Uživatelské rozhraní

Filip: my jako lidi přirozeně jako jsme nebyli, že jo, přizpůsobení k tomu, že budeme sedět osm hodin za kompem,

Jindřich: Ne, vždyť já tam vůbec žádný tlačítko nemám. Já tam mám

Filip: já si úplně dovedu představit, že to auto bude takovej jeden velkej MCP server.

Jindřich: byl tam hroznej shitstorm. Lidi to jako doslova nesnášeli bez jakýkoliv nadsázky,

Filip: software se zahodí a je jako hotovo.

Jindřich: Uživatelský rozhraní softwaru, tak jak ho známe, se hodně změnilo. Od děrných štítků přes dotykový obrazovky až po virtuální brýle. Eh, Filipe, pojďme se trošku dneska trochu filozoficky možná zaměřit na to, jakým způsobem by potenciálně umělá ida-inteligence mohla do budoucna změnit ten uživatelskej interface. Tak jak my interagujeme s tím softwarem, tak, eh, vlastně jak to známe dnes a jak by to mohlo být v budoucnu. Rád tě zase vidím a pojďme se do toho trošku ponořit.

Filip: Ahoj Jindro, zdravím tebe, zdravím i naše posluchače. Jak jsi to naznačil, eh, uživatelský rozhraní tak za jako tu dobu ještě před AI tak prošlo jako spoustou změn, že jo. Počítače, když první přišly, tak to byly děrný štítky, prostě statický programy. Počítač jako musel vyloženě si tam jako fyzicky vložit ten program, aby ho vypočítal. Nějaký, že by sis někde kliknul, něco nastavil, to prostě nepřipadalo v úvahu. přišly příkazový řádky. To jsou takový dneska, že jo, co známe z terminálu, byť jako jednodušší, takový ty zelený písmenka. Eh, potom přišlo grafický rozhraní na nějakejch prvních jako počítačích, kde už jsi mohl vyloženě jako pohybovat myší, že jo, někam klikat. No a potom samozřejmě všichni známe dneska telefony, dotyk. Taky zase to byla nějaká, nějaká evoluce. A všechno tadycto tak vlastně přicházelo proto, nebo spíš přicházelo to s evolucí tý technologie. To znamená, že dřív, když byly děrný štítky, tak to nebylo tak, že by si někdo řekl: „Hej, to je nejlepší způsob, jak ovládat to zařízení,“ ale byl to nejlepší způsob, jak ovládat to, co bylo technologicky možný v tu dobu. Stejně tak to bylo s tím příkazovým řádkem, potom s grafickým rozhraním. Dotykovej displej taky, až jako v příp-- až vlastně když se vymyslelo, že bude moct bejt nějakej kapacitní displej, na kterej si budeš moct kliknout, tak najednou k tomu přišla ta ergonomie toho používání. No a dneska tak vlastně nám přichází trošku další způsoby rozhraní a jeden z nich je právě třeba hlas nebo chatování.

Jindřich: A vlastně ten sen, t-t-ta evoluce toho jako samotnýho sentimentu těch jako jednotlivých uživatelskejch rozhraní tady je vlastně od nějakýho samýho jako prvopočátku, eh, řekněme softwaru, že jo, nebo prvo-prvopočátku počítačů, eh, řekněme. A tam je vlastně důležitý si uvědomit, že vlastně tam jsou vždycky dvě strany do jistý míry, který spolu komunikujou, že jo. No, vždycky, často to byl jako člověk a stroj nebo stroj a člověk. Samozřejmě my třeba, že jo, známe nějaký jako takový běžný, běžnou komunikaci jako člověk a člověk. Jasně, někdy k tomu používáme ten software a podobně. Ale dost možná jako co si myslím, že i relativně bude alfa omega tohohle toho dílu je, že my se dostáváme jako do doby, kdy ten interface se bude jako hodně upravovat pro tu komunikaci stroj, stroj. Jasně, i člověk do toho bude muset jako někdy zasáhnout, protože to by vlastně zajímá, když to teď stáhnu už jako na to naše téma, tak co ty tvoji agenti dělaj, za jakých okolností, jaký mají výstupy a podobně. Takže ty se budeš doptávat jako toho výstupu třeba, ale furt ta primární komunikace možná, třeba se pletu, tak bude probíhat nebo bude víc zaměřena právě stroj, stroj

Filip: Hele, to si myslím, že rozhodně. A bude to vlastně pro nás si myslím, že i benefitující, že jo, že ti agenti si popovídají sami a to by byla pak úplně taky samostatná disciplína jako nějaký protokoly, jak si ti agenti můžou povídat. Ale co se týče vlastně jako tý komunikace náma a tím strojem, tak tam těch způsobů je jako nebo bylo historicky několik, že jo. Klasický grafický rozhraní a my jsme na tom všichni vyrostli nebo vyrostli nějakou naši profesní kariéru jsme na tom vyrostli, že prostě jako máš ten počítač, máš tu obrazovku a ty se na to, co děláš a vlastně jako ovládáš to nějakou myší, nějakou klávesnicí. Ale vlastně je jako otázka, jestli to grafický rozhraní už dneska jako nebude postupně zastarávat. Ono jasně, jako určitě má svoje use casy, ale už jenom když si vezmeš, kolik lidí dneska používá na klasický doptávání se nebo hledání věcí ChatGPT. A nejenom doptávání se. Prostě něco vyfotíš a máš ty data. Nebo prostě chceš se podívat udělat nějakou analýzu, tak neprocházíš spoustu grafů, ale necháš to třeba toho agenta vlastně zpracovat. A že se vlastně jako dostáváme do tý doby, kdy to chatovací rozhraní víc a víc dominuje. A je to tím, že já si myslím, že my jako lidi jsme tohleto chtěli mít vždycky. Jenom prostě na to nebyla ta technologie. A dneska tím, jak máme jazykový modely, tak ta technologie přišla. Ale samozřejmě se ukazuje, že i to grafický rozhraní pořád tam to své místo má, protože když si vezmeš, že jo, ChatGPT, tak nejdřív to byl chat, ale teďka už ti tam umí vykreslovat appky, umí ti tam dát prostě nějaký ty vizualizace. Zkrátka jako vrací se to i k tomu a bude se podle mě hledat nějaký ten balanc mezi tím.

Jindřich: Já osobně jsem k tomu asi mnohem víc skeptickej. Těch jako důvodů je asi celá řada. Myslím, že se postupně jako k nim ještě, ještě dostaneme. Ale to, že my bychom teoreticky jako neměli žádnej interface, nebo když to hodně zjednoduším, tak, tak vlastně tady tato myšlenka, tak není nic novýho. Protože, eh, už v roce devět-devatenáct set devadesát jedna tak, eh, vlastně existuje esej The Computer for the 21st Century a tam vlastně už to trošku bylo předpovězený, nebo respektive tam to bylo jako mířený trošku jinak. A tam vlastně ta předpověď byla taková, že ty počítače vlastně budou, počítače a stroje budou jako v našem životě natolik už jako integrovaný, že vlastně nebudeme potřebovat ty obrazovky. Jo, takže můžem všechno, všechno budem, nevím, ovládat stisknutím jednoho tlačítka, nevím, mávnutím, gestama třeba jo a tak dál a tak dál a tak dál. Eh, vlastně to se teď úplně nenaplnilo. Možná je na to ještě brzo, ale zkrátka ta primární myšlenka zatím byla taková, že nebudeme mít obrazovky, což jako opak je pravdou, že jo. Jako ten, eh, počet obrazovek, který vnímáme každý den, tak jako exponenciálně narostl. Máme to na rukou, na chytrejch hodinkách, v telefonu, v práci každý máme dva monitory, doma koukáme na televizi. A takhle bych mohl samozřejmě pokračovat, že jo. Vlastně každý hloupý i chytrý zařízení vlastně má už v dnešní době jako nějakej displej. Hm, dost možná to třeba trošku jako předbíhá dobu. A co tím vlastně chci říct? Ten můj point je v tom, že ta myšlenka toho, že by to tady jako nebylo, ty vlastně obrazovky, eh, tak jako není nic novýho. A třeba my tam pomalu dojdem. Třeba taky ne. Zatím tam ještě nejsme

Filip: Jo, rozhodně jako jsme na začátku, jak jsi zmiňoval, ty v tomhle možná budeš víc skeptický. Já v tom vidím spíš asi to, že opravdu je to směr, kterým bychom mohli jít, protože zkrátka já si myslím to, že jako ten ideální stav je, že ty s tou technologií můžeš komunikovat tak přirozeně, jak to vlastně seš naučenej, protože i interakce mezi lidma, že jo, tak primárně pou-probíhá jako slovy, že si povídáš nebo si něco ukazuješ a sem tam k tomu používáš ty grafický prvky. Prostě vezmeš tu ilustraci, vezmeš ten graf, abys to jako vysvětlil, ale nevím, jak to máš ty, ale pro mě jako nejjednodušší, jak předat informace nebo něco vysvětlit, tak pořád je tím jako mluveným slovem. Což jasně beru, pro každého se může lišit, ale ta představa toho, že budu moct mít nějakej device, ať už to je něco, nějaký jako sluchátko nebo třeba i pak chytrý brýle, to je ta kombinace toho obrazu plus jako toho textovýho výstupu, kdy vlastně mi ten agent bude jakoby pinkat něco jako SMSku, že jo. Jako že mi kámoš pošle SMSku: „Hej, dorazíš?“ Tak ten agent by mi poslal zprávu: „Hej, chci zpracovat todle. Je to v pohodě, není to v pohodě. Tady k tomu něco máš.“ Tak to si myslím, že je ta budoucnost, aby to jako nejen nutně, aby zmizely obrazovky. To je možná moc jako radikální, protože jako spoustu věcí odkomunikuješ graficky líp, ale spíš aby se to jako líp integrovalo do toho tvýho života. Protože jako my jako lidi přirozeně jako jsme nebyli, že jo, přizpůsobení k tomu, že budeme sedět osm hodin za kompem, pak přijdem domů, budem tam sedět dál. Teď pomíjím tu zábavu, bavím se jako o tý práci a už teďka já se jako snažím u spousty věcí jako zapojovat tady ten způsob, že dám si třeba diktování a normálně jdu něco dělat a u toho si diktuju nějaký myšlenky, aby mi to pak ten agent zpracoval. A úplně jako ultimátní by bylo, když by ten agent mi dokázal jakoby zavolat a říct: „Hej Filipe, už to mám pro tebe hotový. Udělal jsem todle, todle, jak chceš pokračovat?“ Nebo: „Podívej se tady, to by ti vyjelo třeba v těch brýlích.“ Jo, zkrátka, že by se to víc propojilo s tím tvým životem.

Jindřich: Já si ve skutečnosti myslím, že tohleto, ten use case, který popisuješ ty, tak je ve skutečnosti jako na, na velmi, jako velmi omezenou sadu úkolů, který ty můžeš dělat. Eh, typicky co mě padají jako různý architekti jo nebo takoví další jako modeláři nebo jakýkoliv jako co dělají jako návrhy a, a interiéry a prostě cokoliv. Takhle bych mohl samozřejmě jako pokračovat. Další engineerský, letecký a tak dál a tak dále. Takže jasně na tohle napsat e-mail, vytvořit mi poznámku, rozdistribuovat nevím něco, připravit e-mail určitě, ale pořád se jako domnívám, že když já to jako kvantifikuju, takže tyhlety use casy, který by pro to jako byly suitable, tak ve skutečnosti to bude jenom do jisté míry jako zanedbatelný množství tý práce, který vlastně my všichni na tom počítači každý den děláme.

Filip: Ono je dost možný, že je asi dobrý říct, že jako jedna věc jsou počítače, ty klasický jako plochý obrazovky, že jo, co děláme teďka. Ale druhá věc je, že kdyby ses dokázal dostat do bodu, kdy fakt budeš mít nějakou tu rozšířenou realitu, kdy se ti to třeba jako promítne kdekoliv, tak otázka, že jo. Je to obrazovka, není to obrazovka? Asi jako pořád to obrazovka je, ale už je to zase trošku jinej typ toho rozhraní, že jako dovedu si představit, že ten výstup, já nevím, nějakýho grafu nebo toho modelu, tak ti ten agent odprezentuje prostě v tý tvý jako rozšířený realitě. Ty se na ten model budeš moct podívat a nebudeš u sebe jako přivázanej k tomu počítači. To je vlastně to, co se snažím říct. To jako já neříkám, že obrazovky úplně zmizej. Myslím ty obrazovky tak, jak je známe. To znamená fakt ty tady šestnáct ku devíti počítače, co máme před sebou a jako pořád budou mít svoje místo. Jenomže si myslím, že se to fakt jako bude posouvat víc a víc tady k těm jako imerzivním zkušenostem

Jindřich: Já vidím problém tak, že jedny jako z nejvíc, eh, z nejbohatších společností na světě technologický společnosti, tak jsou společnosti, který jako vlastně jako sociální sítě, který vydělávají na reklamách. Tudíž přesně jako v zájmu veškerých jako těchhletěch jako velmi bohatých společností je, aby tys používal ten telefon, aby tys koukal na ty sociální sítě, aby tys byl co možná nejdelší dobu jako přilepenej k tomu displeji, aby se ti zkrátka vyplaval, že jo ten dopaminek za to, že ty tam scrolluješ jakoby ten, ten nekonečnej vol na tom Facebooku nebo na tom Instagramu a podobně. A jako velmi pravděpodobně, co samozřejmě jako lze předpokládat, lze na tom, nad tím možná trošku filosofovat je, že tyhlety společnosti nebudou chtít, jako aby ses těch obrazovek jako zbavil. A vzhledem k tomu, že oni jsou jako nejbohatší nebo jedny z nejbohatších společností na světě a opravdu spoustu peněz pumpujou přesně jako do toho researche, do tý psychologie toho, aby ti, jakým způsobem ti vlastně co možná nejefektivnějc servírovat tu reklamu, tak oni budou jako zcela určitě jako hodně pro to, eh, hodně proti tomu, aby, eh, jsme vlastně ty obrazovky omezovali. A myslím si, že vynaloží jako spoustu prostředků pro to, aby se to zkrátka třeba nějakému jako progresivnějšímu podnikateli, kdo by tohleto chtěl dělat, aby se mu zkrátka nepovedlo

Filip: Jo a já si třeba myslím, že spíš budou hledat ty cesty, jak to dostat do těch novejch rozhraní, že jo, jak jsem zmínil prostě nějaký ty jako brýle nebo i do toho jako textovýho hlasovýho vstupu, že jako ta forma reklamy možná se bude muset trošku změnit. Já

Jindřich: Jo to si, hele,

Filip: tady tím stylem.

Jindřich: já vlastně nevím, ale jakoby co mě k tomu napadá, tak ty vlastně když ty jakoby scrolluješ jako tu zeď, tak ty tam máš prostě spoustu vjemů, že jo. Spoustu, spoustu informací na tebe neustále jako lítá zleva a jako zprava. Zatímco když ty jako něco posloucháš a máš tam jako takovej ten jako monotónní projev, tak ty seš jako soustředěnej na tuhletu jako jednu myšlenku. A jako proscrollovat přes reklamu někde na Facebooku si myslím, že je jako mnohem odlišnej feeling, než když potká-- posloucháš třeba reklamu v podcastu, že jo. Ta reklama v podcastu je prostě otravná, že jo. Protože tam já nevím, deset vteřin ti tam třeba běží, nic s tím neuděláš. Jo jako jasně, tady sice taky, ale můžeš tu aplikaci furt jako zahodit, víš, nebo na Facebooku máš reklamu, tak skočíš do aplikace Instagram a tak dál. Takže já si ve skutečnosti jako myslím, byť možná psychologicky mají na nás mnohem větší vliv, tak ty reklamy právě v těhletěch platformách na těch displejích jsou mnohem méně invazivní.

Filip: Hele, to vlastně jako chápu. Otázka je pak vlastně, jestli se to nemůže propojit, že jo, že vlastně budeš mít ty hlasový vstupy, ale ty stejně pořád budeš chtít ten vizuální vjem. Takže jak jsem zmiňoval třeba ty brýle, že jo. Tak Meta má ty Ray-Ban Glasses, oni mají, eh, tu variantu, já nevím teď, jak se přesně jmenuje, ale s tím displejem. Takže ty vlastně máš ten, toho AI asistenta, máš tam toho bota, spoustu věcí si vyřídíš tím hlasem. Máš ještě, to je mimochodem jako strašně skvělý, máš ten náramek, kterým ty brýle můžeš ovládat. No a máš tam ten displej a na tom displeji se ti vlastně jako můžou promítnout jak ty klasický apky, takže si tam můžeš otevřít ten Instáč a prostě zkonzumovat ho, protože zase jako jsou místa, kde prostě ten vizuální vjem musí bejt potřeba, jako Instagram na fotky a videa bez vizuálu jako vlastně fungovat nebude, že jo? Takže tady ta forma tý obrazovky tam bude. Ale třeba to, co se snažím říct, že už to třeba nebude tady ten telefon, ale budou to třeba ty brýle nebo nějakej jako jinej prvek, jak ty zkonzumuješ ten obsah.

Jindřich: Ehm, asi to nebude prav-- no, pravděpodobně moje domněnka je taková, že to nebude žádnej úplně jako radikální přechod, ale jako pravděpodobně tyhlety interfejsy možná budou akorát rozšiřovat třeba ty naše jako aktuální technologický možnosti. A s tím jako možná souhlasím, kde přesně ta pravda bude, tak jako uvidíme, ale asi to nebude úplně radikální. Nicméně zas musím dát jako za pravdu, že my jsme jako relativně blízko, že jo. Tak přece jenom hlasovky už si po-posíláme relativně běžně. Hlasovku můžeš poslat svýmu agentovi. Ehm, či s ChatGPT si můžeš normálně zavolat, že jo. A vlastně teď ten jejich novej, novej model nebo,

Filip: Funguje skvěle, to jo.

Jindřich: přesně nevím, já nevím, jak se to, jak se to jmenuje teď, ale

Filip: no normálně

Jindřich: Voice mode přímo? No tak to už ti jako dokáže relativně jako dobře naslouchat, že jo. Neskáče ti to jako tolik do řeči, relativně to poslouchá jako i ty tvoje, eh, příkazy, který mu tomu dáváš. Jasně ta, eh, ten feeling z toho, z tý odezvy tak asi není ještě úplně takovej, jako když si jako telefonuješ s člověkem. Ale myslím si, že jsme jako velmi, velmi blízko.

Filip: Hele, rozhodně. Já jsem to zkoušel a funguje to jako pěkně. Dokonce on umí už i to, že vlastně jako deleguje nějakou práci na jinej model a během toho ty si s ním můžeš povídat a on ti pak jako řekne: „Hej, už jakoby vím, už to skončilo, tady to máš.“ Ještě to není tak dokonalý. Já se těším, až to bude umět třeba používat konektory. Zatím to neumí a já si myslím, že to je jenom nějaká jako drobná nuance, proč to nejde. Protože jenom ten samotnej princip, že to je vlastně jako kontinuální stream, kde on tě poslouchá a mluví s tebou pořád. Tam nejsou jakoby žádný pauzy na tom jeho datovém vstupu a tom výstupu a vlastně během toho on je schopnej to hodit na jinej model, nechat to zpracovat a pak do tý řeči, do tý tvý konverzace zakomponovat ten výstup. Takže já si myslím, že jsou fakt jako kousíček od toho, kdy tam připojí ty konektory a pak si úplně jako dovedu představit, že si tam připojíš toho Kodexe, kterej poběží jako ten agent, který bude kódit. Ty ho budeš moct trošku líp ovládat i tím hlasem. zase by se to mohlo propojit přesně když bys to měl v těch brýlích, pak by ti jenom vyskočila nějaká vizualizace, ukázalo by se ti to, jako to propojení by mohlo bejt super. Nicméně ještě to asi chvilku potrvá, ale jak říkáš, jako jsme docela blízko. Jako pokud jste někdo nezkoušeli ten novej ChatGPT Voice Mode, on už je novej pár týdnů, možná měsíc, tak, tak zkuste jako oproti tý předchozí variantě to je fakt jako působivej pokrok.

Jindřich: Já si dovedu představit, že by to mohlo jako relativně jako dobře fungovat, tak je třeba v autě, že jo. Eh, tam můžeš mít nějakýho takovýho asistenta. Jasně, ty automobily už to dělaj a povětšinou ty nativní jako asistenti jsou jako úplně za prd, že jo. Třeba jako ta Laura, co má jako Škodovka, to je ne špatný, to je nepoužitelný jako z mýho, z mýho úhlu pohledu. A přesně když to bude jako něco takovýho, tak jasně, protože ty tam jako nechceš koukat na ten displej, primárně jako ani nemůžeš jako do jistý, do jistý míry vlastně potřebuješ se jako věnovat tomu řízení, že jo. Nechceš nebo nemůžeš vlastně ani tak jako sahat na ten telefon, tak můžeš používat ten hlas, že jo, protože ono teoreticky, eh, problém nebo i spoustu řidičů třeba tak jako vnímám, tak si třeba někdy stěžujou jako na ty dotykový displeje, že jo, který tam jsou, protože dřív tam byly ty hardwarový tlačítka. Takže ty ses mohl nastavit jako klimatizaci, volume a podobně. A vlastně to je jenom vlastně jed-jednoduchej feeling jako z toho, jak funguje ta svalová paměť, že jo. Ty tam prostě nějak jako sáhneš, otočíš to jako tak nějak jako podvědomě, aniž bys koukal na ten displej víš. Když hledáš tlačítko na displeji, tak tam že jo ten, ten odpor jako nebo na ten feeling není úplně. Takže ty musíš najít to tlačítko a správně se tam jako trefit. A to asi není jako úplně ono, že jo? Protože ty nechceš mít jako tolik těch jako rušivejch aspektů právě během toho řízení. A kdyby tady ty asistenti a už třeba přesně tenhleten jako voice mode od Ička byl zabudovanej někam do Carplay třeba nebo do, do auta a mohl si tím ovládat celý to auto, že jo. Mohl si s tím zapnout, nevím, když přeženu, tak zadní stěrač, vyhřívání mlhovky a upravit si klimatizaci, posunout si sedačku a podobně, tak tam v tom já třeba osobně jako vnímám jako znatelně, znatelnej benefit. A myslím si, že třeba i ta budoucnost tam spěje.

Filip: Hele, to určitě. Já si vlastně myslím, že už je technicky možný. Jenom

Jindřich: Ja, det synes jeg er godt

Filip: že automobilky hlavní soustředění není Voice, Voice Assistant a ChatGPT, který dělají nebo OpenAI, který dělají toho jako dle chatbota, tak jako nedělají auta. A jako kdybys tohle dal dohromady, tak přesně to, co popisuješ, jako ovládat auto s ChatGPT Voice, jako kdyby to bylo tak krásně plynulý, to už by fungovalo dneska a vlastně by ti dokázalo splnit prakticky cokoliv, že?

Jindřich: To jako nechápu, proč, eh, se jako na to trošku nezaměřuje, protože to je, když teď trošku odbočím, tak to je vlastně dost podobný jako Apple, že jo. Tak když měl Siri nedávno, tak jako ta byla úplně nepoužitelná do tý doby, jako než tam vlastně napojili to jako Gemini. A proč vlastně tolik let to mělo jako tak nepoužitelný, jo? Když už ty modely jako tady jsou a ta technologie tady je, tak jako v-já osobně to jako velmi podobně vnímám i v automotive

Filip: Ale já si myslím, že to bude asi ten clash těch business modelů, že když si vezmeš, že vlastně ty předplatný, který my používáme, tak jsou jako extrémně dotovaný, tak ty bys asi jako musel si to v tom autě předplácet, že bysme prostě nějakou subscription za toho Voice bota. Nebo že by

Jindřich: Ale to je běžný,

Filip: to ChatGPT

Jindřich: že jo. Jako v dnešní době už třeba i u Bavoráku si musíš zaplatit jako za vyhřívání sedaček, že jo. Hele, samozřejmě za to platíš jako subscription, přes léto to nemáš. Takže ty si koupíš to auto, ten hardware tam je, ale musíš si jako za to zaplatit nějaký funkce. To samý Tesla, že jo. Ty to koupíš, máš tam hardware už toho autopilota, ale když ho chceš použít, tak musíš jako platit ten subscription.

Filip: To je

Jindřich: No takže proč bys nemohl tady

Filip: můžeš

Jindřich: jako

Filip: pu-prostě půjčit jakoby na měsíc, že jo třeba.

Jindřich: Jo. Takže jako já, mm, jasně rozumím tomu, rozumím těm nákladům tomu, ale myslím si, že spoustu lidí by tohleto jako mohlo ocenit, protože opravdu zase se jako znovu vakuity ty hlasový asistenti, co jsou v dnešní době jako v automotive, tak se domnívám, že jsou zkrátka nepoužitelný

Filip: Hm, otázka je pak asi možná nějakejch regulací. To asi už zabíháme jako do, do hloubky. Víš, jako ta predikovatelnost těch asistentů, že jako já si úplně dovedu představit, že to auto bude takovej jeden velkej MCP server. Teď jako hodně obrazně. A-a-a ty si tam stejně jako máš CarPlay a máš Auto, tak byť to jsou jako oddělený systémy, ale vlastně jako přinášíš do toho auta něco, co, co není jako součástí, tak ty by sis tam prostě mohl přinést toho svýho asistenta a on by pomocí třeba MCP mohl tady ty basic uživatelský věci ovládat. A vlastně jako asi chápu, že si tím nenastavíš tempomat a tak, protože to by byl přesně ten clash jako té bezpečnosti versus

Jindřich: Jasně no

Filip: za to má tu odpovědnost. Ale jako klimatizace, jako že bys žaloval někoho, že ti tvůj agent snížil klimu na low, tak s tím se asi jako dá žít, no. To by mohlo bejt docela zajímavý takovýdle rozhraní.

Jindřich: A jako určitě tam, hm, jako jeden z těch velkejch aspektů tam opravdu bude jako ta regulace, eh, a vůbec tady v Evropský unii, že jo, protože přece jenom jako ta bezpečnost je jako relativně alfa omega. Jen tak něco si ty nemůžeš jako v tom autě jako upravit. Jsou na to přísný regule i pro samotnou výrobu těch aut, že jo, jako pro, pro jako automobilky. A musí to určitě jako procházet nějakým testováním a nějakým jako regulatorním řízením, než třeba ta automobilka, eh, uvede novej typ auta, že jo, na vr-- na, na trh a tak podobně. A stejně tak je to vlastně s aplikacema na CarPlay, že jo. To taky jako není úplně snadný. Ty si tam nemůžeš jako jen tak sám vyvinout aplikaci, byť bys to třeba jako dokázal, protože jako ten skillset, že jako vývojářskej jako na to máš, ale jako nedostaneš to tam, dokud to neprojde nějakým jako schvalovacím řízením v Applu, kde ty musíš ještě jako platit nějaký jako regulatorní poplatky a, a nevím co všechno. A obecně jako ten proces toho, aby ti tam vůbec zalistovali tu tvoji aplikaci, abys tam vůbec mohl testovat, tak je jako relativně náročný jako jak časově, tak finančně.

Filip: Jo, jako určitě to bude dlouhá cesta, ale vlastně je to zajímavej koncept, kterej si myslím, že by, že by mohl jako do budoucna fungovat, protože jako automobilky, už se ukázalo, že prostě voice boty neumí, že jako snaží se to dělat dlouhou dobu a moc jim to jako nejde. Možná tak jako Tesle to trošku funguje. Nicméně, eh, když jako odbočíme od těch automobilek, tak co ještě vlastně mě vůbec nenapadlo, dokud jsem nedělal tady tu přípravu, tak bylo to, že tady ta kombinace hlasovýho ovládání a multimodálního vstupu, tak je úplně geniální pro lidi s nějakým postižením, typicky zrakovým. jo, ty jsi dřív měl problém takovej, že ty byly apky, kde ty jsi jako slepej člověk mohl jako vytočit číslo, jakoby zavolat někomu, aby ti popsal, co vidíš. No ale najednou díky takovýmhle jako technologiím tak úplně vlastně jako mimo, mimo produkt je to, že jako dneska ten člověk, kterej je nevidomej, tak prostě použije ChatGPT ve voice modu, zapne si tam kameru a může to na cokoliv namířit a on mu prostě real time popíše, co tam je, jak to vidí, co, co může udělat. Jako to, v tomhletom je to za mě super.

Jindřich: Minimálně co jsem četl, tak jako ta přístupnost, eh, je u toho AI jako pořád špatná nebo respektive ne-moc jako neumí dělat přístupný UIčko. A už jenom třeba nějaký jako kontrastní poměry, že jo a takovýdle věci, tak, eh, s tím se jakoby nebo jako poradí, když to dobře jako napromptuješ, hraj si s tím tak jako ty výsledky, který jsem měl já, tak mně přišly jakoby dobrý. Jo, ale ve skutečnosti pokud by to dostal potom nějakej profík, kterej se opravdu věnuje přístupnosti toho softwaru, tak by tam jako našel spoustu jako nedostatků. A nicméně souhlasím s tím, že ten use case může bejt perfektní, až tam jako budem a až opravdu to, eh, až opravdu obecně to AIčko bude zvládat dělat jako kvalitní user interface včetně, eh, jako vysoký přístupnosti.

Filip: Hele, když to jsou podle mě jako dvě rozličný věci, že jo, že ty, ty máš něco, co AIčko tvoří a jako na tobě jakoby agent, agentovi, tom člověku, abys to jakoby směřoval, protože on má nějaký jako pattern, že jo, že se něčeho drží a zrovna tam je natrénováno, že to úplně nemá tady ty jako přístupný vzory. Tak to je jako ten, ten výstup, kterej děláš ty s tím AIčkem. Ale co já jsem spíš myslel, je vyloženě jako, že ten člověk, který má to postižení, tak vlastně jako po-použije toho asistenta, aby mu pomohl v tom reálném světě. Ne jakoby na tom internetu, ale vyloženě, že jakoby natočíš to v tom reálným světě. Hele a on ti řekne: „Jo, před tebou se nachází auto, lampa,“ něco takovýho.

Jindřich: No jasně, rozumím. Takže to spíš může bejt tak nějaký rozpoznávání obrazu, eh, tam nebo něco takovýho. A jo, jako obecně tam je prostor pro to, abysme tu technologii použili pro lidi, který maj jako jakoukoliv vadu nebo jako jakýkoliv postižení, aby prostě ten život třeba měli příjemnější

Filip: Hele, pojďme se posunout k takový další oblasti a to je taková moje oblíbená a zároveň vlastně jako pořád nevím, co si o ní myslet. A to je generativní UI. už jsem o tom jako mluvil nesčetněkrát, ať už ve svejch videích nebo se spoustou lidí. A to je jako vlastně princip, že ty nemáš-- protože dneska tak máme apky a někdo za tebe rozhodl, jak budou vypadat. Prostě někdo řekl, že to tlačítko bude tady, tady bude ten pohled na ty data, ten bude ty data reprezentovat tímhletím stylem. A jako jasně, máš určitý formy, kdy ty si to můžeš customizovat, ale často je to třeba jako složitější. No a pak přichází to generativní UI, kdy vlastně díky tomu, že ten chatbot je ti schopnej na míru vygenerovat ten program, to znamená to uživatelský rozhraní, ty si můžeš vlastně jako ten pohled na ten program, na ty data nechat uzpůsobit přímo sobě. A je to vidět dneska, že jo, v ChatGPT nebo v Cloudovi, že on ti generuje takový ty malý artefakty, že jo. Ty mu řekneš: „Něco mi vysvětli nebo agreguj mi nějaký data.“ A on si to vytahá a udělá ti třeba nějakou malou vizualizaci, takovou jako malinkatou apku, na kterou ty se podíváš, můžeš si s ní pohrát a to je vlastně jako všechno. Ale máš to udělané na míru.

Jindřich: A tady je zase asi několik rovin. A přesně nějaká jako interpretace dat, tak je jako asi skvělá, že jo. Prostě já se zeptám na, nevím, graf vývoje něčeho, dostanu nějakej jako generovaný pohled a nemusím mít někde jako naklikaný Tableau nebo Power BI nebo jako cokoliv. Nepotřebuju nikoho, aby se mi o to staral a podobně. Tak tam asi jsme, že jo. Jen co si jako nedovedu úplně představit, že by opravdu softw-- že bychom se dostali do doby, kdy by software měl jako plně generovaný UI a ty bys tam měl něco zpracovávat. Ehm, z několika jako důvodů, jo, protože jednak zase ta svalová paměť, jo. Ty víš, že ten křížek jako na jako vypnutí tý aplikace je prostě, eh, vlevo nahoře, že jo. Jako ty, ty víš, že potvrzovací tlačítko bude jako asi vpravo dole. A teď jako to samozřejmě hodně jako zjednodušuju, ale kdybych třeba to trošku stáhnul na nějakej složitější program, Blender třeba, jo. Tak jako naučit se jenom ten interface, extrémně jako složitej program. A kdyby to jako nebylo, každej to měl jiný, tak jasně, možná to bude trošičku personalizovaný, ale bude to jako mnohem těžší pro ten lidskej mozek. Zároveň už tím vlastně zaniknou jako veškerý tutoriály a jako návody, který, který lidi na internetu dělaj. Zároveň, když já ti zavolám a zeptám se tě, jak mám něco udělat v Blenderu, tak ty mně řekneš: „Vždyť to tlačítko je vlevo.“ A já ti řeknu: „Ne, vždyť já tam vůbec žádný tlačítko nemám. Já tam mám barvičky.“ A tak jo. Takže myslím si, že to má fakt jako takový jako dvě roviny. Dovedu si to snadno představit na opravdu hodně, hodně jednoduchý use casy, ale už na jako složitější software, kde ty potřebuješ mít nějakej skillset, abys ho ovládal, tak tam si myslím, že ta standardizace zůstane ještě s náma velmi dlouho.

Filip: Hele, jako tady vlastně víceméně souhlasím. U toho jako složitýho softwaru, tak jak říkáš, jako abys to dokázal ovládat a bylo to komplexní, tak tam to podle mě taky zůstane dlouho. Myslím si, že to jako proniká dál než jenom za nějaký vizualizace. Mně se strašně líbí koncept od Googlu. Oni měli nebo mají pořád ten experimentální projekt. Jmenuje se to a to je jako prohlížeč, který ti vlastně je schopnej agregovat víc jako data sourců do nějakýho tvýho UI, který ti vygeneruje. Oni tam měli příklad, že plánuješ cestu a on ti agreguje jak mapy, tak ti tam natáhne data od těch ubytování, najde ti počasí po cestě, najde ti zájmový body a ještě ti tam nahází, teda už nevím, co to bylo, přírodní památky nebo něco. Zkrátka jako agreguje ti těch víc pohledů. A jako tady si myslím, že by to mohlo dávat taky obrovskej smysl, protože to je taková ta jako jednorázová věc, kterou ty jako chceš udělat. Potřebuješ ty data nějak specificky si interpretovat. Hele, typickej příklad prakticky jo, já jsem jako v zimě, tak jsem hledal ubytko lyže, když jsme jeli v Itálii a chtěl jsem to, aby to bylo prostě pod sjezdovkou, to znamená jako u vleku. ty prostě jako nemáš na Bookingu ani na Airbnbčku jako filtr u vleku nebo u jako stanice lanovky. No takže jako jsem si musel vzít nějaký jiný data, najít si jako, kde to teda jsou tydle ty body. Potom si přes to dát jako druhou mapu a prostě to jako procházet. Ale vlastně jako když to dáš tomu agentovi, řekneš: „Hele, udělej.“ Tak on ti je schopnej tady to UI poskládat. A pokud se by se tohle dostalo do těch jako běžnejch prohlížečů, říkám experiment od Googlu, ten Dia je v tomhletom hodně zajímavej, tak by to mohlo jako technologicky nebo spíš jako přívětivostí pro ty uživatele bejt super. Samozřejmě tam je jako spousta ale a spousta otázek. Typicky business modely těch platforem, že jo?

Jindřich: Hm. Aha. Todle do jistý míry možná asi se jako přibližuje spíš jako tomu generativnímu UI, ale pak tady máme ještě takzvaný adaptivní a adaptabilní UI, že jo. A to, eh, adapti-adaptivní, to je právě to, to který se měří samo a to adaptabilní je to, který si můžeš jako měnit ty. Jinými slovy customizovat, že jo. Přesuneš si tlačítka a upravíš si trošičku jako ten vizuál a, a podobně. No a když se trošku jako vrátíme na, na jako přelom tisíciletí, když tady byl jako Office 2000, tak to byl takovej jak jako první pokus, kdy Microsoft přišel právě s tím adaptivním UI. A oni přesně to měli, že jo, že tam bylo takový meníčko s několika tlačítkama a to meníčko se tlačil, eh, to mě-- tlač-- sakra, eh, to meníčko se měnilo na základě toho, jak často který tlačítka ten uživatel používal.

Filip: Hm.

Jindřich: vlastně ty jsi zkrátka něco dělal, měl jsi tam ten set těch tlačítek, který jsi používal nejčastějc, pak jsi přišel druhej den, tvořil jsi jinej dokument a už jsi měl zase ty tlačítka přeházený a podobně. Kam tím mířím, je to, že tohle byl možná jako nějakej první pokus opravdu o vytvoření takovýho jakýhosi jako custom user interface pro každého uživatele. A byl tam hroznej shitstorm. Lidi to jako doslova nesnášeli bez jakýkoliv nadsázky, takže Microsoft to jako velmi rychle zařízl a vrátil tam, eh, zpátky hezky to adaptabilní menu, kde si to pak uživatel mohl upravit sám.

Filip: To je vlastně dost podobný, že jo, na Macu máš možnost si nastavit, že se ti ty okna přehazujou podle toho, jak často je používáš a že se ti jako vlastně přeřazujou. Taky to mám vyplý, že jo, protože

Jindřich: já taky.

Filip: A teď je

Jindřich: Hm

Filip: otázka, že jo. Je to tím, že ty predikční algoritmy jsou špatný a tím pádem ty máš tu blbou zkušenost. A když by ty predikční algoritmy byly jako dostatečně dobrý, že fakt jako dokážou predikovat, co ty budeš chtít dělat a servírovali ti to, jestli by vlastně jako pořád tady ten argument platil? Já jako nevím, jenom nabízím takovej jako alternativní pohled na to.

Jindřich: Muset asi zase vytáhnout svoji skepsi. Hele, eh, jako já taky nejsem si tím samozřejmě jistej, jo. Ale kdybych to měl trošku přirovnat jako k nějakýmu jako fyzickýmu světu a prostě nevím, jdu si jako vařit v oběd a chci si jako vzít nůž a vím, kam vždycky ten nůž dávám, ale najednou bych ho měl jakoby na lince připravenej už vedle toho prkýnka. Asi bych z toho jako taky byl zmatenej, jo, kdyby takovejch takových věcí jako bylo spousta. Přece jenom funguje jako ta, ten lidskej mozek prostě je zvyklej nebo funguje na tom, že si spojuje jako různý okolnosti. A přesně já vím, kde my máme ten šuplík, kam já ten nůž jako dávám a vím, k-jako, eh, kde ho zase najdu a tak dál a tak dále. A když není tam, tak bude pravděpodobně v myčce, že jo. Tak bych jako mohl pokračovat. Ale kdyby mě to jako furt snažil se ten život jakoby dát ty věci tam, kde je mám jako najít, jsem k tomu zkrátka skeptickej. Myslím si, že by v tom byl jako ještě větší guláš. Ale třeba tam budem, ale myslím si, že ještě pár let, možná pár desítek let. Zkrátka ten lidskej mozek potřebuje nějakou evoluci, aby si jako na tohleto chování zvyknul.

Filip: Ale jako po zvyku to bude určitě, to jako bezpochyby. Jenom vlastně je zajímavý, že já, mně se naopak zas tady to jako je-líbí, jakože musel by ten predikční algoritmus by bejt fakt jako dobrej, aby to nestalo se, že prostě já nevím, chceš si jako jít osprchovat a tam najdeš jako nůž, to, to je jako pak jako blbý. Ale jako pokud by to fakt dokázalo predikovat dobře, jako kde tu věc budeš mít. A teď se jako bavíme ve fyzickém světě, ale to je samozřejmě jako hypotetický příklad, že jo. Bereme to k

Jindřich: A jasně, jasně

Filip: Tak já nevím, mně to přijde vlastně jako zajímavý, ale jako bezpochyby bysme si museli, museli na to zvyknout

Jindřich: Jako je to možný vůbec, víš co, jestli by fakt jako ten prediction, jako ten predikční algoritmus jako mohl bejt tak dobrej, že by vždycky věděl, jakoby co já budu dělat? Když by tohle věděl, víš co, tak já ho vlastně nepotřebuju. Tak ať to ty agenti dělaj za mě, že jo. Nebo ať ten software prostě pracuje za mě, když je jakoby takhle dobrej a přesně ví, co já budu dělat za jakýchkoliv okolností. Jo.

Filip: Tak to je jako pak ta delší věc, že jo, že jako se dostáváme k tomu, že ten agent přesně jakoby vlastně v nějakejch bodech ani to UI nepotřeboval. Tohle mimochodem je taková zajímavá úvaha. My ji máme pak dál, ale teď se to krásně nabízí, že k tomu jenom jako odbočím, já mám CRMko, co jsem si dělal a říkal jsem si: „Hej, já potřebuju prostě nějakou tabulku, nějaký jako dashboard, vidět kdo kdy má jako, koho jsem oslovil naposledy, jak dlouho čeká a tak, abych to mohl jako zpracovat. Pořád jsem se snažil tam ten dashboard vlastně jako dostat. jsem si říkal: „Ty jo, jako potřebuju to vlastně, jako když ten agent mi dokáže zakládat drafty těch mailů na to, abych ty lidi jako ťuknul a já to jenom zpracuju z nějaké jako jiné fronty. A vlastně jsem jako dospěl k názoru, že jakoby já nad tím svým CRMkem ten, ten dashboard vlastně jako pořádně nepotřebuju. jasně, určitě budou use casy, kdy by se hodil. Můžu si ho nechat vygenerovat jednorázově, ale spíš jakoby za-- co se snažím naznačit je, že já jako mám pořád jako strašně tíhnu k tomu jako uživatelskýmu rozhraní. Přesně že to máš pevně definovaný. Máš to pevně daný, kde ty věci jsou. Ale už se mi párkrát jako stalo, kdy jsem zjistil, že to vlastně jako není třeba pro mě

Jindřich: A zase no asi to má jako několik rovin. Myslím si, že ten jeden z těch jako primárních důvodů, proč to jako nepotřebuješ je, že ty seš jako freelancer, máš jako svoji vlastní knowledge base, máš svoje vlastní data a nikdo jinej jakoby s tím nepracuje. Nepotřebuješ to pořádně jako někomu sdílet a tak podobně. Takže to si myslím, že může bejt jakoby i jeden z těch jako argumentů, ale asi si to nedovedu představit moc v nějakým jako firemním využití třeba. Ehm, no. Jako uvidíme, třeba se tam dostanem, ale jsem k tomu zkrátka skeptickej, co ti budu povídat.

Filip: Ne, chápu, tak jako ono nikdo neví, kam to povede, že jo. Vždycky

Jindřich: jasně.

Filip: na tom, co nám lidem bude jako vyhovovat. Jenom no jako baví mě o tom vlastně jako přemýšlet tady z těch pohledů, jak by se to dalo,

Jindřich: Jako já, já rozumím asi tomu tvýmu pointu, že ty jakoby sice nemáš ten dashboard, ale ve skutečnosti ty vizualizace taky dostáváš, že jo. Jak napíšeš tomu svýmu agentovi, prostě dej mi ten graf a podobně. Jo, takže vlastně ty, ty to máš, jen se ti to tvoří jako trošku jinak. Takže teď je otázka, jestli je pro tebe snazší otevřít jako websitu anebo napsat zprávu tomu svýmu agentovi nebo poslat, poslat hlasovku. Takže ve skutečnosti, ve skutečnosti zkrátka, eh, seš vlastně na tom samým. Ty ten dashboard máš, jen prostě k nim přistupuješ trošku odlišně.

Filip: Jo, jako určitě, že jo. To ta grafická reprezentace těch věcí tak, tak prostě jako nezmizí, že jo. Protože někdy obrázek vydá za tisíc slov nebo prostě graf vydá za tisíc slov. Prostě obecně vizuální reprezentace jako fajn. No a jako delší argument jako proti tomu u nějakejch jako komerčních softwarů, já už jsem to jako zmínil u toho bookingu Airbnbčka, že jo, tak je právě ten, že oni si tě chtějí jako dovést za tu ručičku, že najednou ty kdyby si stvořil to vlastní UI, což pro tebe jako uživatele za mě by bylo jako super, oni když by si tě jako, by vlastně jako ztratili tu možnost, že tě navedou kam, tam, kam chtějí, že jo. My jsme oba dělali software dlouho a vždycky to bylo o tom, že vymýšlíš to UX a buďto to děláš samozřejmě pro toho uživatele, anebo to děláš i pro sebe, že jo. Abys měl nějakej zisk z toho. Je na to i pojem, jmenuje se to myslím nějak Dark UI Patterns,

Jindřich: Dark patterns. Mhm

Filip: kdy ty vyloženě nebo možná UX Patterns, kdy ty jako se snažíš toho uživatele dotlačit k tomu kroku, kterej ty chceš. A zase je to pomocí toho vizuálu

Jindřich: A tak máme to obojí, že jo. Samozřejmě třeba by to mohlo bejt tak, třeba by to mohlo bejt i tak jako. Ale jo, ty dark patterns jsou než jako všude, že jo. Viz třeba nějaký, nevím, bankomaty, který ti jenom malým písmem někde napíšou, že máš nějakej poplatek nebo že prostě větší tlačítko je to jako výběr, ne zrušit tu transakci. Tak by jsme mohli pokračovat dál, že jo. Určitě na TikToku jich bude jako celá řada, že jo, na Aliexpresu a prostě podobnejch na, na ještě ty další, že jo, čínský tržiště, jak se jmenujou, ten Shein, Temu a tyhlety, tyhlety věci. Takže tam jich bude určitě celá řada. No, otázkou taky je, což si myslím, že zase trošičku možná půjdeme do jako hlubhejch, hlubokejch vod, jo. Ale jak ty by ses mohl třeba potom jako domoct práva, když tobě to vygeneruje opravdu nějakej ošklivý jako dark pattern, kde ti to, nevím, neříká to, co by mělo a navádí tě to opravdu k nějaký tý akci. Tak ty jasně to můžeš vyscreenovat, ale už nikdo jinej to třeba nezíská, že jo. Tak vlastně jak potom jakoby prokazovat tenhleten jako dark pattern, že se to opravdu stalo, že jo? Jasně, tys tou fotkou přijdeš, ale soud jako může říct no tak jako to fotka je sice hezký, ale přesně tak není generovaná z ChatGPT, že jo. Takže ono ve skutečnosti, i kdyby tomu jakoby tak tak bylo, tak tady ještě je opravdu spousta právních jako křižovatek, který by se musely vyřešit, aby to vlastně vůbec bylo legální.

Filip: Hele, já si myslím, že byť je to trošku odbočka od toho tématu, ale myslím, že docela jako zajímavá. Tak tohlecto si myslím, že není jenom u toho UI, je to obecně, že jo, u těch agentů. To jak jsi zmiňoval, že jo, že víc a víc těch rozhraní tý komunikace nebude člověk a stroj a bude to stroj, stroj. To znamená typicky jako agent, agent nebo agent nějakej software. Tak i tady vlastně můžou bejt ty dark UX patterns, akorát jako pro ty agenty, že jo, že ty tomu agentovi podstrčíš nějaký texty, nějaký prompty, aby si vybral ten tvůj produkt, tu tvoji službu, protože ten uživatel dá tomu agentovi právo: „Hele, udělej mi research na nejlepší outdoorový boty pro tyhle a tyhle podmínky.“ A zrovna někdo se prostě jako trefí a řekne: „Ty jo, tak napíšu to tak, ty jako popisky, aby každej agent, kterej to zachytí, tak to absolutně vzal jako source of truth.“ A jako jasně budou, bude to taková ta jako na kočku a myš, jo, kdy prostě pořád budou co to budou se snažit breaknout a my se to budeme snažit jako opravit nebo ty autoři těch agentů. jako tady těch dark patternů podle mě jako vznikne celá řada, jako všude možně na tady z těch interakčních rozhraních. jako prostě se bude podle mě řešit za běhu, jako s tou rychlostí, co se dělá, jako děje teďka, tak to není o tom, že bysme si řekli: „Hej, tohle může být problém, tak jako počkáme.“ Ale podle mě ta technologie to prostě jako převálcuje a my jako post mortem budeme řešit: „Oh shit, tohle je jako problém, musíme se k tomu nějak postavit.“

Jindřich: Tak ono jako velmi úzce s tím i můžou souviset nějaký reklamy, že jo, v těch

Filip: Não, é

Jindřich: jako samotnejch modelech. Protože to nemusí bejt nutně jako dark pattern, ale zkrátka někdo si zaplatí za tu reklamu, že ty když dáš do toho chatu, že jaký jsou nejlepší outdoorový boty, tak ti vyjedou ty jedny konkrétní z toho jednoho konkrétního e-shopu, protože ten jeden konkrétní e-shop si zaplatil třeba tu pozici, že chce bejt zobrazený přesně na tyhlety klíčový slova, že jo.

Filip: Což

Jindřich: Takže to vlastně--

Filip: už pouště-spustil

Jindřich: no jasně.

Filip: státech

Jindřich: Jo, ale oni tam měli, že jo, reklamy. N-ne, že by ti to ovlivňovalo ty tvoje výsledky, ale měli tam jakoby výsledky v rámci toho chatu sice, ale nebyly ovlivněný jakoby ty výstupy toho. Což jako jakmile se začnou ovlivňovat ty výstupy jako reklamama, tak si myslím, že to bude hodně špatný

Filip: To rozhodně no. A pak to, to máš zase ty dvě roviny, že jo. Jedna jsou ty jako přímý, že jako vyloženě se ten poskytovatel jako domluví s tím inzerentem, že ho bude preferovat. Ale fakt ta druhá je, že to budeš jako ohýbat jako nevědomky toho

Jindřich: Jasně, no jasně

Filip: ono to vlastně jako už dneska se děje, že jo. SEO optimalizace pro vyhledávače, tak jako to je taky vlastně tak jako ohýbání prostě jako toho systému, že se snažíš dostat na ty přední příčky díky nějakejm vlastně jako praktikám, který nutně jako nekorelují s tím produktem, že jo. Je to prostě o tom, že optimalizuješ to, aby tě ten stroj našel a servíroval to těm lidem. Ergo oni prostě tě našli první a už nešli dál po tý konkurenci. Jako jasně, pořád ten člověk jako řekneš, má právo si to porovnat, má právo to jako zjistit. U toho chatbota je to horší nebo toho AI, že ty jako deleguješ tu kognitivní zátěž. Ty mi udělej ten research a já prostě tě poslechnu, že jo. Takže to bude určitě tricky.

Jindřich: A jako vnímám v tom trošku opravdu aspoň ten, ten rozdíl, že jasně, sice řeší se to SEO, že jo, když už to je reklama, tak v těch vyhledávačích to máš jako označený, že je to reklama. Ale jako souhlasím s tím, že ty reklamy, když hodně odbočím samozřejmě, tak jako ty reklamy pravděpodobně do těch chat-chatovacích asistentů jako přijdou, protože my už jsme tady tu ekonomiku okolo toho řešili několikrát. Že je to velmi pravděpodobně dlouhodobě neudržitelný. Pravděpodobně nám budou jako utahovat kout, kdy bude to dražší a dražší. Investorský peníze jako dojdou. A kde jinde se samozřejmě ty peníze můžou generovat na tak obrovský jako uživatelský bázi, než jsou reklamy?

Filip: Jako na té ekonomice dneska spousty věcí na internetu stojí na reklamách, že jo. I, i vlastně jako obsah, kterej lidi tvoří, tak je poháněnej reklamama a prostě inzercema. No, eh, budoucnost reklam, to by možná mohl bejt i nějakej zajímavej díl třeba s nějakým hostem, nějakým expertem na reklamy se o tom pobavit, protože to určitě bude divokej západ. Eh, my už jsme to tady

Jindřich: Jo,

Filip: ještě

Jindřich: to jo. Hm.

Filip: rozhodně

Jindřich: Každopádně pokud by nás někdo poslouchal, znal by třeba nějakýho markeťáka nebo někoho, kdo by nám s tímhle jako tématem bude, eh, mohl pomoct, tak budeme moc rá, moc rádi, když nám dáte vědět. Eh, případně nám klidně to napište do komentářů, bude to fajn. A tohle se platí obecně. Eh, pokud by se vám líbilo, abysme si sem pozvali nějakýho zajímavýho člověka, máte třeba na něj kontakt a podobně, tak dejte vědět. Budeme moc rádi za jakýkoliv tipy jak na hosty, tak na samotný témata epizod.

Filip: Skvělý doplnění. To si myslím, že se bude hodit, tak budem doufat, že věříme, že máte ve svém okolí spoustu, spoustu zajímavých lidí, takže budeme rádi za doporučení. Pojďme k takovýmu jako předposlednímu bloku. My už jsme to hodně nakousli, že jo, že prostě to rozhraní nemusí být fakt jenom ten člověk a stroj, ale i stroj, stroj. Hodně se řeší právě jako komunikační protokoly mezi těma agentama a tak dál. A jako já mám takový pocit, že jako dneska jako firma, tak se musíš zaměřovat nejenom na to, jak ty data prezentuješ lidem, to znamená jako pomocí toho UI uživatelského rozhraní, toho grafickýho, tak i pomocí různých interfaců, nejenom klasickýho API. To se dělalo dřív pro vývojáře, ale dneska už bys měl mít nějaký MCPčko. Takový ty techničtější firmy mají třeba i to CLIko a obecně jakože je to hodně o tom, abys byl friendly, to znamená jako abys umožnil těm agentům pracovat s tím tvým nástrojem. A já to vidím dnes a denně jako v naší produkci, že jo podcastu. Ty nástroje třeba co používáme Descript, tak jako má CLIko, dá se s ním pracovat, dá se tam udělat export. Je to tak jako omezený. Někdy by bylo fajn, aby uměl víc, ale jako začínám to vnímat u sebe, že je to pro mě obrovská přidaná hodnota, že jakmile jako software nemůžu propojit s agentem, tak buďto ten software musí mít monopol jako prase, což je třeba Spotify a prostě náš podcast tam budem vydávat i přesto, že nahrát epizodu na Spotify jako není přes agenta jednoduchý. Anebo prostě musí podporovat toho agenta. Jakože buďto máš monopol a že tě ty lidi musí používat, anebo bys to měl podporovat, protože ty lidi k tomu budou tíhnout

Jindřich: Jako bezesporu je cejtit, že i ty společnosti si to samozřejmě uvědomují a přesně stejně jak se roztrhl pr-- roztrhl pytel s MCPíčkama, každej software má, má i s-MCPíčko, jestli dobrý nebo špatný, o tom bychom jako mohli polemizovat. Tak přesně tak si uvědomujou, že teď asi cesta je, eh, to CLIko a obecně zkrátka oni jako vědí, že ty lidi to prostě pro ty agenty používají a používat chtějí. A pokud to jako nemají, tak jako vědí, že z tohohle dlouhodobýho horizontu velmi pravděpodobně by ten konkurenční boj nakonec stejně prohráli, protože zkrátka jako taková je doba a ta přeje AI agentům

Filip: Jo, to, to jako rozhodně. A co ještě tak jako malá odbočka, co mi přišlo jako zajímavý, tak spousta firem se snaží jako všechno tadycto zkombinovat, že nejenom že ti dají výstup do agenta, nejenom že ti dají výstup pro tebe jako uživatele, ale zároveň se ti snažej umožnit, aby sis ty výstupy jako co nejvíc customizoval. Takže, eh, daj ti třeba nějakou platformu, že si jako můžeš navibit ty pohledy jako přímo u nich, že jako místo toho, aby sis jako drag and dropoval ten dashboard, kterej ty chceš, tak klidně řekneš agentovi a on ti ho postaví. A co mi přišlo ještě v poslední době jako mega zajímavý a spousta firem to podle mě začne adoptovat, tak je, nevím, jestli jsi četl o tom, že MCPčko bude podporovat jako vnořený apky. Respektive ty jakoby budeš moct udělat MCPčko a tvůj agent si bude moct zavolat a to MCPčko mu bude moct poskytnout jako apku malou, kterou on ti zobrazí v tom svym chatu. Ty si tam vyřídíš, co potřebuješ a pokračuješ dál. To si myslím, že bude jako hodně cool.

Jindřich: Budem potřebovat hodně tokenů, který mít nebudem. Drahý, ale zajímavý. Každopádně co si jakoby asi z toho jako mohu odnést, tak jako z toho, z tý naší diskuse mi tak nějak jako vyplývá asi to, že dost možná se jako v budoucnu ta aplikace nebude jako definovat tím UIkem, těma obrazovkama, ale pravděpodobně se bude jako definovat těma schopnostma. Jasně, pravděpodobně asi do jistý míry UIčko jako tam mít bude, ale tím, že třeba bude mít jako to CLIko nebo bude mít to MCPčko, tak ti to dokáže dát přesněž nějaký ty jako superpowers bez toho, aniž by to muselo mít na to už jako předem definovaný, eh, to UIko, ten-toto vlastně uživatelský rozhraní

Filip: Jo, Jako dřív prostě to UI to bylo jako jedinej způsob, jak ty jsi do toho softwaru mohl vstoupit, že jo, a ovládat ho. Pokud pominu jako vývojáře nějaký APIčko. dneska, prostě ten jako software, kterej ty si jako ohneš na míru, kterej ty si připravíš, tak to si myslím, že bude jedna z těch větví. To znamená, že ty si jako budeš moct dodělat, upravit to, co ti jako chybí, co tě štve. Zároveň dostaneš jako ten základ. Co si myslím, že je ještě jako zajímavý, kam to může směřovat, tak je přesně ten jednorázovej software. To znamená, že dneska jako vytvořit nějakej kód, kterej ti něco vykreslí, je prostě strašně jednoduchý. A nejsou to jenom jako vizualizace dat a nějaký exporty, ale může to bejt prostě jednoduchá utilitka, jak ty prostě potřebuješ, já nevím, efektivně roztřídit, já nevím, nějaký dokumenty, co máš prostě na ploše a máš to v nějakých kategoriích, tak on ti udělá UIko, kde ty se ti to vykreslí do těch kategorií, budeš si to moct drag and dropem proházet, se to udělá, software se zahodí a je jako hotovo. Že to bude taková jako perlička, která vlastně ti umožní udělat nějakou akci efektivnějc.

Jindřich: A ohledně těch jako interfaceů těch jako aplikací nebo softwaru jako obecně, tak my bychom mohli jít jako ještě dál, že jo, protože to všechno, o čem my jsme se jako dosud bavili, tak byl jako dotyk, bylo gesto, byl obraz, byl hlas a podobně. Ale vlastně není to, není to vlastně zas tak daleká budoucnost pravděpodobně. Tak máme tady jako Elona Muska, kterej experimentuje s tím Neuralinkem, že jo. Takže jako teoreticky možná někdy v budoucnu se dočkáme toho, že budeme mít čip integrovaný přímo do mozku a vlastně já budu moct jako ležet na gauči a budu jenom myslet na práci a ve skutečnosti jako budu pracovat. Takže, eh, to samozřejmě jako trošku zlehčuju. Nicméně co tím chci říct je, že zkrátka jako ten, ty experimenty jako s tou integrací jako nějakýho čipu přímo jako lidem do mozku, tak jako už tady jsou. A byť to bude jako extrémně složitej obor a velmi pravděpodobně tam bude ještě dlouhá evoluce, než vůbec bude nějak jako production ready, tak si myslím, že je to jako velmi zajímavý a přinejmenším do týhletý naší filozofický diskuse to patří

Filip: Jako rozhodně no. A třeba fakt, ty jo, se stane, že my tady za dvacet let budem točit díl podcastu, pokud teda něco jako podcasty bude existovat pořád a jako budem si říkat, jak jsme byli strašně pesimističtí oba. Ty se svým pesimistickým

Jindřich: Jo,

Filip: a já se

Jindřich: možný

Filip: ty jo kluci, vy jste byli tak jako uzamčení jenom v těch jako UI hlasů a tak, ale vůbec vám nedošlo, že tady máš přesně jako mozek, implantát a najednou ta komunikace může vypadat úplně, úplně jinak.“ Ono

Jindřich: no

Filip: jako tak jako nejblíž tomu mi přijde, a byť to není jako napojení na mozek, ale mě strašně fascinovalo to, jak já už jsem to zmiňoval, že jo, ten Meta Ray-Ban, jak ti snímají ty vlastně jako neural band, jak máš a snímají ti jako pohyby těch svalů na tom zápěstí a ty elektrický impulsy tam a na základě toho jako vyhodnocují ty tvoje gesta. Jasně, je to jako daleko od mozku, ale je to něco, co už funguje, co je jako v produkčním řešení a je to zase úplně novej typ interface, kdy ty snímáš nějaký jako fyzický funkce toho tvýho těla.

Jindřich: Hm.

Filip: je to,

Jindřich: Ona,

Filip: představa, budem tam směřovat.

Jindřich: co mě jako ještě napadá jako k tý skepsi, kterou jsi jako před chvilkou zmiňoval, tak z historie už jako prokázaný, že lidi si představujou budoucnost vlastně jenom na základě těch technologií, který aktuálně mají k dispozici a který aktuálně znají. Že jo, když se podíváme jako na nějaký kresby, jak si lidi představovali jako budoucnost přes, nevím, padesáti, šedesáti, sedmdesáti, osmdesáti lety, tak to byl třeba létající autobus, že jo? Protože oni věděli, že je nějaký jako počátky letectví a zároveň věděli, že jezdí na silnici něco, kam prostě se vejde čtyřicet lidí nebo šedesát nebo kolik se vejde, že jo. Nebo dvacet možná, teď dá kolik se vešlo jako do autobusu. A to zkrátka byly jako nějaký ty vstupy pro tu jejich představu. Takže si řekli: „Aha, tady jasně bude jako někdo lítat a podobně, že jo.“ Pak si představovali jako lítající lidi nebo že mají nějaký křídla, nebo že mají nějaký jetpacky a, a podobně. Eh, co tím chci říct je, že vlastně to navazuje na to, co ty jsi teď před chvilkou zmínil. My jsme možná jako skeptický, ale představujeme si vlastně jenom tu technologii, kterou do jistý míry máme, anebo nějaký různý jako její varianty, případně si ji trošku jako dokreslujeme a podobně. Ale třeba budeme mít technologii, která je jako úplně jiná a úplně vzdálená od tý naší reality, kterou máme momentálně, že si ji ani nedokážeme představit. A takhle to může bejt za pět let, může to bejt za deset, může bejt za sto let klidně, jako kdo ví. Ale zase se vracím trošku k tomu, jak dnešní doba je dynamická a co všechno se nám pod rukama změnilo za posledních pět let. Tak co všechno se nám pod rukama změní za dalších pět, deset let? Kdo ví, třeba si jednou tadyhle ten díl budeme moct, eh, znovu připomenout a uvidíme. Anebo třeba za několik let budem dělat nějaký reakce na naše vlastní díly a akorát tady budem se chytat za hlavu a, eh, obracet oči v sloup.

Filip: Což jako v týhletý rychlý době si myslím, že se toho klidně můžeme jako velmi brzo dočkat. Jenom si, hele poslední taková myšlenka na závěr. Přesně to navazuje na to, cos říkal. Před dvěma lety, kdybys mi řekl, že agenti budou fungovat tak, jak fungujou dneska, že budou umět to, co uměj dneska a že bude takovejhle voice mod a všechno, tak bych ti nevěřil. před třemi lety. Já bych si řekl: „To je daleká budoucnost, ale takhle dobrý to asi jako nebude.“ Ale to, co

Jindřich: Jeg har set den

Filip: jako představit. A jako proto jsem možná až tak někdy jako optimistickej, že jako si říkám: „Hej ty jo, jako že už to předčilo moje očekávání tolik, že kam to jenom může jít?“

Jindřich: Prostě no jako že ta myšlenka pravděpodobně by pro tebe asi jako nebyla úplně nerealistická, že jo, vzhledem k tomu, že jsi měl jako ten technickej background, ale pravděpodobně by si očekával, že to bude běh na dvacet let třeba

Filip: technicky jsem si to třeba jako nedovedl představit, že by něco takovýho, jako jak by to fungovalo, že jo? Jako před LLM-kama, který mají tool cally a reasoning, tak tady fakt takovýdle technologie nebyly. To byly fakt jako hypotetický papery a jakoby LLM-ka vznikly predikci text-textu a kvůli překladům, že jo. až jako potom se ukázalo, hele, my to můžeme jako dotrénovat takhle a ono to funguje a hustý, my tomu dáme na stranu, ono to funguje, hustý to. Jako já tomu říkám, že to nebyl ani tak jako vynález, ale tak jako objev trošku tady ty schopnosti dál ty agentický.

Jindřich: Hm. No, eh, jako ta evoluce tý technologie je vlastně fascinující. No nic, eh, příjemný povídání, Filipe, pro změnu. A jako velmi zajímavý téma. Vlastně tohleto filozofování mě docela baví, jo. Takhle vlastně bavit se o něčem, co neexistuje.

Filip: Jo a hlavně jako mě baví, že se každej na to díváme trošku jinak, že jako, jako víš co, pinkáme si ty názory, každej se jako tam přidá trošku svýho a tím pádem budem i rádi, i když vy posluchači a diváci tak nám napíšete komentář, jak se na to díváte vy, protože třeba máte úhly pohledu, který nás jako vůbec nenapadly. Takže budem strašně rádi, když se o tom budeme moct pobavit v komentářích na YouTube, Spotify nebo jakýkoliv podcastový

Jindřich: Hm, jako todleto nejsou žádný, eh, jako faktický informace, takže opravdu tady doslova platí, že sto lidí, eh, sto chutí. Takže opravdu někdo se bude chytat za hlavu, co tady říkáme a někdo třeba řekne: „No, na tom může něco bejt.“ Někdo třeba dá zase úplně odlišnej úhel pohledu. Zajímavý.

Filip: Tak jo

Jindřich: moc

Filip: díky

Jindřich: a těšíme se příště.

Filip: Taky, měj se a čau.

Jindřich: Ciao, ciao