Fable a Mythos

Filip: Tenhleten model nesmíte zpřístupnit uživatelům mimo Ameriku,

Jindřich: co se stane, kdybysme ho poslali třeba na

Filip: najednou máš velké korporace, který jako k tomu mají přístup, ale nikdo jinej se k tomu nedostane

Jindřich: kde budem za dva roky? Jako kde budem za tři roky, jo? 9. 6. letošního roku Anthropic vydal veřejně svůj nejsilnější model vůbec. A tři dny na to přišla americká vláda a přikázala mu zakázat zahraničním uživatelům, mimo jiné. Což vedlo k tomu, že Anthropic musel zkrátka tenhle ten model zaříznout. Eh, čau Filipe, rád se s tebou zase potkávám a pojďme tenhleten příběh trochu rozebrat z různých úhlů, z různejch úhlů pohledu.

Filip: Ahoj Jindro, zdravím tebe, zdravím i naše diváky. Eh, bylo to zajímavý. Já jsem o Fable dělal video, dokonce, já jsem ho natočil, já jsem si ten model vyzkoušel, vydal jsem video a den potom model prostě nikde, byl zaříznutej a vlastně až doposud se k němu nikdo, nikdo jako nemůže znova dostat. A zajímavý, je to vlastně až trošku děsivý a ne nutně, že bych si myslel, že ten model je fakt nějakej jako šíleně dobrej, že je to prostě HGI a tak dál, ale spíš jako ten precedent toho, že přišla americká vláda a řekla: "Ne, vy ten model prostě zahraničním uživatelům nemůžete jako dát dostupnej." to, to je jako bezprecedentní a jsem strašně zvědavej a vlastně se trošku bojím, kam nás tohle povede dál. Nicméně měl jsi šanci si Fable vyzkoušet, když vyšel? Cos na něj vlastně říkal?

Jindřich: Já jsem zkusil, no ale víceméně jako v rámci mý zvědavosti. Jenomže to bylo zrovna v dny, kdy já jsem byl jako někde pryč nebo něco, takže jsem měl prakticky jen ten první den, kdy to vyšlo a, eh, nezkoušel jsem na to žádnej jako sofistikovanej úkol, jo. Takže nic, kde abych vlastně mohl, eh, prakticky ocenit schopnost toho samotnýho modelu. Eh, čímž samozřejmě, eh, se tak jako dostávám trošičku k tomu, eh, našemu FOMU pomyslnýmu, který my tady jakoby často, eh, zmiňujeme. Říkáme si: „Jo jasný, dobrý, nebudeš, eh, zkrátka vědět, znát, zkoušet všechno.“ A todleto já jsem si říkal: „Jo hele, dobrý, v klidu, tak prostě přijedu příští týden, si to vyzkouším.“ No a ono ne, že jo. Nedopadlo to už. No ale pojďme si možná říct, že jo, ještě co ten, eh, Fable Mythos je. Eh, vlastně to je jakoby jakási nová, eh, třída modelů od Anthropicu, chtěli-- který měli bejt prakticky jako nad Opusem. A ta jejich vlastně největší výhoda, která minimálně je jako obecně v tý komunitě jako známá, tak byla ta autonomie. Jo, že přece jenom teď, když ty něco děláš, tak často ten model ti řekne: „Hele, tady od tebe potřebuju vstup a tady se tě na něco zeptá, že jo. A tady potřebuju tvoje rozhodnutí a povolení." Eh, zatímco ten vlastně, eh, Mythos, respektive Fable-05, kterej, eh, vlastně byl akorát s nějakejmi asi softwarovejma gui-- eh, guard rails, eh, abys ho nemohl jako zneužít, že jo, tu sílu. Tak ta primární výhoda asi byla zkrátka v tý autonomii. Ty mu dáš nějakej úkol, on to bude chroupat celou noc, byť bude to samozřejmě trošku dražší, ale měl by dojít jako k mnohem lepšímu výsledku než, eh, ty jeho předchůdci dosud.

Filip: Jo, přesně jak říkáš. Zkrátka byl to model, kterej navazoval na tu řadu Mythos, byť vlastně jako Mythos pořád existuje odděleně a Mythos to možná třeba pokud někdo, někdo o něm neslyšel, tak to byl takovej ten bájnej model, kterej Anthropic vydal. Myslím, že to je měsíc, dva zpátky, asi spíš dva. A vlastně vydal ho, ale nechal ho uzavřenej pod takzvaným projektem Glasswing, že vlastně do toho projektu pustil jenom firmy a bylo jich desítky. Eh,

Jindřich: Taky sto padesát až

Filip: no možná sto padesát firmy jako Amazon, Google, Facebook a tak dál. Zkrátka jako velký hráče, aby s tím modelem mohli pracovat. A jako vůbec se ten model nedostal na tu veřejnost. A to, jak jsi zmiňoval Fable, tak to byl vlastně jako Mythos level inteligence, to znamená jako na podobný úrovni, jenom tam měli ty guardrails. A mimochodem oni když to vydali, tak schytali trošku hate a za mě jako oprávněnej, protože oni udělali to, že ty ve chvíli, kdy jsi zadal nějaký dotaz na, nevím, nějaké hackování biologie a podobně, co mělo potenciál bejt vlastně nebezpečný, tak ten, eh, ne ten model, ale vlastně ty, ty, ty guardrails okolo, tak tě přesměrovaly na Opus 4.8, ale neřekly ti to. Takže ty jsi vlastně jako nevěděl, že sis povídal s jiným modelem. Za tohle Anthropic dostal hate. Samozřejmě oni to pak změnili a pak to ukazovalo, že hele ne, zaříznutá tvoje otázka a směřujeme tě na jiný model. Ale už jenom jako tadycto bylo vlastně zajímavý, že se rozhodli ten model znepřístupnit pro nějaký use casy. Takže minimálně z těch paperů, co vydávali, tak ta inteligence toho modelu a hlavně přesně jak jsi zmiňoval v tom agentním použití, tak byla jako mnohem vyšší než u toho Opus čtyři osmičky. Já jsem to zkoušel, eh, neměl jsem prostor to potestovat nějak víc do detailu, protože jsem šel přesně stejnou jako myšlenkou, že jo. Já jsem to jako testoval jen tak lehce. Natočil jsem o tom video a potom jsem si říkal super, tak bude čas, vyzkouším si to, jak se s tím pracuje běžně, že jo. Jak se s tím něco programuje. Nechám tomu nějaký jako složitý appky one shotnout, jestli to zvládne jako na jeden prompt. ale dřív přišlo sam-, přišel ten zákaz, takže taky jsem si s tím, taky jsem si to pořádně nevyzkoušel.

Jindřich: Jaký byl tvůj feeling teda z toho, když sis to no jako vyzkoušel a ten, eh, single shot prompt, co sis z toho získal? Jako, no nebo jaký byl ten use case a jak hodně rozdílný to bylo? Nebo v rámci nějakýho srovnání třeba, který jako můžeš mít, byť jsi to asi úplně netestoval jedna ku jiný s jiným modelem, ale jak to na tebe působilo?

Filip: Jo hele, já jsem, já jsem fakt se dostal jako k extrémně základnímu testu, protože já jsem chtěl jako vydat to video s tou novinkou. Takže já jediný, co jsem vzal, že jsem vzal, ty jo, byly to tři use casy ty jo, byla to nějaká 3D hra, potom to byla nějaká vizualizace a potom tuším nějaká appka. Už si to jako hůř pamatuju, ale najdete to video na mým YouTubu kdyžtak. A porovnával jsem vlastně Fable a Opus 4.8 a vyloženě jsem jim dal jako stejný prompty a nechal jsem je naimplementovat tu appku. A hele jako Fable mi, přišly mi dost podobný. Fable mi přišel, že ty, ty interfejsy nebo různý animace nebo ten 3D svět tak jako udělal propracovanější, ale jako byly to fakt takový hrubý testy. Jako základě tohodle bych rozhodně si netroufnul soudit, kterej ten model je lepší, ale jako minimálně pocitově bylo znát, že ten Fable ti jako si víc věcí domyslí a dá tam víc detailů, i když ty mu o ně explicitně neřekneš.

Jindřich: A jakej si tam používal ten, eh, thinking level?

Filip: Fuf, myslím, že to byl ten X high

Jindřich: Ten max tuším to říká, ne?

Filip: No pak, pak, pak je

Jindřich: Nebo?

Filip: vyšší, pak si myslím, že je ten,

Jindřich: Ok

Filip: ty jo, max právě a ten je jako extrémní, ten se nepoužívá, ale jako standardně já i toho Opuse používám na x high. Samozřejmě někdy si to snižuju, ale pokud chci jako fakt nad tím přemejšlel, tak x high je nějakej můj jako default

Jindřich: Hm, hm. No, ehm, jako tohle je opravdu do jistý míry, tys to už jako na začátku zmínil, ale jako ta bezprecedentní situace, že vlastně soukromá firma přijde, eh, jako s něčím nebo s nějakým řekněme svým jako vlastním, že jo, projektem, produktem, i kdyby to bylo cokoliv, abych, eh, teď jako nezůstával úplně u tadydle konkrétní situace a u tý konkrétní společnosti a zkrátka americká vláda nebo někdo, že jo, přijde a řekne: „Ne," jako. Byť je to vlastně legální, že jo, do jistý míry, jen zkrátka je to jako příliš dobrý. Tak jako to mě tak jako přivádí k takový otázce filozofický trošku jako v jaký době to žijeme, jo? Když někdo řekne: „Hele ne, tohle je jako příliš dobrý a je to lepší než jakýkoliv jiný technologie," s lehkou mírou nadsázky, „než tady máme dosud a vy to nesmíte používat." Eh, je to zkrátka fascinující, no.

Filip: Ale jako já si myslím, že my se pomalu ale jistě dostáváme do toho bodu, kdy je i pro ty státy a pro ty velmoce strategickej asset, že ty zkrátka jako stejně si držíš pod pokličkou a reguluješ vývoj zbraní, stejně tak si držíš tady nějakej výzkum prostě léčiv, eh, a další jako podobný věci. A tak jako i ta AI se podle mě po-postupně do týdle ty škatulky dostává, protože není to tak dávno, že jo, co Anthropic měl spor s Pentagonem, že vlastně Pentagon se je snažil donutit, aby mohli používat ty jejich modely. je vlastně jako používali a myslím, že je používají doposud. Minimálně třeba při tom útoku v Íránu, tak vím, že byly, byly důkazy, že vlastně jakoby ten, myslím, že to byl Opus model, byl použitej. No ale už tu dobu se vlastně Pentagon hádal s Anthropicem o tom, že Pentagon chtěl, aby Anthropic jim v-jako vlastně odsouhlasil jakýkoliv prakticky použití toho modelu a to včetně jako vývoje, eh, nějakejch jako zbraní hromadnýho ničení a zároveň tam bylo prosledování vlastně jako obyvatelstva možná autonomní zbraně, autonomní zbraně to byly a sledování vlastního obyvatelstva. A to Anthropic tydle ty dva body se mu nelíbily, tak je nechal nebo jako chtěl nechat vyškrtnout. Antro-, eh, Pentagon si stál za tím, že je nevyškrtne. No a dostalo se to do bodu, kdy vlastně poprvý v historii tak Pentagon nebo respektive myslím, že to bylo ministerstvo zahraničí, neznám úplně přesně ty politický vztahy, ale zkrátka jakoby nějakej úřad za, americkou vládu tak vyhlásil Anthropic jako bezpečnostní riziko, supply chain risk, což znamenalo, že veškerý kontraktorři, který dělají na vládních zakázkách, tak nesměli Anthropic používat. Takže už jako tady c-ten začátek byl crazy a vlastně jako mnozí lidi říkali, že tohleto s tím Fablem je vlastně jenom pokračování tady c-těch jako, tady tý války mezi, mezi Anthropicem a Pentagonem.

Jindřich: A my už jsme přesně o tomhle tom trošku někde m-mluvili, že jo. Myslím, že to byl, eh, díl Příběh Anthropic, tuším, pokud se nepletu, ale zkrátka tam jsme nějak nakousli přesně tohle ten spor. No a my jsme jako tušili pravděpodobně, že tehdá byl možná jeden z těch jako prvních okamžiků, kdy se z tý umělé inteligence stalo geopolitický téma. Už se to začalo řešit opravdu jako na úrovni těch nejvyšších, eh, státních vrstev po celém světě. No a když se stalo jako něco takovýho, myslím si jako teď, tak teď to je už jenom takový, byť velmi výrazný, tak přesně takový jako potvrzení, že hele, tohleto je jako obrovský jako geopolitický téma a vy si vlastně nebudete dělat úplně, eh, jako co chcete. Zase, eh, byť jako ty znalosti, který o tom jakoby má, já myslím si, že obecně i ty informace, který jsou veřejně známý, tak jsou velmi omezený. Tak stejně jako celej tenhle vesmírný senátní příběh je vlastně dost zajímavej.

Filip: Jako mně na tom příběhu vlastně přijde nejvíc děsivý to nebo děsivý spíš jako takovej ten varovnej signál, kterej mi přijde největší, tak není ani tak to, že by americká vláda přišla a řekla: „Hele, tenhle model prostě vůbec nevypouštějte ven, je to riziko.“ Ale vyloženě, že jde o politickej boj, protože oni řekli: „Tenhleten model nesmíte zpřístupnit uživatelům mimo Ameriku, respektive nesmějí se k němu dostat jiný než američtí občané.“ To, že Anthropic to vypnul, tak to bylo kvůli tomu, že oni nebyli schopní jako nějak jednoduše oddělit ty uživatele od sebe. Takže Anthropic sám se rozhodnul, že to vypne všem. Ale ta direktiva, která přišla ze smě-směrem od americký vlády, tak vyloženě zněla: „Nesmí to používat neameričané.“ A to se týkalo mimochodem i vlastně zaměstnanců Anthropicu. Takže Anthropic, co správně měl udělat, bylo, že by měl odříznout ne, jakoby ne ty zaměstnanci, kteří nejsou občany Ameriky, tak by k tomu taky neměli mít přístup, který pracujou

Jindřich: No jasně.

Filip: To mi přišlo

Jindřich: Hm.

Filip: úplně, crazy.

Jindřich: Hm. No tak jako tady bysme asi mohli spekulovat, že jo, ale jako velmi pravděpodobně, eh, jako ministerstvo nebo ta ad-- americká administrativa, která tuhletu direktivu nařídila, tak pravděpodobně jako tušila, že to asi jako nebude tak, eh, jako jednoduchý, že jo, to znepřístupnit jenom těm americkejm uživatelům, což jako asi tušila, že Anthropic se zachová tak, že, eh, to zkrátka zařízne jako kompletně všem

Filip: Myslíš jo, že, že tam byl takovejhle

Jindřich: Hele, jako víš co? Já se domnívám, že-- a říkám, můžu jako jenom spekulovat, jo, to je i-- byť my si o nich můžeme jako myslet cokoliv, tak zcela určitě ty lidi, který to takovýto prohlášení dali, tak tam mají nějakou vlastní radu. Byl tam zatím nějakej tým, kterej jako nebyl to žádnej výkřik do tmy. Zcela určitě mezi těmahle těma lidma budou jako velmi chytrý hlavičky. Zcela určitě tam budou jako i velmi jako technický lidi, který jako si dokázali představit ty konsekvence, který za tím budou, když tadyhleta direktiva přijde. Jo? Hm, jako a jakoby nějakej, to takovej zkrátka asi můj jako osobní pohled, byť to může bejt možná trošku fabulace.

Filip: Hm, já bych si to vlastně taky strašně rád takhle představil, ale v tomhle jsem asi takovej, já nevím, jak to popsat, ale důvěřivej těm kompetencím, eh, těch lidí, co o tom rozhodujou. Přijde mi to jako spíš takovej, spíš jako politickej boj, že jde vyloženě jako o to, aby ta technologie se nedostala někam jinam. A takže jako těžko soudit, jestli jako domýšleli ty, tyhlety konsekvence. to jako vyloženě přišlo, že hele, musíme zamezit, aby se to-to, ten model dostal někam jinam, aby to nemohl zneužít někdo jinej mimo Ameriku a že to byl opravdu ten záměr. Ale

Jindřich: Ale jo.

Filip: jako je to možný, že je to

Jindřich: Ne, ale tomuhle já určitě jako rozumím a jako domnívám se, že ten závěr jako byl zatím taky. Ale možná, aby oni jako byli v lepší pozici a aby jako nebyli ti špatný i třeba v jako očích těch jako Američanů, tak to řekli takhle tímhle tím jako způsobem. Nicméně se domnívám, že už když oni tohle přikázali, tak jako věděli nebo tušili, že Anthropic to zkrátka bude muset jako zaříznout všem. Že jako není ta cesta to zaříznout jenom tady uživatelům, že bys tam nahrál pás nebo někam, víš co, aby se teda ověřili, že seš z týdle adresy takovej a makovej a za tím počítačem sedí opravdu jako americkej občan. Tak myslím si, že tohleto jako už jako tušili nebo věděli, že to asi nebude tak snadný udělat a že to pravděpodobně dopadne tak, že to zkrátka Anthropic bude muset zaříznout všem

Filip: Ale je to možný. Jako my tady můžem vlastně fakt jenom fabulovat a snažit se na to jako přijít. Mě by fakt

Jindřich: Jasně

Filip: ty motivace, protože je strašně zajímavý pozorovat, že ta AI se fakt do těch politických kruhů dostává. A ono to bylo už i na začátku, že jo, typicky s čipama tak taky že jo. Do Číny se nesměly dovážet ty nejpokročilejší čipy, aby vlastně jako Čína nedokázala doběhnout ten náskok, kterej si Amerika získala. Takže ono už vlastně jako od začátku celý AI je takovej politickej boj nebo spíš jako boj těch mocností. Ale, teď to ještě graduje. To trošku vím, že je to možná takový odvážný, ale jako trošku mi to připomíná takový malý kontury, třeba jako studený války, byť jako samozřejmě dřív ta studená válka, to bylo úplně v jinejch rozměrech, ale už teďka jako vidíš takový to, že hele, my tady máme nějakou technologii, my ji jako musíme strašně podporovat, ale zároveň budeme jako bránit ten přístup i těm, těm jako ostatním mocnostem. Nějaký jako podobnosti mi tam možná jako začínaj vznikat.

Jindřich: Jo, jo, jo, jako s tím souhlasím. My jsme tady taky trošku diskutovali zase v nějakým předchozím díle, že jo, eh, že nám to trochu tak připadá jako ta studená válka. Byť samozřejmě jasně, je to jako hodně silný prohlášení, ale tehdá vlastně v těch sedmdesátejch a osmdesátejch nebo šedesátejch, sedmdesátejch letech, tak to byl závod o vesmír a teď je to zkrátka závod o umělou inteligenci, jo. Tak, tak uvidíme, no. Jako pokud to zůstane pořád vlastně jenom v týdle, v týhletý jako rovině, kdy se ty státy budou snažit jako předhánět, tak je to vlastně koneckonců dobře pro nás, že jo, protože to je to, co žene tu technologii dopředu a ten samotnej jako vývoj dopředu a my jsme ty, který z toho můžem, eh, těžit

Filip: No jako jo, ale mě, mě na tom jako děsí jedna věc, že my jsme v Evropě a tady vlastně tu konkurenceschopnost úplně nemáme, byť jako nějaký startupy samozřejmě vznikaj. Nejznámější je asi Mistral, že jo, ale, ale zkrátka jako těch startupů tady prostě není mnoho nebo minimálně ne na tý úrovni jako ty největší hráči. A je to takový boj mezi Amerikou a Čínou a my se tak jako můžeme dívat. A jasně, v tuhletu chvíli všechny ty, hm, možnosti máme dostupný, ale třeba poslední, eh, jako vývojářská konference od Applu, tak když představovali konečně nějaký vylepšení Siri a Apple Intelligence konečně, který by se jako mohlo dostat k uživatelům, no tak prostě řekli, že hele, Evropa teď ne. Nevíme kdy, ale Evropa teď ne, protože prostě regulace. todle

Jindřich: už tady bylo něko--

Filip: jako

Jindřich: no jasně, to už tady bylo několikrát, že jo? Jo, jako to

Filip: Já vím, No

Jindřich: je přesně jako regulace, byrokracie a tohle nám ten život jako trošku komplikuje. No to je pravda

Filip: teď je to nepříjemný, že jo. Teď jsou to takový ty jako uživatelský věci, ale no zkrátka jako bojím se, že ve chvíli, kdy jako nebudeš mít k tý technologii přístup, protože pak čím samozřejmě lepší tady ty technologie budeš mít, tak ta, ta, ta, to jako zlepšení tak jako není jenom, že o kousek máš výhodu, ale že máš prostě lepší technologie, modely, tadadam. Tak jako pokud se dostaneš jako v tom, v té agentní sféře jako opravdu do, do jako velmi dobrejch schopností, tak si myslím, že jako ti, co k to-tomu budou mít přístup, tak jako exponenciálně se jim bude moct zvedat ta, já nevím, výpočetní výkon, výzkum, whatever prostě co, co ten agent dokáže a jako těm ostatním můžou extrémně utýct. Takže to-tohodle se trošku bojím.

Jindřich: A přijde mi, že se o tom jako hodně mluví, že asi nejsme jenom my, kdo si to jako, eh, uvědomujeme, ale dost možná třeba i ti kompetentní lidi kompetentnější, byť to samozřejmě není tak jako jednoduchý. Ale třeba co mě zaujalo, my možná ještě se o tom budem bavit někdy příště a vlastně je to taková docela odbočka, ale slyšel jsi už o tý AI Gigafactory, která má jako vznikat na území Český republiky?

Filip: Eh, slyšel, ale jenom, jenom okrajově, tak možná budu rád, když to rozvedeš

Jindřich: Eh, jako já taky, jenom okrajově. Uvidíme jako teď momentálně to furt je myšlenka na papíře, že jo, jakoby není nic podepsanýho, ale zkrátka v Čechách má vznikat jakoby obrovský jako datacentrum a jako výpočetní výkon pro, eh, takovou umělou inteligenci. No a jako mimo jiné, tak se na tom má samozřejmě podílet nějaká část jako soukromejch firem a z nějaký části se na tom má jako podílet i stát. No a stát se na tom má jako podílet tím způsobem, že by si jako předplatil ten výpočetní výkon, eh, těch jako data center. Eh, z čehož samozřejmě i stát jako chce čerpat pro to, aby měl ten výpočetní výkon jako pro sebe, že jo. Jinými slovy, zkrátka že je tam asi nějakej záměr, že stát chce taky sám jako šlapat do využití nebo do integrace tý umělý inteligence pravděpodobně v různejch oborech

Filip: Jo, tak to samozřejmě dává obrovský smysl. Uvidíme, jak s jako naší velikostí náš stát jako dokáže, že jo, tam něco, něco jako inovovat, ale spíš to bude asi pro ty jako oso-- ne osobní, ale jako vnitřní potřeby, že jo, různejch úřadů nebo nějakejch jako výzkumů v rámci toho státu, tak, tak by to

Jindřich: Asi tak no.

Filip: něco

Jindřich: Jasný

Filip: rozhodně je super, že se něco takovýho děje bylo by to fajn, když by tady něco takovýho vzniklo. Nevíš, jestli to má být někde u Prahy nebo ještě to vůbec není, jako je

Jindřich: Nevím.

Filip: myšlenka hrubá?

Jindřich: Nevím, nevím, nevím, kdy by to teoreticky mělo stát.

Filip: Hm, no

Jindřich: Nevím, ale vím, vím, vím, že, eh, teď už je vlastně, eh, druhej za, druhej tuším, eh, státní zmocněnec za AI, že jo, na Úřadu vlády a, eh, Lukáš Kačina tuším se, se jmenuje právě ten člověk a já jsem právě slyšel v nějakým rozhovoru nebo v nějaký přednášce, když jako on o tom mluvil a dl-- i dle jeho slov, tak je to jeden jako z největších projektů, na který se aktuálně zaměřujou. Tak, eh, uvidíme, jestli se to, eh, podaří za dobu jeho působnosti nějak posunout.

Filip: Koukám tady mimochodem, že by měl bejt součástí už existujícího datovýho centra v Praze na Zbraslavi, takže kousíček od Prahy, eh, a měl by být primárně pod taktovkou Českých Radiokomunikací

Jindřich: Ano, ano, ano. Jo, jo, jo, primárně ČRA, přesně tak no. No zajímavý, ani jsem nevěděl, že je nějaký datový centrum na Zbraslavi

Filip: No hele, ono jako tady v Česku máme jako zajímavý věci. Já zrovna nedávno, tak jsem, byl v kontaktu s lidma z IT4Innovations, což je vlastně jako firma pod Báňskou univerzitou a oni tam mají národní superpočítač a je to Carolina, eh, kde vlastně jako probíhají velmi náročný výpočty. Je to fakt vyloženě jako takovej obrovskej sálovnej počítač zároveň tam teďka budujou, eh, alternativu a to je CarolAIna nebo nevím, jak to vyslovit, ale prostě je tam to AI. A zkrátka měl by ten počítač bejt vyloženě jako optimalizovanej pro trénování a potom inferenci těch AI modelů. Takže už takovýdle věci tady máme zajímavý, jenom se o nich tolik nemluví.

Jindřich: Jo, to jako to, to, to, to bezesporu. Eh, ono člověk musí bejt trošku jako v tý jako bublině, že jo, aby, eh, tyhlety informace měl. A i tuším v pátým díle nebo jak jsme se bavili o těch startupech, že jo, AI ve zdravotnictví. A to vlastně taky jich je tady jako spousta, že jo, jako v Čechách, který tady, eh, vznikaj těch a vlastně nejen, nejen to obecně těch čeko-českejch zajímavejch AI startupů je tady celá řada. Tak, tak uvidíme. Ale možná my jsme hodně odbočili, byť to asi nutně nevadí, ale pojďme se možná trošku teda vrátit k tomu Fabelu. A asi se nabízí jako ta otázka, že jo, kdy ten svět teda jako zpanikařil, nebo respektive, eh, kdy a co byl ten, ten trigger toho, že nebudu říkat svět, budu říkat asi americká vláda zpanikařila a zakázala to. Tak tam je asi jako důležitý říct, že, eh, ten projekt Glasswing, bylo asi sto padesát firem, že jo, údajně v tom, který Anthropic společně právě s americkou vládou, eh, jako vybral, aby si tenhle ten projekt mohly vyzkoušet. No a mě tam zaujalo, že mimo jiné, tak tam vlastně byla Mozilla, Mozilla Foundation, tuším, že jo, jsou vývojáři toho prohlížeče a, a Stripe. No a, eh, Mozilla, když pustila nějaký pentesty, který byly řízený tímhletím jako modelem Mythos, tak tam našla nějakejch dvě stě sedmdesát jako zranitelností, že jo, těch exploit zranitelností. A pak třeba Stripe, tak ten zase uvádí, že měl tuším padesát milionů řádků zdrojovýho kódu v Ruby a potřebovali ho migrovat, že jo. Což by, kdyby to dělali lidi, tak to bude jako jedna komplikovaná práce, druhak asi dost nadlouho práce a ten projekt jim to, nebo ten model jim to zmigroval za několik hodin. Tak to možná jenom tak jako pro ilustraci, eh, jak silnej vlastně ten model byl minimálně podle těchhletěch jako věcí. Ale pravděpodobně z těch informací jako který mám, tak ten největší problém tam byl, když ten model, eh, odhalil nějakou takzvanou zero day zranitelnost v tom čipu od Applu v tý M5, což zero day, že jo, znamená ty, který ještě, o kterých ještě nikdo neví a nebyly nikterak jako nahlášený. A v ten okamžik pravděpodobně byl ten, kdy, eh, zkrátka ty autority jako trošku zpanikařily a řekly si: „Aha, sakra, takže, eh, tenhleten model dokáže tady najít nějaký hardwarový, eh, zranitelnosti procesorů a OK, co se stane, kdybysme ho poslali třeba na banky?“ Jo, což samozřejmě asi nikdo neví. Takže pravděpodobně tohleto mohl bejt jako ten jeden z okamžiků, kdy zkrátka ta vláda zpanikařila a pak vydala tu direktivu, kterou jsme zmiňovali.

Filip: Tak jako hele, bezpochyby tyhlety silný modely a ono už třeba Opus čtyři osmička, že jo, tak i tyhlety modely jsou jako extrémně silný a spoustu bezpečnostních problémů ti dokážou odhalit. Vím, že-- nevím, jak to bylo u tý M pětky, tam jsem vyloženě nečet k tomu nějaký jako o tom, ale, ale minimálně u těch zranitelností v tý Mozille tak vím, že jako kolovaly na internetu výtky typu hele, kdybyste ale podobný výpočetní výkon pustili i s Opus čtyři tečka osmičkou, tak byste pravděpodobně ty chyby našli taky, protože oni na to nalili jako extrémní množství výpočetního výkonu. Eh, takže těžko soudit. Nikdo to asi jako nezopakuje, protože by to stálo extrémní množství peněz. Ale jo, pravdou je, že tyhlety modely pro tu kyberbezpečnost jsou jako velkej problém. Já vím, že dřív vždycky ten, ten největší strašák ve skříni tak byly kvantový počítače, že jo, na veškerý jako šifrování. Ale to už tady se prostě řeší docela dlouhou dobu a všichni takoví ti velký hráči jako banky a různý technologický firmy a bezpečnostní firmy, tak jsou jako ready s těma šifrovacíma algoritmama na vlastně i jako kvantový výpočty, aby to byly schopný ustát. Ale vlastně teďka přišlo něco jako AI a ty seš schopnej, eh, toho agenta vlastně donutit, aby ti testoval všechno možný od rána do večera, hledal ty chyby a jako dřív nebo později si tam prostě nějakou tu škvíru najdeš, že jo. Protože dnešní bezpečnost stojí na tom, že ne že by nic nebylo neprolomitelný, ale zkrátka buďto je to šifra, která se nedá prolomit v rozumným časovým horizontu, aby se ti to vyplatilo. Anebo je to prostě tak složitý nějaký zabezpečení prolomit, že se prostě zase opět nevyplatí. Musel bys na to dát extrémní množství výkonu, času atd. teďka ti AI jako extrémně zefektivňuje a zlevňuje tady ty prostředky. Takže vlastně tu obavu na jednu stranu chápu tady z toho úhlu pohledu.

Jindřich: Jo, jako já taky jasně. A jestliže to bylo tak, jak to jako média, eh, prezentují, tak je to jako minimálně zajímavý. No ale zase se asi vracíme trošku k tý autonomii, že zkrátka oni řekli tomu agentovi najdi a ne-neza-- když to hodně zjednoduším, pravděpodobně, že jo, jako neviděl jsem, nevím přesně, jak to fungovalo, ale zkrátka řekli tomu agentovi: "Hele, dokud nic nenajdeš, tak, tak nezastavuj." A on zkrátka hledal, eh, jako tu cestu, až ji pravděpodobně našel.

Filip: No tam jako

Jindřich: Jo

Filip: problém je, že my prostě nemáme detailní informace o tom, jak

Jindřich: No jasně,

Filip: probíhalo, nebo minimálně máme jako informace třeba tý ceně a tak dál, kolik výpočetního výkonu se tam dalo, ale třeba není tam přesně, a to byla ta nejčastější výtka, že tam není to srovnání, že bys tam poslal třeba ten slabší model a koukal, jestli to zvládne taky. A to je jako otázka, že jo. Ono na tom papíře marketingově to působí skvěle, jako že ten nový model ti prostě všechno todle dokázal, ale když jsi jako použil výpočetního výkonu tolik jako nikdy předtím, no tak je otázka, jestli to porovnání je objektivní.

Jindřich: Mě shodou okolností, eh, s touhletou myšlenkou ještě napadá, eh, oni existujou a t-tyhlety jako největší firmy, že jo, prakticky téměř každá má vypsanej takovej ten jako bug bounty program, že jo, že když ty jim, ty jako etickej hacker jim najdeš nějakou zranitelnost, kterou by mohl nějakej jinej hacker třeba zneužít a popíšeš jim to a dáš jim třeba vědět, že jo, tak oni ti za to vyplatěj nějakou částkou. Zpravidla ty částky jsou jako docela vysoký. Tak si vlastně říkám, jestli tyhlety bug bounty programy vůbec vlastně ještě do budoucna budou existovat, eh, když oni můžou mít přesně to to AIčko, který tam jako poběží do jistý míry pořád jako na pozadí a bude jako hledat samo, že jo. Byť asi pravděpodobně to může bejt dražší, protože samozřejmě i ti etický hackeři budou mít to AIčko k dispozici, aby to našli, stejně tak ty hackeři, aby našli tu zranitelnost, budou mít.

Filip: Ale podle mě

Jindřich: Ale obecně,

Filip: promiň, jenom

Jindřich: že to skáču, ale myslím si, že to obecně s tímhletím tématem to AIčko, to je to jako bug bounty programu u těch hackerů, to mě taky, taky hodně zamává

Filip: jo jako určitě. Jenom já si myslím, že bug bounty bude existovat dál, protože podle mě bug bounty nikdy nebylo o nákladů nebo, nebo jako tím, že by se ti nevyplatilo to všechno jako testovat, ale spíš jako o tom, že motivuj hackery, který něco, na něco přijdou, tak místo toho, aby složitě se snažili ten exploit někde prodávat a nelegálně z tebe jako získali ty prachy, aby tě prostě jako okradli nebo to někomu předprodali, tak je pro ně levnější, rychlejší a hlavně legální ti to nahlásit a ty je odměníš. Takže spíš za tím jako stojí mě ta obrana toho typu, že hele, my si myslíme, že to máme dobře zabezpečený, ale kdybyste něco našli, tak to prosím nikomu neříkejte a dejte to nám, my vám to jako zaplatíme. Víš, že je to takový jako sicher, když by někdo něco našel.

Jindřich: Jo, jako ta, ta moje myšlenka spíš byla asi taková trošku jako utopická a s tím pokud by tam ten jako model běhal na pozadí a jako neustále ty jako chyby objevoval, tak je vždycky najde dřív než ten jako samotnej, eh, jako hacker nebo etický hacker nebo kdo jako, kdokoli, kdo ten exploit hledá

Filip: že jo? Co když bude útočit model pořád

Jindřich: Jo, jasně, jo říkám, proto to bylo, jasně, proto to bylo jako trochu jako utopický, no. Nebo ta myšlenka samozřejmě jako ty obranný mechanismy díky tomu AIčku budou mnohem lepší, ale stejně tak i ty útočný mechanismy díky AIčku budou jako mnohem sofistikovanější

Filip: Rozhodně no. Hele, co mě ještě jako zaujalo, tak bylo vlastně byla obhajoba Anthropicu o tom, když to, když to vláda zakázala, tak oni se vlastně obhajovali, že to, co oni označovali za ten takzvanej jailbreak, což je vlastně zneužití toho modelu, eh, oproti těm guardrails, že prostě donutíš ten model, aby to nějakým způsobem porušil ty pravidla, který, kterýs mu stanovil. No tak oni vlastně říkali: „Hele, ale to, co vy jste udělali, tak by dokázal i jakejkoliv jinej tady kódovací model.“ Třeba myslím, že tam dávali GPT pět pětku, eh, jako příklad. tak to bylo takové jako zajímavé, že jako na jednu stranu ten marketing předtím byl jako strašně: „Hele, tohle je fakt extrémně silnej model, musíme si dávat pozor, td dum.“ A pak se, pak do toho přišla ta americká vláda a oni pak říkali: „Hele, ale jakoby tohle by zvládly i jiný modely. Hej, je to fakt jako v pohodě?“ A tak mně to přišlo takový trošku úsměvný, že se to pak vlastně snažili chránit, byť jako rozumím samozřejmě tomu reasoningu, že oni ten model okleštili a dali tam ty guardrails, ale možná je i trošku doběh ten marketing. Třeba částečně to taky mohlo ovlivnit to rozhodnutí tý vlády.

Jindřich: Já si myslím, že tohleto jako podporuje trošku jako tu moji myšlenku, že skákal tam byl jako nějakej spor Anthropicu s jako americkou vládou a, eh, americká vláda jim chtěla jako trošku zatopit, tak řekla: „Ne, je tohle příliš dobrej model, eh, takže vy tomu můžete zakázat jenom za-jenom zahraničním uživatelům,“ což oni možná, jak jsem zmiňoval tu moji hypotézu, tušili, že to budou muset zaříznout úplně. No a oni to zařízli. Ale ve skutečnosti třeba ta pět pětka od GPT by dokázala jako to samý, že jo. Pokud by se tohleto potvrdilo, tak si myslím, že je to něco, co by tu moji hypotézu mohlo podporovat.

Filip: Jo jo jo. Ale zároveň je vidět, že, že americká vláda jako nejde jenom po Anthropicu, že jo, protože poslední novinka z posledních pár dní tak je taková, že i OpenAI chtělo vydávat svůj novej model pět šestka, GPT pět šest a americká vláda ten public release taky pozastavila a vlastně vyžádala, aby dala ten přístup, aby OpenAI dala ten přístup jenom omezenýmu setu firem, který s tím modelem budou pracovat. Takže možná tam nějaký ty interní spory s Anthropicem jsou, ale, ale minimálně tady to začínají aplikovat i na ostatní firmy.

Jindřich: Což to je, je relativně jako-- nebo my teď dneska natáčíme ten podcast dvacátýho osmýho šestý, takže vlastně než vyjde, tak můžou ty informace zase bejt jiný

Filip: Jasně.

Jindřich: tý dy-dynamický době. Ale to jenom pro upřesnění, ty mluvíš teda o tom, o těch modelech, eh, Luna, Terra tuším a ještě byl ten třetí, že jo, ten nejsilnější, který to ani nemám v hlavě.

Filip: Soul myslím, ne?

Jindřich: Sol, jasně no, že to je z latiny jako Slunce, Země, Měsíc, ne? Tuším.

Filip: Yes, No, takže jo, jo, přesně mluvím o tady těch a vlastně tam americká vláda to taky trošku, pozastavila ten veřejnej release. No, takže to vypadá, že to nebyl jenom jednorázový nějakej precedent toho, že, jako najednou tady s Antropicem měl nějaký spor, ale že opravdu tohlecto se asi bude stávat víc a víc. no, jsem zvědavej, kam tohlecto bude vlastně směřovat, protože pokud to zůstane jako u omezování jenom pro vybraný firmy, tak ok, jako děsí mě to z pohledu toho, že najednou máš velké korporace, který jako k tomu mají přístup, ale nikdo jinej se k tomu nedostane a vlastně si buduješ takový ten izolovaný svět to, těch, těch elit, který s tím můžou jako pracovat. Ale další krok pak bude, jestli k tomu třeba budou mít přístup jenom Američani a my v Evropě ne. Tak to by bylo teprve si myslím velké znevýhodnění.

Jindřich: Samozřejmě obrovská konkurenční výhoda, že jo, pro ty společnosti, který to mít budou. Eh, já jsem zvědavej, nebo takhle, hmm, měl jsem vlastně dvě myšlenky. Jsem zvědavej, co na to Čína. Jsem zvědavej, až jako ona s něčím samozřejmě přijde, což jako, jako nebude dlouho trvat. To asi není třeba si dělat iluze. Ale to, že by to mohli zpřístupnit jenom těm americkým občanům, tak tam se vlastně nabízí, protože ono je to asi čtrnáct dní nebo čtrnáct dní tuším zhruba, kdy, eh, Anthropic upravil své podmínky použití, že jo. A do těch podmínek použití tak přidali body, že můžou jako vyžadovat KYC, zkrátka tvoje ověření identity. Takže dost možná ty, abys jako mohl využívat, eh, modely Anthropicu, tudíž vlastně abys mohl mít jako účet Anthropicu, tak budeš muset podstoupit ověření identity. Takže tam budeš muset, že jo, takový to, když se třeba re-re-registruješ do Revolutu nebo něco, že jo, že se vyfotíš, svoje selfíčko, naskenuješ svůj pas. Ono to chvilku jako chroupá, ty projdeš třeba nějakým, eh, jako dotazníkem, tím KYC checkem nebo něčím, vyplníš pár jako údajů a oni tě budou znát. Budou znát jako tvoji identitu, že jo. Takže je možný, že to budou moct využívat třeba lidi, nevím, starší patnácti let, eh, že budeš muset mít ten checky, jinak to nebudeš moct použít a tak dál a tak dál a tak dál. Eh, což třeba možná zas může mít souvislost přesně s tímhletím, aby oni mohli nakonec ten Fable vydat a ani aby oni jako mohli omezit opravdu to, kdo to bude používat. Jasný, kdo jako potom ověří ten svůj účet je jako věc jedna a kdo ve skutečnosti to bude používat je jako věc druhá, ale dost možná jako todleto už, eh, jako tý administrativě bude stačit. Ono je to vlastně úplně stejný u všech bankovních aplikací a investičních aplikací a sázkařských aplikací a podobně.

Filip: No právě no, tam už jako to, to je mnohem těžší, že jo. Pokud jsi to měl daný jenom přes to, kde ses registroval, že jsi šel skrze nějakou VPNku, tak to bylo strašně jednoduchý obejít, ale jako obejít KYCčko, ty ho vlastně jako neobejdeš, že jo. Ty si musíš jako jedině domluvit s nějakým reálným člověkem, aby

Jindřich: No, věřiš, no.

Filip: udělal a ty pak to používal na něj. Ale pak samozřejmě všechno to je stažený tomu člověku. Už to ty podmínky asi budou, eh, taky jako vázaný, že to vlastně, sdílet s někým jiným a tak dál. Takže no, eh, jako chápu, proč to tam přidali. Chtějí být připravený napříště, ale zase to úplně podle mě nevěstí nic dobrýho pro nás, protože jakmile bude KYC, tak všechno takovýdle, takovýdle omezení se bude strašně blbě obcházet.

Jindřich: Hm. Ale je to asi nějaký jako vy-logický vyústění, že jo, celý jako týhletý situace. A to pořád, že jo. My, když jsme vydávali vlastně ten naše jubilejní díl, co jsme točili jako osmi, tak jsme se, tak jsme si mapovali tu historii, že jo, těch pě- čtyřech, pěti, šesti let jako dozadu a vidíme, jak jako neskutečně dynamická ta doba je. Eh, takže tohle je akorát nějaký logický vyústění, možná zlepšení celý jako bezpečnosti, že jo, toho. A uvidíme ještě, co přinese budoucnost. No samozřejmě tam lze předpokládat, že ty modely budou sofistikovanější a sofistikovanější a hlavně ty nástroje okolo nich

Filip: No jasně a ne, ne, ne, nebude to jenom o tom přístupu, že jo, toho, toho modelu, že tam budeš mít nějaký to KYC. Ale už jsem četl různý, eh, nápady a vlastně drafty toho, jak by mohly vypadat různý ID pro AI agenty, že ty bys vlastně jako musel třeba registrovat svýho agenta nebo mít ho nějak zkrátka jako přidruženýho k sobě, aby ti prostě po internetu jako neběhaly tisíce, miliony agentů, který

Jindřich: no.

Filip: nevíš, komu patřej, ale že by vyloženě ti agenti mohli mít, eh, nějakou v uvozovkách virtuální identitu, která nějakým způsobem bude vázaná vždycky k nějaký osobě, která toho agenta provozuje. Takže jako byť teď se mi to zdá strašně těžko uchopitelný, tak pravděpodobně tyhlety regulace přicházet budou a ta snaha tady si to nejenom regulovat, ale i mít tu jako dotrasovatelnost k těm lidem asi bude, no. Takže uvidíme. Třeba začnou vznikat pak takový ty oddělený věci. Budeš mít ty centrální agenty, který budou jako korektní, stejně jako máš to klasický bankovnictví a pak ti budou vznikat nějaký jako sítě agentů nebo služby, který budou přesně jako anonymní, decentralizovaný, stejně jako máš třeba krypto. Tak

Jindřich: Tak no jasně. Jo, jako úplně stejná paráda mě přesně napadla. Jestli eh nebude nějaký dece-- jestli nebudou vznikat nějaký jako decentralizovaný sítě. Stejně tak mě eh vlastně napadly ty fyzický kryptopeněženky, že jo, ty taky vlastně nemáš jako vázaný na žádný, jasně, když seš třeba jako na burze a tak, tak tam musíš asi projít jako KYC, ale dá se koupit samozřejmě nebo poslat bitcoin jakoby bez toho třeba. A ty fyzický peněženky vůbec nemusíš mít navázanou jako na svoji identitu. Ale mimochodem, když jako ještě, ještě dost jako odbočím, tak to KYC prakticky neobejdeš, jo. My ho samozřejmě jako používáme u nás jako v Investownu, že jo, jako v investiční appce. A to jednak eh, hm, to takhle ty si tam fotíš to selfíčko, ale ono to ve skutečnosti nahráváš, jo,

Filip: Mhm.

Jindřich: ten tvůj jako obraz. Takže tam je vidět, jak ty bereš ten druhý ten telefon, že jo. Pak ti to řekne: „Vyfoť se.“ Jo, vyfotíš a my, že jo, nebo jakoby ten, ten poskytovatel má jakoby k dispozici tu sekvenci. Takže když si tam dával nějakou fotku, že jo, nebo něco, tak to jako taky přijde. Pak tam jsou různý jako checky, nějaký ty, ty na jako live checky těch framů, který se posílají, že jo, na ten server, jestli je to jako validní nebo není nějaký OCRko za těmi. Nebo spíš jako rozpoznávání obrazu. A plus jako mimo to tam jsou jako nějaký ongoing jako scany, který ti třeba každej den tak tvoji identitu checkujou vůči různým jako registrům, vůči eh různým jako sankčním listům a podobně. Jo, takže zkrátka když nebudeš čistej, tak máš smůlu. Takhle bych to řekl.

Filip: Jo a hlavně to prostě obejít. Já, já vím, že jsem byl na nějaké přednášce, já si teď fakt nemůžu zaboha vzpomenout. Byla to česká firma, která přesně tadycto řeší. Eh, no, nevzpomenu si na název, ale byla-- právě tam jako popisovali, že to bylo jako deset a jedna způsobů, jak se jako někdo snaží obejít právě tadycto ověřování té identity a oni tam prostě řeší fakt jako všechno možný, že oni sbírají z toho telefonu veškerý geolokační

Jindřich: Mm.

Filip: IP adresu a

Jindřich: Jo jo, zkusíme to dát, no

Filip: všechno co jde posbírat, tak posbírají a potom v tom hledají nějaký jako patterny, který by mohly indikovat, že je to pokus o podvod. Takže jako pro běžnýho uživatele todleto obejít je úplně nereálný.

Jindřich: No jasně no. A tohleto jako může jít ještě dál, veškerej tohleten, tohleto jakoby ro-- automatizovaný jako rozpoznávání, protože existuje třeba i startup na to, kterej dělá takzvaně jako k-- passwordless řešení, že jo, že ty by-- a ta myšlenka za tím je taková, že, em, ty bys vlastně nemusel mít vůbec žádný heslo, ale zkrátka ten tvůj počítač tě zná jako natolik dobře, že vždycky jako z pohledu pozná, že jsi seš ty. Eh, spoustu zase sbírá různý metadata, data z kamery, data z toho, jak rychle, eh, píšeš třeba jo, jakej máš styl psaní, že jo, jak hodně mačkáš ty klávesy, bla bla bla. Víš co, jak často a tak podobně. No a na základě jako těchhletěch veškerejch jako jednotlivejch nějakejch metadat, řekněme, tak z toho dokážou vlastně poskládat nějakej hash, kterej je přímo unikátní pro identitu toho konkrétního člověka.

Filip: No, hm, jako

Jindřich: Eh, no, když tak no.

Filip: že jo, se snažili tvořit ten Orb, se to jmenovalo ten startup na vlastně, ehm, jak ono to bylo? tys, myslím, že to bylo pomocí jako skenu oka, ale teď nechci kecat. Možná tam bylo víc těch parametrů, možná to byl celej obličej. Teď si to nemůžu vybavit, ale zkrátka jako chtěli udělat přesně takovej jako otisk tebe, že tě to zařízení naskenuje a ty se jako prokážeš. Ano, já jsem přišel, jsem člověk opravdu a jsem jako tady. Takže možná tady ty startupy budou, bude jich vznikat víc a víc a bude to víc a víc potřeba v době AI agentů, který budou běhat všude po internetu.

Jindřich: A uvidíme. A jako přemejšlím, co jsme vlastně, eh, k tomu samotnýmu sporu a k tomu příběhu Fable Mythos asi nezmínili, ale určitě tam bude jako celá řada věcí samozřejmě, který jsme nezmínili, ale myslím si, že jako tu podstatu věci jsme jako tak nějak vystihli. A vlastně důležitý je zmínit, že vlastně dnes k dvacátýmu osmýho šestý tak ty modely stále nejsou přístupný. Ten první announce o tom Mythos Preview tak byl v dubnu. Ten public release byl devátýho června, že jo, dvanáctýho to zakázali a od devatenáctýho do dvacátýho osmýho zkrátka k němu veřejnost vlastně nikdo stále jako nemá, eh, přístup

Filip: Hm, je to a přijde mi to už vlastně jako celá věčnost, eh, dnes to ukazuje, jak ta, eh, AI dopadá extrémně dopředu, no. Eh, ale uvidíme, jak se to vyvine. My jako s tím dělat nic nemůžem, my to můžem jenom sledovat, eh, můžem fandit různejm open weight, eh, modelům, který budou moct provozovat firmy, firmy jako nezávisle na americký vládě a budem doufat, že třeba i tady u nás v Evropě, eh, něco, něco zajímavýho vznikne, abysme byli trošku konkurence schopný.

Jindřich: Jo, ale, eh, každopádně ten precedent tam je momentálně jako šílenej a ten, eh, moje myšlenka jako zatím je taková, že vlastně my jsme pravděpodobně už v tý době, kdy ta technologie je jako neskutečně silná. Když někdo vůbec jako přijde a řekne: "Hele kluci," i k-kdyby jako nebyla třeba tak silná, jak si myslíme, nebo byla třeba mnohem silnější, to je vlastně jako irelevantní. Ale zkrátka jestli někdo má opravdu opodstatněnej strach o to, že by to mohlo bejt jako zneužitelný, tak, eh, jako kde budem za dva roky? Jako kde budem za tři roky, jo? To je, eh,

Filip: Jo?

Jindřich: děsivý, no. Hm,

Filip: si tvrdit ani

Jindřich: No jasně, jasně, já taky ne, no. Zároveň jako je důležitý samozřejmě říct, že veškerý ty informace, který my máme, tak jsou jako zprostředkovaný, jsou jako z médií, že jo, jsou jako od dalších lidí, kdo tomu, kdo o tom jako točil video, jsou z nějakejch, eh, oficiálních prohlášení Anthropicu, který jsou trošku skoupý. Takže řada věcí, řadu věcí je potřeba si to jako tady jako domyslet. Ale jako tak či onak, ať už to bylo nebo bude jakkoliv, tak ten příběh je, eh, zatím vlastně dost zajímavej, eh, natolik, natolik zajímavej, abysme ho tady mohli rozebrat

Filip: Je to tak. Já myslím si, že asi nemá smysl dál tady tu epizodu natahovat. Uvidíme zkrátka, co přinese, budoucnost a třeba, třeba se tady za měsíc, dva sejdeme a budeme si říkat, že už tady to se neděje a že to byl jenom tady takovejhle náhlej výstřel do tmy. Tak budeme si držet palce.

Jindřich: Nebo jo, nebo budeme, eh, nuceni dotočit nějakou aktualizaci toho dílu, když, eh, vyplujou na povrch nějaký nový informace a to se může stát klidně zítra

Filip: Je to tak. No, uvidíme

Jindřich: No skvělé. Díky moc, Filipe, bylo to příjemné jako vždycky. Tak těším se příště

Filip: Taky díky Jindro. Díky, že jste nás poslouchali a dívali se. Dejte nám vědět do komentáře, co si myslíte o tady tý situaci. Zajímal by mě nebo nás názor, jak se na to zkrátka díváte a jestli to vidíte tak děsivě jako my, nebo vám to přijde jenom takový malý jako zaklepýtnutí po-pro nás tady v Evropě, ale že to bude v pohodě. Zkrátka podělte se s náma v komentářích a my se na vás budem těšit u dalšího dílu. Mějte se krásně.

Jindřich: Tak, a teď čau.