AI faily

Jindřich: AI je všude kolem nás, nebo alespoň se to říká, ale občas to taky nemusí úplně být pravda, že jo. My jsme tady byli svědky spoustu startupů, který měli valuaci ve stovkách milionů dolarů, který po sobě tvrdili, že jsou AI, ale ve skutečnosti zatím seděl člověk a AI nikde. Pojďme takovýhle případy trochu rozebrat a podívat se víc po pokličku toho, co skutečně AI je, ale hlavně tam, kde AI říkají, že je, ale ono to ve skutečnosti vůbec není. Čau Filipe, tak jsem zvědavej, co sis tady dneska pro mě nastudoval.

Filip: Jindro, zdravím tě, zdravím naše diváky. vlastně nejvíc zaujalo při přípravě na tady ten díl to, že-- nebo vlastně zaujalo, no, když se na to podívám zpětně, tak ono to dává smysl, ale že zkrátka takovýdle jako fake it till you make it, eh, nic jako neobvyklýho a že už to tady bylo prostě kdysi dávno. A co je zajímavý, tak jeden z takovejch těch případů, který maj trošku blíž jako k nějakým počítačům, tak byl takzvaný mechanickej Turek, kterej byl myslím že kolem roku 1770 a to měl bejt šachovej automat, kterej vlastně jako dokázal porážet ty nejlepší šachisty mělo to jako strašně super wow efekt. Až na to, že tam byl jako člověk a ten tu partii prostě jako hrál. Takže jako už takovýdle to, že fejkuješ, že máš nějakou technologii a vlastně ji nemáš, tak je jako zcela běžný celou historií. A ono když si přečteš i jako víc a víc historicky věci o nějakejch alchymistech, tak přijde mi to, že je to vlastně jako běžná lidská vlastnost a u spousty lidí to vlastně i vyjde, že jo. Prostě klasický v byznysu fake it till you make it. A ono když se ti to podaří, tak, tak je to fajn. Jenom záleží, s jakou mírou do toho jdeš, protože ne všechno se dá tady tou metodou jako udělat.

Jindřich: Já si myslím, že tohleto je fakt jako skvělá paralela, že jo, s tímhletím mechanickým Turkem, protože přesně, že jo. Oni tehdá právě v tom středověku říkali, že tohleto je jako robot, kterej jako porazí člověka jako nejlepší, ale byl za tím ten člověk. No a teď jsme se jako, eh, posunuli tady o dvě stě, tři sta let dál a někdo říká: „Hele, já tady mám jako tu umělou inteligenci nebo toho robota, kterej je nejlepší v něčem,“ ale ve skutečnos-ve skutečnosti tam za tím jako taky sedí člověk, že jo. A to jsou přesně ty případy, který my tady dneska, eh, budeme zmiňovat. A ono vlastně, abysme to jako úplně nehanili, tak ona vlastně je to do jisté míry i legitimní metoda, že jo. Ono se tomu říká, eh, Wizard of Oz, Čaroděj ze země Oz a že je to vlastně systém, kterej tajně uvnitř jako ovládá člověk a ty to vlastně vydávaj za něč-- za, za vlastně něco jinýho, právě třeba za ten stroj nebo za toho robota, že jo. Což samo o sobě vlastně není jako ten, ten, ten problém, že jo. Nebo samo o sobě to jako není problém to, že tam jako sedí člověk a něco dělá. Ten problém je v tom, když se na to třeba ty uživatelé ptaj, tak že ty společnosti jim lžou. A to je vlastně asi ta alfa omega jako toho, proč některý z těch společností, který to takhle zkoušely udělat, tak narazily

Filip: Ale ono tam je podle mě strašně tenká hranice od toho, kdy OK, jdu si to vyzkoušet, dělám takový ten proof of concept, že jo, testuju, jestli ten produkt má vůbec ten takzvaný jako product market fit, že to ty lidi budou chtít. Tak v tu chvíli tahleta metoda čaroděj ze země Oz tak mi dává jako obrovskej smysl. Než abys jako vyvíjel nějakou super složitou technologii, tak prostě jako otestuješ, jestli vůbec ta poptávka po tom existuje. Takhle to třeba udělali, jako předběhnu, ale kluci z Fireflies nebo kluci, prostě lidi z Fireflies, že oni vlastně jako vyzkoušeli, jestli poptávka po tom, aby někdo externí dělal poznámky z hovorů, tak jestli je, protože oni prostě reálně prvních stovky poznámek a výpisků z toho hovoru udělali jako ručně, že to jako na ten hovor připojili, i když to jako ty ty lidi nevěděli a udělali ty poznámky a testovali, jestli jako pro ty lidi to je good enough, že dostanou nějaký summary, dostanou nějaký výpisky. No a potom až vlastně jako udělali tu technologii a dneska je to jako velmi úspěšná firma. mě tam je jako důležitý to, že zaprvý, s jakým motivem to děláš, že to jako jenom testuješ a ne, že to prodáváš investorům a těm uživatelům ve velkým. A druhá věc je, jak hodně seš mimo s tou technologií. Že jako když si vezmeš toho mechanickýho Turka, tak v roce 1770, hej, to si fakt nikdo nemohl myslet podle mě, že jako ty šachy fakt krknou jako v tom stroji a že to bude fungovat samo, že to byl jako klasickej podvod. jako když máš blízko té technologii, jo, víš, že to podle mě není černobílý, že jako nemůžeš říct jedno je špatně, jedno je dobře. Je to takový jako eh, záleží

Jindřich: hele, vem si zase, že to vlastně nebylo zas tak dlouho od doby, kdy jako pálili lidi za čarodějnictví, jo. Takže oni věřili jako v čarodějnictví, tak proč by nevěřili v nějakej stroj, kterej bude lepší v šachách, jo? To jako zas to byla mentalita o dvě stě padesát let jinde, takže je to takový hrozně těžký asi se jako to jako, jako hodnotit, no. Ale co já si myslím, hele, že je mnohem jako známější případ, byť to jako ne úplně přímo souvisí s tím jako dnešním jako tématem, tak je ta Elizabeth Holmes se jmenovala, že jo. Ona měla ten startup na rozbor krve z tý jako kapičky jedný a to vlastně už tehdá jako tak nějak se jako vědělo, že nebo někdo to věděl, že je to jako technicky nemožný udělat, že jo. A přesně ona jako tomu natolik jako bezmě-bezmezně vě-věřila, že šla přes mrtvoly a přesně jako metoda fake it till you make it. Takže všem investorům slibovala, že to jako bude fungovat, že oni vlastně to zařízení maj, což bylo zařízení velikosti domácího kávovaru, že jo. A že ti vlastně dá rozbor těch tvých jako krevních biomarkerů z jedný malý kapičky, ale ve skutečnosti ti tady, eh, normálně potřebovali, že jo, odebírat asi, nevím, třicet mililitrů krve, že jo, nebo kolik. No nicméně jako dopadlo to tak, že ona už tomu vlastně věřila natolik, že začala ty výsledky jako fejkovat, aby uspokojila investory, čímž se vlastně začínala jako, eh, jako dopouštět podvodu. A teď už za to snad je jako odsouzená a myslím si, že snad už je i, i jako ve, ve vězení. No takže tohle to byl jako takovej jako extrémnější případ. Ale já si myslím, že je důležitý ro-rozlišit to, kdy někdo dělá jako fake it till you make it přesně a pak vědomě to začne jako konat protiprávně, než když od začátku to jako bo-buduje tak přesně jako bylo jedno z těch jako nejznámějších, že jo. Což možná už můžu zmínit, tak je ten Builder AI přesně jako automatickej jako builder website. Něco jako teď je Lovable neb-nebo Makali. Akorát že tehdá to byla parta Indů, který ti za pár korun tu websitu skutečně vytvořili.

Filip: No jasně, ale jako zároveň i u toho Builder AI nebo Builder, jo Builder AI, tak jako kolujou informace o tom, že oni nějaký jako harnesses nad LLM jako měli a že něco to jako dělalo. Takže jako jo, shodneme se, že to byl podvod. Ale víš jakože kde je ta hranice, že jako jasně, pokud jako lžeš vědomě těm lidem venku a lžeš jako i investorům a tak, tak tam ta hranice je asi jako jasná. Takže jako Builder AI do toho pravděpodobně jako spadá. Spíš mně jako šlo o to, víš, takový to, jako kde nakreslíš tu čáru, že už fakt vyloženě je to jako špatně a jenom to jenom netestuješ ten nápad, jo? Nevím

Jindřich: Jako jasně, asi to bude jakoby-- nebo takhle. Já samozřejmě jako nejsem právník, ale myslím si, že toto jako bude asi nějak jako právně jako obhajitelné, že to budeš mít nějak, že jo, v podmínkách a, a podobně. Takže buďto tu technologii máš nebo nemáš, nebo říkáš, že ty používáš nebo říkáš, že ji nepoužíváš, dělá to někdo jinej a tak dál a tak dál. No takže, eh, takže záleží. Každopádně jako tak či onak, todleto je asi jeden z těch jako, ať už to bylo jakkoliv, tak tohle je jeden z těch jako nejznámějších případů, kdy vydávali, že je něco jako AI, ale ve skutečnosti je to asi pravděpodobně jako tak AI nebylo. Už jenom to může po-potvrzovat ten fakt, že tady ta společnost nebo ten software už vůbec nefunguje. A já jsem dokonce zkoušel i tu doménu, ta už je taky úplně mrtvá, tam neběží vůbec nic

Filip: Co je zajímavý, tak měli myslím, že valuaci nějakých čtyři sta padesát milionů dolarů pak ze dne na den nebo během pár dní to šlo na nulu. Jako jakmile to prasklo, je to úplně zdiskreditovalo. A pak jako paradoxně, když vezmeš dva roky tady, máme Lovable, Makali a další a je to jako legitimní věc, která se prostě dělá. oni to podle mě jako, mě tam ta vize byla, jenom zvolili přesně ty špatný praktiky toho, že to teda nafejkujou a to se jim vymstilo. Ale že kdyby se to jako neprovalilo, tak podle mě jako to dokázali. Jako dneska by tam byli podle mě

Jindřich: Když odbočím, tak to je skvělá doména, co? Builder.ai. Jak my vlastně často, že jo, se o tom bavíme, že chceme nějakou zajímavou, krátkou, výstižnou volnou doménu na jako naše projekty. A je to problém, že jo, protože jsou jako rozebraný vůbec jako v dnešní době. Tak tahleta je zrovna krásná

Filip: Jo, tu už asi nikdo teď nějakou dobu nebude, no. Taková

Jindřich: A furt si,

Filip: Škody.

Jindřich: jo, a furt si myslím, že by byla hodně drahá

Filip: Jo, rozhodně. No co je ale zajímavý, tak se jako takovýdle chyby nebo možná podvody nebo já nevím asi, jak to jako vlastně nazvat, nedějou jenom jako novým startupům, ale i Amazon měl takovej trošku jeden přešlap nebo možná i víc, ale jeden takovej známej, tak to je takovej ta, ta technologie Amazon Just Walk Out, že jo, jak měli ty obchody, kdy ty jsi vlastně jako přišel. Já jsem si to byl i vyzkoušet, když jsem byl v New Yorku ty jsi přišel a normálně sis jenom to zboží dával do košíku a ono to pomocí kombinace kamer, eh, vah nebo jakoby senzorů různejch na těch regálech a tak, tak jako rozpoznalo, jaký věci si vzal, jaký sis dal do košíku a pak ti to naúčtovalo. A co bylo jako zajímavý, tak tam já bych to asi jako nenazýval podvod, ale bylo to takový to, že to bylo na té hraně, že oni to jako marketovali jako super AI, super jako technologie, což jako oni se snaží vyvíjet a oni pak jako došli k tomu, že to nějakým způsobem funguje, ale jako strašně dlouhou dobu to prostě anotovali a řešili lidi, lidi jako v Indii. Prostě snad sedmdesát procent nákupů prostě byla jako lidská práce, že někdo koukal na ty kamery a koukal, co si odkaď vzal, kam si to dal a prostě ti to do toho košíčku jako naklikal.

Jindřich: Jako to je přesně ono, no. Jak to máš, jak jsme se bavili o tý hranici, že jo, kdy je to taková ta trošku šedá zóna, nebo kdy ty připravuješ tu technologie na tu production ready, tak potřebuješ anotovat a prostě sbírat velký množství dat.

Filip: oni sbírali data, že jo?

Jindřich: No jasně no, takže tohleto já osobně asi spíš přesně jako řadím jako do tý škatulky jo, OK, prostě fajn technologie jako work in progress.

Filip: Hm.

Jindřich: Eh, oproti třeba tomu jako Builder AI. A vlastně do tyhlety první škatulky by se dal zařadit i ten robot, že jo, ten Optimus od Tesly. Když oni to v roce dvacet jedna uváděli, tak tam byl člověk, že jo, převlečenej za toho robota, který oni, já nevím, jestli to nebyla možná jistá míra jako nadsázky, jo, kde jako ho představovali za, za toho, eh, robota. A vlastně nemusíme jít až tak do historie nebo tak do historie, no, ale to je jako vedle, no. Ale zkrátka do jako bližší historie, tak to byl i ten robot Figure, že jo. Oni vlastně, když ho představili, tak vlastně vyšlo najevo, že on autonomně nic moc neumí a má vzdáleně ty--

Filip: där?

Jindřich: nebo

Filip: one

Jindřich: Figure ano, myslím, že jo.

Filip: Ja,

Jindřich: No takže takovej ten, kterej vypadá, že má na sobě ten svetr, že jo. Takovej ten jako roztomilej humanoid.

Filip: vím, vím, vím o všem,

Jindřich: No tak, tak když ho představili, tak oni vlastně vydali to video, že jo. A ten showcase byl, že ti doma, em, vyndává myčku a podobně a až vlastně potom jako vyšlo najevo, byť asi jako chvilku potom, že, nebo vyšlo najevo, že vlastně on zas tak autonomní není a že taky je jenom učej a sbíraj data tím, že tam někde jako sedí nějakej operátor, kterej ovládá toho robota. Takže ty bys měl doma autonomního humanoida, kterýho ovládá někdo jinej, chodí po tvý domácnosti vlastně, jo. Tak takže to mně tak jako přijde, přijde zajímavý. Byť je to jako OK, jasně, protože už to mají právně podchycený. Asi to pravděpodobně nějak jako komunikovali. Jasně, složitá technologie, reálnej svět musí sbírat data, ale myslím si, že je fajn to tady zmínit.

Filip: Ne, rozhodně. Jakože podle mě je to super zmínit právě pro tu ilustraci toho, jak je tenká ta hranice. přesně to je jako podle mě tady krásně je vidět, jako kde by si, kde bych já třeba nakreslil tu hranici, že třeba ten Figure, tak oni vyloženě říkali: „Hej, jako neumí to všechno. Ty si můžeš vybrat časy, kdy to ten uživatel bude ovládat nebo ten operátor.“ To znamená, ty jsi věděl, že to ovládá ten člověk. Mohl jsi mu zakázat, do jakejch mízerností může jít a ještě měl funkci, že jako lidský obličeje se rozmazávaly

Jindřich: No,

Filip: spíš

Jindřich: to asi ja

Filip: celý. Takže vlastně ten operátor to nemohl vidět. Takže jakoby je za mě taková ta zdravá fake it till you make it, že jako ok, ukážeš takový to hezký promo, uděláš tu vizi, proč bys to měl chtít. A pak těm lidem jako řekneš: „Hele, ono to tak úplně ještě není, ale tady je jako jak my to děláme a kam cílíme.“ Kdežto když by oni udělali to, že ne, ten robot je stoprocentně autonomní a jako potichu to tam ovládal člověk, tak to by byl ten jako problém, kterej by tu firmu měl položit nebo co by byl ten fake. Takže třeba tady jako za mě ta hranice, pokud to komunikuješ a jenom třeba ukazuješ tu vizi, tak hele, marketing je vždycky trošku přitaženej za vlasy. Tak ono to není jenom u technologií. Jako vždycky, když jdu někam do Mekáče, tak se nestačím divit, jak ten burger vypadá skvěle na tom letáčku versus co dostaneš za takovou prostě šlapotu. Takže jako je marketing, no.

Jindřich: Jo, jo, eh, jako bezesporu, no, jako ta, ta, ta hranice tam asi někde bude, byť může být jako relativně tenká. A přesně jako i co se týče těch humanoid-humanoidů, tak jako já chápu, že pro někoho to může bejt ok, že jo, jako pro-- někdo může chtít doma jako toho robota a určitě, protože lidi si ho jako určitě kupujou, že jo. Vždyť on stál vlastně relativ-- já už ani nevím jako kolik jo, ale asi tři tisíce dolarů

Filip: to bylo na tom to

Jindřich: subscription, no. A jasně, a nebyla zas tak drahá, že jo? Nebyla zas tak drahá. Nevím, myslím si, že ani ne, člověče. No nevím, jako t-t-to je jedno, ale už se někde, někdo je s tím ok, že mu prostě bude chodit ten ru-- humanoid, tak ok, třeba celej den není doma a je mu jedno, že ten humanoid prostě mu trvá hodinu, než vyndá myčku nebo co. Ale když to někdo udělá, tak ok, ať si prostě ty data jako vezmou, protože já jsem rád, že já můžu pomoct rozvinout tu technologii, aby do budoucna třeba jednou ta, ta autonomie přišla

Filip: A jako nutno říct, že jo, že třeba my se na to díváme tak jako česky, že hej, to je divný, že mi někdo jako šmejdí po bytě a vidí tam přes tu kameru. v zahraničí je zcela běžný, že prostě ti chodí domů uklízet uklízečka nebo prostě v Anglii, že jo, máš takový ty au-pairky, že ty si prostě jako najmeš člověka, co se ti stará o děti a běhá ti po bytě. Že víš, jako že i u nás v Česku ta-tu-tu úroveň toho soukromí si myslím, že máme posazenu mnohem výš než ně-- různě v zahraničí.

Jindřich: Myslíš, že tohle jako srovnat? Protože ty když si pustíš nějakou au-pair domů nebo uklízečku, tak víš, kdo to je, že jo? Víš, co to je za člověka. Ale tady ty vlastně jako nevíš, kdo za tím jako ten operátor je. Jako asi pořád odbočujem a jsou to trošku hluboký vody. Jen si nejsem úplně jistej, jestli to vlastně jako lze s-srovnat.

Filip: Jako mně to přijde dost podobný, jako znám spoustu lidí, co byli třeba takhle v Anglii a jako dáš si reálně půlhodinovej hovor s těma lidma a pak už tam jedeš se jim starat o děti. Víš, jako že je to taky jako takový o tom, co těm lidem svěříš, jako je, no, znáš je, jako vidíš je, ale nevím, no. Ale to je asi jedno. To, to, to bysme trošku jako zabíhali někam,

Jindřich: Jako c-co, hele, ještě jako co mě napadá k tomu, tak co samozřejmě tam bylo krásný, jak se k tomu zase postavil internet, že jo. Veškerý ty memy, který vznikaly o tom, co tam přesně ty operátoři dělali, že jo. Ano, to bylo skvělý, jako jak vždycky, když něco takovýho trošičku kontroverzního je, tak jak se k tomu jako internet postaví, to je, to je vždycky boží a miluju vlastně lidskou kreativitu.

Filip: Jo, ale co mi přijde ještě vtipný u těch robotů, tak oni to možná to byl třeba i marketingovej jako trik od Tesly nebo od Tesly. Jo, bylo to od Tesly, že jako chtěli trošku vzbudit, rozvířit ty vody, že jo. On to Musk rád dělá. Ale jako druhá věc je, že to není tak dávno, co měla nějaká firma demo právě jak jejich robot chodí a lidi jim to nevěřili. Oni jim prostě nevěřili, že to je robot a oni museli udělat druhý demo, kde tomu robotovi normálně jako rozřízli nohavici a rozřízli jakoby ten potah, aby ukázali, že to je robot, že jako už to bylo tak dobrý, že vlastně jako ty lidi nevěřili a spojovali si to právě tady jako s Tesla Optimusem, když se to poprvý jako launchlo fakt oni museli udělat to, že, že jako rozřízli tu látku, abys viděl, že to je fakt mechanický.

Jindřich: Já se nedivím jako vůbec, protože fakt v dnešní době ty musíš být jako tak obezřetnej na internetu,

Filip: see

Jindřich: protože ono se vždycky říkalo, že jo, že ne všechno na internetu je pravda, ale teď si myslím, že to platí jako desetinásob. Jo, jako fakt nemůžeš ničemu věřit. No a pak tady přijde jako Elon Musk a představí Roadster, který dělá jako salto. Tak to-to-todleto si myslím, že je přesně typicky z těch okamžiků, kdy ty prostě scrolluješ a řekneš si: „Ok, další blbost, jdu dál,“ že jo. No ale pak vidíš, že o tom píšou novinky, pak že o tom jsou jako videa na YouTubu, tak si řekneš ok, tak možná na tom jako něco bylo, tak tomu dám ještě druhou šanci a až pak teprve jako člověk jako tomu, eh, jako uvěří, jo. Takže i já sám na sobě jako pociťuju, jak už podezřívavej jsem, když něco vidím

Filip: No jasně, ale jakože tady hlavně mně přijde, že je úplně ten opačnej extrém, že když jsem to viděl, tak přesně taky jsem si říkal, to je fake, nějak jsem tomu jako nevěnoval pozornost. pak si říkáš: „Hej, do prdele, to je jako fakt realita.“ Jakože jasně, je to demíčko, je to prostě u-u-u Todda Homase se to nikdy nebude produkčně vyrábět a tak. A-a-ale jako že bylo to pravděpodobně jako real a úplně si říkáš: „Hej, tak já už nevím, já už to prostě jako nepoznám.“ Protože tohle, kdybys mi ukázal, tak ti jako řeknu, to musí být stoprocentně fake, to přece žádný auto nemůže udělat. Ještě jak se

Jindřich: See you

Filip: to auto jako v tom oblouku prostě jako dolů tím, kapotou, vlastně jako vzhůru nohama. Větráky. Jako mazec, jako to,

Jindřich: A já jsem, já jsem tak měl, že jo. Přesně jsem to scrolloval. OK, dobrý další. Pak ještě třeba druhej den jsem říkal OK, tak možná. No abysme se posunuli k tomu jako našem tématu, jo. Tak jeden z těch jako dalších oblastí, co my tady máme, tak, tak byl ten Human-E, že jo. Oni tomu říkali AI pin, což ten obrovskej marketing okolo toho byl takovej, že to má bejt náhrada smartfo-- náhrada smartfonů, což, eh, si jsi to vlastně mohl pořídit za nějakejch sedm set dolarů a byl to takovej jako malej pin ve velikosti asi nevím čeho, polovina kreditní karty třeba. A měl sis to dát jako tady, že jo, na klopu a ono to mělo kameru, ono to mělo takovej, že jo, mikrofon, reproduktor. Ty jsi s ním jako mohl komunikovat a ještě takovej jako malej projektor. Když si tam dal třeba ruku, že jo a ty jsi viděl takovej, takovej jako malej jako displej u toho.

Filip: Mhm.

Jindřich: A už to neexistuje samozřejmě. Absolutně se to jako nechytlo. Eh, mimochodem Markus Brownlee nad tím dělal asi dvě videa a ten to označil jako nejhorší produkt, kterej kdy recenzoval. Což jako mimochodem je taky jako hrozně zajímavý, že dy-- že ten, ten člověk má jako tak obrovský dosahy. On má jen třeba šestnáct set milionů snad nebo kolik, že jo, jako followers

Filip: ano

Jindřich: na YouTube, jako hrozně moc. Takže on když jako udělá nějakou recenzi a něco jako pohajtí, tak vlastně to tu firmu jako regulérně může zničit, vidíte. Nebo naopak, když to pochválí, tak ji to může vystřelit do nebes. Jinej topic. Ale každopádně jako tak či onak to bylo jako hodně zajímavý. Ale to bohužel úplně nedopadlo. A jako ta vidina toho, že nějaká firma jako přijde s tím, že udělala něco lepšího než smartphone, když smartphone vlastní nevím kolik, ale třeba devadesát procent jako populace, jako enormním jako obrovským množství. Tak jako říct, že udělám něco, co jako tuhletu technologii nahradí, to si myslím, že je přinejmenším jako velmi, velmi odvážný tvrzení

Filip: Hele a nemyslíš si, že třeba jenom trošku netrefili dobu, že s tím přišli moc brzo?

Jindřich: Ale jako já nevím, v čem to bylo. Eh, spíš jako říkám jenom jako ty fakta, jak to bylo, že jo, už je to jako, jako mrtvý. Ale jako třeba jo, protože ono vlastně, že jo, OpenAI nebo někdo taky přišel s něčím podobným. Přece oni taky jako měli nějakej, že jo, takovej ten hardware s přesně s tím, co tady jako tady naklopu a podobně a vlastně nevím tam jako jak ani jak to dopadlo, ale asi taky velmi pravděpodobně jako.

Filip: nebo jak se to jmenuje, že jo?

Jindřich: No vlastně no. No jasně, teď vlastně relativně nedávno i Meta představila ten Muse, že jo. Takže, takže hele, jako asi jako nějaký takovýhle jako gadgety tady budou, ale pořád si nemyslím, že by to jakkoliv jako mohlo nebo minimálně v mým světě si nedokážu představit, že by to mohlo nahra-nahradit smartphone.

Filip: Jo hele, jako tohle je přesně taková ta druhá strana těch jako failů, že jako jedny máš, že jako snaží se něco fejkovat a tohle je jako reálnej produkt, reálnej slip, reálná technologie, jenom prostě já si fakt třeba myslím, že u toho Humany, že to prostě nebylo, strašně brzo, že tys neměl jako vem si, kam se dneska třeba posunuli ty voice asistenti, jak uměj mluvit, kam se jako posunuli ty agenti. A pořád si myslím, že ten form factor toho Humany není asi úplně ideální, ale třeba máš od Meta ty Ray-Ban Glasses, jak máš ty brýle, to mi přijde vlastně jako dosti podobnej koncept, že ty máš jako nějaký displej, máš tam kameru, máš tam mikrofon, máš tam jakoby, eh, reproduktor. A to si myslím, že je form factor, kterej by se mohl chytit, že třeba ještě to jako bude trvat, ale jako fakt si dovedu představit, že ten agent mi pinkne, něco mi řekne, já mu odpovím ideálně tak hezky, jak to funguje v Grokbotovi nebo v ChatGPT jakoby v tom voice režimu. Eh, potřebuju něco zhodnotit vizuálně, tak mi to promítne prostě přede mě, že jo. To super. Takže jako já si myslím, že na to šli jenom špatným směrem. To umístění tady mi přišlo taky nic moc, ale ty brýle, ty jo, jako to si myslím, že bude dobrý směr.

Jindřich: Jako uvidíme. M-může být, může být. Ono ostatně, že jo, první smartphone byl dva-dvacet sedm, že jo, přes, eh, vlastně představenej. Takže vlastně do tý doby, než to byl nějakej jakoby hotovej design toho konkrétního produktu, tak to je pár let, ale každopádně po dvaceti letech jsme tam, že to, že tam, že je to jako neskutečně rozšířený, tak třeba za dalších dvacet let budou rozšířený brýle. Nevím. Nemyslím si to osobně, ale je pravda, že tomu věřím o něco víc, než jsem věřil tadyhle tomu devicu.

Filip: Jsem zvědavej. Hele, tak až za tři roky, pět let budem dělat další díl, tak si schválně můžem říct, ať nám to a-agent nám to z transkriptu této epizody připomene, můžem vyhodnotit, jak jsme se pletli nebo nepletli. Protože já si fakt myslím, že třeba ty brýle můžou být v kombinaci s třeba telefonem nebo jak má teďka Meta ten Neural Band. Takže to opravdu může bejt ten jako směr, protože hej, mě fakt strašně otravuje někdy vytahovat ten telefon, musím do někoho koukat. Teď máš plný ruce. No, jsme zase odbočili. Ale jako z-z-zajímavý téma, jak se to vlastně prolíná a krásně to fakt jako ukazuje podle mě to, že něco je strašnej pr-- jako nechci říct odpad, ale jako fail, že se to nepovedlo, ale jenom trošku to pojmeš jinak, ale vlastně podobný myšlenky a může to bejt třeba úspěšný. Nebo prostě jako netrefíš správnou dobu. Jo, že je to takový strašně, no jako může se to nemusí podařit, no. A typicky taky třeba Robotaxík od Tesly, že jo. Nebo Ma-Ma-Musk typicky je známej tím, že slibuje věci, co prostě nedoručí dlouho, ale pak to doručí a je to hustý.

Jindřich: No jasně no. A to mě vlastně ještě připomíná k tomu, že se to třeba netrefí dobu, tak úplně stejně na, na-- úplně stejná paralela by mohla být s těma Google Glasses, že jo. To je třeba deset let, kdy přišly Google Glasses a oni přesně měli, že jo, měli mít jako ten displej, že tys měl takový to zrcátko, co ti to tam jako odráželo. Eh, to vypadaly hrozně ty brýle teda podle mě, ale, ale přesně měli na nožičce kameru. Takže vlastně jako velmi, velmi jako podobná syntaxe toho devicu, jak znáš teď ty, ty Meta Glasses od-- nebo Ray-Ban Meta Glasses nebo co to je. Tak, ale taky se to tehdá jako nechytlo, že jo. A přesně jako tys na tom mohl tehdá už vyvíjet, že na to běžel Android, takže tys na tom mohl jako vyvíjet i androidí aplikace. Takže někdo to jako doma vyjal, zkoušel si na to vyvíjet ty, ty aplikace. Pak vlastně na to nevznikl ani Store, že ty si vlastně ani nemoh instalovat ty cizí aplikace na to

Filip: jo.

Jindřich: a, a podobně. Ale ta myšlenka už tady byla a nedopadla. A teď o deset let třeba jsme někde jinde a už dopadnout může nebo zdá se velmi pravděpodobně, že, že to bude production ready device

Filip: Jo, já tomu věřím, no. Takže jo, jo, jo, to je krásnej, krásnej důkaz toho, když předběhneš tu dobu. No a když jsme jako u tý předbíhání doby nebo nedodržování deadlinů a slibů, tak fakt jako podle mě ten Musk a jeho firmy jsou takovej jako krásnej příklad toho. Ale jako to, co dělaj technologicky, je prostě fascinující, že jo. Jako třeba i s tím robotaxíkem, tak prostě to byly jako sliby x let zpátky. Jo, prostě teď rok 2023 tady

Jindřich: CyberCap přesně jo

Filip: přesně Cybercab, budou tady prostě ve všech velkejch městech v Americe a tak dál. prostě tam myslím, že došlo k nějaký jako srážce nebo k něčemu. Zpozdilo se to, td dum jako že jo, reálný to je. Už začínaj jezdit, Waymo že jo, jezdí, takže jakoby Tesla má FSDčko, takže jako jsou to reálný věci, který se jako dějou postupně. Jenom v tu chvíli to byly takový jako velký sliby, který se nepovedly, jenom se zpozdily, ale zase je to jako podložený nějakou reálnou technologií.

Jindřich: A přesně ono to jako má to všechno několik rovin, že jo. Přesně my jsme tady zmínili to, že ty nějak trénuješ ty data, třeba říkáš, že to děláš trošku jinak, než ve skutečnosti děláš. Pak že vlastně lžeš o tom, co děláš, což třeba byl jakoby t-t-ten builder pravděpodobně. No ale pak může být něco, že máš jako zkrátka firmu nebo buduješ firmu jako každou jinou a zkrátka to nedopadne, že jo, z různých důvodů. Finančně to vy-- nevychází, nevím, nepovede se. Ok, může se stát. A vlastně chci říct, že na tom jako není nic špatnýho, ale jako jasně, je to blbý, ale prostě stává se to. No a typicky, tak my už jsme tady o tom trošku mluvili, když jsme měli epizodu o těch autonomních vozech, tak tam jsme mluvili vo službě, kterou poskytovali Cruise, že jo, což bylo od General Motors a oni někdy v říjnu 2023, tak to auto, když oni testovali, tak, tak srazilo chodce nebo chodkyni a ještě x metrů jako to, že jo, to auto jelo, prostě nezastavovalo, táhlo jako tu chodkyni. Takže samozřejmě z toho jako měli potíž, pak nějaký jako soudní spory a General Motors ten projekt jako zavřeli potom, co do toho investovali víc jak deset miliard. A vlastně jsme o pár let dál a přesně přichází Tesla Cybercab, že jo, která je plně autonomní, už vlastně nemá ani volant, jezdí po Austinu a je to vlastně production ready device. Takže někomu se to povede, někomu se to nepovede.

Filip: Jo přesně, že jo. A jako můžou do toho přijít různý komplikace, ale i, i, i prostě ta Tesla, že jo. Tak oni prostě to slibovali už strašně dávno jako nazpět a až teďka to začíná bejt ready. Takže no, je to přesně o tom, no, že se ti může stát nějakej fuck up po té cestě a najednou se rozhodneš to raději ukončit. Jo hele, jako vlastně až na to, když těm lidem vyloženě lžeš, tak mi nepřijde vlastně fér se těm startupům smát nebo říkat: „Hej, to byla strašná blbost,“ nebo

Jindřich: No bezesporu

Filip: je to prostě technologickej vývoj jako jakýkoliv push dopředu, tak i ten neúspěšnej vlastně celý to industry posune nějakým směrem, protože třeba jsi prozkoumal nějakou slepou uličku zjistilo se: „Hej okej, tudy cesta prostě nevede. Nebo je moc brzo. Potřebujem prostě jiné technologie.“ Ale už máš nějaký jako myšlenky, máš něco jako prošlapaný dopředu. jako když prostě to neděláš s vědomím nějakýho podvodu, že těm investorům a uživatelům lžeš, tak za mě je to vždycky jenom pozitivní.

Jindřich: To je to, to jako určitě bezesporu. Jako ne nadarmo se říká, že jo, že prostě aby ty jsi uspěl, tak jako někdo jinej musí failnout vlastně s tím jako podobným, co děláš přesně. Zjistí, že někde něco nefunguje. Ty to uděláš trošku jinak. Poučí se jako z jeho chyb, protože v dnešní době je navíc ten svět tak jako spojenej, že všechny ty informace jsou jako online. Takže jo, jako s-s-souhlasím s tím. Zkrátka když se startup nepovede nebo nějakej produkt, že jo, může se stát, ale můžeme bejt rádi my všichni, že ty lidi to dělaj a že ty lidi se snažej, protože i vlastně díky těm, který to nezvládli, tak my máme svět hezčí.

Filip: Rozhodně no. Jenomže se to neděje úplně jenom malým startupům. Pamatuješ si, eh, když byla oznámena Apple Intelligence AI?

Jindřich: To není zas tak dlouho

Filip: No jo, ale přesně to byla ta situace, kdy oni oznámili, že jo, Apple Intelligence, prostě jako velký haló, co všechno to v tom iPhonu bude umět. jako trvalo jim to rok nebo dva, se to začalo reálně jako shipovat, že jako oni řekli: „Hej, Apple Intelligence.“ Vlastně všechen ten hardware byl promovanej jakože iPhone 16, prostě první AI ready iPhone, prostě AI first a no vlastně z toho úplně jako nebylo nic moc. Reklamu museli stáhnout, museli udělat vyrovnání v nějaké výši, myslím, že dvěstě padesát milionů dolarů. A až teďka, vlastně v září 2026, tak máme první betu která navíc není v EU a není v češtině ani. A je to teda jako první nějaká verze, která je ten jako velkej rework tý Siri třeba, která, eh, už je tady s náma dlouho, ale je taková jako nepoužitelná vlastně.

Jindřich: Stejně jak jsi to před chvilkou zmiňoval i s tím, i s tou maskou konstantou, že jo, tak přesně ten, hm, Roadster, Roadster, že se to jmenuje, tak ten byl představenej 2017. Jo, takže to je devět let potom vlastně, kdy oni ho jako představili nebo představili koncept tadyhle toho Roadstera přesně s těma raketovýma motorama. No a máme ho až po, nebo máme ho. Je možný hypoteticky si ho v základní verzi předobjednat po deseti letech

Filip: No se slibem, že bude za dva roky s maskovou konstantou, tak možná 2035.

Jindřich: Vlastně Cybertruck bylo to samý.

Filip: Jo jo,

Jindřich: No ale

Filip: je to hustý, no jako ty technologie jako Cybertruck je prostě hustý auto, jako o tom žádná, ale prostě no. No skla Constanta, co k tomu dodat?

Jindřich: No a my vlastně nemusíme chodit zas tak daleko, abysme i ty neúspěchy vlastně do jistý míry-- nebo ono, ty vole, já mám pocit, že ono vypadá, že bysme se jako vysmívali trošku, ale to vlastně vůbec tak není, jo, že jo. Spíš jen tak nějak jako mapujeme toho, když to prostě jako nedopadne. A to zkrátka k tomu asi podnikání patří. Takže my nemusíme chodit zas tak daleko a ty příklady jsou i tady u nás v Čechách, že jo. Typicky třeba HitChat. Já vím, že okolo toho taky byl jako relativně velký haló, že jo, protože oni prostě dělali relativně jako působivej marketing. Eh, ten marketing dělali jednak na uživatele, tak druhak i na softwarový inženýry, aby je získali jako do tý svý firmy a získali vlastně i nějakou investici, pokud se nepletu. A mělo to fungovat tak, že ty budeš mít jako předplatný, budeš mít mobilní aplikaci, budeš tam mít předplatný a můžeš si vlastně povídat a chatovat se známejma osobnostma, který tam mají nahle-nahraný jako svůj hlas. Takže co já si vzpomínám, tak tam byl třeba Petr Švancara, že jo, fotbalista, eh, Karlos Vémola, MMA zápasník, ale třeba i lidi jako, nevím, eh, Karel Čtvrtý nebo Tomáš Garrigue Masaryk, Václav, svatej Václav a

Filip: eh

Jindřich: někdo takovej, jo. Nevím přesně kdo z těch historických událostí nebo historických osobností, ale zkrátka tyhle lidi. Takže ty ses s nima buďto mohl chatovat a nebo sis s nima mohl zavolat. A já jsem to zkoušel, já jsem tu aplikaci měl a normálně jsem jako si telefonoval prostě s Karlosem Vémolou a jako ono to fakt fungovalo jako dobře, jo. Ten jeho hlas byl jako dobře naklonovanej, byl jako velmi věrnej. Eh, mohl ses ho ptát přesně jakoby na ty věci týkající se

Filip: Mhm.

Jindřich: MMA nebo asi zápasení nebo to, v čem jako on, eh, jako, eh, působí. Nebo takhle, ty ses ho mohl ptát jako na cokoliv, ale tady bylo vidět, že třeba má tu knowledge a má to know how, jo. Takže ono to vlastně jako bylo dobrý. Jenom přesně bylo to takový to, že si řekneš: „Ok, dobrý, zajímavý.“ A tím to vlastně skončí, jo. Asi to není úplně, že bys to jako používal každej den. Byl tam nějakej jako dlouhodobej usage toho, že by sis chtěl platit ten subscription anebo si to aspoň jako nedokážu před-představit. To bych musel bejt fakt jako hodně oddanej fanoušek, abych si chtěl s Karlosem každej den povídat.

Filip: Vždycky si s ním večer zavoláš před spaním. No jako to je, kde je ten reálný business model, že jo. Ale těžko soudit, že jo. Tam myslím, že to skončilo po nějakejch sporech uvnitř tý firmy, takže to vlastně jako ani nebyl, vlastně nevím, jestli to jako failnulo kvůli business modelu. Těžko říct, to se asi jako nedozvíme.

Jindřich: Každopádně ta,

Filip: no

Jindřich: ta společnost je v insolvency teď, co jsem koukal minimálně a ta aplikace je úplně mrtvá. Jakože já dokonce ji mám furt nainstalovanou v tom iPhonu jsem zjistil, jo, ale když ji chceš jako pustit, tak ti to vrací nějakou pětistovku nebo něco takovýho, že jo, to přihlášení, jako že ten, ten, ten frontend ti jako naběhne, ale přesně tak, jako backend už asi byl úplně vypnutej.

Filip: Hm. No a jako co je zajímavý, tak vlastně ne vždycky to musí být jenom o tom, že máš špatnou technologii nebo že se to byznysově jako nepodaří, někdy to může být, že máš prostě jako dobrej záměr a pak narazíš na legislativu, což je jako krásnej příklad na letišti v Praze, kdy vlastně myslím, že to bylo od roku dva tisíce, jo, dva tisíce devatenáct, kdy tam vlastně jako běželo rozpoznávání obličejů, že vlastně jako kdokoliv, že jo, prakticky projde letištěm a to nejenom v těch tranzitních prostorech, ale i v tý velký hale, tak vlastně, eh, byl rozpoznanej, porovnanej s databází zločinců atd. atd. A jako mělo to běžet všechno lokálně tam samozřejmě a to. A to i nasazený. Myslím si, že to mělo jít pak do ostrýho provozu a potom do toho vlastně jako skočil Úřad pro ochranu osobních údajů a řekl: „Hele, todle je vlastně jako nelegální.“ Takže celej tenhleten projekt, co běžel x let, tak se myslím, že 1. 8. 2025, což bylo před rokem cirka, tak se vypnul. jako i v závislosti na AI Actu a, a další. Ale co je, co mě zaujalo, tak za tu dobu díky tomu systému zadrželi sto padesát pět lidí na tom letišti. A tady je to jakože střet s tou realitou toho zákona. Nějaký to, že jako sledování obyvatelstva a tak, vlastně tomu jako rozumím. Na druhou stranu jako je to technologie, která se dělá s nějakým jako dobrou myšlenkou. to takový složitý. Asi bych to neviděl tak černobíle, no. Každopádně je to jako jeden z příkladů, kdy technologicky máš všechno tip ťop, funguje to. Ukázalo se to v reálném provozu. Jenom ať už odpor veřejnosti nebo nějaký zákony ti to shodí ze stolu a máš smůlu.

Jindřich: To bylo přesně zajímavý, já jsem o tom docela dost jako četl právě a vlastně jako ten největší kámen úrazu, kterej jako přišel, tak byl AI Act právě, že jo. Protože potom, co jako Evropská unie jako přijala nebo přijala, vydala AI Act řekněme, tak tam vlastně jeden z těch jako hlavních pilířů toho AI Actu je to, že vlastně ta technologie nesmí být využitá pro detekci obličejů, že. Nebo, nebo

Filip: Mhm.

Jindřich: tam je to vlastně formulovaný tak, že ta podstata věci je zkrátka, že ty nesmíš využívat to AIčko pro konk-identifikaci konkrétního člověka. Což tohleto byl jakoby naprosto jako typickej příklad přesně rozpoznávání obličejů. No takže tím, což byl vlastně ten důvod, proč oni to jakoby zastavili. Nicméně, eh, v tenhleten okamžik nebo takhle to aktuální vyjádření je takový, že, že, že probíhá jako jednání o znovuobnovení celýho toho systému a velmi pravděpodobně minimálně se aktuálně zdá, že to, eh, přejde jakoby do, do, hm, ostrýho provozu, že to skutečně bude schválený. A to vlastně ten jedinej argument je, že v tomhletom případě ta bezpečnost vlastně převyšuje to právo na soukromí v ten okamžik. Takže jinými slovy, když jako tohleto nejsi schopnej respektovat, tak jasně, bohužel na letišti asi jako nemáš co dělat, ale zkrátka letiště jakoby je tak jako citlivej cíl, že ta bezpečnost tam musí bejt jako zkrátka nadřazená tomu lidskýmu soukromí. A to je vlastně ten argument, na kterým to právě stojí, a proto se zdá, že velmi pravděpodobně to půjde do provozu. Ono se totiž už říká, že to v provozu možná už je nyní, jen se to jakoby nedaří úplně jakoby potvrdit. A samozřejmě jako úřady a policie k těmhle těm informacím se fakt dost skoupí přesně jako z důvodu, z pochopitelnejch důvodů tý bezpečnosti.

Filip: Já vím, že jsem o tom četl nějaký články o tom, jak je to vlastně postavený a že ono by to nemělo bejt tak, že by se někam do databáze ukládalo, kdo všechno tam projde, v jakej čas, co dělal a tak dál. Ale čistě je to jako vlastně vyhodnocení vůči nějaký databázi hledanejch osob a probíhá to lokálně a všechny ty data se pak jako mažou. Takže je to jenom jako vlastně jakýsi průtok toho videozáznamu a jenom pokud dojde ke shodě, tak tam jako vyběhne nějaký alert. Všechno to běží lokálně. Hele, já vlastně jako nevím, no. Jako já v tomhletom zcela upřímně mám takový jako dvě rozpolcený osobnosti, no. Že jako na jednu stranu já si říkám hele, to je jako vlastně fajn, přesně jak jsi říkal, je to jako citlivej cíl, je to pro nějakou jako ochranu. Stejně když tam jdu, tak dávám data letecký společnosti všem. Jako všichni vědí, že tam jsem byl. Takže jako nějakej, nějaký riziko úniku dat pro mě vlastně jako tak velký se tím podle mě nezvyšuje, protože stejně jsem doložil svůj pas, doložil jsem tam občanku. Jo, jako že těch systémů, co vědí, že jsem na tom letišti byl, je prostě celá řada. Co jako chápu je to, že jako ve chvíli, kdy se ti v tom státě změní nějakej režim nebo něco, tak najednou všechny tyhle technologie, který byly postavený za tím dobrým účelem nebo jako s dobrou myšlenkou, tak se ti jako otočí proti těm lidem a začneš prostě máš nějakej autoritářskej režim a najednou ok, letiště je malá věc, ale když bys to samý měl na ulicích, no tak najednou prostě jsi schopný sledovat ty lidi, kam chodí, kam jezdí, identifikovat je. Takže no, j-jako chápu vlastně tu snahu o to větší bezpečí. Na druhou stranu je to prostě strašně dvousečná zbraň a viz i prostě tajný služby v Americe, když pak prostě se znelíbíš tomu státu, tak máš trošku po ptákách, tak já nevím, co si o tom myslíš třeba ty, jak se na to díváš?

Jindřich: No jako jak by se to krásně dalo škálovat, že jo. Eh, jak jsi přesně zmiňoval to, že ty kamery by mohly být pak někde na ulicích a podobně. Tak typicky potom autonomní auta, že jo. Taky každý auto, nevím, Tesla má osm kamer nebo kolik a najednou už by jako proaktivně mohly třeba vyhledávat jako ty, ty osoby a podobně. Ale samozřejmě to už jakoby hodně jako fabuluju, je to taková jako hypotéza. Ale jako souhlasím s tebou, já jsem v tom jako taky takovej trošku rozpolcenej. Jsem rád, když je někde bezpečnou. Jsem rád, že v Český republice je kriminalita jako velmi nízká. Na druhou stranu ten fakt je takovej, že prostě ne, jako není mi to pohodlný na letišti, jo. Necítíš se tam prostě pohodlně. Jseš tam fakt jenom st-víš co, stojíš tam frontu jak ovce, všude ukazuješ doklady, fotíš se, jdeš dál.

Filip: Ja, jeg

Jindřich: Naženou tě do takovýho kamerlíku, kde čekáš jako po check-inu, že jo, na letadlo. Pak jdeš do letadla a čekáš, že jo. Je to nepříjemný ze spousta jako možnejch úhlů pohledu, ale přece jenom asi velmi pravděpodobně jako ten silnej argument tý bezpečnosti tam je. Chceš se prostě bezpečně dopravit z bodu A do bodu B, což vlastně víceméně je, co víceméně, prakticky úplně je to jako splněný. Na druhou stranu je to nějaká daň, něco za něco, no. Ok, takže prostě hodně omezený tvoje soukromí, vysoká bezpečnost, ale člověk se cítí nepohodlně, vlastně úplně stejně nepohodlně, jak kdyby se cejtil, kdyby tam taková ta bezpečnost nebyla. Těžko říct, je to fakt takový so so, ale každopádně asi dost jako odbočujeme od tématu. Nicméně jako určitě do týhletý jako naší kategorie, o který dneska diskutujeme, tak tadyhleta ne kauza, ale případ s rozpoznáním obličejů na pražským letišti, ten má svý místo.

Filip: Jo, tak je to do jistý míry nějakej hype fail a tak. Ale jako tady si myslím, že to je třeba jako podchycený technologicky jako relativně dobře, aby ty data prostě jako nešly ven, vyhodnocovaly se na tom místě, zahazovaly se. Ale třeba v Americe, já nevím, jestli jsi četl o tom, jmenuje se to Flock, a oni mají vlastně po Státech všude možně kamery, mají jako extrémní množství, který vyhodnocujou ty auta podle tvaru, SPZky a dalších věcí a jsou schopný vlastně jako trackovat, kde si ty se pohybuješ. A oni tenhleten přístup prodávají třeba policii a dalším složkám. Akorát že jako problém byl historicky, že ty třeba jako policista ses do tý databáze mohl podívat a mohl sis prostě vyhledat to auto, kde bylo, kam, kam se jako jelo. A

Jindřich: Presne.

Filip: případy, kdy třeba jako policista svoji exmanželku takhle jako sledoval a sledoval ji prostě strašně dlouho. A on přesně věděl, kde byla, kam jela, protože on byl u policie, měl tam přístup. Teďka už to nějakým způsobem regulujou, ale přesně tohle je to, že ok, chápu asi dobrou myšlenku. Dokážeš najít zloděje, dokážeš najít lidi na útěku, ale dá se to zneužít přesně tím opačným směrem, když tu technologii dostatečně neuhlídáš.

Jindřich: Počkej, to jsme někdy řešili, ne? Neřešili jsme to, když tady, když tady byl, eh, Standa Zavadil asi

Filip: Je to, je to možný, nevím.

Jindřich: Ne, myslím, že on to říkal on možná.

Filip: no.

Jindřich: Ok, ok, ok, ok

Filip: to je prostě soukromá firma, má všude v Americe různé kamery a tyhlety složky státní si od ní kupujou vlastně přístup do tý databáze. Zajímavý.

Jindřich: Hm. No, eh, jak to shrnout každopádně? Očividně je tady, jsou tady společnosti, který dělaly do jistý míry nelegální věci anebo lhaly o tom, jakým způsobem ta jejich technologie funguje. Pak je tady celá řada společností, která se o něco snažila, ale bohužel se to buďto nepotkalo se správným časem, anebo se to nepotkalo s tím správným pricing modelem. Nebo zkrátka ta, ta návratnost tam asi jako taková nebyla, jaký to třeba jako vyžadovalo investice. Eh, tak či onak, díky těmhletěm jako všem firmám, který nedopadly, tak je tady pak celá řada firem, který dopadly a vlastně v konečným důsledku jsme jenom my ty, který z toho můžou těžit.

Filip: To tak. Každej neúspěch je jako krok kupředu pro toto odvětví jako takový. na ty firmy, který prostě vědomě podváděly, lhaly těm investorům, tam to asi se shodnem, že není úplně jako přístup fake it till you make it, ale jinak to dává smysl prostě. Jako to, to se u technologií děje, že na podařenej produkt nebo podařenou technologii takových dalších prostě nevím stovky nedopadne.

Jindřich: Díky každopádně všem, co nás posloucháte. Budeme moc rádi, když nás budete odebírat. Koukal jsem, že nějakejch sedmdesát procent z vás nás stále neodebírá, takže pro vás drobný klik a pro nás velká radost a hodně nám to pomůže. Díky moc, díky tobě Filipe, díky za přípravu, zase to bylo zajímavý a uvidíme se příště.

Filip: Přesně. Malý klik pro člověka, ale velký skok pro Deeplink Show, tak bych to shrnul, když bych měl parafrázovat jednu slavnou událost. Mějte se krásně a budem se na vás těšit příště. Ahoj.

Jindřich: Chao chao.