Milníky novodobé AI - speciál

Montáž: vlastně v tuhletu dobu tak AI vyřešila osmdesát let starý matematický problém, což byl takzvaně jako Erdősův matematický problém. jak to mám udělat, abych měl ten táhlavej sýr hezky? No tak si tam dej lepidlo, že v červnu tak valuace Anthropicu stoupla na devět set šedesát pět miliard americkejch dolarů. nejrychlejc rostoucí GitHub repozitář ever. on tě přesměruje na Opus čtyřiše-- čtyři osmičku jako slabší model, protože Anthropic tvrdí, že se jako bojí, že bys to mohl zneužít

Filip: Právě posloucháte Deeplink Show.

Jindřich: Jubilejní dvacátej díl podcastu Deep Link Show a dneska bysme se chtěli trochu ohlídnout za novodobou érou umělý inteligence. Pojďme si zopakovat, co se za posledních tři, čtyři, pět, šest let stalo a pojďme si trochu rozebrat ty největší milníky. Dneska jsme se rozhodli, že to s Filipem trošku obzvláštníme. Tak jsme přijeli do studia Kulich do Litomyšle. Jsme v podcastovém studiu, je tady i fotoateliér a obecně místo pro content creatory. Kdyby vás to zaujalo, podívejte se na studiokulich.cz. Ale ještě než se do toho pustíme, chtěli bysme udělat nějakou reflexi toho, proč my vlastně tohle tvoříme, proč jsme se rozhodli dělat podcast, co nám za posledních devatenáct dílů obecně utkvělo v hlavě a trošku se ohlídnout i za tím naším snažením. Filipe, vítej v Litomyšli, ve studiu Kulich i v Deep Link Show. Tak co si myslíš o tom našem snažení?

Filip: Ahoj Jindro, zdravím i naše diváky. Je to strašně zajímavá premiéra. Fyzicky jsme podcast ještě nedělali. A hele, já jsem strašně rád, kam jsme ten podcast dokázali posunout, že ono to začalo vlastně strašně jednoduše. My jsme si řekli, rádi si povídáme o technologiích, rádi si povídáme o AI a vznikají z toho zajímavý myšlenky, tak pojďme je sdílet i s ostatníma. A rozhodli jsme se pro online formu. Proházela nás spousta technickejch jako problémů, strastí, ale myslím si, že už jsme to dostali do jako velmi zajímavýho bodu. A musím říct, že i přesto, že si povídáme často, tak vždycky z toho podcastu si odnesu prostě nějaký zajímavý informace. Něco, co jsem nevěděl. Typicky, když jsi byl třeba na konferenci v San Franciscu, to bylo super o autonomních autech a nově máme v podcastu i hosty a to je extrémně zajímavý prostě dozvídat se od lidí, který nejenom v AI, ale i obecně dělají zajímavý věci- To je za mě jako skvělý. Takže-

Jindřich: Jo, to jako určitě, já tu obrovskou hodnotu, eh, taky vnímám. To jednak, že se jako týdně prakticky potkáváme a spolu si vlastně sdílíme ty zajímavý pohledy a zajímavý novinky a úplně jinej rozměr, přesně jak jsi zmínil, tomu dávaj teď ty hosté. Takže, eh, skvělá, eh, vlastně komunita těchhletěch lidí. Eh, všechno ty hosty, který jsme tady měli, který vůbec budem mít, tak to jsou vlastně experti nebo odborníci, eh, v oboru, majitelé firem, co třeba něco dokázali a který zkrátka rozuměj tomu tématu. Takže, eh, no uvidíme. Těším se, kam nás život a podcast dostane dál.

Filip: Rozhodně. Já myslím, že v tom budem pokračovat tak, jak to děláme teďka. Mě prostě strašně baví, jak se o tom bavíme otevřeně, bez nějakýho zbytečnýho hypu. Prostě řešíme ty reálný věci.

Jindřich: A hlavně i ta zpětná vazba, kterou se nám, eh- Rozhodně ...dostává, tak to je určitě něco, eh, byť je to klišé, tak je to něco, co nás samozřejmě trošku žene dopředu. A když se to, když se to- Pozbudí to vždycky, že jo ...rostou ty subscriberi, že jo, když se ten podcast dostává, eh, jako mezi lidi, když někdo jenom napíše: „Hej kluci, díky za povídání,“ tak to je samozřejmě, samozřejmě super a díky tomu v tom samozřejmě budem pokračovat, jak jsi zmínil.

Filip: Rozhodně. I klasický díky, to vždycky strašně zahřeje u srdíčka. No nic, tak se pojďme pustit do našeho dnešního tématu. Ty už jsi to trošku uved, budem se bavit o vlastně historii umělý inteligence, tý současný, nedávný, protože my jsme na tu hlubokou těch, do těch šedesátejch, padesátejch let už vlastně díl měli. Takže dneska to chceme vzít primárně od toho momentu ChatGPT a něčeho předtím. A co mě vlastně zaujalo, když jsme si dělali přípravu na ten díl, takže- Byť ChatGPT byl takovej jako zajímavej milník, kterej to celý jako nejvíc popularizoval, tak ale do povědomí tý běžný veřejnosti, tak se umělá inteligence už začala dostávat díky něčemu úplně jinýmu než jazykovým modelům a byly to právě generátory obrázků. To bylo pro tu jako širokou veřejnost. No a potom to byli programovací asistenti. Já bych řekl asistenti, protože jako agenti to v tu dobu ještě vůbec jako nefungovalo, ale bylo to vlastně něco úplně jinýho než ten chatovací asistent.

Jindřich: No vlastně byl to ten GitHub Copilot, že jo prvně. A já teda jako pro mě osobně asi pravděpodobně nějaký jako první setkání s těma jako moderníma nástrojem, tak pravděpodobně jako bylo ChatGPT.

Filip: Mhm.

Jindřich: A pokud si správně vzpomínám. A až potom nám tehdá ještě když jsme spolu vlastně dělali v Software House, že jo, někdo z nás jako poslal: „Hele kluci, mrkněte tady na ten Discord, je tam ten dá-- ne DALL-E, Midjourney. Zkuste si tam vygenerovat obrázky, jo.“ Takže tys musel přijít na ten Discord, že jo. Tam sis musel zaplatit nějaký kredity, žes mohl vygenerovat čtyři obrázky, tak jsi tam dal něco generovat. Za pár minut ses vrátil, že jo a měls tam něco-

Filip: Jo, jo,

Jindřich: jo. Co bylo hrozně cool už tehdá. Bylo to

Filip: jako kreslený. Nebylo to vůbec dokonalý, ale bylo to, ten wow efekt byl jako super.

Jindřich: Primárně to byly vlastně ty diffusion modely, že jo. Ty, který se jako rozkreslují nebo jak to mám říct, že jo. Nejdřív vidíš, jak je to hodně něco rozmazanýho a pak se tam teprve jako tam krystalizuje ten obrázek. A vlastně tehdá v tenhleten okamžik já jsem si řekl jako jo, je to fakt jako

Filip: cool,

Jindřich: ale co s tím?

Filip: No jasně. Jako pro mě ten moment byl ještě jako o kousek dřív a to byl vlastně ten GitHub Copilot. Já si jako živě vzpomínám, kdy jsme s kolegou měli, eh, vlastně jako přednášky na UHKčku na univerzitě a ukazovali jsme studentům nějaký kódy a teď jako ty jim děláš ten live coding, že jako něco kóduješ před nima, že jo. A já jsem měl zaplýho toho Copilota a teď jako ty vy-vysvětluješ, co teda jako budete dělat a on už to napovídal a on mi jako viděl do hlavy, že jo. Říkám: „Ty jo.“ A to, když to porovnám s dnešníma coding assistantama, to bylo jako hloupý skoro, ale už tu dobu to bylo jako wow, jako dokázalo to napovědět jako neuvěřitelný věci. No a pak samozřejmě obrázky, tak to jako baví každýho, že

Jindřich: jo. Jako v tuhletu dobu, eh, to byl takovej trošku niche možná právě už jako pro tu odbornější komunitu tehdá, že jako primárně asi to byl ten jako Copilot. A asi jak říkáš, jako ten performance k tomu codingu je pravděpodobně jako nesrovnatelnej. No to

Filip: rozhodně.

Jindřich: Ale jako ten skok tam byl pravděpodobně jako vyšší tehdá jako od ničeho k tomu Copilotovi než od toho Copilotu jako k dnešnímu, eh, nejnovějšímu modelu Claude Code třeba,

Filip: ne? No. Jo, určitě. Tak jako na začátku ty skoky v těch modelech byly extrémní. Jak už jenom, že jo, tak jako když se vydalo ChatGPT, tak to byla, pokud se nepletu, jako nejrychlejc, aplikace, která nejrychlejc vyrostla. Ona měla nějakejch sto milionů uživatelů za dva měsíce a milion za pět dní. Takže to jsou čísla, který na to nedosáhnul jako Facebook, na to nedosáhnul Netflix, nikdo prostě z těchhle velkejch platforem. Takže jako tu zvědavost to v lidech jako vzbudilo. No ale pak, když začaly přicházet ty další modely, že jo, protože to byla myslím GPT třepětka na tom začátku, pak přišla GPT čtyřka, to byl jako obrovskej skok, že jo. Najednou ty odpovědi byly mnohem kvalitnější, ale pořád jsme byli jako na začátku. Já si pamatuju, já jsem zkoušel, že jsem vzal článek nějakej a říkal jsem mu: „Udělej mi jako shrnutí toho článku." A teď on si podle toho titulku, protože to bylo v té URL adrese, vymyslel, o čem by to asi mohlo být a dal mi nějaký shrnutí. A na první dobu říkám: „Wow, to je hustý.“ A pak jsem si přečetl článek a říkám: „Aha, to úplně jako nesedí, že jo?" Jasně, dneska úplně běžná praxe, ale v tu dobu to, to bylo prostě-- ty, ty modely vlastně byly relativně hloupý v porovnání s těma dnešníma, ale všichni jsme z toho byli prostě strašně odvařený.

Jindřich: Hm, hm, ale jako ten můj asi first impression byl zkrátka takovej, žes řekl: „Jo, dobrý, ale jako co s tím?“ Jo, že je to zkrátka technologie jako každá jiná, že jo. Ty tam musíš mít tu jako adaptační křivku-

Filip: Jasně. ...

Jindřich: že se zkrátka učíš s tím softwarem a hledáš ty use casy, že jo.

Filip: Hm.

Jindřich: Jo, když přišly tehdá jako telefony, že jo, když-- to je možná jako blbej příklad, jo, ale když prostě přišly třeba jako smartphony, tak žes řekl: „Jo, dobrý, no, ale pak jako foťák, že jo- Jasně. ...a už přestaly bejt MP3 přehrávače a všechno jsi měl v tom telefonu a že to byla taková jako postupná adaptace.

Filip: Hm.

Jindřich: Jo, že, že vlastně v tu dobu si člověk jako řekl: „Jo, je to sice hezký, ale, eh, teď jako co s tím?“ No ale každopádně, jenom abych to trošku zasadil jako do kontextu, ty jsi říkal milion uživatelů za dva měsíce a teď, pokud se nepletu, v květnu, tak ChatGPT překonalo jako miliardu registrovaných uživatelů. Což jako to je naprosto crazy, to je naprosto crazy. A hlavně my, my, eh, my vlastně jsme z vývoje softwaru, že jo, tvoříme nějaký digitální produkty a jako víme, jak obtížný je ta akvizice jednotlivých uživatelů, že prakticky neexistuje skoro jako nic, žádnej nástroj, žádnej digitální produkt, kterej by splňoval potřeby všech jako na celým světě třeba. Takže vždycky tam budou jako nějaký limity pro každej, každej digitální, asi každej nějak specializovanej, že jo. Nikdo z nás nemá jenom jeden jedinej jako pro všechno například a podobně. No ale jako co tím chci říct je, že před tímhletím bych si jako nikdy nemyslel, že bude existovat jako digitální produkt pro jako miliardu uživatelů jeden. Jo, jako jasně, jsou to registrovaní uživatelé. Můžeme si říkat, kolik z nich to platí, kolik z nich to používá denně a jsou to odlišný metriky. Ale jako tak či- Ale jsou tam. Teď jsou tam. ...tak či onak, prostě ten milník tý jedný miliardy tam jako je a je to jako naprosto crazy.

Filip: Jo a podle mě daný tím, jak je to všestranný, že jo. Tak ono, ono to ChatGPT, tys to říkal na začátku, jako co s tím, že jo, budem dělat. Tak v tu dobu to byla pravda. Sis jako povídal, měl jsi nějaké odpovědi, něčem že to inspirovalo, ale bylo to jako strašně jednoduchý. Už v tu dobu, když vyšlo vlastně GPT čtyřka, tak už začaly vznikat projekty jako Auto GPT. Nevím, jestlis ho zaregistroval v tu dobu. Vlastně jako pokus toho udělat z tohoo GPT modelu agenta. A jako to prostě předběhlo svoji dobu, ale jenom ty modely ještě nebyly dostatečně dobrý, aby ten agent dokázal něco dělat, protože ten model, ne-neměly nějaký reasoning a takovýdle věci. To bylo prostě jenom fakt jako otázka, generovaná odpověď, konec. A tam už začínaly takový ty tričky, že jo. Třeba jako přemýšlej krok za krokem a snažil ses ten model donutit, aby ti dal jako odpověď nějak víc, jako aby nad ní přemýšlel logicky, aby to nebylo prostě jenom hnedka, že ti vypálí nějaký, nějaký číslo nebo něco.

Jindřich: Jako v tuhletu dobu si myslím, že to ChatGPT byl ten jako největší hype.

Filip: Jo, rozhodně.

Jindřich: Toho, že teď už to je standard prakticky, ale tehdá, kdo si jako o tom nenapsal status na LinkedInu, tak byl out.

Filip: No jasně.

Jindřich: A tak no každopádně když se trošku jako posunem, tak rok 2023, tak, eh, už se zlepšily ty generátory obrázků a přichází zase hype deepfakes, že jo. Takže tam tehdá byla, a jako nejen tohle, že jo. Samozřejmě tam jako ta multimodalita nebo respektive jako generování i například ty zvuku. A tehdá jeden z těch asi jako největších jako událostí, co vlastně dokáz-- fotomontáž, která dokázala obehnat celej svět prakticky, to byl ten papež pérovce. Jo, to bylo skvělý. Bílý papež. A on když se na to člověk podívá jako z dnešní perspektivy, tak ty tam vidíš ty nuance a ty artefakty a nedokonalosti tý technologie tý doby. No vidíš tam, že měl třeba křivý brejle nebo ten kříž, kterej má na krku, tak je jako křivej, nepřirozeně tam jako visí a podobně. Ale tohleto tak, tuhletu fotku tak sdílely jako takový ty standardní deníky, který jsou jako největší jména jako na světě. Jo a to mně přijde jako extrémně zajímavý, že opravdu někdo dokáže už jako napromptovat, byť tu technologii jako nikdo moc neznal, dokáže napromptovat ten model, ten dokáže vrátit jako fake regulérně odhalitelnej, ale stejně to dokáže jako oblbnout spoustu lidí.

Filip: Protože do tý doby podle mě nikdo nebyl zvyklej na to, že můžeš udělat takhle jako dobrej, na dnešní dobu ne moc dobrej, ale jako na tu dobu to bylo jako dost kvalitní jako fake. Prostě před tím, co jsi generoval, tak byly to takový jako trošku kreslený, že jo. A jako poznal jsi to líp, ale jako ty lidi ještě nebyli na to podle mě vycvičený, že když vidím fotku, tak se zamýšlím, jestli je reálná nebo jestli je fake, protože to prostě nebylo tak rozšířený.

Jindřich: Ale, ale v tý době, když někdo dělal dobrý fotomontáže třeba ve Photoshopu, tak dokázal udělat jako mnohem lepší výsledek, že jo.

Filip: No to jo, ale nevím, čím to vlastně bylo, jako proč, proč to tak prorazilo.

Jindřich: Jako podle mě asi i to téma, že jo. Možná. Bylo to zkrátka jako, byl to člověk, kterýho zná téměř každej na světě- Měl na sobě typickou bundu, ty Bale-Balenciagy, že jo, kterou zná jako spousta lidí. Nebyla typická, ale ty tvary zkrátka, jak se- Jsou to dva protipóly takový, že jo, jako že tohle. No jasně, no. Eh, no ale zkrátka tak, takže tak. No a vlastně v podobný, v podobný době, eh, pokud se nepletu, tak, eh, vznikaly i vlastně syntetický písničky.

Filip: Mhm.

Jindřich: A tehdá jeden z těch jako větších momentů tak byl, když, eh, někdo udělal syntetickou písničku od Drakea a od Weeknda.

Filip: Mhm.

Jindřich: A zase byl jako natolik věrohodný už tehdá před těma třema, třema lety, že dokázal jako tady oblnout spoustu lidí, že Weeknd a Drake maj jako novej track a vlastně jako vůbec neměli. Byl zkrátka syntetickej.

Filip: Hm, jako t-vlastně když si vezmeš, to bylo jak dlouho? To byl prostě rok od toho, co vyšel ChatGPT a jako od tý doby si myslím, že ta kadence toho jako zlepšování ve všech těchhle těch odvětví je jako neuvěřitelná. A přesně jako není to-- my, my často vlastně jako u nás na, v podcastu tak řešíme agenty a jazykový modely, ale jako hodně to je právě i o těchhletěch jako video generátorech. Taky, že jo, v tuhle dobu začaly vznikat nějaký jako první ge-- video generátory. Eh, nevím přesně, v kterým roce to bylo, ale je taková, takovej klasickej benchmark video generátorů. Will Smith, jak jí špagety. To určitě znáš, že jo. Jasně. A prostě úplně někde z toho roku myslím, že 2022, 23 to bylo, jak on, jak jako jí a teď ty špagety lezou všude a oči se mu strašně jako kroutí. A když jako se přepnu do současnosti, no tak to nepoznáš prakticky za tady dva tři roky, že?

Jindřich: No jasně, no. Jo, to jsou p-přesně To je prostě takový to typický video, kde se gener-- nebo kde se demonstruje performance těch video generátorů, že jo. Přesně jsou tam vidět prostě tři, čtyři nebo kolik v různých dobách to někdo generoval a ten skok je tam teda jako neuvěřitelnej, no.

Filip: Jo.

Jindřich: Naprosto.

Filip: To nic.

Jindřich: Ale ono obecně, že jo, ten late nebo ty prostě pozdější, eh, čas v druhý polovině prakticky roku 2023, tak tam přišel hlavně ten tool usage, jo, že prakticky tyhle, ten software jako byl ChatGPT, tak dostal ruce, řekněme. A jeden z těch asi největších průlomů tak byl web search, že jo.

Filip: Jasně.

Jindřich: Do tý doby nebyl. Takže ty ses zeptal třeba: „Jaký je počasí na Rhodosu?“ „Jé, sorry, můžu ti říct, jaký počasí tam bylo v roce 2021.“

Filip: Jo, jo.

Jindřich: Nemáš přístup na internet. „Přesně tak. Jsem vlastně naučenej jenom na omezeným setu dat a ten je do roku 2021.“ No takže tohleto to samozřejmě hodně zlomilo a jakmile už se prakticky ty agenti jako dostali k těm webovým výsledkům, tak to tomu dalo, byť třeba to množství dat, na kterým byl naučený, byly jako velmi podobný, tak jako ty možnosti díky těmto tools pak samozřejmě byly jako násobně jinde, minimálně pro jako standardní uživatele.

Filip: No jasně. A hlavně jako co bylo zajímavý, tak to byl vlastně jako jeden jednoduchej engineering jako tah, že prostě sis řekl: „Ok, tak uživatel mi dává nějaký vstupy. Tak co kdybysme tam jako přidali nějaký informace, který třeba právě najdeme na tom webu?“ Protože jako vyhledávání na internetu, to už byla jako dávno vyřešená disciplína, že jo. Jenom to vlastně stačilo propojit dohromady a dotrénovat ty modely, aby byly schopný si nějakej tady ten nástroj zavolat. Zase bylo to jako extrémně na začátku, že jo. V tu dobu to umělo vyhledávat na internetu. Potom třeba přišly ty code interpreters, že si to umělo spustit nějakou část malýho kódu, což bylo taky super, protože ty najednou jazykový modely byly jako extrémně špatný v nějakejch výpočtech, protože z povahy věci jak fungujou. No ale najednou máš tady conterr-code interpreter a máš jako extrémně jednoduchý řešení toho. Ty zase jako jenom vezmeš to zadání uživatele, dáš to do toho kódu, spustíš ho a ten výsledek mu jako interpretuješ. A můžeš bejt přesnej, protože ta matematika v tom kódu funguje. A tady se začalo podle mě ukazovat to, že jazykový modely jsou extrémně dobrý právě v tom programování, což dneska definuje podle mě jako dnešní dobu, že

Jindřich: jo. Bezesporu, tak to asi vidíme i u, eh, úspěchu Claude Code, že jo, například.

Filip: No jasně. Ale že jako zajímavý je, že to vlastně nebylo vytvořený s tím cílem, aby ty modely programovaly, ale dneska je to vlastně jejich nejsilnější doména.

Jindřich: Hm, hm. Ono velmi úzce s tím souvisí i prakticky velmi podobnou dobu, že jo, jako late 2023, tak, eh, společně i s těma toolsy, tak přišla multimodalita. Takže teď už jako nejen, že ty jsi mohl třeba ty chatovací asistenty používat, chatovat s nima, ale mohl jsi jim dávat i jako obrázky. Jako jasně, my už jsme se tady o tom vlastně před chvilkou bavili, že ten rok nebo rok a půl zpátky, tak přišly ty jako image generátory. No a teď, teď, teď se, eh, to vlastně trošku otočilo a ty jazykový modely začaly rozumět těm obrázkům. Takže tys mu vložil třeba screenshot a on ti řekl: „Jo, vlastně je tady, že jo.“

Filip: No jasně.

Jindřich: Standardní. Takže dneska už takovej jako proces, že když potřebuju nějaký nastavení, že jo, nebo cokoliv, uděláš screenshot, pošleš, hele jo, jako Claude, co s tím?

Filip: No

Jindřich: jasně. A nebylo to jenom o tom, že jo. Tys tehdá už mohl kromě těma PDFkama například nebo různejma dalšíma jako souborama, strukturovanýma datama a podobně. A to byl zase nějakej jako další rozměr, kterej, když si vezmu ty jako tools, jazykový modely a tuhle multimodalitu, tak už dává takovej jako whole package na prakticky everyday use.

Filip: No jasně, už to jako přestává bejt jenom o těch modelech, ale vlastně i o tý infrastruktuře okolo, že jo. Jako pracujou s těma datama a vlastně už tady začalo bejt podle mě se rýsovat to, že to nejdůležitější bude kontext, protože ten základ, jako abys mu dal ty data a ta multimodalita tomu pomohla, protože jako často prostě obrázek je za tisíc slov a ty jsi schopnej tomu modelu odkomunikovat mnohem líp ty věci. Jako typickej příklad, že jo, jako lidi zkoušeli, mám doma v lednici nějaký jako j-jídlo, že jo, tak to cvaknu, pošlu mu to a on ti řekne: „Jo, máš tam tady vajíčka, máš tam todle, todle, todle. Můžeš si z toho tady udělat třeba pad thai nebo něco takovýho.“ Zase, jako nebylo to přesný, ale když se zase podíváme dneska, kam se to dostalo, tak já jsem teďka si ladil nastavení ve studiu, kameru a nechtěl jsem mu to popisovat všechno, tak já jsem jim udělal tři fotky. Udělal jsem jako cvak, so-nastavení softboxu druhýho, vyfotil jsem potom, eh, vlastně ten foťák, ten displej. Moc nerozumím těm hodnotám, jako trošku tuším. Tak jsem to vyfotil a říkám: „Hele, prosím tě- Pomož mi, jak odladit to, abych já byl oddělenej od toho pozadí. Byla tam ta oranžová, já jsem byl ale nasvícenej přirozeně. On říkal: „Jo, musíš poladit tohle, tohle.“ A dal ved mě a za patnáct minut jsme měli hotovo. Jasně, není to jako od profíka, ale vypadá to jako skvěle. Takže už tyhlety předzvěstí tý multimodality zase jako otevřely dveře do jako strašně zajímavých use casů, který dneska můžem používat.

Jindřich: No, jako vem si, kdybys se trochu jako vrátil v čase a řešil tohleto jako tři, čtyři roky zpátky, jako jak by ses k tomu postavil? Hledal bys asi nějak jako-

Filip: Koukal

Jindřich: bych

Filip: hodiny

Jindřich: na YouTube. How to kamera.

Filip: How to kamera, no.

Jindřich: Přesně. H-h-hledal bys jako tutoriály, hledal bys nastavení jako světel, hledal bys nastavení kamery. Obecně by sis musel hrát jako s kompozicí, že jo, a se spoustou jako různým nastavením. Jako bylo by to zajímavý se vrátit trochu do tý doby. A jako já si myslím, že my, my furt jsme v těch technologiích jako trochu pokročilejší.

Filip: Hm.

Jindřich: Stejně tak jako třeba tady jako naše cílovka nebo ty lidi, jako který nás jako sledujou. Ale přece jenom když potom člověk jako trochu vykoukne mimo svoji sociální bublinu-

Filip: No jasně ...tak

Jindřich: spoustu jako lidí by to přesně řešilo takhle a ani by se třeba vlastně nezeptalo jako toho Claudea, hodilo by to třeba do Googlu jo nebo na YouTube možná v tom lepším případě.

Filip: Hm,

Jindřich: no jasně. A tak vem si, kdybys chtěl jako stejnýho výsledku docílit, kolik času bys s tím strávil.

Filip: Ty kráso, to by byly hodiny, hodiny. A hlavně jako nejhorší je, že ty na tom internetu seš schopnej najít ty informace, ale musíš si je pospojovat sám. Ty si musíš interpretovat, ty, ty zjistíš, co dělá tady závěrka, clona a tyhlety věci, ale musíš si jako v hlavě spojit: „Oukej, tak chci teda tmavé pozadí, chci tohle, tohle, jak to mám udělat?“ Ale ten, to ajíčko, ten Claude třeba, kterýho jsem použil já, tak tě prostě navede a on ti řekne: „Jasně, pro tudletu kombinaci ty potřebuješ docílit tady těch dvou efektů, tak to musíš nastavit takhle, takhle a- Jako samozřejmě pak tam přichází to riziko jako toho, že člověk trošku zakrňuje, protože vlastně jako nad tím moc nepřemýšlíš. Já jsem potřeboval ten výsledek, já jsem měl cvak, cvak, cvak, měl jsem to a bylo hotovo. Ale vlastně jsem pořádně třeba nepochopil, jak ty věci fungujou. Takže jako má to svoje i stinný stránky, ale jako bezpochyby prostě ta, ten boost tý efektivity, to je, to jako ta multimodalita to umožnila jako hodně.

Jindřich: Hm, tohleto je za mě fakt jako, eh, skill jako roku 2026.

Filip: Delegovat věci na AI? Nepřemýšlet.

Jindřich: Ale vlastně jako do jistý míry jo, do jistý míry to s tím jako sou-, jako souvisí a mám jako spíš na mysli jako hledání jako těch use casů nebo, jo, protože ty seš v tom jako už dost advanced, takže ty když řešíš nějakej problém, tak hnedka už jako přemýšlíš tím způsobem, jako jak to zadat AIčku, nebo jak vymyslim AIčko mohlo pomoct. A to spousta jako lidí nemá. Myslím, že spoustu lidí má potíž s tím vůbec jako najít ty use case, že jo. Já jsem, já jsem to viděl třeba sám, když já jsem s nějakejma lidma jako řešil konfiguraci jako Clauda, že jo, když jsme řešili nějakou paměť a podobně, tak ty rozdíly jsou jako neuvěřitelný, jo. Někdo ti řekne: „No jasně, jo, dobrý, používám běžně, že jo, na tohle, tohle, tohle pracovní, osobní věci.“ A někdo řekne: „No dobrý a jak tomu můžu věřit? No dobrý a co tam teda mám teda jako psát?“ No a ten skill, kam já jsem se vlastně chtěl dostat, je zkrátka ten, že ty už jako implicitně, když řešíš nějakej problém, tak už tě napadne, jak využít to AIčko pro to, abys ten problém vyřešil. Spoustu lidí to nenapadne ani jako to řešení tímhle způsobem.

Filip: No jasně. A to jsme v roce 2026, že jo. A už to tady máme. Když se vrátíme ještě, že jo, do tý naší časový linky trošku, tak vlastně na podzim, v zimě 2023, tak do tý doby to bylo ChatGPT, ChatGPT, prostě nikdo neznal nic jinýho, že jo. A tady vlastně byly takový dva momenty. Jeden byl, že Google přišel se svým Gemini, což si myslím, že byla taky jako velká věc. Oni byli, oni to jako oznámili, ale byli strašně pozadu. Já nevím, jestli jsi jako Gemini vnímal, když jako vyšlo.

Jindřich: Jako nevím, do jaký míry jsem to vnímal, ale jako a dosud to mám furt v hlavě, že jo. Je tady asi ChatGPT, je tady Claude, pak chvilku nic a pak teprve jako je Gemini, jo. Byť samozřejmě určitě stojí za to, abysme jako o něm mluvili. No

Filip: jasně.

Jindřich: Ale zcela určitě jako přišel dýl, tím pádem je i trochu jako níž v mé hlavě.

Filip: Co, co mně ale přijde zajímavý si vlastně říct jako podzim 2023, teď máme léto 2026, to je dva a půl roku, pokud správně počítám. Mohl bych se vzat Clauda, ale když to spočítám v hlavě postaru, tak, eh- To je jako strašně krátká doba. Jakože já, když jako jsme teprve jako v půlce nějaký tý timeliny naší a už tak mám pocit, že se jako toho událo vlastně spoustu a za strašně malý časový okno. Myslím jako smartphony, ty než se vyvinuly, než jsme se dostali jako k dnešním telefonům, co máme, tak prostě první smartphone to bylo myslím, že 2008, že jo, nějakej iPhone. A než jsme se dostali do tý dnešní podoby, tak třeba jako ještě do roku 2012, 13, tak ty telefony jako, jako byly chytrý, ale dneska už máš prostě počítač v kapse, ale pořád to jsou jako roky. Teď to máš jako rok a půl, dva. Byť teda ten paper, ze kterýho tyhlety jazykový modely vycházej, on se jmenuje Attention is All You Need a myslím, že to byl rok 2016, pokud se nepletu. S tím přišel právě Google, což je zajímavý, že Google přišel tady s tím paperem, ale první komerční jako produkt tak udělalo vlastně OpenAI.

Jindřich: Čtrnáctá epizoda History AI, tuším, tam jsme to rozebírali. Přesně tak. Jo, jako je určitě fajn se, eh, jako trochu ohlídnout. A ještě jak jsi zmiňoval tu adaptci třeba smartphonů a podobně, tak na to jsou takový ty grafy na internetu, že jo, jak ti tam porovnává, že šedesát osm let trvalo, než aerolinky měly milion uživatelů. Jo, jo, jo. Něco takovýho, že jo. U telefonů to bylo xy, že jo. Pak u TikToku, u YouTubu to bylo xy. Já si přesně ty čísla jako nepamatuju, že jo. No a pak tam bylo ChatGPT nebo, nebo generativní umělá inteligence, tejden. Úplně jako-- a to krásně demonstruje to, jak se ta doba jako neuvěřitelně zrychlila. A ještě k tomu 2023, co jsi právě zmiňoval, tak já to tady mám jako napsaný a já jsem vlastně o tomhle ani moc nevěděl, ale mám tady napsáno odvolání a návrat Altmana jako thriller.

Filip: A tys to, tys to nesledoval v tý době?

Jindřich: Nesledoval. Ne, jo? Ne. No a já jsem si teď jako o tom něco, něco jako zjišťoval, že jo. Takže zkrátka správní rada, eh, odvolala, eh, jako CEO OpenAI a sedm set čtyřicet pět ze sedmi set sedmdesáti zaměstnanců pohrozilo odchodem, takže on se za pět dní vrátil. No ale jako co mě zajímalo, tak jsem samozřejmě jako hledal nějaký důvody, že jo. Jako proč ho teda vlastně, eh, odvolali. No a nejvíc mě zaujal jako ten oficiální. Já jsem si to tady jako napsal, jo, a tady přesně jako cituju: "Nebyl upřímný v komunikaci s radou, a proto u něj ztratila důvěru." Tak to byla jako taková vlastně vág-vágní definice. Vlastně nic moc mně to jako neřeklo jasně. Těch, jako, eh, hypotéz tam bylo několik, jako proč to bylo a jak to bylo a co se stalo a, a podobně. Ale mě zaju-- mě zkrátka zaujal jako tadyhle ta oficiální verze nicneříkající.

Filip: No hlavně mně přišlo zajímavý, že já nevím, kolik to bylo dní, ale to byla jako strašná rychlost, že jo. Než on se vrátil, to bylo jako pár dní. Pět. No oni ho- Pět

Jindřich: slově,

Filip: pět. No, no, no. Oni ho jako vyhodili. On nejenom, že se za něj postavili ty zaměstnanci, ale vím, že Microsoft udělal to, že on jako nabídnul, že ty lidi klidně nahiruje a že ho jako vezme. A tam začala nějaká větší spolupráce OpenAI a Microsoftu a vlastně na tohle pak jako reagovala ta společnost a vzali ho zpátky. Ale jako bylo to, no jako vlastně v tu chví-- v tu dobu mi přišlo, že nikdo nevěděl, co se to vlastně jako stalo, ale bylo to tak rychlý, že pak už se jako jelo dál, že jo a začínaly- Jo,

Jindřich: přesně. -

Filip: přicházet ty novinky a ty to přehlušily.

Jindřich: Rychlá událost, rychlá doba, stalo se, zapomeňme, jdem dál jako.

Filip: Přesně. Dřív, když jsi vyhodil CEO nějaký velký firmy, tak, tak by se to řešilo dlouho. Ale žijem v rychlý době, takže.

Jindřich: Jo, jo, to určitě. No rok 2024 a tady jako co mám napsáno, tak co mě třeba zaujalo, že př-přišel Cursor, že, eh, už to vlastně nebyl asi primárně ten GitHub Copilot, který byl jako do tý doby, že jo, taková ta alfa omega vývojářů, který používali, hm, ty víc advanced běžně. Tak zkrátka byl to jako Cursor, že jo, IDEčko postavený na VS Codeu. A to byl asi taky možná ten jako největší hype, že jo, když jako přišel a najednou všichni to jako začali chválit, byť vlastně to bylo jenom, nebo do jistý míry jenom, bylo to jako agentic IDEčko, který bylo postavený na VS Codeu. Samozřejmě jednodušší pro ty lidi nebo pro ty vývojáře, který dosud používali VS Code, že jo, tak ten update byl asi do jistý míry, eh, snadnej.

Filip: No hlavně jako zaprvý update byl snadnej a zadruhý už tam se začaly jako ukazovat trošku ty víc agentský vlastnosti, eh, těch modelů, který vlastně jako můžeš, eh, použít. Takže jako ty-- na začátku úplně takřka taky jenom pořád nějaký to našeptávání, ale pak jako Cursor začal dělat to, že ti tu, ten kód jako indexoval a abys to mohl sémanticky vyhledávat a pak tam přibyl právě ten agent, že jo, kterýmu tys mohl zadávat úkoly a on začal něco sám jako plnit. A bylo to samozřejmě těžkopádný, bylo to pomalý, ale my jako vývojáři jsme z toho byli fascinovaný, co vlastně to AIčko dokáže vymyslet. Že to nebyl už jenom fakt ten našeptávač toho, že napíšeš nějakou funkci a ono ti to doplní syntaxi, ale fakt to jako logicky přemejšlelo a doplnilo to ti to najednou kód jako na víc částí jako souborů. A to bylo jako strašně cool. A teď ještě samozřejmě oni začínali, takže ty limity byly krásně dotovaný, že jo. Takže tam všichni začali pálit tokeny jak diví. A zase, když to porovnám s dnešním agenticem, tak to bylo jako hloupý, ale ty jo, byla to revoluce v tu dobu. Jako vím, že já jsem z toho byl strašně fascinovanej.

Jindřich: Hm, a teď vlastně, eh, relativně nedávno tak proběhlo médiama, že Cursor chce koupit xAI, že jo, že Elon Musk- Jo, jo, jo. Já si přesně nepamatuju jako, jako tu částku, jestli to bylo devět set milionů dolarů snad nebo něco takovýho. Nechci kecat teď, jako nejsem si přesně jistej, ale úplně jsem si říkal jako prostě ty jo, to-tolik jako peněz za to, že máš vlastně VS Code, eh, propojenej s nějakejma agentic funkcema, to je, mi přijde jako naprosto crazy. Ale jako jasně, samozřejmě chápu, nekupuješ si ten software, kupuješ si ty uživatele, kupuješ si to jejich subscription a tak dál a tak dál, že jo. Vím, že to není tak černobílý.

Filip: Jo a tak dneska oni už mají i jako vlastní modely a tak. Jako můžeme se bavit o tom, jak jsou výkonný, ale to o tom to dneska není. Ale spíš mě fascinuje jako 2024 i 2026. To je, a je půlka roku 2026, to je jako rok a půl

Jindřich: Mě zajímalo, kolik má Cursor uživatelů. Já to nevím.

Filip: Ty jo, to číslo si jako nevím, ale vím, že oni, oni jsou jako hodně pořád populární a myslím si, že Claude Code a podobný je zastínily jenom kvůli tomu, že Cursor si prostě nemůže dovolit tak extrémně dotovat, eh, ty jejich předplatný. Protože oni mají, oni mají tu platformu fakt vyladěnou dneska, jako různý ty jako agenty, který ti běží v cloudu a fakt to mají jako moc hezky postavený, jenom Tokeny jsou alfa omega, protože ten agentic vývoj ti pálí ty tokeny jako blázen. Anthropic, OpenAI prostě si můžou dovolit mnohem jako levnějc, že jo, nakupovat ty tokeny, protože prostě jsou poskytovatelé a tím pádem to mnohem víc dotovat a podle mě na tom ten Cursor teďka jako ho to brzdí. A jakmile jako skončej tady ty extrémně dotovaný plány, tak si myslím, že by zas mohl najít to místo na výsluní.

Jindřich: My jsme ve firmě měli a-

Filip: To jsem měl

Jindřich: taky, no ... pár vývojářů ho používal relativně nedávno a my tam máme jako docela pěkný srovnání toho, jako část vývojového týmu, kdy používali Claude Code a část vývojového týmu, kdy používali Cursor a ty s tím Cursor tak jako ty náklady byly mnohem větší teda.

Filip: Mhm. No jasně, protože tam, no platíš za ty tokeny. Ty máš předplatný, ale máš tam ty za to předplatný dostaneš ten počet v kreditech plus nějakej bonus malej navíc, že

Jindřich: jo. No jasně, my jsme se o tom bavili v jednom z předchozích dílů, že jo, přesně jako o tý ekonomice a že- No jasně ... ty, co mají ty SaaSový služby a musíš tam mít ten API based jako token, tak to jsou, nebo API based billing, že jo, tak to jsou přesně ty, který na tom nejvíc tečou.

Filip: No jasně.

Jindřich: Nejvíc happy jsou momentálně ty, co mají hardware.

Filip: No jasně, no. Prodávej lopaty ve zlatý horečce, že jo, to je takový to přísloví. Nicméně v tom roce 2024, že jo, tak to nebylo jenom o kódovacích asistentech a o Cursoru, ale taky i o video modelech. Vyšla Sora, což byl vlastně takovej jeden z prvních video modelů, kterej dával jako dost zajímavý výsledky. Jako nebylo to ještě dokonalý, až pak potom, co přišla Sora dvojka a Veo trojka, tak ty byly jako hodně cool, ale jako už na tu dobu to bylo fascinující, že najednou jsi mohl jako rozpohybovat fotku, dostat tam, byť zase jako udrželo to ten kontext třeba jako pár vteřin a pak se ty prsty začaly slívat a všechno. Ale zase předzvěst něčeho prostě velkýho. A bavilo mě si s tím hrát.

Jindřich: No jako právě mě taky, ale je to teda hrozně pricey.

Filip: Jo a to je pořád, že jo.

Jindřich: No jasně, celý. A právě já tehdá, tak samozřejmě v tu dobu, byť to už bylo trošku pozdějc, když jako vyšel n8n, že jo, tak najednou na mě na YouTubu začaly skákat ty tutoriály jako autonomní YouTube kanály, autonomní Instagramy. Vygeneruj si něco a XY tisíc dolarů ti to bude dělat čistý, že jo. A spoustu těch lidí, kteří samozřejmě prodávají svoje kurzy, ne že by tohle dělali. No ale tak mě to samozřejmě jako, eh, chytlo to moji pozornost, takže jsem to zkoušel. Takže jsem, takže mám jako několik, nebo měl jsem, teď už to jakoby nedělám. Měl jsem několik jako automatizovanejch jako YouTube kanálů třeba jenom na písničky- Oukej ... které pak, že jo, ten n8n generoval písničky, přesunul, pak k tomu generoval jako video, že jo, pak to nějak sestříhal do nějakejch jako pár, pár minut. Eh, Nanobanána k tomu vygenerovalo thumbnail, Claude k tomu vygeneroval texty, popisky na YouTube, YouTube APIčko to, že jo, puš-pušlo rovnou na- Um, YouTube a každej den jako asi čtyři videa, že jo, bez mýho přičinění. Jako musel jsem samozřejmě furt na to šahat, protože často se to rozbilo, ale třeba co desátý video. AI sloup. No jasně, no jasně, přesně, přesně tak no. Ale samozřejmě vůbec to nefungovalo a bylo to hrozně drahý. Ale víš co, měl jsem jako tu zkušenost, že jsem si vyzkoušel ten Dayton, vyzkoušel jsem si veškerý tyhlety APIčka a podobně a fakt jako generovat ty videa bylo teda jako hrozně price, tak jsem si řekl, že to asi není úplně jako udržitelný business model, tak už jsem to přestal dělat.

Filip: No hlavně jsi nebyl jedinej, že jo. No jasně. Dneska toho je, jak jsem to říkal, jako AI sloupů je vlastně jako spousta, že jo. No

Jindřich: ale jako promiň, že do skáču, ale jako spoustu lidem to funguje. Jo, třeba jsou různý takový třeba dětský příběhy, že jo. Já vím no. Nebo jako night stories a podobně pro děti a to má jako desítky milionů jako followers, že jo.

Filip: Tak to bysme mohli polemizovat o tom, jako jestli dnešní, eh, společnost nebo jako minimálně ta cílovka na platformách, jako je TikTok, Instagram, protože že jo, tam ten vertikální formát je dělanej na deset, dvacet, třicet vteřin, prostě na krátkou pozornost a musí to bejt zajímavý. Musí ti to dobít ten dopamin, že jo, musí tě to chytnout. A tam vlastně jako čím větší blbost, i když to není dokonalý, tak tě to hookne, chytne tě to. To takže jako-- a ty tam nečekáš, že budeš mít tady konzistentní deseti, patnáctiminutový video. Ty čekáš prostě rychlou zábavu. A když tady, že jo, teďka trošku jako po-poodkročím do současnosti, jak byla Sora dvojka, že jo, oni ji teďka stopli kvůli právě těm nákladům, že jo, že se nemohli uživit, eh, tak jako frčely takový ty videa, jak přijde ten aligátor, že jo, k tý babičce na ten, na tu, jako ne do předsínky, ale prostě ke dveřím a takovýdle jako šílenosti.

Jindřich: No jasně.

Filip: A ty jako jasně poznáš, že je to AIčko a že to je jako blbost a nemá žádnou pointu, ale krmí to ten tvůj dopamin, že jo. No jasně, jasně. Ty si jako scrolluješ a to, takže vlastně jako ty sociální sítě na tomhle frčely už předtím a jenom teďka přišlo něco, co ti tenhleten levnej, rychlej a vlastně crazy content umožnilo generovat jako jednoduše.

Jindřich: No jako v tomhletom kontextu já si vždycky vzpomenu na ty zvířátka, který trouběj, jezděj na tý jednokolce a jak buděj někoho, že v-v-vjedou do tý ložnice. Ten, kdo tam spí v noci, tak úplně skočí z toho a říká: „Co to se tady děje?“ No každopádně to je asi jako samostatnej topic, no. Jako určitě jako AI sloupu a kde se tady vzal a vlastně co to pořádně je, tak to je jako topic, o kterým jsme taky chtěli natočit video, že jo.

Filip: To rozhodně,

Jindřich: no. Tak třeba někdy. Ale každopádně ještě já tady mám jednu věc, která mě v tom roce 2024 zaujala a To bylo udělení dvou Nobelových cen, eh, vlastně za objevy, který úzce souvisej jako s umělou inteligencí. A byli to pánové Hinton a Hassabis, tady mám psáno. A Hinton tak to dostal za, za fyziku, za strojové učení s neuronovými sítěmi. A ten druhej Hassabis, tak za ten AlphaFold. O tom jsme se taky už jednou bavili, což je vlastně ten, že jo, AIčko model, kterej byl jako trénovanej pro to, aby, eh, vlastně objevil skládání proteinu. Hrozně komplikovaná věc. Jako samozřejmě extrémně tomuhle nerozumím, ale přijde mi jako extrémně zajímavý, že se takhle velkej event, jako jsou Nobelovy ceny, tak už se dostávaj i vlastně do tohohle tématu jako umělé inteligence, což jenom podtrhuje to, jako jak revoluční tohleten, jako tahle oblast je.

Filip: No jasně, že prostě umělá inteligence dokáže dělat, nejenom generovat tady ten AI sloup a kočičky, co jezděj prostě do ložnice, ale reálně řešit nějaký problémy. A mimochodem, Demis Hassabis, to je vlastně CEO DeepMindu, že jo, což je AI divize Googlu a já strašně jako doporučuju ty jeho rozhovory s ním. Je to strašně zajímavý. On je strašně jako chytrej člověk a když jako mluví o tom, kam to celý směřuje a dokáže to jako vysvětlit, fakt super. To jenom taková jako odbočka k tomu, že fakt jako doporučuju.

Jindřich: Oni jako všechny tyhlety pánové, tak jsou jako neuvěřitelně chytrý hlavičky.

Filip: No to jo, ale on má i to, že to umí vyjádřit. Umí ti to popsat a že vlastně jako chápeš, co se snaží říct. Což ne o všech se dá říct, že jo. Nicméně ještě v roce 2024, a to možná vlastně souvisí s tím, jak jsi zmiňoval, jak ses to dělal v tom n8n tu automatizaci, jak tys to musel dělat ještě ručně, že jo, v tu dobu.

Jindřich: No jasně.

Filip: Musel sis to prostě ty noudy naklikat, vybrat. Pro ty, co nevědí, že jak to je takovej ten tool, kde si spojuješ ty kostičky a dělá se nějaká automatizace.

Jindřich: Ty apíčka, že jo, registrovat se tam, získat

Filip: ten endpoint,

Jindřich: ty klíče a podobně.

Filip: No a tak ještě se to muselo dělat ručně, že jo. Ale už vlastně na konci roku 2024, tak Anthropic přišel s něčím, čemu začali říkat MCP, Model Context Protocol. A díky němu, když se přepnu do dnešní doby, tak přesně třeba tyhlety automatizace seš schopnej dělat velmi jednoduše pomocí Cloud Coda nebo něčeho, protože to je vlastně ta komunikační vrstva. A MCPčko, tak to vlastně, já to popisuju jako takový USBčko pro- Nějakejho AI asistenta a nějakej nástroj. A je to nějakej protokol, kterej specifikuje, jak oni se maj mezi sebou povídat a to zase jako otevřelo extrémní množství dveří. A jasně, jako dneska řešíme, že MCPčka jsou hladový na tokeny, nejsou efektivní a tak dál. Ale jako pravdou je, že předtím, když si do toho modelu chtěl napojit nějakej nástroj, tak byť ty modely byly natrénovaný, aby používaly nebo uměly používat nástroje, tak ty jsi musel natvrdo specifikovat třeba přímo do tý aplikace ChatGPT nebo do toho Clouda, jak se má ten nástroj zavolat a prostě sis tam nemoh napojit svůj. Nemoh sis vytvořit svůj. To prostě nešlo. Musela to ta firma tam jako zadrátovat. No jasně. A pak přišlo právě MCP a to začalo řešit tenhleten problém. A dneska si do těch apek připojíš prakticky cokoliv, že jo.

Jindřich: Hm.

Filip: A takže zase jako-

Jindřich: Co na tom je ale na tom MCPčku nejvíc jako fascinující minimálně za mě, tak, že s tím vlastně přišel Anthropic a prakticky obratem tak OpenAI i Google řekli: „Jo, to je dobrý, tak fajn, tak my to jako přijmeme za standard.“ A to vlastně jako není běžný, že jo. Když někdo jako udělá jako nějakej standard, tak jako primárně dělá asi jako pro sebe nebo a pak jako-

Filip: Jak se to vezme, jako.

Jindřich: Jako že není běžný, že by tady byly dvě takhle jako velký konkurenční firmy. Jedna udělala něco dobrýho a druhá řekla: „Jo ok, let's do it.“

Filip: Hm, já si myslím, že tam jako jasně, i, i jako je to, je to zajímavý, ale mně přijde ten důvod takovej, že oni zkrátka to potřebovali, že jo. Protože ty, aby ten, aby ten ekosystém mohl fungovat, tak jako ty ideálně chceš mít ten univerzální konektor, že jo. To je proč jako spousta firem pak začala adoptovat jako USBéčka a tak až na ty velký hráče jako Apple. Nebavím se o dnešku, kdy máš prostě USB-Cčko vynucený EU, to je prostě jinej, jiný téma, ale jako obecně třeba v tom softwarovým světě, tak standardizace, protokoly a tak, to je to, co tenhleten svět drží pohromadě, že jo. Veškerý protokoly, na kterejch funguje internet, tak to taky vzniklo tak jako že někdo s tím přišel a ostatní si řekli: „Hele, tak my to asi budem používat, protože to používaj všichni a jinak naše zařízení nebudou kompatibilní.“ A podle mě tady ty firmy jako viděly, že není to protokol, na kterým Anthropic bude vydělávat. Byl open. Oni ho dali jako open standard. To je důležitý říct, že jo. Takže vlastně nikdo nemusel Anthropicu platit něco, aby použil MCPčko. Takže to podle mě byla vlastně jako logická volba.

Filip/Jindřich: Hm. Když se zase posuneme, tak květen dvacet čtyři, tak vyšel ChatGPT hlasový asistent. A jako jasně, on už to byla jako technologie, která tady jako byla nebo zkrátka kterou jsme jako znali, že se s tím jazykovým modelem můžeš jako použ-- povídat, že jo, nebo že tam je prostě nějakej jako transkriptor, kterej to jako přepisuje do textu třeba. Ale co tady bylo nejzajímavější, tak byla ta latence, která dosahovala jako tři sta dvaceti jako milisekund, což už do jistý míry může bejt jako plynulá konverzace s člověkem. Jasně, on samozřejmě vždycky se musel jako nějak zamyslet, než ti dal jako tu odpověď vlastně, ale jako obecně ten, ten, ten jako přenos těch informací mezi tebou a vlastně tím jazykovým modelem, tak byl jako do jistý míry instantní. Už opravdu jsem jako dokázal třeba jako jet v autě a volat si tady s GPTíčkem, povídat si zkrátka, byť je to zvláštní samozřejmě, tak i takhle jsem to testoval. A dělám to dodnes někdy. Jo, to už mě napadá. On teda takhle, on ten hlasovej mód je pořád, když to jako vztáhnu na dnešek, tak jako relativně hloupej a pořád je, jako mně přijde, že v GPT modelech už odstranili takový to pokyvování, jako „Máš pravdu, Filipe“ a tak, ale v ten hlas-- hlasovým asistentovi to zůstalo. Nicméně jako už tu dobu, když to vyšlo, tak tam bylo spousta problémů, že jo. Ty jsi něco řekl, teď on ti začal odpovídat a tys mu do toho nemoh skočit, takže tys ho musel nechat domluvit, že jo. Nebo ho stopnout tlačítkem. No. A to dneska už nemusíš. Dneska mu normálně můžeš sk-skočit do řeči. Ale už tu dobu, když to vyšlo, tak mi to přišlo super. Přesně já jsem jel autem, řešil jsem, myslím, že v tu dobu jsem měl tak jako menší tým na starosti a řešil jsem právě nějaký jako personální věci, což jako není moje doména, že jo. Já jsem jako vývojář a tak jsem si s tím jako lámal hlavu a tak jsme si jako povídali. No a najednou jsem jako dojel z Brna do Hradce a pořád jsme si povídali. Říkám: „Hustý.“ To byly tak jako softový věci, víš, žádný fakta, spíš tak jako voťukat si ten nápad a to fungovalo skvěle. Tam jako co bylo nejhorší, tak jako že on ti skákal do řeči, že já jsem třeba něco vysvětlil a on najednou začal odpovídat. Říkám: „Ne, já jsem ještě, já jsem ještě nedomluvil, že jo.“ A tak jsem zase čekal, jako než se, než se vykecá. Takže zase jsem mu teda začal jako něco vysvětlovat. On zase mi skočil do řeči, protože odpovídal na tu první otázku, že jo. Anebo když já jsem se jenom na chviličku zamyslel, tak už jsem měl jako útrum, protože on už to bral, jako že jsem domluvil, že jo. No, mělo to mezery každopádně, ale i tak to bylo působivý. A pořád má, že jo. Jako mně přijde třeba zajímavý nebo škoda, že se do toho víc teďka nešlape. Přijde mi, že je to takový trošku odložený na druhou kolej kvůli kódingu a já to jako chápu. Cloud to nemá třeba ani, že jo, hlasit-ovýho asistenta. No jasně, ty tam můžeš, myslím si, že-- no nemá, možná, to teď nevím. No můžeš poslat hlasovku. Můžeš poslat hlasovku. No ale vlastně teď třeba nedávno jsem řešil nějakej plugin do Cloud Coda právě aby mi dokázal odpovídat a mluvit se mnou, protože- To se jako pořád je use case, kterej já chci, že jo, jako povídat si s tou AI, aby mi to dokázalo dát ten výstup, abych to nemusel číst. A úplně můj ultimátní cíl by byl, mám toho Cloud Coda nebo jakýhokoliv agenta, kterej je chytrej, já mu něco zadám hlasem, to už dělám, že jo, přepisem Ale aby on na mě jako zareagoval a dal mi ten výstup. A já, on mi řekl třeba: „Jo, Filipe, už to mám hotový. Hele, zhruba to bylo o tomhletom.“ Řeknu: „Hele, to je super, řekni mi víc o tomhletom třeba, co jsi vymyslel ten plán, jak uděláme tady tu apku nebo něco.“ A on by to jako rozvedl, já bych si s ním popovídal a pak bych řekl: „Super, už to chápu, tak to běž jako udělat.“ Protože teďka to řeším tak, že vždycky, já nevím, když třeba jako vařím, tak mám vedle sebe Claude Coda a něco mu zadávám. No a samozřejmě si musím umejvat ruce, že jo, abych mu tam jako zmáčkl nějakou klávesovou zkratku. No jasně. Takže přijde mi škoda, že se do toho teďka tolik nešlape. Hm, no jasně. Teď možná jako předbíhám tu naši jako timelineu, ale já jsem to prakticky řešil u, eh, OpenClau, že jo, přes OpenClau. No jasně. Že jo. Takže já jsem akorát na tom serveru, kde mně běžel OpenClau, tak jsem tam na-nainstalil ten Open Whisper. Tady jsem akorát přes Telegram vždycky nahrál hlasovku, že jo, ten transcriptor jako to přepsal a poslal to tomu jazykovýmu modelu. Ale pak zpátky jsem psal text, což já jsem teda chtěl jako- On ti umí poslat hlasovky. Já takhle- Já vím, že umí. Ale je to pomalý, no. My už jsme se o tom bavili, že jo. Ale já jsem to, já jsem to nechtěl. Já jsem jako spíš tohleto bral jako taky jako async asistenta. Hm. Když jsem jako používal ten OpenClau, tak jsem mu jako poslal hlasovku: „Hele, udělej něco, potřebuju tohle, támhleto. Tady máš tyhle data, pošli mi výstupy na e-mail.“ Třeba. No jasně. A, a tak no. Takže nechtěl jsem, aby mně zpátky vracel hlasovku. Chápu, no. No, uvidíme. Třeba se to někam posune. Co mě ještě, eh, tady v tý půlce roku 2024 zaujalo, tak vlastně bylo všude cejtit, jak všichni šlapou do toho rychlýho vývoje, a-aby to hlavně šlo ven, že jo. Protože jestli je super, že si to děláš někde v labu, ale když to nedáš mezi lidi, tak to o tom nikdo neví. A OpenAI vydávalo v-vš-- jednu funkci za druhou. No a Google, tak přišel mi, že trošku uspěchal novou funkci do vyhledávače, takzvaný AI Overviews. Dneska si myslím, že funguje docela hezky, byť jako jsou statistiky, že pořád jako dost halucinujou a nejsou úplně dobrý nebo přesný, ale jako v tu dobu bylo strašně trendy, že třeba doporučoval, aby sis dal lepidlo na pizzu, že jsi chtěl to udělat víc jako cheesy a víc prostě, aby se ti ten sýr jakoby tahal, protože to vidíš v těch reklamních videích a tak jako, jak to mám udělat, abych měl ten táhlavej sýr hezky? No tak si tam dej lepidlo, že jo. No jasně no. Jakože zajímavý řešení. To mě, tohleto mě vždycky jako připomene to, jak, em, po internetu kolovalo to testování jazykovejch modelů, eh, ve stylu: „Hele, mám, eh, tři sta metrů vedle baráku benzínku a potřebuju jet natankovat. Mám jet autem nebo jet pěšky?“ Že jo. Máš to kousek, běž pěšky. Vlastně to logicky jako nedává smysl, ale- No jasně. Ale bylo to vtipný, no. No a když se zase posuneme, stejnej rok, ale už jako pomalu končíme 2024, tak NotebookLM, že jo, od Googlu. Boží věc. To, to bylo boží. Já to používám dodnes. Používám to na, eh, přípravy Hm, jako na náš podcast, že jo? Vždycky, když děláme nějakou přípravu nebo si vyhledáme nějaký info, co potřebujem, naliju to NotebookLM, řeknu: "Hele, udělej mě tady, eh, podcast z toho," a ty informace mně krásně zpracujou jako do formy poslechu. I není to dokonalý, jasně, jsou tam přeřeky, ale jako je to fakt good enough na to, aby mně oni vydestilovali jako ty informace, o kterejch se tady potom chci bavit s tebou. Já si takhle dělám přípravu i třeba na nějaký, nevím, když mám nějakou schůzku o nějakým jako větším projektu, tak si tam naleju ty data a nechám si je prostě předchodit s tím podcastem. A vlastně to není o znalostech nebo o nějakejch faktickejch věcech, ale je to vyloženě o mejch datech a je to super nalejvárna. Získáš tak jako přehled a mimochodem taková jako zajímavá věc, NotebookLM, tak to bylo jedno z prvních videí, který jsem udělal na AI s rozumem, YouTube kanál. A bylo to taky jedno z prvních videí, který to jako vystřelilo, protože to v tu dobu byly strašně trendy. To bylo, ono to bylo o pár měsíců dýl, kdy oni přidali češtinu, eh, do těch podcastů, protože předtím to uměli jenom anglicky. Oni přidali češtinu, tak já jsem o tom udělal video a bylo to, nevím, asi třetí, čtvrtý video a to jako extrémně vystřelilo a já jsem měl, nevím, třicet, padesát jako subscriberů. Jako n-nic, že jo. Vydal jsem tady video o NotebookLM a najednou jsem se dostal třeba na dvě stě, tři sta. A myslím si, že to byl i ten moment, proč jsem u toho možná vydržel třeba zůstat, že to byl takovej jako signál: „Hele, někoho to může zajímat, umím to třeba podat.“ A tak to je tak jako zajímavá věc, že NotebookLM si spojuju i s tímhletím. Jo, jako NotebookLM vypadá jako super, jednoduchý nástroj, je, je zdarma, že jo. A já se s tím jako mnohdy moc neprdím. Já prostě vezmu různý jako zdroje, který mám, ty tam prostě dám a řeknu: „Hele, udělej mi podcast.“ Done. Podcast ready. A ono já s-si jako zjišťuju, že jako pro mý jako vzdělávání nebo pro nějaký mý jako studium nějakýho tématu je to pro mě jako mnohem líp s-- jako mnohem líp se mi to daří jako zpracovat to téma, než kdybych to třeba měl číst nebo se koukat jako na video. Jasně, ty si nezapamatuješ všechno, ale pak když se o tom tady jako společně o tom tématu bavíme, tak už si to jako pospojuju, jo a pak třeba řeknu to, co jako mám z tohohle podcastu. Je to boží. Ale na druhou stranu chci teď říct jako ale, že- Todleto pro mě i vlastně byl jako jeden z těch, jako startovacích signálů, proč jsme se rozhodli nebo minimálně za mě jako udělat jako ten podcast, že jo, mít. Já totiž jako osobně věřím, že ten náš jako kontent nebo ne náš, obecně jako user generated content, tak že bude mít jako hodnotu do budoucna, že v dnešní době, když můžeš vygenerovat podcast, generovat text, video jako všechno, tak si jako fakt myslím, že tadyhle ten upřímnej podcast, kdy se často přeřeknem, kdy často opakujem e a jako takovýdle věci, tak si myslím, že může mít jako do budoucna hodnotu a že to může bejt zkrátka jako víc přirozený a stravitelný pro ty lidi než tyhlety jako uměle generovaný podcasty. Byť i ty budou lepší a lepší. Ta lidská nedokonalost, no. Co je ale zajímavý, tak já nevím, jestli sis všimnul, tak i NotebookLM a jiný jako modely, který se snažej, ať už generovat podcast nebo hlas, tak se snažej právě tadytu lidskou nedokonalost vnést do toho generovanýho obsahu, protože to je právě přesně něco, s čím, co ti-- protože ty jako člověk, když si něco posloucháš a je to až moc dokonalý, tak si říkáš: „To je nějaký divný.“ Nebo začneš jakoby podezřívat, ale když tam prostě vneseš to „mmm“ nebo něco, tak i NotebookLM právě to tam přidává. Tak to je taky jako zajímavý, že vlastně schválně se snažej tam dělat to, co čemu my jako lidi říkáme chyby, že jo. Protože když děláš podcast a často říkáš „mmm“ nebo „jakoby“ a tak, tak si řekneš: „To není správně, to bysme měli eliminovat.“ Oni tam naopak jako přidávají, aby to znělo víc věrohodně. Je to ta přirozenost, no. Přesně. Ty jo a mě i ještě napadá, že My jsme byli, eh, v kině na Norimberském procesu, na tom novým filmu. No a jako moje znalosti dějepisu jako nejsou moc oslnivý, že jo. Tak a hrozně mě to jako zaujalo. Ten film si myslím, že byl jako dobrej, dobře zpracovanej. Určitě ho, ho doporučuju, ale tak jsem si říkal: „Ok, tak já bych chtěl jako nějakej podcast o Norimberském procesu, abych si jako něco naposlouchal o tom jako víc cestou do práce.“ Tak jsem nejdřív jako hledal na Spotify a nenašel jsem žádnej. Tak a pak mě právě nějak jako napadlo: „Hele, NotebookLM, ok.“ No já jsem udělal jenom to, že jsem mu dal jako odkaz z Wikipedie a řekl jsem: „Chci podcast.“ No a dostal jsem podcast dost dobrý, protože i, i tyhlety use case jsou opravdu jako jednoduchý, tak jako můžu doporučit pro doplnění znalostí. Hele, jako skvělej use case, pak se posunem od NotebookLM, ale skvělej use case, teď se učím na kapitánský zkoušky, takovýdle papírový skripta, že jo. Tak jsem to jako naskenoval. Pak nějaké jako technikálem jsem z toho vytáhl ten text, nalil jsem si to po kapitolách do NotebookLM a vždycky jsem ho instruoval, jako z jaké strany chci, aby ten podcast si vygeneroval, že jako teď se budeš zabývat pravidlama na moři a budeš to řešit prostě pro plachetnice a pak to budeš řešit pro tydle. No a já si to vždycky vezmu, poslechnu si to, když jdu vařit nebo něco. Já jsem schopnej se takhle jako dovzdělávat ty věci, když na to nemám prakticky moc čas, protože jako u toho můžu dělat něco, můžu vařit, můžu někam jet autem. Takže jako skvělej use case. My teď jako děláme, že jsme hrozně chytrý, ale třeba tady budem mít jako nějakýho hosta, kterej nám pomůže rozebrat to téma jako AI ve vzdělávání, že jo. Nebo jak tuhletu efektivitu, eh, učení vyřešit a jak si zjednodušit studium díky AI. Třeba předbíhám. Třeba předbíháš. Možná, že bys věděl něco, co posluchači nemůžou vědět. Uvidíme. Zatím budem tajnůstkařit. Dobře. No pojďme se posunout na podzim roku 2024. Eh, tak tam za mě jako největší milník a těch milníků už jsme měli jako spoustu, ale ten jako obrovskej, kterej má dopad i dneska, tak je reasoning. Protože typický nachytávačky těch modelů, kolik je R ve slově strawberry a podobný věci. Nebo tady má Anička má bratra, sestru, ten, ta sestra má jako tolik sourozenců a takovýdle jako chytáky. Tak jsme si ty modely zas jako, zase vždycky spálili. No jasný. Lidi objevili, že někdy stačí říct těm modelům: „Přemýšlej krok za krokem nebo zamysli se nad tím zhluboka.“ Ten model si vlastně jako generoval odpověď pro sebe, protože ten model vždycky funguje, že on si vygeneruje token, vrátí se to a vlastně znova se na to dívá, že jo. Hodně zjednodušeně. Takže mu to vlastně pomáhalo si generovat tady ten myšlenkovej pochod, aby odpověděl logicky správně. No a tak si výzkumníci řekli: „Hele super, tak to pojďme do těch modelů vlastně z-zadělat.“ A přišel reasoning. A to podle mě byla jako obrovská, obrovský zlepšení kvality těch modelů a právě předzvěst toho, aby tady mohl mít ty agentský systémy a další věci. A přitom vlastně do jistý míry je to jako už- Jako nechci to zjednodušovat, ale už jako triviální funkce vůči těm samotnejm jazykovejm modelům, že jo. Prostě jenom dej tam nějakej loop, ať si párkrát, eh, odpoví a zeptá se na nějakou další otázku jako se model sám sebe a samozřejmě ta efektivita těch výstupů je jako mnohem, mnohem vyšší. Ale co si myslím, že ještě možná stojí jako za zmínku, tak, eh, prakticky mu tady někdo říká thinking a někdo reasoning, že jo. Ale ve skutečnosti jako je to to samý, akorát to jsou vlastně jiný společnosti, že jo. Tak odborný termín je reasoning, tak se tomu jako říká v těch research paperech a thinking tak je-- líp se to přeloží pro-- v tý aplikaci. Antropic nebo Google, že jo, tak to tomu říká ten extended thinking třeba. No jasně. A ChatGPT tomu říká reasoning zase. Jo, jo. Pokud se nepletu. Tak oni pak hrajou si s tím thinking effort, že jo. To je vlastně zas to, jak ten model přemýšlí jako dlouho nad tím, tak jako oni ty pojmy se někdy pak- Jako co mě zaujalo jako v rámci téhleté přípravy, byť jsem o tom takhle taky moc nevěděl, tak, eh, vlastně v tuhletu dobu tak AI vyřešila osmdesát let starý matematický problém, což byl takzvaně jako Erdősův matematický problém. Já jsem si to sem napsal a je to, kolik nejvíce bodů z n bodů v rovině může mít od sebe vzdáleno přesně jedna. Nevím, co to přesně znamená, není to jako podstatný asi, ale zkrátka leckdo by jako mohl říct jako, jak je to jako možný, že tady jako vyřeší jazykovej model nějaký, nějakej jako problém, se kterým si jako vědci už osmdesát let nevědí rady, když je naučenej na všech oborech toho jako našeho poznání, který vlastně vymyslel člověk a má ti dávat odpovědi z toho, co vlastně člověk zná. Hm. Jasně, je to samozřejmě jako velmi zajímavá jako filozofická otázka, naprosto validní. No ale jako ta odpověď zní přesně ten thinking, že jo. Mhm. Takže on vlastně ten model, co udělal, tak těma postupnejma krokama došel až ke konci řešení toho problému. A to byl vlastně jako ten novej objev toho, že ten osmdesát let starej jako matematickej problém se jako dokázal vyřešit, což je samozřejmě jako zajímavý. Bez toho reasoningu, thinkingu bysme se pravděpodobně k tomu výstupu nedostali. A hlavně to byl takovej jako první důkaz nebo jako těch střípků bylo víc, ale tak jako první velkej důkaz, že ty modely dokážou přijít s něčím novým, že to není jenom o tom, že vygeneruješ podle pravděpodobnosti nějakej text nebo jako replikuješ vlastně to, co máš v těch trénovacích datech, ale seš reálně schopnej ten model použít k vyřešení něčeho, co žádnej člověk ještě nevyřešil a tím pádem ten model to v těch trénovacích datech prostě mít nemohl. Nešlo to. No jasně. Takže to, to byl takovej jako zajímavej signál. Dneska zase jako asi běžná věc, už si prostě řeknem, ty AI modely po-pomáhají objevovat různý léky a tak, ale zase v tý době to byl strašně zajímavej signál. Zase dva roky zpátky, že jo? Já vím, že my to často jako opakujem, ale myslím si, že je fakt jako zajímavý se nad tím jako pozastavit, povohlídnout se a říct si, co vlastně před těma jako dvěma lety se stalo, že jo. Jo. No, když se posunem do roku 2025, tak tam přišel takovej jako první velkej šok pro všechny tyhlety velký firmy, který, eh, do tý doby měly jako obrovský valuace a jako byly ty, kdo držely to know how a přišel DeepSeek. To jako otřáslo tou komunitou extrémním způsobem. A ne, že by ten model byl nejlepší nebo že by dělal něco jinak, byť jako měl taky ten reasoning vlastně. Nebo vlastně nevím, jestli ta první verze měla reasoning. Nicméně ten, t-t-to, co jako bylo šokující bylo, že byl to čínskej model, byl open weight. Přesně. To znamená, že kdokoliv si ho mohl stáhnout. Jasně, musel mít jako extrémně výkonnej počítač pro tu nejvyšší variantu, ale byl to jako extrémně výkonnej model, kterej sis mohl provozovat sám. No tak jako typický mi to trošku přijde až možná do jistý míry i úsměvný, že jo. Ten Západ se jako o něco snaží, vstříc nějakým jako, nějakou revoluční technologií a pak přijde Čína: „Hele kluci, jako jo, je to sice dobrý, my to ale dokážem taky, ale za třetinu nákladů. A možná ani ne.“ Hm, no a začalo to podle mě, tadycten moment začal otřásat i tou vlastně politickou, eh, sférou, kdy jako najednou AI začalo bejt obrovský téma v politice, což dneska zase nikoho nepřekvapí, ale v tu dobu ty, ta třeba americká vláda se po tom jen tak poohlížela. No a najednou přišel DeepSeek no a pár, ty jo, to bylo měsíců na to přišel projekt Stargate, což bylo vlastně oznámení, že se investuje pětset miliard dolarů do výstavby vlastně jako data center, výpočetního výkonu a tak dál. Což měl bejt- Astronomický číslo. Což měl bejt projekt, eh, že jo, Anthropic, tuším, americká vláda. OpenAI. OpenAI. OpenAI. Jo, ok. No, ale, ale už to vlastně se začínalo promítat do tý politiky jako extrémním způsobem. A jasně, dneska to není tak dávno, co Anthropic měl spor s Pentagonem a tak. Takže to už je vlastně jako běžná praxe, ale v tý době to byly takový jako první náznaky toho, že, že prostě ta AI bude téma i vlastně v tý geopolitice. A že najednou je to, mně to přijde jako takový trošku jako studená válka nebo něco takovýho, že zkrátka ty mocnosti jako uvažujou o tom, jak si to know how udržet u sebe, jak se předhánět, aby Čína prostě neměla třeba ty nejnovější čipy a nemohla ty modely vyvinout jako rychlejc. A už je to prostě politický téma, že jo. Je to zbraň, může to bejt zbraň jako každá jiná. Já přesně když jsem jako tu přípravu psal, tak jsem přesně jako nad tím jako přemejšlel, jestli není vhodný to přirovnat jako k tý studený válce. A pak jsem si říkal: „Ok, je to asi možná příliš,“ ale jsem rád, že jsi to udělal ty. Kdyžtak je to na mně, chápu. Ale jako jo, do, do jistý míry samozřejmě jako asi už to není jako ta studená válka, jak to byla v těch, že jo, sedmdesátejch letech a Závod o vesmír a podobně. Ale jako pořád asi tady furt je nějaká jako technologická konkurence mezi tím jako Východem a Západem, že jo, kdy se snaží vždycky bejt o něco lepší a o krok dopředu, než jsou jako ty ostatní státy. Každopádně je to jako hrozně zajímavý sledovat a samozřejmě pro nás jako koncový uživatele jako je to jenom dobře, že jo. Když tady potom přijde Čína s nějakým open weight modelem, tak jako logicky velmi pravděpodobně i pro nás koneckonců jako ty ceny potom půjdou jako dolů. Jasně, jo, tam jako ta, ta, ta hrozba nebo čeho se všichni bojí, když pominu jako vlády, ale tak co je ta obava, že ten, kdo přijde s tím jako extrémně výkonným modelem, kterej dokáže akcelerovat ten vývoj dalších modelů, takže prostě ten, kdo to udělá první tak, že by mohl jako extrémně ustřelit těm ostatním. No jasně. Pokud to bude nějakej režim, kterej třeba není takovej, se kterým bysme úplně souzněli, tak by to mohl bejt jako pro tu druhou stranu vlastně problém, že jo. Únor 2025 a tweet Andreje Karpathyho o vibe codingu. Takže takovej jako, eh, už náš evergreen trochu bych řekl, ale zkrátka vznik asi toho samotnýho termínu a vznik do jisté míry i ty jako samotný disciplíny. No a zase jo, jsme v, jako v únoru 2025 a já už jako tehdá, když jsem to jako poprvé zpozoroval, tak vlastně já jsem nevěděl, že to je novýho něco. Já jsem si říkal: „Ježíš, to jsem zas jako něco missnul. Dovijak dlouho to tady je?“ Jo a teď, když se člověk jako ohlídne, tak když si někdy na začátku, že jo, nebo v polovině roku dvacet pět, když jsem s tím jako přišel poprvý do styku, tak samozřejmě obrovský FOMO s tím, jak máme rychlou dobu v tomhletom okamžiku. Já myslel jsem si, že už jsem teda dávno jako něco zaspal a ono vlastně jako vůbec, že jo. No ale každopádně je to určitě něco, u čeho bysme se měli trošku zastavit, protože přece jenom vznik týhletý disciplíny dává netechnickejm lidem do ruky jako naprosto neuvěřitelný nástroje. A my už jsme vlastně na to natočili dva díly, první a sedmnáctej, pokud se nepletu. Hnedka první byl fenomén vibe coding a v sedmnáctým jsme se ponořili do základů samotnýho vibe codingu. Je to tak. A vlastně ve stejným měsíci v roce 2025 tak vyšla první verze Claude Coda. Už tady byl Cursor, už tady byli jiní coding asistenti, ale Claude Code, kterýho, pokud někdo zná jednoho kódovacího asistenta, tak je to Claude Code a ten vyšel teprve v únoru loňskýho roku. Zaměrně říkám loňskýho, jako já mám pocit, že už je to tady běžný a že takhle se prostě ten software dělá, ale prostě v tu dobu to začalo vznikat. A jako v tu dobu to bylo, bylo to jako chybový, dělalo to spoustu jako blbostí a vlastně než jsme došli do nějaký funkční verze, která byla někdy na podzim až roku 2025, vlastně loni, kdy to začalo dávat fakt jako extrémně kvalitní výsledky, tak jako byly, byly to fascinující výstupy, ale třeba z toho jako pohledu toho profi programování, kdy prostě děláš velký systémy, tak ty agenti byli jako dobrej pomocník, ale rozhodně si nedokázali za tebe vzít nějakou obrovskou úlohu a udělat to od A do Z, ještě to naplánovat, otestovat si to po sobě. To prostě ještě tam nebylo. Ale už to byla předzvěst toho, že AI se posouvá z toho- Mám jazykovej model, chatuju si s ním, tak mám nějakýho agenta, kterej jako reálně může dělat nějaký věci. Hm, jako ten posun je tam šílenej. Jo a teď to si, teď si vezmi, že, eh, dost těch jako technologických optimistů tak říká, že do roku 2030 má bejt jako coding automatizovanej, že jo, jako end to end. Prostě že řekneš, zadáš jako software a přijdeš za dva dny a máš ho komplet, komplet se vším, nějak jako DevOps a podobně, nasazením a tak dál. No jako, eh, může to bejt odvážný tvrzení, ale jako když se podíváš, co tady za rok, co za rok zpátky nebo za dva roky zpátky, co se vlastně událo v tom jako světě toho AI codingu, tak ten progres je tam neuvěřitelnej. Jo jako kdyby jsi mi před rokem řekl, že jako budu mít agenta, kterýmu zadám přepis třeba z hovoru s klientem. Takhle mu ho dám, on si to naplánuje, já s ním poladím ten jako tu architekturu, ten plán, nechám ho to rozdělat na úkoly. On si pak každej ten úkol sám zadě-- jako zaimplementuje třeba jako přes noc a sám si to po sobě otestuje, protože si to umí spustit a umí mi tam nalít, najít jako chyby, jako těžký logický chyby. Třeba že mu dám nějakej fakt jako zapeklitej problém, kterej já bych debugoval, hledal tu chybu prostě jako den, dva. Tak on ho prostě najde za dvě hodiny, ale já u toho nemusím bejt a on mi ještě to jako nasimuluje, všechno udělá a takhle mi představí hotový řešení. Řeknu a hele, jako super, ale tak možná 2030, 40, jako. No, jsme tam dneska skoro. Takže byť mně se to zdá jako extrémně nereálný, že to tvrzení coding solved 2030, tak ale když se podívám na to, co se stalo za poslední rok, tak vlastně to tak nereálný není, no. Muselo by se něco prostě hodně zastavit. Museli bysme narazit na nějakou extrémní překážku. Což ta pravděpodobnost jako není moc velká, že jo. Jako jasně, je tady jako spoustu lidí třeba, který by chtěli víc regulovat umělou inteligenci, že jo, zastavit ten vývoj, protože nastavio-nastavování jako právního rámce, eh, jako nestíhá, že jo, regulace se nestíhají tvořit pro jako bezpečnější využití umělé inteligence a podobně. Ale jako klasika, že jo. Zkrátka technologie je příliš rychlá na to, aby vznikaly, eh, jako zákony. Ale když se jako trošku ohlídnu, eh, i v rámci toho našeho povídání dneska, tak si rozhodně nedovolím jako tvrdit, že tady za rok něco nebude, jo. Ať si každej říká, co chce. Asi nedojde tipovat, co bude hlavně. No jasně no. Takže jako čekají nás zajímavý časy bezpochyby. Hm. Srpen 2025, ChatGPT pět release a osm set milionů uživatelů ChatGPT. Což přesně jak jsem říkal teď vlastně nějakejch půl roku necelejch potom, tak ChatGPT má jednu miliardu uživatelů. Hm, a to já si tenhleten moment pamatuju. Ono to vlastně, ten model byl dobrej, zároveň ale spousta lidí v tu dobu začala říkat: „My chceme to svoje 4O zpátky," protože si na něj jako zvykli. Krásná ukázka toho, jak si lidi dokážou z, na technologii jako tak zvyknout, že to nebylo o tom, že by byl hloupější, ale ten styl těch odpovědí, jak s tebou ten model interagoval. No jasně, protože to byl ten, jak přitakával, ne, hodně. To bylo na začátku. Oni to pak jako opravili. Ale jo, jako za to byl kritizovanej hodně. To byla ta sykopence, že jo, že ten model ti fakt jako říká: „Ale to je skvělý nápad, Jindřichu, to jsi vymyslel dobrej business model." Kdybys v tu dobu se ho ptal, jestli uspějeme s tímhletím podcastem, tak jako tisíciprocentně by ti řekl: „Jasně." By mě nemotivoval. Jo, jo, jo. No, nicméně jako to byla zajímavá ukázka toho, že lidi si i s tím modelem, tím, jak s ním vlastně konverzuješ, tak byť je to jako neživá věc, tak si jako můžeš tvořit, nechci říct pouto, byť jako jsou studie, že některý lidi si s tím vyloženě tvoří nějaký pouto, ale tak minimálně si jako zvykneš na to, jak ten model funguje a dostaneš lepší, chytřejší model, ale nevyhovuje ti to, jak jako ti odpovídá, tak se chceš vracet. A OpenAI dokonce bylo dotlačený k tomu, že oni ho dali pryč, ten 4O model pro předplatitele a byli během pár dnů dotlačený tou komunitou, aby ho tam teda jako vrátili. Hm. To bylo jako zajímavý. Jako já jsem s, s tímhletím jako neměl moc zkušenosti, protože já už asi dlouhou dobu, byť já to jako často hájím, ale ať každej používá, co mu vyhovuje, tak já už mám Clauda, že jo. Mhm. A ty ostatní taky. Takže já jsem přesně jako tohleto, tenhleten jako bod, byť jsem si jako zpozoroval a četl jsem něco o tom releasu pětky, tak už jsem pak jako myslnul to o ty čtyři, eh, O. No, když jsme na ten podzim, že jo, tak to už jsem zmiňoval, že začal ten agent coding, že jo, všichni začali vibe coding. Jako přišli, přišel, eh, přišly vánoční svátky, všichni měli chvilku jako čas a přišlo mi, že najednou všichni začali vibe codit přes svátky a v lednu, tak to, to byl jako strašnej hype kolem toho. No a do toho, by sis řekl, že jako nic nemůže zastínit v tu dobu vibe coding, tak přišel Peter Steinberger a udělal OpenClaw. Ty kráso, to byl jako nejrychlejc rostoucí GitHub repozitář ever. Všichni to milovali, všichni. Vyprodaly se Mac Mini, jako reálně prostě nebyla možnost si koupit Mac Mini, protože ono to nemá moc úplně logickej základ, jo, ale jako- Jasně. Ale, ale prostě začalo bejt trendy na LinkedInu a všude Mac Mini prostě si koupím, dám tam to OpenClaw a teď ten agent dělá všechno, že jo. Byly ty fotky, jak lidi mají to Mac Mini, takhle tam mají tu, to jméno, že jo- No jasně ...jako toho svýho agenta. Takže to, to bylo jako strašně crazy. Což mimochodem vůbec jako, ty jo, kde se to jako vzalo, že Mac Mini je prostě to, co potřebuješ? To vlastně jako nebyla pravda, že jo? No jasně nebyla, ale já si myslím nebo minimálně tak jak si to jako dokážu já nebo proč to není pravda jako jasně, že protože tam furt máš jako to subscription, že jo a furt ten model je vlastně někde jinde, tam běží jako- No spíš jako že ty nepotřebuješ nějakej extrémně výkonnej počítač, když pominu, co ten agent má dělat. Pokud ten agent ti má třeba já nevím, stříhat video, procesovat nějaký velký věci, jak potřebuješ, ale jako pro běh toho agenta nepotřebuješ mít extrémně výkonnýho a je jedno, jestli to je jako Mac, Linux nebo tak. Jasně, protože jako neběží jako lokálně, jasně. No jako, jako ten argument jedinej, kterej já si jako zatím vysvětluju je, že si to zkrátka lidi chtěli jako vyzkoušet, testovat a nechtěli to pustit do svýho počítače. Což jako chápu, já jsem to třeba osobně měl jako na VPSce. Jasně, ty mě asi budeš argumentovat tím, že si to mohli pustit na Linuxu nebo tady na jako čemkoliv jiným nebo na levnějším hardwaru. Tak no. Ale asi by to nebyl tak zajímavý příspěvek na LinkedIn. Hele, já si myslím, že to bylo přesně ono, že jako najednou tys to AI neměl tak jako někde. A tys měl tady tu krabičku, co ti dělá ty věci. A jako přiznávám- Asi jo. Ne, ale já přiznávám, že já jsem měl stejnej pocit. Já jsem teda neměl Mac Mini, já jsem měl starýho Maca, kterej byl prostě, odešel mu displej, najednou super využití, že jo. Tak já jsem si ho dal takhle jako pod televizi. Začal jsem tam běhat OpenClua a měl jsem úplně jako stejnej pocit, že říkám: „Oh shit, tady běží ten jako agent.“ Tak jsem to říkal přítelkyni: „Hele, tady nám běží agent.“ A ona: „To je jako divný, ne?“ Jako že to-- a přitom ajíčko používala taky, ale najednou tady jako je ten agent. To je jako divný, ne? Tak jsem poslal hlasovku: „Hele, prostě mně vysvětli přítelkyni, že seš jako hodnej, že nám jako neublížíš.“ A on mi poslal hlasovku zpátky jako: „Ahoj, já jsem jako Filipův agent Homunculus a já jsem hodnej, neškodnej a mu jenom pomáhám.“ To byl jako zajímavej moment. Já jsem to, přesně, já jsem to použil jako podobně, byť já už jsem tady vysvětloval několikrát, že jo, ale zadal jsem úkol jako hlasovkou a říkám: „Pošli přítelkyni na e-mail.“ Problem solved. No a každopádně já jsem byl teda asi dost out, no, protože já jsem si ho rozběhal na VPSce za osm dolarů měsíčně nebo kolik, takže jsem nemusel investovat do Mac Mini. Jo, tak jako to, ono to dává perfektní smysl, že jo, kór na to experimentování, jako že- Jasně a v tu dobu měl každej na experiment, že jo. No jasně. A jako že pořád ho trošku používám, pořád, teď jsem trošku zažil renesanci, že jsem tam začal ho víc jako využívat a vlastně dnesní agentní systémy, tak jako OpenClua bylo podle mě revoluční v několika věcech, že ono přišlo s tím, že ten agent si začal ukládat nějaký informace o tom, jak ty komunikuješ. Oni tomu říkali Soul MD a jako najednou ten feeling z toho modelu byl trošku jinej, protože on jako navnímal, jak ty jako s ním komunikuješ, jakej máš projev psanej a on ti odpovídal podobně. Tak to za mě bylo jako super. Další věc, že měli tu gateway, že ses mohl napojit na ty chatovací apky, který prostě už ty máš. Ty sis nemusel stahovat OpenClua apku, tys ho dal do WhatsAppu, tys ho dal do Discordu, dal sis ho prostě do- Telegramu a psal si s n-ním tam, kde si píšeš jako s lidma. Takže stejně když třeba, nevím, kolegům bys zadával práce a psal bych si jim na Slacku, tak úplně stejně si tomu OpenClu mohl napsat na Slacku. To za mě bylo jako taky další super věc. Jo, jo. A pak samozřejmě, že měl celej počítač. No jasně, to tam jako byla obrovská jako výhoda toho, že no, jak ses zmínil, že nepotřebuješ k tomu jako tu dedikovanou aplikaci, ale hlavně to používáš už jako v nějakým interfaceu, na co jsou lidi zvyklí. To je vždycky jednodušší, že jo. No teď třeba, že český Makaly tak nedávno jedna z těch posledních feature tak releaseli, že se to může napojit na WhatsApp. Dělal jsem video. Což je- Dělal jsem video teď. Jo jo, dělals video. Je to skvělý, jako bavilo mě to. No mě to tak jako taky přijde cool, že jo. Takže jako jasně, když potřebuješ nějakou rychlou úpravu nebo něco přidělat, WhatsApp jo, zaře-zařešit to. Přesně. Hlasovku můžeš nahrát taky, že jo, no. Jako jasný, v Pythonu by sis mohl udělat podobně, že jo, přes OpenClu taky, že si tu úpravu můžeš zadávat ty a můžeš používat nástroje jako jakejkoliv. Ale když oni to jako nativně implementujou jako do toho softwaru, tak jako to je boží, to ještě, ještě víc ten vibe coding jako přiblíží, nebo tu samotnou disciplínu to přiblíží těm netechnickým lidem, že jo. Zároveň ale podle mě to OpenClu-- nebo je-ještě jedna výhoda, co abys jako zmínil, že jo, tak bylo, že on mohl používat celej počítač, což bylo jako obrovský riziko, ale zároveň to otevřelo extrémní možnosti. A ten Peter, ten autor, tak on říkal: „Hele, já jsem to nikdy nedělal jako s nějakým cílem, že to bude enterprise ready, bezpečný a všechno. Já jsem si hrál.“ On předtím dělal, on tomu říkal vibe tunel, že se snažil napojit právě Telegram na Claude Coda a povídat si s ním. No a pak jako mu to nějak jako nešlo, protože mu to Anthropic trošku měnil pod rukama. Tak přišel právě s OpenClu a ono se to předtím jmenovalo, jak to bylo, Claude Bot, tomu Anthropic řekl, že tak se to jmenovat nesmí, tak to přejmenoval na Mold Bot. Ano. A to on sám si-- on měl mimochodem strašný peklo, když to přejmenoval, tak mu lidi kradli ty domény, všechno. On to jako v nějakej rozhovorech popisoval, jaký to bylo peklo. No ale nedalo mu to a Mold Bot se mu nelíbil, tak to pak asi po týdnu nebo tak kdy přejmenoval na OpenClu. No ono nejdřív bylo něco, ne a- Claude Bot, Claude Bot, tak se to jmenovalo na začátku. Ne, nejdřív to bylo něco jinýho, protože on to pak přece přejmenoval a to bylo jenom asi týden nebo jak dlouho. A pak Anthropic přišel. Ne, Anthropic přišel a řekl: „Ne, ne kluk, tak to takhle nemůžeš.“ Ne, já si myslím, že to fakt byl Claude Bot od začátku a on mu to řekl a hele, jako to- To nevím. Je to možný, ale každopádně, že přišel Anthropic, udělal ty, ty- To byl hned ten první, no. No. Chvilku potom, že jo, přišel Anthropic a řekl: „Ne kluci, vy to jako nebudete používat naše subscription tady do těchhletích nástrojů, jako, jako je OpenClaude a podobně.“ A v tu chvíli přišel jako OpenAI a řekl: „Petře, Petře, pojďte pracovat pro nás, že jo.“ A oni, oni se jako plácli, takže pravděpodobně pracují asi na něčem. A tím to utichlo podle mě OpenClaude trošku. Asi jo. Že jako tím, jak Anthropic, protože nebyly jiný modely, který dokázaly z toho OpenClaude vymáčknout tolik. Byť jako GPT, já nevím, co to bylo, pět jednička, něco takovýho v tu dobu, když oni to zařízli, tak jako byly dobrý, ale neměly takový ty agentní vlastnosti jako ty Opus modely a prostě podle mě to to OpenClaude trošku zabilo. Jako já si myslím, že i potom začalo vznikat jako hodně konkurence, takže lidi začali různě jako experimentovat a podobně. Já sám, protože spoustakrát mě už jako naštvalo, že mi jako něco nefungovalo nebo mi furt jako něco rozbíjel, takže jsem ho do jistý míry jako přestal používat. A, a chci přejít na ten Hermes, jo, o kterém se teď hodně mluví, ale ještě jsem si neudělal čas na to to, to vyzkoušet. Tak ho musíš prozkoumat, no. Okej. Tak on nejdřív prozkoume a pak mi dáš feedback, jestli to stojí za to. A uděláme o tom epizodu. Můžem. Nádhera. Výborný. Domluveno. No, tak to bylo OpenClaude. No a potom podle mě je taková jako zvučná věc, a to už jsme prakticky v současnosti, protože to je pár dní zpátky, kdy vyšel ten model Fable od Anthropicu. No tak byl model Mythos, kdy vlastně Anthropic vydal model Mythos, kterej vlastně řekl poprvý, že ho nedá veřejnosti. A to bylo takový, nejdřív to bylo jako wow a pak začaly ty spekulace, tak je to jako marketing, není. Oni to prezentovali, že udělali ten projekt Glasswing, kdy vlastně ve spolupráci s americkou vládou, tak ten model zpřístupnili jenom vládě plus vybranejm společnostem Google, nevím, spousta jako Amazon a další tyhlety velký, ale jako bylo jich třeba padesát, jako fakt strašně omezená skupina. No a bylo to kolem toho strašný haló, že jo. Jako, tak jako teda ten model tak silnej není. Jako co, co máme čekat, že jo? Jestli to je marketing. No a pár dní zpátky tak vyšel ten novej model Fable 5. Zkoušel jsi ho? Zkoušel jsem ho, ale ne na takový úkoly, na který bych potřeboval jako výkonnější model, než-li byly ty předchozí. Jako můj nejoblíbenější je furt jako čtyři šestka, takže já používám prakticky výhradně čtyři šestku. Přepínáš si to místo čtyři osmičky, jo? Jo, jo. Zajímavý. No a já, já jsem ho zkoušel jako ne do hloubky, takže nedokážu vůbec posoudit. Ale co mě jako extrémně zaujalo, když jsem o tom dělal video, tak, že oni do toho modelu přidali guardrails, který vlastně, když on vyhodnotí, že ty po něm chceš něco jako potenciálně nebezpečnýho, typicky něco jako z biologie, chemie nebo podobnejch oborů, cyber security, že jo, že bys chtěl něco hacknout, tak on tě přesměruje na Opus čtyřiše-- čtyři osmičku jako slabší model, protože Anthropic tvrdí, že se jako bojí, že bys to mohl zneužít a že ten model je tak dobrej, že by prostě to nebezpečí tam mohlo bejt. A jak to potom jako v praxi vypadá? On ti jako řekne: „Hele, tohle ne, přepínám tě.“ No nejdřív to Anthropic vůbec neprezentoval, to, že tě přepne, takže tys to nevěděl. Za to dostal pochopitelně jako velkou kritiku, takže teď ti to tam vyloženě napíše: „Hele, pro tudle odpověď byl použit Opus 4.8.“ Ty se to jako dozvíš. Okej. No a další zajímavost tak byla, že ten model, protože vždycky když vydaly ty firmy nějaký modely, tak se snažily držet ten pricing stejnej, žes vlastně jako dostal za stejnou cenu výkonnější model. A tady ten je dvakrát dražší než Opus 4.8. No za stejnou cenu, zas to by takový, o tom by se dalo polemizovat, že jo. Jasně, jo, tak my jsme se- Za stejný subscription, ale mnohem tokenově heavi jíž třeba byla ta čtyřicet osmička. Jo, jo, jo, okej, jasně. Jo, ale tady vlastně jako vyloženě i ta cena na API tak je jako zvedlá, že jako stojí dvojnásobek a dokonce jenom do dvacátýho druhýho června si ho můžeš zkou-zkoušet v tom subscription a potom to vypnou a budeš ho mít jenom v tom extra usagi. Ale to je jenom ten Fable 5. Ano, jo, jo, jo, myslím ten Fable. Ano, ano. A, ale prej to chtějí pak zase zapnout. On teďka Anthropic bojuje s tím, že nemá dostatečný výpočetního výkonu. I přesto, a to je možná jako taková zajímavá teze, že jako i přesto, že mají vlastně skoro neomezenej funding, tak jako ten výpočetní výkon prostě nejsou ty čipy, prostě není. Oni si pronajmuli celý Koloseum jedna od SpaceX Ale i tak jim to vlastně nestačí a musej balancovat vlastní research, va-- použití pro interní účely a vlastně tady tu consumer sféru. Což mimochodem v červnu tak valuace Anthropicu stoupla na devět set šedesát pět miliard americkejch dolarů. Wow. Jako crazy. A OpenAI tak ty ukončili největší privátní kolo, největší privátní investiční kolo jako v historii a naraizovali sto dvacet dva miliard. Takže oni teď budou mít docela dost peněz na, eh, provozní náklady, řekl bych. Doufám. Ale problém je, že to není o těch penězích paradoxně, ale prostě o těch čipech. Ony prostě nejsou. No jasně. To je jako issue. A kdo je nenakoupil dopředu, tak prohloupl. A kdo je nakoupil dopředu jako SpaceX, která sice pro ně nemá využití, ale tak je může přeprodat a skvělý. Mimochodem SpaceX mělo teď nedávno IPO. Nebo my když to točíme, tak bude mít. Když už ten díl vy-vyjde, tak, tak, tak mělo. Ok, ok, jo, jo, vím, no. Eh, obecně jako ta-- vlastně my už jsme to taky zase párkrát jsme to tady rozebírali, jo, ale jasně, my teď momentálně žijem jako v době, kdy máme jako obrovský technologie, ale zase na to nemáme ten hardware, že jo. Nebo nemáme. Máme výkon toho hardwaru, ale nemáme množst-nemáme jeho množství, nestíhá se jako vyrábět. Přesně zmínil jsi i ty čipy, ale úplně stejně je to s infrastrukturou elektřiny. No jasně. My jsme se o tom bavili v jednom z předchozích dílů, jasně, že, eh, Google teď se snaží jako opravovat jaderný elektrárny, že jo, Anthropic, tak j-jeho predikce je na příští rok jako tři Temelíny nebo podobnýho kon- Spotřeba. Spotřeba přesně pro jednu soukromou společnost. Fascinující. Je, je fascinující, no. Když si vezmeš to přirovnání, že za asi jistejch podmínek tak Temelín dokáže napájet až deset milionů domácností, že jo. A teď to potřebuje jedna soukromá firma v Americe. Hm, jako mazec. No a možná se ještě sluší trošku odbočit mimo jako naše agenty a jazykový modely a zmínit, že i robotika zažívá jako extrémní pokrok tak jako v rychlosti, že měli jsme tady č-- videa od Boston Dynamics, že jo, to bylo x let zpátky, jak takový ty roboti tancujou a to bylo strašně super. A jako dneska máš tady Tesla Optimus, robota Neo a další, je jich jako spousta. No a zároveň máš prvního robota, kterýho si myslím, že můžeš koupit napředplatný. No jasně. To je ten Neo, že jo? Neo, přesně. Hm, to je takovej ten, kterej vypadal, že má ten svetr, že jo, za těch čtyři sta devadesát devět dolarů. Jak oni ho prezentujou, jako že je autonomní, ale sedí tam nějakej operátor, že jo, kterej když on neumí udělat, vykonat nějakou činnost, tak to udělá za něj ten operátor. Takže ty mu musíš dát povolení, že může používat kameru v tý domácnosti a tak dál a tak dál. Je to extrémně zajímavý, ale důležitý je, si myslím, jako tady bejt trochu nad věcí a pochopit, že je to furt jako do jistý míry jako prototyp a hlavně ten hardwarovej svět je mnohem složitější než ten softwarovej, že jo. Takže prostě jako pracovat s těma podmínkama, který se každej den měněj, jak pracovat, že jo, s tou rukou, třeba s tím touchem, jak má pracovat ten robot, tak to je jako extrémně složitá disciplína, která je furt jako neustále na začátku. No jasně, ale jako to, že máš najednou mozek, to AI, který ti dokáže procesovat ty vjemy a jasně, ono to není jenom o jazykovejch modelech, jsou tam i jiný, jiný modely a samozřejmě ten pokrok je napříč tím spektrem, že jo. Tak to prostě extrémně pomáhá. No a zároveň to třeba pomáhá i akcelerovat ten vývoj, že jo. Teďka, myslím, že to byl Anthropic, asi jo, tak mluvěj o tom, že ty jejich modely už jako jim pomáhaj vyvíjet ty další modely, že už jim i reálně šetřej nějakej čas a tohle pravděpodobně bude pokračovat a bude to fušovat i do tý robotiky a dalších jako sféra. Jako to je takovej jako zajímavý, zajímavej oslí můstek, že jo, protože ono, eh, jako s jistou mírou nadsázky se možná dá říct, že ty modely v dnešní době tak jsou už natrénovaný na všech datech světa. Jako na všechno to vlastně zná nebo z každýho oboru to má jako načerpaný ty relevantní data pro to, aby se trénovaly. No ale co dál samozřejmě, že jo. Protože jako asi nejsme úplně jako na konci světa, že jsme si řekli: „Jo hele, tak teď ty technologie jsou hotový.“ Asi ne, že jo. Takže čím se budou ty modely trénovat dál? Tak pravděpodobně to bude k nějakýma syntetickejma datama. Simulace a další věci. Přesně tak no. Takže budou muset jako vznikat syntetický data, který budou generovat samotný modely, aby se potom z nich jako nadále učily. Což to mně přijde jako hodně fascinující téma. Já jsem jako sám zvědavej, jak se to třeba hodně změní. Když se potom jako na to podíváme třeba za rok na ty nový modely, který už velmi pravděpodobně budou trénovaný na těch syntetickejch datech. Jako obecně, jako to, kam to směřuje, je to na jednu stranu děsivý, nebo nevím, jaký ty z toho máš pocity. Je to takový, mě to strašně baví, mě to fascinuje, že jo, protože tak oba řešíme technologie celej život, rádi si hrajeme s novýma věcma, takže je to pro nás strašně zajímavý, ale zároveň ten, ta rychlost toho vývoje a to když vidím, jak je chytrej dneska třeba ten Opus model, říkám: „Ty jo, jako to bude fakt masakr, až se jako to posune do tý roviny, kdy fakt ta, ta umělá inteligence, ty modely budou schopný přicházet s metodama, jak efektivněji trénovat samy sebe a vlastně se to bude vylepšovat a najednou, jak máme tu exponenciálu, že jo, který se pořád mluví v AI, tak to najednou začne střílet prostě- Mooreův zákon. Kolmo, kolmo nahoru, ty jo. Často ty díly končíme tím, že nás čeká zajímavá budoucnost, ale teď si myslím, že to možná platí dvojnásob. Rozhodně. Jako když se jen tak zamyslím, co jsme tady dneska probrali, tak to je jako extrémní množství. My jsme se bavili o kolik to bylo tři roky, čtyři zpátky? Začínali jsme nějakých dvacet jedna lomeno dvacet dva, no. Masakr, no. Já vždycky říkám: „Hele, já jsem si vybral v tom bejt optimista.“ Já prostě se jako na ty technologie koukám. Vím, že já jako nedokážu nějak ovlivnit ten vývoj, byť třeba možná nějakou edukaci, jak je používat, ale ten vývoj ne. A vybral jsem si bejt optimista a vlastně jako věřím, že se s tím ekosystémem nějakým způsobem popereme, že to dokážeme uřídit. Co jiného ti zbývá? Já si myslím, že jako musíš bejt jinde. Abys se nezbláznil. Hm, přesně tak no. Člověk musí bejt jako trochu optimista, koukat na to trochu s nadhledem a hlavně si nepřipouštět moc jako nějaký FOMO, protože by nedělal nic jinýho. No to rozhodně. A zkrátka ta doba je rychlá. Ty technologie jsou složitý, ale alespoň částečně, jestli člověk dokáže adaptovat, tak je to vítězství. Rozhodně. No tak shodli jsme se, že jako co nás čeká v AI dál, tak jako asi si netroufneme predikovat. Bude to minimálně zajímavá jízda. Ale možná, co čeká nás dál v podcastu? Určitě budem pokračovat, protože dvacátej díl za nás byl takovej milník, kterej jsme si stanovili, že uvidíme, jako jak ten projekt vlastně dopadne, jestli v tom budem pokračovat. Tak co bys mi k tomu řekl, Jindro? Já si myslím, že se to jako sluší trošku uvést jako na pravou míru. My jsme přesně když jsme ten projekt začínali, tak jsme si řekli: „Hele, ok, tak pojďme si dát jako nějaký cíle, pojďme jako hecnout. Jasně, vezme nám to spoustu času, ale pojďme prostě hecnout a dát jako dvacet dílů a pak se jako rozhodneme, co s tím dál.“ My jsme si definovali jako nějaký čísla, že jo, kterejch chceme docílit. Nemáme jako teď v hlavě, ale myslím si, že se nám jako dařej. Takže potom po releasu toho dvacátýho dílu, tak si to jako nějak vyhodnotíme, ale jako tak či onak, myslím si, že to je fajn. Mě to baví. Hlavně mě baví jako ta zpětná vazba, kterou jako dostáváme. Jako drtivý, drtivý, absolutně jako drtivý většiny je jako fakt dost pozitivní. A jestliže to má alespoň jako pár lidí nebo jestliže to alespoň jako někomu přináší nějakou hodnotu- Tak je to pro mě jako ten motor, proč to samozřejmě dělat dál. A my už teď, teď pár dílů už máme zaplánováno, ale stejně tak, jak máme zaplánováno takový díly a témata, tak máme zaplánováno vlastně i další hosty. Hm. Že můžu říct, že jich je potvrzených asi pět v tenhleten okamžik, mám tušení- No něco takovýho ...na další měsíc nebo měsíc a půl. Hm. A jsou to opravdu jako velmi zajímavý jména. Jsou to asi takový zajímavý jména, se kterými bychom se jako jen tak nesetkali. Takže těším se na to, až z nich dostaneme nějaký zajímavý informace. Protože my jsme vlastně teď měli dva díly nebo respektive máme dva hosty venku. Teď půjde ven třetí, který už bude venku, když půjde tenhleten podcast ven a ten byl jako taky extrémně zajímavý. Rozhodně. Mrkněte kdyžtak na, na YouTube, pokud jste ještě neviděli. Rozhodně doporučuju a vlastně jako podepisuju to, co říkáš. Byť jsme si definovali nějaký čísla, tak je nemám v hlavě a myslím si, že se k nim blížíme. Možná jsme je nesplnili, splnili některý z nich, ale je to vždycky strašně zajímavý povídání. Člověk to zas trošku rozšíří ty obzory, prostě o tom tématu se dozví něco navíc. A hlavně ty hosti, to je Vždycky strašně zajímavý moct se zeptat těch lidí na to, co tě zajímá. Že vždycky já jako jsem strašně rád poslouchal podcasty. Strašně rád jsem si ty informace jako čerpal tady tou formou. Ale teďka, když vlastně máme tu možnost si je fakt vyzpovídat na to, co nás zajímá o tý firmě, o tom, jak oni k tomu přistupujou. Typicky si zveme lidi, že jo, právě z technologickýho světa, kterej nám je blízkej, používaj AI nějakým způsobem. Za mě todle je jako strašně super a ještě když to můžu takhle zprostředkovat těm divákům, tak- A hlavně když ti potom jako ten host popíše tu svoji cestu, třeba i poslední díl s Evou Kutychovou, že jo, z Macromo, co jsme měli, tak jako-- přesně, jako ta neuvěřitelně jako fascinující žena, co ona jako dokázala. A já vždycky, když jako poslouchám takovýhle rozhovory nebo se bavím s těma lidma, tak mě je jako někdy stydno říct sám o sobě, že jsem třeba busy, jo, nebo že nemám čas nebo něco, když vidím, co tihle lidi dokázali a co všechno jako stíhaj, jo. Takže to byl fakt jako zajímavej díl. To jsme se bavili, že jo, o longevity, o nějakých suplementech, o tom jejich Macromo enginu, jak se vyhodnocuj-- nebo jak AI vyhodnocuje zdravotní data a, a o její cestě třeba přes Silicon Valley. Tak jako to bylo jako velmi zajímavý díl za mě. No jasně no. A to, to ještě pro tebe je to trošku víc abstraktní, ale my jsme s tebou chodili na stejnou střední školu, takže já když se podívám jako jo, Silicon Valley, San Francisco tady pro DoorDash a teďka vlastní startup. Wow, hustý. Jako že, jako že no můžu chytat FOMO i z něčeho jinýho než jenom z AI. Ale je to strašně inspirující. Vždycky mě to strašně baví tady ty lidi. Jsem zvědavej, co nám to přinese. A každopádně díky za skvělý povídání, Filipe. Byť jsme měli společnou přípravu, tak jako zase ty osobní vhledy do toho mně přijdou jako velmi zajímavý. A děkujeme moc i vám. Díky za to, že na nás koukáte. Díky moc, že nás posloucháte. Těšíme se na nějakou zpětnou vazbu od vás. Budeme rádi, když nás budete sledovat na sociálních sítích. A hlavně díky moc za půjčení tohohle krásnýho prostoru Studio Kulich ve Litomyšli. Jak už jsem říkal na začátku, je to podcastový studio, prostor pro content creatory. Je tady vedle i fotoateliér a další nový místnosti tady vznikaj. Tak pokud vás to zaujalo, mrkněte. A ještě jednou díky moc, mějte se. Přesně. A hlavně strašně příjemný prostředí a i pro mě jako super změna, že jsme si to zkusili takhle jako naživo, protože to točíme online, že jo. Takže super. Je to tak. Tak jo. Děkujeme moc, že nás sledujete a posloucháte a budeme se na vás těšit u dalšího dílu.