakce různých samotných dokumentů, kde ty extrakce musí probíhat deterministicky, takže mít nějakého agenta, který si kontroluje tyhle věci a píše to. Aby tam samozřejmě nedocházelo k halucinacím, protože to je pro ty e-shopy absolutně zásadní a tyhle věci tam nemůžou být. A potom samozřejmě na straně nějakých AI-first přístupů, takže mít tam perfektní zdokumentovanou opinu, perfektní SDK, MCP. A všechny ty věci, které ta firma očekává, bezpečnost, pravidelný zálohy, je tam velká spousta podporů všech možných typů souborů. Bylo by to samozřejmě, kdyby si to člověk chtěl hodit sám, nebo to hodit do nějakého agenta, tak mu to vyjde. extrémně draho a myslím si, že ta kvalita tam nebude taková. Proto se v tom cítíme celkem sebevědomí a snažíme se pokračovat dál.

Filip: Hodně zmiňuješ tu kvalitu a já si to představuju tak, že vy tam máte asi celou řadu AI agentů, který běží vedle sebe paralelně. Jak vy teda vlastně řešíte tu samotnou jejich spolehlovost, že jste schopný, nebo že seš vlastně schopný říkat, že máte velmi vysokou

Host: kvalitu výstupů? V první řadě, já si myslím, že je tam víc procesů v té pipeline, které se kombinují. Já si nebudu zacházet do úplně nějakých detailů nebo věcí, jak ty věci řešíme. To si myslím, že je nějaká naše unikátní tát. Každopádně koukáme se jak na ty samotné supplier sheets, které jsou dodané, koukáme se na nějaké specifické pravidla, SOP toho samotného retailera, takže ať už jsou to nějaké specifické typy překladů třeba u nějakého typu lokalizace, nebo jakým způsobem přemýšlet na tou tvorbou. toho samotného výstupu, tak i po tom, kde sourcujeme ty data. Kde jsme si benchmarkovali spoustu různých providerů těch toolkollů a chceme v tom pokračovat nebo po případě si dotvořit nějaké vlastní řešení, který je schopný to dělat líp právě na ten case těch produktových dát. A na konci dne to kombinujeme všechno poměrně jako v elegantní formě, kde jsme schopni dát i confidence score na konci u každého výstupu, který tuk tuk tuk zatím je vždy jako nějakých 98%, 99% a tak dále. Ale kdyby náhodou ten AI agency s něčím nebyl jistý, tak to označí, červeně nebo oranžově a je to potom lehké pro člověka, když dělá tu zpětou kontrolu, se podívat, kde třeba se to nepovedlo, nebo jak jsme to schopni nějak zlepšit. Takže bezkratce takhle. Je tam hodně věcí a kdo tomu nevěří nebo se to chce zkusit, tak se to může zkusit zdarma na našem webu a věřím, že dostanou fajn výsledek. Mám odkaz do popisku.

Filip: A jenom ještě prosím tě, abych chápal ten váš základní úzkres, na který cílíte. Je takovej, že já jsem e-shop, mám řadu produktů a chci k nim dodat jako další řadu metadat, a nebo je to, že jsem e-shop a chci zalistovat víc produktů s rozsáhlější řadou metadat. Jo, jsou to

Host: oboje. Většinou ty velký firmy mají buďto nějaké privátky, vlastní produkty, které ještě nespotřili svět a chtějí se to nějakým způsobem pojistit. A současně na ně dodavatelé, a těch dodavatelů jsou jako vyšší stovky tklidně, valí spoustu dát, které jsou v absolutně nestandardizované formě a ty si musí jako zpracovávat. Takže je to kombinace obou dvou těla těch světů. Ve finále je to stejná nebo hodně podobná rekodisciplína. s tím, že my tam chceme v budoucnu pomáhat, nebo vlastně už teď to děláme, i při nějakém monitoringu a vlastně brání těch dat přímo nějak programaticky z různých webových zdrojů, nějaké porovnávání toho sortimentu, tak i ten samotný BIM modul, kde ty data jsou uložený, kde většina firm teďka jedou na nějakým Oracle nebo SAPu nebo na takových velkých legacy řešeních, které jsou pekelně drahé, ještě dražší na údržbu, hodně neflexibilní a to nesplňuje ty standardy, který ta firma v dnešním světě má mít. A už je to více jako 2016 produkt než 2026. Takže chceme být ten operační systém pro ty produktový data, který ta firma vlastně spravuje. Ať už si to chtějí hodit na e-shop Jedea, nebo na zahraniční e-shop, nebo na nějaký marketplace, vlastně všechno by to mělo chodit od nás.

Filip: Co mě vlastně pořád fascinuje, že my už na to trošku narazili a ty začínáš často podnikat v oboru, o kterým předtím moc nevíš. A tohle to mě přijde, že to je hrozně niche, jako tato oblast. Tak mě zajímá, když to věděl, nebo znal jsi to, nebo jak jsi měl ten nápad, že si řekneš zrovna, hele, OK, tak já budu pro e-shopy bohat svát pít. Tohle to bylo čistě

Host: z nějaký spytní vazby a kam nás ten trh jako směřoval. Já si myslím, že samozřejmě byl tam nějaký první impuls, když jsme dodělali vlastně první dva, tři klienty vlastně na ten use case. Ty nám samozřejmě pomohli trošičku dotvořit tu naši myšlenku. A potom to vychází z nějakého market researcha. Koukali jsme se hodně na makrodata, jak ten trh roste, kam jsme se schopni s ním dostat, jaká je konkurence. Myslím si, že to je hodně zajímavé na to, aby jsme do toho šli. Takže vycházelo to z těch bodů. Pro mě… Já jsem asi někdy nebyl extrémně romantický, co dělám. Mě baví ta křivka. Když jsme to schopni… nějak vymyšlet. Je to zajímavé, baví nás to, je zatím nějaká technická složitost, kterou si ta firma většinou není schopná, nebo ten konzument není si schopnej vlastně splnit sám. A v tomhletom zrovna ta přednaná hodnota je obrovská. Ať už s nějakým naším specifickým přístupem k tomu, k té tématice, tak Ty samotné se efektivnění, k tomu umění a inteligenci. Všichni na tohle musí používat AI. Nevěřím, že tenhle proces v těch firmách zůstane, protože je to ten nejvíc repetitivní a nejvíc možný nahradit s velkou pravděpodobností.

Jindřich: Takže máš vlastně firmu, která konsultuje AI, tak máte i vlastní produkt, který je AI First, řekl bych, protože zapojete agenty. A co Bandits? Jak používáte AI na manažování projektů, vývoj a tak dál?

Host: To se mění strašně rychle. Já mám pocit, že každý týden přibyde nějaká novinka, na kterou musíme reagovat. My se snažíme držet co nejblíž tomu, co je možné a hodně to testovat, i v rámci třeba klientů, kde nějaký ten koncertning děláme, nebo kvůli dalším projektům, který tam máme rozjetý. Aktuálně, a dneska je 23.4., Vlastně používáme nejvíc kurzor, pořád. Cloud Code nás vlastně nepohltil, je to hlavně kvůli nějakému pohlcování tokenů, je to hrozně drahý a my vlastně jedeme čistě na AWS Bedroku, takže pro nás ten kurzor je jako mnohem pohodlnější a máme pocit takový kontroly nad tím. A pak samozřejmě ten klasický stack. Já jsem nejvíc času si myslím v Superhuman, což je super AI first team, milovej klient. Takže to mi pomáhá. To si myslím, že mě osobně šetří nejvíc práce. A pak samozřejmě Claude, tisíce MCP, které se navzájem nějakým způsobem kontrolují. Ale jsme pořád malinká firma, která má tu možnost být flexibilní a jsme schopní switchovat poměrně rychle, takže to si myslím, že nám hodně pomáhá. Abych

Jindřich: se možná tady u toho switchování trošku zastavil. Jak řešíte takovej ten jako to přetížení z těch jako nových nástrojů, protože já to třeba vnímám někde u sebe, že pořád vychází něco novýho, abych to chtěl zkoušet. Jsem jako vlastně freelancer, takže jako svičovat můžu velmi pohodlně, ale vlastně asi vybuduju nějaký zajitej systém. Zajitej systém znamená týden, že mi funguje, nebo dva týdny. A teď přijde něco nového a říkám si, to by bylo super, to bych měl zapojit. A ve výsledku trávím spoustu času integrací a zkoušení nové věcí. Tak máš na toto nějaký klíč, jak zkoušet, ale zároveň se nenechat tím pohltit.

Host: To je dobré. Já si myslím, že takový ten open-close moment, nebo i ten deep-seek moment, že nás hodně pohltil, to byly dva, které si pamatuji nejvíc. Potom možná, když vlastně Gemini vydali ten milion kontextový model, a to bylo taky takový velký. Člověk si to bohužel musí tím projít a prokousat, aby pochopil ty základní koncepty. Já si myslím, že při každé takové změně není to tak, že bychom svičovali z lináru na nějaký jiný, novej, hezkej tool každej den. tyhle základy vždycky zůstávají, ale takový to jít, proskoumat to a člověk možná pochytí nějaký hezký koncept, který by mohl využít ať už třeba v tom našem lesu, nebo někde dál, je strašně hodnotný. Jako třeba jak ten OpenClaw manageoval si ten memory a ostatní věci a jaké jsou třeba teďka trendy v nějakém dohledávání informací, že si ten agent grepuje a nebere si ty čánky přes rák. Mně to připadá hodně zajímavé a je potřeba ho sledovat a zůstat na tom edge toho, co je možné, protože samozřejmě my musíme být ty první, které ty změny zaimplementují a vypustí do světa, protože to je ten status teď toho.

Filip: Zmínil jsi, že jste hlavně malá firma a ještě si můžu doplnit, kolik vás je

Host: teda? Teďka jsme čtyři. Teďka jsme čtyři, úplně na začátku.

Filip: A ta firma byla založena, kdy? Minulý

Host: rok? Jo, jo, minulý rok nebo prvního

Filip: září. Tak to opravdu, raduju se pořád, jak na to koukám. Teď mi už do sebe všechno zapadá, těch 24 sedm, že furt pracuješ.

Host: Teď je to fofre, já si myslím, že jsme v takové fázi, kde si snažíme jako validovat ještě víc ten produkt a ten směr, kterým zvláštně chceme jít. Nabíráme tam poměrně hodně poptávek a snažíme se ji nějakým způsobem odbavovat. Samozřejmě se na tom extrémně moc učíme, ale už ten názor, kam ten produkt má jít, je dostatečně silnej, takže si to trošku přetvořujeme do formy, kde my cítíme, že to využití je největší a kdo ví, třeba se rozhodneme to ještě nějak více škálovat v létě.

Filip: Ty jsi už teda zmínil to, že sám používáš kóda, nebo už používáte kurzor ve firmě a podobně. A obecně, když něco vyvíjíte, tak jak využíváte, představujete nějaké agentic coding, případně i wipe coding, z kolika procent třeba máte jako generated code a podobně. Já si

Host: myslím, že teď je to blízko 100 %. Myslím si, že si ten kód čteme, minimálně nějaké ty MD file, které tam vlastně z toho vpadají. Většinou ten vývoj, ten náš stack je po mně nějaký jednoduchý, když to vezmu spíš k tomu, ne k tomu text stacku, ty samotné aplikace, ale k tomu, co máme kolem. Používáme, jak už jsem říkal, ten kurzor, Máme tam nastavení custom skilly, nějaké md-file, které toho trošičku řídějí. Používáme Linear jako project management. Tam ty jednodušší bugy nebo věci, které jsou schopný, jsou jednoduché na fixnutí, tak už spouštíme ty Cloud Agenty, které jsou schopný ty bugy takový ocekávat autonomně, takže to nám hodně pomáhá. A jinak si myslím, že jsme celkem… že jsme celkem jako… Tak, ten wipecoding je super. Nás to hrozně zrychluje a práce se přesouvá víc k whiteboardu, než k tomu samotnému kodu jako takovýmu. Takže dává nám to takovou… Když vlastně tvořba toho softwareu stojí skoro nula, dává nám takovou obrovskou svobodu vyvinout, co chceme, ale za tu… za tu cenu toho, že musíme to mít dobře rozmyšlené. Každý to rozhodnutí musí být správný, aby jsme ten produkt nepřesytili strašně moc funkcemi, které jsou nepotřebné nebo proto užívatele špatné. Takže hodně i vyhazujeme.

Filip: Ještě každopádně, co se týče AI, vy toho využíváte hodně. Teď byly jasné jako z logiky věci, ale teď jsi zmínil i Linear, slyšel jsem správně, takže nejen, že využíváte Vývoj, CIM, agency a podobně. Tyto tools asi okolo k tomu taky. Jo,

Host: jo, jo. Hodně používáme Attio na CRM, nějaké management klientů a věcí, které se musí udělat na akouncký práci. Potom ten Linear, taky skvělej management různých otázků a išuček, které v té aplikaci jsou. Já se nedokážu představit život ani bez Jamieho, což je vlastně taková jako granola, akorátže běží na Sony AXE modelech, takže to umí perfektně češtinu a perfektně slovenštinu, i když se mezi sobou baví jako společně, takže to je takovej, kde si nahráváme schůzky a je všechny jako konverzace a vznikne nám z toho takový jako velký mozek, který jsme schopni jako referencovat. A ještě s především koukám se teďka do doku a pro mě je ten Superhuman největší jako unlock tím, že já bych řekl, třeba čtyři hodiny denně opravdu trávím v tom klientovi, tak je perfektní, jak jsem schopnej si sumarizovat informace, tvořit z toho si různý věci. Je to

Jindřich: extrémní value. tomu superhumanu, mě možná napadá, protože to si myslím, že bude řešit většina posluchačů, protože to je mailový klient. Používáš ty jeho AI funkce, nebo to máš pak třeba vytažený i nějak mimo, napojený na clouda nebo nějakého jiného assistenta? Jaký je to tvoje workflow? On

Host: je to vlastně jako klient, takže všechny ty data zůstávají na G-suitu nebo na Google Workspaces, takže ten vkola odpořádcíma datama umí pracovat. Každopádně Superhuman, nevím přesně jak tam ten jako scaffolding nebo prompt engineering funguje, ale je geniální, speciálně pro český jazyk, že je to schopný poznat, komu vykám, komu tykám a dokonce komu píšu vy s velkým V a vy s malým V. Je to neuvěřitelně v tomhle chytrý, kde žádný MCBčko si to nefečne, tak je to krásný používat nativně. a samozřejmě všechny možný připomínky a takový ty hezký pre-AI funkce, klávesový zkratky. Jako každému bych to doporučil, když to stojí trošičku víc peněz, tak minimálně mě to opravdu dvě hodiny denně vrací, takže z toho jsem nadšenej. To mi ještě napadá taková

Jindřich: odvážná otázka k tomu. Necháváš AI za tebe i odpovídat a jako posílat ty maily, nebo pořád jako human in the loop kontroluje

Host: všechny ty výstupy? Jo, vždycky. Jak ten Superhuman funguje je, že buď to já tam napíšu vlastně co si myslím nebo co bych měl odepsát, On to udělá a pak mě nechá skontrolovat ten e-mail. Já se ho vždy přečtu, řeknu si, jestli je to moje tónina nebo ne. Velké většinu to vlastně je. Vodstavuji mdš, protože se mi to nelíbí. A nebo ten superhinom, když třeba někdo dlouho nebude psal a já se musím připomínat, tak mi napíše připomínku za mě a já to můžu jen odkliknout. Takže to jsou dvě největší funkce. A pak dohledávání. někam letím a potřebuji se podívat, co to je za letenky, jaký je číslo letu, tak to napíšu a hned rozpozná to správnou věc. Umí si to šát do kalendáře. Když někdo se mě ptá, měl by si čas na tenhle den, tak Superhumanem už napíše, že ne, tady nahrávám s kluknama podcast. Tohle je opravdu dobrá funkce. To je dobrá funkce. Takže tohle je asi ten stack. K tomu mě ještě

Filip: možná napadá, kam jsem chtěl doiterovat s těma mýma předchozíma otázkama. O těm jsme se bavili o AI stackeru, který si všude může, kde ho používáš. No ale obecně i tím, že používáte agenty, levnej kód, dostáváš tady šetří vždy hodinu denně a podobně. Ale kde v tom vašem biznesu, v tom produktu je právě ten potlnek. Kam se to teď přesunulo z toho dlouhého programování, který by bylo třeba před pěti, deseti lety? To je

Host: jako… No, já si myslím, že to je podle mě, jak jsem já. Já si myslím, že AI je ten paradox, že AI je mělo šetřit čas, ale všechny věci, které já chci udělat, jsou instantní a vždycky to čeká na nějaké moje human in the loop potvrzení. A je vlastně jako… No, to si myslím, že se jako změnilo. To je i proč mě teďka tady jako tahají spoustu věcí, kde teďka tady na mě svítí 27 tázků a já vím, že velkou část toho jsem schopnej probrat s AI udělat vlastně celkem rychle. Blbý je, že na to musím sednout já a já to musím jako zkontrolovat. Že takový ten lidský názor, lidský taste a takový to promyšlení je Je to zásadní část toho mýho dne a to je ve finále náročný. Myslím si, že to je ten lidský čas. Samozřejmě jsou tam věci, které si člověk neudělá. Udělat pixel perfect logo je těžké a člověk se na to musí podívat a je škoda to nechat se jít na agentovi, ale… Ale tak, ale navrhnout a udělat si research na pět tisíc lidí je už vlastně jako fofr.

Jindřich: Když jsi zmiňoval, že ten bottleneck je ta analytika, nebo to rozhodování, to plánování a tak dál, experimentovali jste třeba s takovýma systéma na tu orchestraci podobným, myslím, že se to jmenuje guest town, nebo paperclip a podobný, kde ty si vlastně nadefinuješ ty agenty, že mají nějaký role ve firmě a vlastně ti pomáhají s tím rozhodování. My jsme

Host: si s tím, s tou pošou, nebo ten paperclip, celkem hráli. Mně to přišlo jako… Já tu originální hru mám strašně rád, já jsem ji dohrál už čtyřikrát. To je fofen. Pro poslouchače, který neví, co to je, je to taková hra, kde se snažíte dobít universe přes váš malý business s paperclips, s těma zavíratkama na papíry. A ten člověk to přetvořil do reální firmy. Už to není fiktivní firma, ale může to být reálná, akorátže tam pracují agenti místo fiktivních zaměstnanců. Já si nemyslím, že ještě asi… to pokrývá všechny ty tásky. Nevím, jestli to bylo jako MIT, nebo kdo tu studii… Entropiq to byl vlastně, jak vydali takový velký čárt odvětví a businessových disciplín, kde má AI největší potenciál a kde jsme dneska. U Agentech Honingu jsme byli na nějakého 50 podle nich, ale potom tam byly disciplíny, které tolik zautomatizovat nejdou ze svý podstaty. Jsou to přesně lidi, recepční, který tam musí sedět a vařit kafé, když to tak řeknu, tak tam je to procentom enčí. Pravděpodobně ten booking agent vezme, ale není to do velké míry. To, co si typuji, co tam přesně bylo napsané za ty role, ale jsou to takový fitness trénéry, tak je velice těžký, kdyby tam přišel Optimus. Tak to byl celkem velký hype s těma AI terapeutickýma službama. Vlastně nevím, jak to skončilo, jestli se to rozví nebo ne. Pravděpodobně možná trošičku jo, ale to je třeba věc, na kterou já bych nebetoval. A samozřejmě těch věcí, co já musím udělat, ovzlášť v tom B2B, kde je pekelně znát, jestli já tam přijedu a potřešu svůj tomu člověku ruku a jsem mu to schopný ukázat sám a přináší to i nějakou hodnotu toho, že nám na tom záleží. Já si myslím, že tohle jsou věci, které ještě nahraditelné ve finále nejsou a ten people business zůstane nějakou dobu. Nebo minimálně v tom výtubíčku jako takovým.

Filip: z toho, co ty popisuješ, tak se mi zdá, že je to vlastně takový paradox trochu. A myslím si, že na něj narážím taky, že člověk vlastně teď má ty nástroje, to udělat něco instantně, ale ve skutečnosti mu to ten čas nešetří, jenom mu to dává to power, udělat tu práci rychlejc, ale vlastně ten agent furt tě říká, že mám hotovo, co dál, až se dostáváš do toho loopu, že pracuješ víc. Cítíš to taky tak? Já mám z toho pocít, že jo. Jak to pocítíš? Přesně

Host: tak. Člověk samozřejmě ty věci posouvá dál. Já se nesnažím koukat na ten čas, spíš na ten performance, ten output, který jsme schopni chrlit ven, který minimálně v Bandits je… To jsem si nikde nemyslel, že bude možný. To jsem si fakt nemyslel, že… A i ten trend vidím jako u ostatních startupů, kde si myslím, že po tom crazy hypeu 2021-2022, kdy ty valuace těch sasů byly přepálené a Všechny děli se takový chaosy kolem toho, tak přišlo vystřízlivění, který trvá, nebo ho cítím i dneska, kde startupy jsou víc tažený k profitabilitě, snaží se nepálit peníze jak oblázni a k nějakému zefektivnění. Myslím, že to je extrémně správně, protože já jsem byl vždycky takovej, Buď to ty peníze musí nějak výjít, nebo nás minimálně dostat k nějakým outcomu, kde je to velice obhajitelné, nebo jsme to minimálně schopni cutnout a být v plusu. No a toto to samozřejmě umožňuje. A ty firmy hajdujou míň, ty startupy snaží se držet v menších týmech. To vidím taky velkej trend teď u firm, i u těch velkejch. kde ty týmy, které byly šestičlené a byl tam jeden produkták, dva vývojáři, designer, testr a tak dále, tak teď už jsou to ve dvou lidech. Je tam člověk, který je vizionářem produkta, který to koncepčně dává dohromady, klidně si to vykoní sám, a pak nějaký technický člověk, který na něm stojí a je schopný kontrolovat. Ty startupy vždycky byly takové z podstaty, Teď je to stejné v těch velkých firmách, protože je to mnohem efektivnější způsob, jak fungovat. Myslím si, že to je pro ty lidi naplňující. Mají větší agency, mají větší zodpovědnost, mají větší názor a vliv nad tím samotným produktem. Včera, nebo především i Tomáš Čupr, vydal nějaký blog post, kde role toho manažera se taky pěkně mění a je to víc o tom, jak to buildovat. To mi připadá zajímavé. Já nad tím přemýšlím takhle, kdybych měl dát jeden takový perfektní příklad, co se jako povedlo. Nedávno jsem refaktoroval kompletně celý web na Goodbuy a byl to víkendový projekt, takže jsem se k tomu sedl jako v sobotu. A ten task byl nesmyslně těžkej. Ten task byl vzít celou legacy codebase, která byla opravdu velká za těch pět let, a byla napsaná v Reactu v Gatsby, což je takový starý framework. a backend běžel vlastně na Strapi, což je taková Node.js nadstavba. A já jsem to chtěl celý si jednotit do Next.js, včetně těch serverless funkcí. Takže dvě codebases, obrovský, velice složitý. Napsal jsem to do kurzoru a ještě zmigrovat databázy celou, což bylo také z Monga na Postgre. Napsal jsem to do kurzoru, kurzor začal točit, spustil si, já jsem to počítal, za celou turbu asi 300 agentů, a za nějakých 8 hodin nebo 10 hodin vlastně vodevzdal velice dobrý velice dobrý výsledek. Byli jsme to… – V kuse. – Jo. V kuse. Podle mě tam bylo zastavení, kde jsem to musel dát jako hey, continue, něco takového. Podle mě to poznalo od databáze, protože jsem to neměl jako spojený, nebo tam neměl nějaký envy. Ale běžilo to, to byl můj nejdalší agent run a za nějakých týdenčtrnáct dní to běžilo v produkci. Takže hodně zajímavý a úplně nevýdaný pro

Jindřich: mě. Tak to je fascinující. A cenovka? Ty si můžeš sdílet na tokenech? Nebo

Host: jsi zvešel do subscriptionu? To je zajímavé. Nevím. Netuším, nekontroloval jsem. To je někde schované v tom. Ale jednou je to, která se přiznám ustřelilo a málem se dostal tady. Dostal jsem pokáráno tady od Kríštofa Koufaundra, kde jsem nějaké vibeko dělal o to přes limit a zrovna jsem si zapnul nějaký jiný model, než na tom bedroku máme zaplacenej. A ustřel jsem se o asi 700 euro za den. To bylo blbý. To bylo blbý. To

Filip: uvidíš, až přijde vyučtování na konci měsíce. No, no, no, no,

Host: tak. Tak, tak, tak. Tohle je fascinující,

Filip: jak si to začal popisovat ten příběh, tak jsem spíš myslel, že skončí tak, že jsi to za víkend udělal, ale pak další dva měsíce si to hladil, abys to do prdůce dostal.

Host: Jako tam se ladí pořád nějaké věci, takže ono to není tak, že člověk se dostane. Musí ale vědět,

Host: umět to popsát a dát to dohromady, ale podle mě tohle už bylo jako Opus 4.5, myslím. To je čtyři šestka, čtyři sedmička. Ta sedmička prý není úplně ideální, jsem čet, tak to ještě nepoužíváme, ale tak no.

Jindřich: To je fascinující. Já si pamatuju jeden příběh, co jsi mi ještě říkal, že ono to vlastně krásně na tohle navazuje, že jste jako zkoušeli experiment, že jste vlastně si nahráli requirements, kdy jste si povídali o tom, co všechno ten produkt má dělat, ze všech stran jste to vlastně jako popsali a pak jste to hodili jenom agentovi a on vám vytvořil funkční apku. Bylo to fakt takhle jednoduchý?

Host: Jo, to bylo hrozně zajímavý proces. To bylo u klienta a oni potřebovali vytvořit specifický koncept pro jejich potřeby. A my jsme viděli, že ten jejich proces je natolik komplexní a natolik tak specifický v tom níši, ve kterém ten klient operuje, že jsme se rozhodli nesnažit si to chápat a umět se doptávat na ty správný otázky. Takže jsme vyloženě zapnul diktafon, ten klient to vysvětloval a dávali jsme to dohromady nějaké hodinu a půl. A pak tu samotnou konverzaci jsme, když to řeknu ve skrace, na půlhodinovým koulu opravdu hodili do toho modelu a vyplyvnul nám velice dobrý koncept, za který který byl za dvě promptky hotovej. Myslím si, že jsme tam dodělávali akorát. První promptka byl ten koncept, druhá promptka bylo napojit na databáze a konec. Potom na tom řešení, když se to dodělává, dává se to do nějaké produkční verze, je potřeba dostat zpětnou vazbu, říci, jak to vypadá, ale takové

Jindřich: věci se dějou. Já si neodpustím takovou jednu technickou otázku k tomu, protože jak když třeba vím něco komplexního, tak používám takový ty věci, jako je SpecKit nebo Get Shit Done a takovýhle různý frameworky, které ti pomůžou vytvořit to velmi kvalitní zadání, aby tě vlastně tím celým procesem provedli, na něj jsi nezapomněl, doptali se a měl jsi tu kompletní specku. Ale ty mi teďka vlastně říkáš, že jsi tam dal ten přepis, nechal asi nějaký planning mod a na základě toho se to vyzvořilo. Tak myslíš, že tady ty frameworky a přístupy mají ještě dneska smysl, nebo ty agenti už jsou tak silný, že už to jako není tolik třeba? Já si myslím,

Host: že to dává smysl. Byl to dlouhý hovor, na který jsme se připravovali a víme, na co se toho klienta zeptat a pak samozřejmě ty technické detaily, databázový tables a takovéhle věci už nám přišly na tolik. Jedno, že jsme hlavně se snažili spelnit ten use case jako takovej. Já teďka hodně hraju s těma superpowers, nebo jak se to jmenuje?

Jindřich: Superpowers. Superpowers, ten plugin.

Host: To je super, který mi pomáhá utvořit tu myšlenku, ale musí to být na tolik komplexní myšlenka, že jsem ochotnej čekat vůbec 20 minut, než se tenhle proces dojede. Takže u většiny issue check to vůbec nepoužíváme. Kurzerovský nativní planning mod je fajn na takové běžné věci. Já vím, že teď je takový argument, že je to naprd, že to zpomalujeme nebo nějakým způsobem konfuzuje ten model. Já jsem si na to ještě nepřišel, já to používám. Přijde mi to jako správný. Minimálně si zkontrolovat ten spec v tom MD filu. Mně to vlastně pohodlný připadá pořád. No, ale ty superpowder jsou zajímavé. Na spoustu věcí mi to pomohlo utvořit dobrý názor, ke kterému bych si asi sám nepřišel u Whiteboardu. Takže to doporučuji celkem, když někdo koduje.

Filip: Když se možná trošku vrátím k tomu use caseu, přesně jak se říkali, že jsi nahrál requirements a pak si dokázal na základě toho udat ten software, tak mně to přijde úplně geniální v dnešní době, protože jednak je to super Přesně pro menší startupy nebo pro nějakou jako validaci ty apky, nebo když něco ten váš klient potřebuje. A i vlastně jako za tu cenu, že ten někdo vlastně za to zaplatí, tak mi to přijde jako win-win, protože kdyby ještě tohle to měl dělat jako před nějakým jako časem, z logiky věci, tak by se to zaplatilo jako násobně víc. Tady dostane opravdu jako obrovský přílednou hodnotu v relativně krátkém čase. do jisté míry za pár konů, když si to spočítá. Samozřejmě váš často to zaplatí asi několikrát, ale samozřejmě, kdyby on to měl před nějakým časem, ještě ještě bylo platit nějaký zakázkový výrok, se konec doplatí. Kde třeba ty vidíš potenciálně budoucnost tohoto? Myslíš si, že bude vznikat spoustu malých saskových aplikací, nebo single use case aplikací, nebo každej druhej si bude vytvářet svoji vlastní apku pro svoje vlastní účely?

Host: Tohle ty tématy řešíme teď v několika firmách paralelně. Já si myslím, že je dobrá ta Occamova břitva, k tomu je ten mým, že… Jo, ale platil jsem si pipe drive a stálo mě to jako 40 dolarů měsíčně, nebo 400 dolarů v týmu. Teďka si platím pipe drive za 400 dolarů měsíčně a k tomu ještě nějaké 2000 dolarů v tokenech. a čtyři vipekonovaný řešení. Že těm firmám ten sas-pokalips, jak se tomu vlastně dneska říká, že sasy zaniknou a každý se bude vipekonovat jako vlastní alternativy. Já jsem tomu na začátku hodně věřil. Postupem si přicházím, že to nemusí být úplně pravda. Je to hlavně z několika důvodů. Myslím si, že nejlíp to schrnul A16Z článek, který oni napsali jako dlouhý blog post o tom, jak oni o tom se mýšlejí, že akorát ty mouty a nějaké přidané hodnoty se hodně změnily. Ať už o business modelu, který přechází z nějakého kolik uživatelů mám, nebo platím měsíční členství, nebo platím nějakého setupu, které šlo čistě do nějakého usage-based, value-based. Člověk se podívá teď na Intercom nebo na FIN, co tam dělají, a tam neúštují ten chatbot za konverzace nebo měsíční členství nebo nějaké zváštní věci, ale učtujou to podle toho, kolik ten FIN vyřeší customer requestů a za to se člověk zaplatí euro. To mi připadá geniální. Stejně tak, jako my, učtujeme v nějakém kreditovém systému za ty položky, které v tom lasu jsou. To je jedna věc. Druhá věc je, že lidi pořád potřebují ledgers. To je ta databáze, kde ty data jsou uložené a na ní se potřebují spolehnout. Kdybych si na Vypkor dělal ERP, Je pro mě velice složitý to někam napojovat, je to složitý někam ty data uchovávat, mám tam tu zodpovědnost, je mnohem pohodnější pro spoustu firm mít prostě nějaké SLA-čko s tím skytovatelem a nechat to na ně a mít tam ten jejich názor a tu zkušenost z těch let, který oni řešili. A jsou tam potom i další věci, já si myslím, že pořád je to uživatelské, ta adopce toho, že ty lidi jsou si schopni na to přijít, ta údržba, že ty interfaces mají smysl pořád být nějakým způsobem specifický a mít na to názor. Je to důvod, proč tady máme Basecamp a proč tady máme ClickUp, každej úplně jiná filozofie a dělají úplně to stejné. Je tam ještě spousta věcí, co třeba oni v tom článku zmiňovali. Samozřejmě nějaké chytré scaffoldingy nad tím modelem, kde já si myslím, že ty general modely budou toho umět jako spousty, ale Ta nadstavba nad tím je pořád velice specifická a divil bych se, kdyby se ty týmy byly schopní řešit interně nebo i v rámci nějakého agentu, protože zase tam zapadají do toho hodně ty lidské věci typu mít názor, mít tu zkušenost, mít nějaký… Tak, mít přesně tyhle věci, které člověk dává do toho jako produktu. Proto je to fajn.

Jindřich: U mě přijde, že je to taky na tom, že člověk chce mít ten headspace, nechce se tím zabývat. Když to není ten tvůj core business product, tak i přesto, že si to třeba na vibe coding, dokázal by jsi zajistit tu databázi, všechno spolehnout se na to. Tak ale vlastně jako toho času ty i tvůj tým máš jako omezený množství a někde je lepší prostě zaplatit nějakýmu SaaS a přesně jak říkal, oni za tebe vymýšlí ty funkce, koukej se na to z jiného pohledu, mají ten vzorek těch věcí jako lepší.

Host: A často je to taky levnější, jako často je to taky levnější, jakoby máme takovou jako hezkou sekci u nás na webu, kde jako porovnáváme ty ostatní agentic tooly, kdyby si to, co chce člověk dělat v cloud koudu nebo v nějakým OpenAI nebo takových věcí, kdyby si to chtěl dělat sám, nehledně na tu kvalitu, která je samozřejmě úplně jiná. věci k halucinacím, ale prostě to vyjde jako dráž na papíře. A samozřejmě chápu, že firmy si to chtějí řešit sami. Obrovská výhoda mít to řešení jako svoje, vlastní, je, že jste si ho schopni customizovat. To je asi myslím velká věc pro spoustu firm a i my máme poměrně jako custom nějaký flows zavedený nebo nebo myšlený, takže tam to dává smysl, ale čistě brát to z usporu nebo z efektivnění člověku se to může vymstít. Takže já na tu sas-pokalips argument tak tolik neslyším. Jsi

Jindřich: vlastně i zmiňoval před chvilkou, že vy máte v tom vašem produktu LASO SDK, máte tam Apinu, máte tam MCP. Já si vlastně myslím, že tohle to bude ten směr, kterým ty firmy by měly jíst, že nabízím ten svůj produkt, řeším všechny tady ty bolesti, které ta firma vlastně čeká od hotového řešení. A na ten argument toho, měli bychom to vlastní, můžeme si to přivohnout, jak chceme, tak reaguješ tím stylem, my máme MCP, my máme CL, máme tady prostě SDK, můžete si to napojit.

Host: Přesně tak, přesně tak. Já si myslím, že to je největší protiargument, se kterým se teď setkáváme, je, že firmy mají buďto nějaké vlastní řešení, které si vyvinuly jako in-house a nechtějí si toho vzdávat. A… ten můj protiargument je, tak to pojďme syntegrovat. Budete to mít levnější, lepší a plus ty extra funkce, které k tomu dostanete, se ty dva systémy spojejí. Spíš zpopisuju ten náš approach, já si myslím, že ty paralely si tam člověk najde. A jak se to spojí, tak může velice hezky svičovat mezi jejím řešením a naším řešením a ten rozdíl potom v tom není, kde ten ledger funguje nebo kde tam je. Takže ten technologický mód a udělat to jako friendly, jak pro agenty, tak i vývojáře, je pro mě dost důležitý téma. Myslím si, že všechny ty tooly budou podobným směrem, buď to teď, nebo za nějakou další dobu. Ten trend je vidět i u Curzoru, ten trend je vidět i třeba u Granoli, nebo u Jamieho. Perfektní příklad je třeba Atio, který je CRM, a oni to začali stavit jako dev first. Super zajímavé příklady. Takže já si nemyslím, že to zmizí.

Filip: Já si možná trošku přeskakujeme mezi tématama, ale já mám v hlavě takových otázek, na které bych se zeptal. Co mě hrozně zaujalo, je ta hypotéza o budoucnosti pricingu, kterou jsi zmínil. Ty jsi říkal, že velmi pravděpodobně už se to nebude… Nebo jestli jsem to pochopil správně, tak ta tvoje hypotéza je taková, že pravděpodobně už to nebude jako subscription-based na základě toho, kolik tam máš sítů nebo co to máš za funkce. Na základě toho reálního usage. Myslíš si, že tohle je budoucnost pricingu? Určitě,

Host: já bych ani neříkal toho usage, já bych říkal ty hodnoty. Pro tu firmu je to mnohem lépe opodstatnitelné a mnohem být lépe spočítatelné. Já vím, že tam zrovna ten i16z článek tam dával skvělý příklady, jako real life, ale jsou to firmy, proč budou platit teď za tady nějakou platformu četovací dva tisíce dolarů měsíčně, když můj biznisový cíl není mít skvělou platformu, která vypadá hezký a můj cíl je mít vyřešený kustomer tikety. a atakovat tohle, co Corvus připadá správný, a je to ten business model zítřka. Firmy jsou pak schopní i mnohem lépe kompítovat mezi sebou. Kdo to zvládne levnějši, nebo kdo to zvládne v jaké kvalitě. To jsou dvě věci, které mě business owner zajímají, když se vybírám v nějaké řešení. Myslím si, že i k tomu lasu je přistupováno stejně.

Filip: a nevracíme se teda trošku tam, jako kde jsme byli dřív. Dřív si myslím, že takhle bylo, že když byl nějaký, no ani vlastně nevím, jak už se tady ty koperace modely jmenovali, ale jako co tím chci říct, že teď momentálně si ještě dovolím tvrdit, je zkrátka furt trend toho měsíčního subscription. Chci nějaký tool, ok, budeš platit měsíčně, nezávislé na tom, jestli to používáš. Takže tohle to bude zase muset být trochu switch i v rámci, i u těch software společností, protože přece jenom to má spoustu nějakých výhod, jako například nějaké lepší plánování, cash flow a tak podobně. Takže jsem na to sám zvědavý, ale mám takový pocit, že se

Host: historie opakuje. Asi určitě tak jako na začátku, vždycky se ten treh snaží směřovat k něčomu, kde je ta nejmenší frikce. Na začátku, já si myslím, jako softwaru to bylo tak, chci si koupit jako software, dojdu si do obchodu, oni mi tam dají disk, strčím ho do počítače, nainstaluji ho, ten software mi jako funguje a je můj. Potom se to nějakým způsobem změnilo, protože samozřejmě ty softwarové firmy chtěly aktualizovat ten svůj software, našli tam různý bugy. Bylo to důležité z toho důvodu a i to umožňovat těm softwarovým firmám fungovat rychlejiš a launchovat rychlejiš, když tam je ten subscription. No jo, ale subscription potom ty firmy bolí, potom mají ty obrovský měsíční byly, které tam jsou, a mění se to zase do nějakých jiných věcí, který tu frikci odstranují. Pro mě je to obrovská frikce, věřit někomu, že mi splní nějaký cíl a zaplatit mu dopředu. Vlastně je to i u těch samotných tokenů trošičku frikce, protože já si vlastně chci splnit nějaký úkol, ale nevím dopředu, kolik mi to bude stát peněz. Ale když tohle ten risk pokryje ten samotnej SAS nebo ten poskytovatel, je schopnej jenom přines hodnotu a dopředu říct, že když tu hodnotu nepřinese, tak ten člověk nic platit nebude. tak je to absolutně risk-free model, se kterým je těžký kompítovat. A ten trh zlepšuje. Takže tak. My jsme

Jindřich: teď tady prošli spoustu use cases, ty jsi vyjmenoval spoustu nástrojů, jak je integruješ, jak ti pomáhá, jak extrémně rychle díky tomu můžete doručovat. Jak to vnímáš u ostatních firm, když konzultujete? Teď nemyslím o integraci LASA, ale spíš tak obecně. Jak se jim daří adoptovat AI a jestli to má ten stejný efekt, že je to pušuje strašně rychle dopředu, nebo jak to vypadá? Jo, my hlavně

Host: řešíme velký firmy, nebo středně velký a nějaký větší. Já si myslím, že OKTAGON není určitě z těch menších, kde jsme byli. Kde… Samozřejmě záleží hrozně na té struktuře a jakým způsobem oni na tom byli předtím. Když se jedná o vývojáře, nějaký vývojáři jsou skvělí, kteří to počítají a ty témata jsou tam o tom, které to používají. Dávate jsou tam o tom, jak třeba si počítat ten compute, nebo jakým způsobem to zoptimalizovat, nebo jak poskladat jinak ty týmy třeba a dát to dohromady. U nějakých firm je to o tom, že prostě je dostat z toho neovimu ben ať si zkusí něco na web kodit a oni jsou strašně zajetý, že to nemůžou. U těch klasických týmů, těch běžných rolí, tam je to jako podobně. Pro nás je vždycky priorita, když to není nějaké řešení od nás, který jim tam doděláváme, který takluje jednu disciplínu, kterou si třeba nějak společně definujeme, ale jedná se o nějakou více softovou službu. tak je to o tom, ty lidi srovnat na jednu linii, aby každej věděl, co to je jako promptka, jak s tím AI reagovat, jakým způsobem, na co si dávat pozor třeba, co jsou to halucinace a srovnat je na tu hlavní baseline a potom už je to o tom, jak si definovat nějaké ty procesy, které jsou vlastně správné a které je možno dneska do nějakých 99 udělat spolehlivě. Existují procesy, které jsou velice repetitivní, ale prostě nejdou udělat. Dneska jsou měli inteligencí, protože je tam velký risk toho, že ten člověk tam někdy bude móc stoupit, ale u takových těch běžných potřebu tady vzít faktury a naparsovat si je do do do do účetního systému. To vlastně jde poměrně hezky. A potom já si myslím, že ve finále je na té agency těch každých lidí, aby si uměli tohleto sami vzít a sami pro sebe automatizovat, protože je velice těžká externí firma. Je tohleto udělat jako všechno. Tam je neomezeně témat, takže my jsme spíš ty, kteří chodí a přicházejí a pomáhají s něma věcma. Potom, když už tam mají nějaký velký projekt, který si třeba nejsou schopní udělat interně, tak my do toho skočíme a jsme jim to schopní zexekuovat a ušetřit ty těžší disciplíně ten čas. Ale Pořád. AI vlastně jako nic neznamená. Je to nějak jenom nástroj a každá ta funkce je kompletně jiná, takže tam se potom řeší spoustu různých disciplín z různých důvodů. Buď to přesně nějakých rustových, nebo ušetřit tam nějaké peníze, nebo pomoc nějakýmu klientovi. Je tam hodně takových věcí, ale ty firmy, já bych řekl, že každý o tom přemýšlí. Ale ty fáze jsou samozřejmě trošičku jiné. Bohužel se to občas zastavuje na těch samotných lidech, který k té úměrné inteligenci cítí třeba nějakou nechuť, nebo se snaží ty naše podčiny trošičku sabotovat, kdybych to řekl. Možná je to tím, že se bojí, že to AI je nahradí a to je poměrně validní point, i když jsme to nevěděli, že bychom šli za firmou a ty bychom chtěli vyhodit někoho kvůli umělí inteligenci. Vždycky to bylo jen kvůli tomu, že chceme škálovat a nechceme se koukat na headcount. Takže ta priorita je tam v tom moc jiná, ale většinou v té firmě se najde jeden šampion, který to vezme zodpovědně, který se na tom nástroji naučí a pak ho to prostě z desetinásobí, nebo prostě z dvacetinásobí. A ta distribuce, potom když se koukáme na ten usage těch uživatelů, je opravdu, že top 1% to používá takhle a zbytek vy se něco zkouší, testuje, ale zůstává na tom svým písečku. Teď je těžko říci, kam to povede. Ten náš úkol je samozřejmě takovej, aby ta adopce byla co největší a usnadnito těm uživatelům tu práci s tím, kde ne každej je schopnej používat Cloud Code. ten interface pravděpodobně musí být víc familiar než, nebo víc stejnej, než jsme si mysleli. Ale jsme úplně na začátku a před rokem my jsme tohle tu

Jindřich: konverzaci pravděpodobně neměli. No jasně. Takže podle tebe je teď klíčový vlastně ne nutně těm firmám řešit ten konkrétní problém, ale spíš jako předávat to know-how, aby si vlastně umět z té firmy vznikla ta kultura, té adopce toho AI, nebo obecně vlastně, já si myslím, že to není jenom o té AI, ale o tom, že přemýšlím nad tím, jak můžu automatizovat nebo do jistý míry sefektivizovat to, co dělám. a prostě udělat takovou tu osvětu a ideálně, když se tam někdo toho chytne, pak to šíří v rámci té firmy, aby už třeba tomu člověku jenom jako pomáháte, kam směřovat, jaký nástroje používat, jak ty problémy řešit, ale ne prostě dělat to jako na zakázku, tady vám vyřeším přesně ten konkrétní problém. U těch menších věcí.

Host: Tak, u těch menších věcí je většinou takový ten klasický use case, který ta firma řeší, že máme obrovský knowledge a potřebujeme ho nějakým sluzem zpracovávat. A velká část toho, co my děláme nebo s čím pomáháme, je třeba nasazování on-prem systémů. nějaké ragu a chatu, který stejně my musíme vytvořit, dostase k těm datům. Takže tam je z naší strany nějaký enablement toho ji vůbec umožnit, tu technologii používat, třeba k nějakým security restriccím, který v té firmě mají, což je celkem častej případ. Neboji minimálně navrhnout to MCPčko, dát jim ho tam, pomoct jim to naučit používat. plus ty usky, které si s tím najednou jsou schopní zvládat. Takže je to taková kombinace. Já si myslím, že pořád toho vývoje nebo nějakého toho… Ta naše přidená hodnota toho, že jsme to viděli stokrát, tam pořád je. A ty prototypy na konci dne nemůžou být úplně izolovaný, když ta firma je větší. Nebo je to škoda?

Filip: My obecně, vlastně tady s Filipem, vždycky, když máme nějaký díl nebo epizode pro naše podcastu, tak máme takový claim a říkáme, že se o tom AI-čku bavíme bez zbytečného hype. Že nesnažíme se hledat a jenom to chválit, na tom ty pozitiva, ale zároveň si jako reálně říct třeba ty strasti, které to jako reálně přináší. A proč to říkám, je to, že mě to zajímá, jak to máš i ty a jestli byla třeba nějaká situace, kdy se vám využívání toho AI vymstilo, případně jaké byly lessons

Host: learned. Jo, určitě. Já si myslím, že u nějakých klientů jsme třeba přecenili spolehlivost nějakého use case, kde na papíře to vypadá skvěle, jsme to schopni zaefektivnit o 50%, jsou tam takovýhle faze, ušetří to tolik a tolik času. Pojďme se do toho pustit, proběhnou tam nějaké první POC, ale na konci dne třeba člověk zjistí, že jsou tam velký edge cases, na který by si nikdy nepřišel. Hodně tohleto je třeba v salesu, kde ty sales agenti jsou schopní předepisovat e-maily velice dobře, jsou schopní draftovat různý ty, ale potom člověk zjistí, že třeba ten salesman má klienta, který má specifické požadavky, které šahají do fyzického světa nebo mu volá na telefon a už se rozbije kontextová pipeline a člověk se na tohle musí přijít sám. Já si myslím, že ve spoustě casech jsme se bojíme, kam to půjde. Třeba my jsme na začátku, nebo na konci 2025 jsme hodně vyvíjeli náš produkt Scout, což byl vlastně chat agent, který je schopnej firmám pomáhat s těma běžnýma věcmi, ale šáci do interních dát. To bylo celkem nevýdané ještě před pár měsícem, že by byl schopný si vizualizovat data, byl by tam nějaký code sandbox, že by si byl schopný dělat ty artefakty, jak teď dělá Claude. Ale potom vyjde aktualizace a my zjistíme, že to ten Claude dělá v základě. A je pro nás jako… Jediná rozumná možnost je přestat na tom vyvíjet a říct všem klientům, že co jsme vyvíjeli a co stojí těch deset tisíc měsíčně, Je vlastně horší, než ta varianta, která stojí 40 euro. Myslím si, že jsou to takové věci, které nás posunou, kde jsme schopni na to koukat víc jako dlouhodobě a vybírat si ty case, kde je to jako natolik specifické nebo natolik těžké, Je to těžké pro nějakého general agenta řešit. Takže hledat se tam ty mouty a tyhle věci. To si myslím, že pořád se něco nedaří. Já mám pocit. Vždycky… To je ta statistika. Jedna z deseti věcí, co vydaří, je důležité pořád házet o stěnu tím blátem a něco tam přibyde. Něco tam zůstane. Akorát AI to umožňuje výrazně zrychlit, takže na konci dne věci zůstávají víc, ale… No, tak, je to… Tohle si myslím, že se nedaří. Po té sociální stránce, jak se ty firmy budou přizpůsobovat, jak se budou ty zaměstnanci přizpůsobovat, to je ta věc, která mě trošičku straší, že já nemám jasnou odpověď na to, co ten šampion teď dělá jako 20x víc, ale pak bude dělat jako 100x víc. Co to potom udělá s strukturou firmy je složitý předpovědět. Naopak i s těmi riskami, které jsou s ním společné. Jestli se na jednom člověku záleží celý vychod firmy, může to být určitej risk pro firmu. To jsou takové věci, na které se začneme postupně přicházet. Já se snažím být optimistický, kde z těch předchozích revolucí jsme se naučili, že ten cvit se neskončí. Spíš se zase alokujou ty resources a ty lidi na něco trošičku jiného. Nevýhoda té umění inteligence je, že se to děje v extrémní rychlosti. Takže to je tohle. Co nějak

Filip: k tomu napadá, že… Ono se říká, že vlastně aktuální doba přeje tomu, že spoustu novejch startupů vzniká, ale zároveň stejný množství možná ještě větších zaniká, vzhledem k tomu, co si přesně zmínil. Vy jste něčem vyvíjeli, pak přišel Anthropic a on už to měl taky.

Host: Jo. Je to tak. Dobrý příklad je třeba App Store jako aplikace na iPhone. To bylo takový můj velkej Je to celkem zajímavý bet, protože člověk, když se kouká na nějaké trendovosti a je schopnej hezky odchytávat dobrý market signály, tak dřív dělat aplikace mobilní bylo strašně nákladné. Člověk byl na tom taková mezera na začátku do 2025 až třeba do Polovina 2025, kdy na tom šli vydělat hezký peníze, myslím, stvorbou rychlých aplikací v nějakých segmentech. Trošičku jsme se na to koukali. No jo, ale dneska zase ten svět se úplně změnil a vycítilo to pravděpodobně víc lidí. Dneska App Store, to je zajímavá statistika. Schválení v App Store dřív trvalo, myslím si, že jedna až tři dny ze strany Apple, kde oni si projdou tu codebase nějak základně, jsou schopní si proklíkat tu aplikaci, napíšou ti feedback. Když jsem já vydával poslední update a čekal jsem na Apple Review, tak to bylo v půlce 2025 a trvalo mi to sedm dní. Dneska ta statistika je na asi 35 dnech.

Jindřich: A to mluvíš o nějakých nových aplikacích, ne? Jo, protože prostě extrémně moc lidí

Host: jako dělá, syvajkuuje vlastní aplikace do App Storeu a ten Apple to jako by fyzicky nestíhá kontrolovat a těch aplikací přijde tolik a tolik a tolik, že to je tak saturovaný, že nikdo tam není schopný ji vůbec vyhrát. že je správný si v tom AI vybírat ty Blue Oceany, ne ten Red Ocean Massacre, který je v nějakých segmentech. Udělat si dalšího e-mailového klienta je prostě blbost. Ale s nějakým hezkým spinem, jak to dělá Basecamp, který mají celkem zajímavý styl, v rámci nějakého dalšího produktového stacku, může fungovat. Takže to je taková… No, hodně se to mění. No

Jindřich: dokonce Apple, teď jsem nedávno čet, že začíná omezovat vibe coding apky, že proti tomu se snaží právě bojovat, protože pokobitelně oni zahodcují ten App Store a oni to nesmí jak kontrolovat a ta kvalita není úplně valná, že dneska vytvoříš apku raz, dva a nemusíš na těm odpořívat. A víš jak to dělají? Já jenom vím, že četl jsem článek, že proti tomu budou bojovat a moje domněnka je, že to bude o té komplexnosti, že ve chvíli, kdy vydáváš malokomplexní apku, což z chodou okolností to je x let zpátky, kdy se nám stalo vyloženě na projektu, kde nám Apple řekl, že ta apka je něco, co byste mohli dělat na webu, takže ji neschválil a museli jsme tam přidělávat funkci a to už bylo dávno před AI, takže já si myslím, že jedna z métrik bude tady to. Jo, jo,

Host: jo. Já si pamatuji, že tam ten rule byl, nebo že tam je. Ale ta kvalita je strašně subjektivní. Myslím si, že na konci dne je to agent vs. agent, kde jeden agent to bude kontrolovat a bude se proti tom zbrojit, vymyšlet argumenty a další dva agenti mu budou oponovat. Těžko říct, jestli to equilibrium je potom daný nějakou… nějakým biasem toho modelu, nebo který model ve firále vyhraje, ale bude to zajímavé. Já jsem furt pozitivní v tom, že i když se koukáme, jak teď třeba tady bottleneck na čtvrtinách vydali, Vlastně ten AI scan, kde jsme se schopni koukat na ty biasy těch různých modelů, to je třeba extrémně zajímavý a myslím si, že to bude čím nejlepší téma, kde ty rozhodnutí už nemusí dělat jako lidi, ale můžou je opravdu jako dělat agenti, nebo do velký míry. Já si myslím, že Já přemýšlím, kolik rozhodnutí udělám denně, který není ovlivněný nějakým datasetem v post-tradingu, který tam províhal. Takže… No, to bude velký. A tohle je nekonečná debata, filozofická. Myslím, že to je extrémně

Jindřich: zajímavý téma. To bychom tady byli asi do rána, my bychom se do toho pustili, ale jako biasy modelů, to určitě je fascinující. Hele, já až vlastně nevím, jestli se tě na to mám ptát, nebo ne, jo? ale teď jsme se tady bavili, jak se ta doba strašně rychle vyvíjí, všechno je tak nějak nejisté. Ty jsi říkal, tři měsíce zpátky jsme z toho koušeli nějaký produkt, pak nám vypálil rybník klot a další, teďka děláme něco jiného v řadu měsíců, což je jako fascinující.

Host: Ono to nebylo úplně tři měsíce, ono to bylo v prosinci, takže ono už je to nějakých 4, 5, 6, něco

Jindřich: takovýho. Dobře, ale vlastně chtěl jsem se zeptat, kde se vidí z bandits, jako původně tady máme napsáno za tři roky, ale možná v tomhle tempu se zeptám za rok, za dva. Kam směřujete zkrátka?

Host: Jakože mě se… Já si myslím, že se nám fakt hezky začíná vyřevat ten asocase, takže já pravděpodobně bych na něm chtěl pokračovat co nejvíc a ideálně už teďka to vypadá, že ten prouk je natolik defensible, že jsme ho schopni rozvíjet dál a opravdu to dotáhnout do nějakého… Já bych řekl, velice příjemné alternativy k nějakému SAPu, Oracleu, NetSuiteu nebo něco takového. Takže tam si myslím, že se tím projektem směřujeme. Ale zase nechceme ten produkt úplně z toho vytvořit druhý sales force, nějaký obrovský produkt, který je zase kanaděná funkce, ale dělá ty funkce dobře. Ideálně se nad tím třeba natrénovat nějaký vlastní model, který by nám nějaký funkci usnadnil. který by jsme si byli schopni udržovat. Takže to je takové moje největší přání. Já si myslím, že pořád budeme dělat i ten consulting a ty věci kolem toho, protože je to prostě strašně zajímavé a pro nás je to taky krásné koukat se kolem sebe a vnímat, jak to ty firmy ráně používají a jak s tou technologií reagují. Já si myslím, že všechny věci, které v Bandits děláme, vyšly přímo z té zpětní vazby, kterou jsme dostali a je krásný, že ji tam máme. Takže uvidíme. Vlastně Bandits, to je také důležité říct, zatím stavíme jako firmu, kterou si chceme nechat, protože je těžko říct, jestli se vůbec vyplatí dneska nějaký SAS, který není jako AI, nebo nějaké ostatní věci stavit pro exit s těmi multiplemi, které jsou poměrně nízké. Vždycky se koukáme na jakou profitabilitu. Myslím si, že je to důležité jak v rámci nás, tak i v rámci těch klientů, kde ty kontrakty jsou dlouhé, potřebujeme je splnit. Mám tam pořád napsané svoje jméno. Mně by přesto nešlo, kdybychom to nebyli schopni utáhnout. Takže koukat se na tu profitabilitu, koukat se na… Na tu udržitelnost. To tam je pro mě hodně důležité. Ani v tu chvíli žádnou runway nemáme, takže se snažíme být trošičku v tom opatrný. A uvidíme, co bude za tři roky. My se snažíme opravdu odhadovat. Teď se snažíme odhadovat na tři měsíce dopředu v těch našich těch. Samozřejmě finanční plány jsou, ale co se týče samozřejmě vývoje a rozvoje projektu, jsme si řekli, že horizont nad šest měsíců je tak koncepčně nepochytitelný, kde jediný nad čem přemýšlíme je cena kompiutu, která je taková diskutabilní, ale jsme připraveni na všechno, takže se klienti nemusí bát. To je taková jediná věc, kterou jsme schopni snadřit, že se to bude dramaticky zlepšovat. My jsme tady probrali

Filip: opravdu neskutečné množství zajímavých témat, ale mohli bychom tady být hrozně dlouho, kdybychom chtěli jít do většího detailu. Ale každopádně, abychom se nějak teda chýlili k závěru, tak já tady mám z kolemu takovou jednu otázku, kterou jsem se nechal úmyslně na závěr. A kdyby jsi třeba potkal nějakého komanažera nějakého menší střední firmy, bodnikatele a on ještě do jisté míry nepolíbený umělou inteligencí, tak co bys mu doporučil, že má tenhle týden a tenhle měsíc udělat, pokud to s tím chce si myslet vážně a pokud chce mít takový udržitelný business do budoucna i v době AI? Jako zajímavý. Jako

Host: dobrý je samozřejmě, když to člověk chce brát jako komplexně, ale k tomu jsme tam jako my, jestli popsat všechny ty procesy, ty datasources, vytvořit si jako plán, začít to odsekávat jako od zhora dolů. Jako taková ta nejjednodušší věc, co člověk může udělat a zabere mu to večer, je opravdu na instalovaci, v tuhle chvíli toho klóda a napojit si tam všechny nástroje, které používá. E-mail, nějaký Google Drive třeba, nebo nějakou aplikaci Asana a pod. A zkusit se ho zeptat, podívej se na poslední e-maily a přepiš mi ty tásky do Asany a ono se to stane. Pro mě je to vždycky takový velký unlock toho, přemýšlet o tom víc systematicky a víc potřebuji něco zdelegovat. A to je taková hezká věc. A potom ty kejsy začnou přirozeně nabívat. Potom člověk se ho zeptá. Já potřebuji tady si udělat finanční analýzu. Potřebuji si vytvořit tady ten nástroj, který jsem si chtěl schopný spustit na nějakou věc toho. Je schopnej být víc zvědavej když mi něco vymyslíme a vlastně neumíme to udělat nebo nějakým způsobem realizovat, tak se prostě ptáme a on nám to vyfinále řekne ten blueprint, tak já mu řeknu, tak jo, tak jdeme na to. A to je to bare minimum, co člověk samozřejmě může dát dohromady. Další věc jsou potom ty procesy, které se opakujou. Když vím, že nám chodí každej den e-mail tady od banky a potřebuji si ty data nějak zpracovat, Pak už člověk může přemýšlet o nějakých proaktivních agentech a něco, co se dělá bez toho jeho inputu, což je takové já si myslím jako level two. A level tři už je potom nějaký jako… No, to už jsou nějaké větší integrace. Takže tohle stojí. Postupně pokračovat. První se ho ptát, potom ho nechat proaktivně septát jeho a potom už další věci, jako custom vývoj, workshopy, přinášení to na tým. Ale z mých zkušenství, když se do toho někdo zamiluje a má ochotu to testovat, tak pak už to přichází samo. To je jako adroga.

Filip: No, no, no. Určitě tato postupná adopce je skvělá, ale co já třeba mám pocit, že vnímám ve svém okolí, že spousta lidí třeba o tom mluví, chtěla by to používat, chtěla by to udělat hodně, ale vlastně má problém zhledání těch use case. Byť to jsou třeba lidi, kteří by si dokázali s tím možná třeba technicky poradit, Ale vlastně jim vůbec třeba nedojde, že to můžou použít přesně tak, jaký jste jsi říkal, třeba tvoje e-mail, vytvořené tásky do Asany a podobně. Takže proto se mi dost líbí i ta myšlenka, opravdu jako této postupní adaptace. Tak,

Host: tak, tak. Měli jsme příklady lidí, se kterým jsme jednali, který si opravdu nastavili budíka na každý 10 minut, jeden den, a zapisovali si všechno, co dělají. A koukali se a zkoušeli se to rankovat. Tohle je extrém, si myslím. Ale na té úzky, když se mě člověk zeptá, co si dnes dělal celý den, Já mu to vlastně nejsem schopnej říct. Já to musím začít nějak sám používat a sám se zkoušet ty limity, abych pochopil, kam je to možné dostat. Zase jsme v 2026, pořád člověk naráží na nějaké věci, které nejdou, nebo zjistí, že jsem mu měl dopsat nějakou věc do toho promtu, protože teď to udělal celý blbě. Ale to je samozřejmě nějaký learning process. Stejně jako se člověk učil s sociálníma sítěma, nebo se učil s… řídit autem nebo takové věci, tohle má také nějaký krv. Ale můžu úplně s klidem říct, že i když jsme tomu strašně blízko, tak vlastně zdaleka to nevyužíváme na nějaký stoprocentní potenciál. Myslím si, že jako… No, mění se to extrémně rychle, jak kdybychom neměli náš Slack Channel AI radar, tak půlka věcí nám ulítne. Takže to je

Jindřich: taková věc. Takže používat AI je to skill. Musíš se to prostě naučit a trénovat to, zkoušet. A co to vlastně

Host: znamená používat AI? To je jenom používám počítač. Naučil jsem se používat počítač. Na co? Člověk může posílat e-maily a může psát si dokumenty. Aha, to je všechno? Není. Ona se to samozřejmě brství. Takže… Tak, ale myslím si, že lidi nejsou zdaleka sami a takový ten scare, že nám něco uteklo, nastává každej den.

Filip: dneska, aby člověk udržel tempo, tak by prakticky nedělal nic jinýho, než se každý den mučil. To je pravda,

Jindřich: no. Nebo třeba to FOMO, trošku to, no. Přijmout, že se děje, že těch informací je spousta, ale že to FOMO mají prostě všichni. Jo, jo, jo. A

Host: to forma je strašně reální. Já jsem si musel odinstalovat všechny sociální sítě a kompletně všechno, protože to se nedá sledovat. A je to ta rychlost toho vydávání těch věcí, jako třeba, jestli si pamatujete, na únor tohoto roku, když vlastně tak úplnokolo vyšel, myslím, pět dní po silvestra nebo něco takového. Potom se vydal ten Nekonovej opus, potom tam byly nějaké ty… v akvizice a všechno. Tam bylo toho tolik. Vlastně Windsurf zahynul. Bylo tam hodně… Cloud Cloud začínal. Bylo tam strašně moc věcí, které člověk musel se catchnout. To je možná poslední tip. Já mám na telefonu takovou perplexity aplikaci, kde mám vyhebraný témata, který chci sledovat, a vždycky mi to sumarizuje do pár bodů, které potřebuji nutně vědět. Jinak bych se z toho zblázněl. Když se člověk dostane do toho Twitter feedu, který je… rozsáhlej a ve velkém detailu, tak mu hrozně věcí to. Nebo Mython má skvělý newsletter na AI,

Filip: takže můžu ho vypromovat. Tohle přijde mně skvělý. Já to sami používám přes OpenClaw, takže mi každý ráno jenom ke snídaní přijde pár věd, jenom s tím, jak bych zhruba byl v obraze. Ale jinak je to dřina, kdyby člověk měl sledovat všechno. Já můžu

Host: nám ještě shoutout, tohle to řeší další founder v Mitonu, ten startup se jmenuje AIM, Michal. A je to přesně na tohle, kde v ní si dělají velice specifické deep research nad všema zajímama tebe, člověka. Je to extrémně zajímavá technologie, v ní si celý ten kroler a všechny tyto věci stavili sami, takže má to velkou výhodu oproti třeba jako nativním nějakým deep research toolům ve finále. Já si myslím, že to je i jako nadstavba nad nějakou exa nebo paralel skenováním a dalšíma indexama. Takže kdyby, jestli tohle bude poslouchat nějaký manažér, který je si ochotný za to zaplatit a tak, tak to najde jako super.

Jindřich: To je určitě super tip. Jirko, my už jsme fakt úplně v samém finále. Zeptám se, máš nějakou myšlenku poslední nebo něco, co bys ještě

Host: chtěl sdělit? No, přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím. Asi ne, asi ne, bylo to moc fajn a já věřím, že kdybychom se do něčeho dostali, probrali jsme asi pravděpodobně

Jindřich: všechno. My jsme prošli spoustu témat a u spousty témat jsem cítil, že bych se chtěl zeptat ještě víc a probrat to, ale to by jsme tady byli fakt extrémně dlouho, už takhle jsme přetáhli náš čas, co jsme si říkali výhledově. Takže my ti strašně moc děkujeme, že jsi na nás udělal čas. Bylo to za mě extrémně zajímavé. A budeme držet pelce tobě, Bandits i Lasu.

Host: Pecká. Děkuju moc. Mějte se hezky, kluci. Děkuji za pozvání. Bylo taky moc fajn.

Filip: Díky. Díky i našim posluchačům. A rozhodně od věcí, které tady padly, nebo třeba ty nástroje, které jsme zmínili, tak se pokusíme dát dolů do popisku videa. Díky moc, Jirko, ať se daří. Na Filipe vidíme se u další epizody. Díky, čau. Díky. On řekl čau.