Vibe Coding iterace ti dávají okamžitý feedback. Vyzkoušíš a vidíš.

Filip: Ve chvíli, kdy vibe-codíš, ty opravdu jenom říkáš té umělé inteligenci, co má udělat, a ona to za tebe udělá, a vlastně ty vůbec nekoukáš na ten kód jakoby neexistovat.

Jindřich: Negativní stránka je taková, že já se to dokážu tady dát dohromady za, nevím, hodinu kompletu, co chci, což znamená, že vývojář to musí mít určitě nejhůř za tři hodiny. Je to ten samý pravíček. Jako ne.

Filip: Kdybych jako měl napsat jednoduchou landing page, to mi to prostě zabere třeba den dva. A s wipecodingem to mám hotový prostě za hodinu a ještě to udělá lepší design než já.

Jindřich: Pokud bych to měl napojit na nějaký systém s reálními uživateli, kde mám například čísla občanských průkazů, nebo něco, kde pracuji s osobně ODMA, tak tam už to pro mě trochu jako překračuje, jako tu část důvěry. Právě posloucháte DeepLink Show. Čau Filipe, vítej u našeho nového podcastu, vítáme sebe. Nicméně je to nějaký záměr, který my už jsme plánovali další dobu. Chcem si povídat, chcem si povídat o technologiích a nejen o tom, primárně o umělé inteligenci, ale chcem si povídat zajména o tom, jak se máme hezky a jaký technologie v dnešní době můžeme využít a tak podobně. Máme tady celou řadu témat, který chceme dříve nebo později probrat. Snad bude náš podcast vycházet pravidelně. A samozřejmě celý ty škály témat, co jinýho si vybrat na začátek, než Phenomen Web Coding. Filipe, vítej. A zrovna můžeš navázat, jak bys to popsal v jedný, dvou, třech větách.

Filip: Jindro, taky tě vítám v našem novém podcastu. Jak říkáš, žijeme v nádherné době a děje se toho tady v těch technologiích obecně v tom technologickém světě strašně moc. A Vibe coding je neuvěřitelný fenomen. Poslední měsíce o něj slyším nejenom v té naší technické komunitě, ale i mimo technický lidi. Od různých malých podnikatelů, kteří se s tím snaží tvořit interní nástroje. No a jak bych vapecoding vlastně charakterizoval? Za mě ta definice je taková, že Ve chvíli, kdy vypkoduješ, tak vlastně ty za pomocí umělý inteligence tvoříš nějaký aplikace, tvoříš nějaký software. A ten zásadní rozdíl mezi jako tímhletím vypkodingem a tím, že si tím, tou umělou inteligenci jenom pomáháš je ten, že ty opravdu jenom říkáš té umělý inteligenci, co má udělat a ona to za tebe udělá. A vlastně ty vůbec nekoukáš na ten kód, jako by neexistoval. Prostě něco se tvoří, a ty jenom řekneš, co chceš a potom se podíváš na ten výsledek, otestuješ si ho a pokud se ti líbí, tak pokračuješ dál, pokud ne, tak vidíš tam nějakou chybu, tak ty umělý inteligenci řekneš, hele, tady je chyba, oprav mi ji, prosím. Takže vlastně jako necháváš tu umělou inteligenci vlastně jako odtřít všechno a jenom říkáš, co po ní chceš.

Jindřich: Já si myslím, že jsi hned na začátek říkal velmi důležitou věc. Ta Alpha Omega za celým tím wipecodingem je nějaký jazykový model, který je naučený na obrovském množství zdrojových kódů. Takže to, že někdo akorát četuje a říká tomu jazykovým modelu, co chce, aby vzniklo, co chce, aby za digitální produkt vzniklo, tak furt zatím je ten jazykový model a ten nám dává ty výsadky. To znamená, že ten kód zatím furt existuje. Pojďme se možná vrátit trochu na ty prvopočátky. Kdy byla nějaká dobčel poprvé a jak ses o tom dozvěděl?

Filip: Hele, já jsem vlastně něco jako vibecoding zkoušel už, jako když vyšlo GPT, tuším, že to byla 3.5., která byla taková jako zajímavější, tak se s tím dali dělat nějaký jako skripty, ale vlastně tam tě ten kod pořád jako zajímal, takže to byly nějaké jako prvopočátky a vlastně už jako v těch hranejch fázích se začalo ukazovat, že vlastně ten programovací jazyk je dost podobnej tomu klasickému našemu jako jazyku, jako angličtině, češtině. Ale pak ten jako pravej vibecoding, tak on vlastně jako nastal někdy na začátku toho loňského roku 2025. A ten jako punc toho, vlastně ten název vibecoding, tak tomu dal až Andrej Karpaty, tuším, že někdy v únoru, kdy tak nějako tweetnul tady ten název a všichni se toho chytli. Ale v tu dobu to ještě bylo takový strašně jako krkolomný. Udělal si s tím nějakou jako jednoduchou webovku, který hodně vypadali tutstově, něco se vytvořil, nemusel skoukat na ten kod, ale moc daleko si s tím nedošel. A já vnímám až posledního, řekněme, půl roku, že ten Vibe coding se dostává do velice dobré kvality a už s tím seš schopnej tvořit, nechci říct jako velký production software, to určitě ne, ale už seš s tím schopnej vytvořit Nějaké třeba interní nástroje, které i tři ty data transformujou, ukládají a víc pokročilý s tím pracují. A fakt na ten kód nemusí šáhnout, takže… Je to tady nějakou chvíli, ale poslední měsíce ten rozvoj a hlavně v tom toolingu v okolo, v těch nástrojích, které se kolem toho vznikají, tak je

Jindřich: neuvěřitelný. Proč jsem ho zaptám, nebo proč jsem takhle tu otázku položil? Je proto, že jsem se nějak připravoval. A co mě obrovsky zaujalo, když já to nás dílim, tak je to náhled na Google Trends, kam jsem dal klíčový slovo Vibe coding. Což v těch relativních číslech nějakým způsobem reflektuje to, jak hodně je to klíčové slovo vyhledávané na Google. No a tady přesně vidět, jako ten začátek, ten únor přelom března minulýho roku, tak to skutečně bude odrážet ten tweet toho Andreja Karpateho velmi pravděpodobně. No pak je vidět, jak to neskutečně roslo, až teď se tady dostáváme někde na začátku ledna tohohle roku skutečně jako na Ukázal. No a zkrátka, teď mi to nejdou vůbec tady myší, nicméně je tady vidět, že někde na začátku toho ledna je toto vyhledání tohleto klíčového slova jako na to maximu. Důležité je zmínit, že to jsou furt relativní hodnoty od 0 do 100. Tudíž ten graf může růst a velmi pravděpodobně poroste. Ty už si to i naznačil. Je tady víc a víc software, které pro to můžeš použít, ať už je to lovable nebo bold nebo v0 český makaly například, tak jsou to společnosti, jejíž valuace neskutečně roste. Spoustu lidí to řeší, spoustu lidí to řeší na LinkedInu a v neposlední řadě, respektive zajména, to tvoří některý zajímavý nový produkty, zajímavý ať už interní nástroje, landing pages a podobně. A to je ostatně to, proč to vlastně vzniklo a jakou největší výhodu nám to přináší nám vlastně těm jako koncovým uživatelům. Za pár dolarů měsíčně já si můžu relativně snadno udělat nějaký jako jednoduchý digitální produkt. Je to tak,

Filip: jako já vnímám tu ten obrovský kolaps tý bariéry, že ve chvíli před pár lety, když jsi byl drobnej podnikatel nebo prostě markeťák nebo zkrátka nikdo, kdo neměl ten technický background, řekněme, a neuměl programovat, tak vlastně jako vytvořit si nějakou vlastní webovku, tak buď to znamenalo nauč se o tomho CSS, jako není to raketová věda, ale jako ten čas to zabere, pak to ještě napiš, to taky zabralo spoustu času, pak někde publikuj a starej se o to. nebo využiju nějakou službu jako Evix nebo WordPress. Ale tam seš zavřenej v ekosystému a ty neutečeš. Protože seš uzavřenej v jejich platformě a nemůžeš jít pryč. No a teď ten webcoding přišel. A nejenom, že ti umožnil neuvěřitelnou mírou kastomizace těch tvojich věcí, ale i přesto, že ty třeba použiješ nějakou platformu, jako je třeba Lovable nebo Macali, tak ty sice zdánlivě vypadáš, že jsi u nich zamknutý. ale ne tak úplně, protože ty pořád máš ty kódy vlastně k dispozici. On se píše vlastně jako zdrojový kód, který využívá nějaký známej framework, který prostě si můžeš zpustit kdekoliv a ty se k těm samotným kódům dostaneš. Jako bude složitější je třeba vytáhnout ven, ale dostaneš se k ním. Takže jako nejenom, že ti to stírá tu bariéru, že najednou netechnický uživatel nemůžou tyhle ty věci tvořit, protože oni je jako do jisté míry mohli tvořit i předtím, ale zároveň jim to dává jako neuvěřiteln A pak samozřejmě můžeš jít dál a nějaký interní nástroje, které potřebuješ napojit na nějaké třeba svoje data nebo prostě na AI, můžeš tam volat jazykový modeli, tak to dřív už úplně možné nebylo. Možná pomoc nějakého makeu, nějakých takových no-code toolů. A zase ten webcoding tady otvírá obrovské dveře. Takže já když to vnímám ten software na nějaké škále od jednoduchých vezbů po nějaké velice pokročilé produkční aplikace, tak ten Vibe coding strašně dominuje na tom začátku, na těch jednoduchých věcech. A tam i pro programátory je to neuvěřitelná výhoda, protože i já, kdybych měl napsat jednoduchou landing page, hotovu na CSS, to mi to zabere třeba den, dva. A s wipecodingem to mám hotové za hodinu a ještě to udělá lepší design, než já, který bych si kdykoliv navrhnul.

Jindřich: A to je dost ostý mustek ještě k tomu, jak jsem na to chtěl zareagovat. Ten dizejn jako takovej. K těm samotným use casesům se pevným chvílí ještě dostaneme. Ale ty jsi zmiňoval, že před wipecodingem a nějakou dobu zpátky tady byl nějaký WordPress například, nebo ten Wix a editory, kdy si vlastně ty koncové uživatelé mohly vytvořit ten svůj digitální produkt, nebo řekněme, landing page jako jednouchou prezentaci, nebo třeba CRM systém a podobně. Nějaký jednodušší. Nicméně ten obrovský rozdíl je přesně v té konzistenci. Já abych udělal rozumnej digitální produkt ve Vixu, tak už bych musel mít čablonu a nebo například mít přísah do designu a vidět, tak takhle bych to měl nastylovat, takhle by to mělo vypadat, takhle já poskládám ty komponenty a takhle si to chci naklikat. Mít nějakou jistou představu. Nicméně oproti tomu, Vibe coding má tu obrovskou výhodu, že já na něj můžu mluvit, jsem český, můžu na něj mluvit anglicky, ale zkrátka mým přirozeným jazykem. No a spravidla, když já mu řeknu, nebo popíšu ten svůj ideál, to, čeho já chci dosáhnout a co chci vlastně udělat, tak on už se postará o to, aby ten můj první výstup, který já od něj dostupu, tak byl do jistý mír konzistentní. Takže já vidím, že tam využil stejný fonty, nebo využil tam nějakou stejnou primární barvu ty komponenty, ale sponěn se podobají a podobně. A vlastně, i kdybych to měl přirovnat k nějakému svýmu tvoření, tak sám jsem několik projektů si vibe kodil a ten design a ten výstup je vlastně lepší, než bych dokázal já sám vytvořit, nejsem designer, tak bych já dokázal vytvořit například ve Figmě a tudíž bych to velmi pravděpodobně ani nedokázal v tom Vixu poskládat skutečně komponentu po komponentě a input field a fonte a podobně a to lhdá dohromady. Takže nejen, že já dostanu ten digitální produkt jako takový a ten výstup, ale dostanu ho I vlastně bych řekl, ne úplně hezký, není to samozřejmě designerský výstup, ale je to so far so good.

Filip: Samozřejmě teď mě asi někteří designeři třeba jako ukamenujou, jo, ale já si myslím, že když do toho dáš jako tu snahu a oditeruješ vlastně jako ten výsledek, takže jako fakt dostaneš poměrně jako dobrý design, jakože i designer ti řekne, že je jako dobrý. Neřekne ti, hej, to je jako naprostá bomba prostě tady kreativního umění a prostě best practices, ale Prostě dobrý, je použitelný. A já jsem na začátku třeba si zkoušel, že jsem dělal to flow, že jsem si zkusil nadizajnovat tu stránku ve Figmě a pak ji pomocí wipecodingu převíst z té šablony na web. A dopadlo to, fungovalo to, ale dnes, když jsem si tvořil svůj prezentační web nebo i pro projekt AI s rozumem, tak já jsem tam nevyužil žádný dizajn. Já jsem jenom řekl ty barvy, řekl jsem, jaký styl chci použít. a ten výstup je násobně lepší, než když jsem to tvořil předtím pomocí Figmy, kdy jsem to ještě iteroval i jsem to konzultoval s grafikem, než by to dělal za mě. Ta konzultace byla, že ať mi dá nějaký názor a já jsem to zase upravil, takže já jsem byl ten slabý článek. Pořád si myslím, že ten grafik doručí ten výsledek lepší, ale pro mě jako nedesignéra, tak to prostě, ta kvalita toho výstupu je prostě skvělá a mě vlastně strašně překvapuje i ta kreativita těch nástrojů někdy, takový prvky, jakože třeba na svým osobním webu, tak já pracuji jako s oranžovou a modrou barvou. No a on k té oranžové barvě začal přistupovat i tak, že tam používá vždycky jako výraznou oranžovou tečku v nějakých nadpisech. A mně to přijde jako vlastně strašně cool, že jako i takovýhle jako hravej designerskej efekt to vymyslelo. S tím jsem nepřišel, já s tím prostě přišel ten jako kodovací asistent.

Jindřich: Určitě je toto jedna z výhod. A asi než přistoupíme k těm samotným výhodám, nebo případě těch nevýhod, tak pojďme si možná představit jaké use cases, jaké jsou třeba ideální, nebo spíš možná jakou s tím třeba máme zkušenost. Obecně, na čem se asi shodneme, tak to nejlepší použití jsou landing pages. Jasně. osobní prezentace, menší weby, soukromí webíky a internetové vizitky. Tak to je něco, co zvládá velmi dobře. Když se posume dál, tak asi by se dali říct možná nějaké jednoduché járemky nebo interní nástroje, které pracují s nějakým vstupním datovým setem. Co bych určitě... řekl jsem jako za sebe, tak podle mě jeden z těch nejlepších use case jsou kustomizovatelná interpretace dat. Takže já mám nějakou datovou sadu, ať už v Excelu, nebo v CSV souboru, nebo v něčem, a chci to vizualizovat, chci to dát jako custom skutečně. mohl bych to dát jakýmu datajímu inženýrovi nebo někomu, kdo vlastně pracuje s těmi vizualizacemi, aby mě to udělal jako pěkný, aby mě tam řekl, že já tady mám nějaký stupný data a potřebuji z toho získat takovouhle informativní hodnotu a podobně. Ale když já dám ten vstupní soubor i na umělé delikance a řeknu, pojď, chci vizualizovat tohle, chcete vidět tenhle gráf na osi X, bude tohle, na osi Y bude tohle, tak opravdu já s tímhletím mám, to musím tvrdit, takové vynikající výsledky a významně rychlejší, než kdybych si to měl kolikat například v Power BI.

Filip: Jo, možná jenom uděláme rychlej krůček trošku zpátky, jak jsi říkal, k těm CRM-kům, k těm datům. Tak to je podle mě skvělý use case, ale já tam mám takovou třeba zajímavou kacířskou myšlenku trošku, že já jsem teďka na svůj web vlastně řešil prezentaci nějakých projektů, na kterých jsem pracoval a vlastně chci je tam prezentovat jako takovej Vlastně jako use case, ukázat, co jsem tam řešil, jak jsem mohl zapojit to AI a tak dál. A vlastně jsem přišel k tomu, že první moje myšlenka programatorská byla, tak si udělám nějaké komponenty, udělám si právě nějaké CRM, kam to budu dávat. Tak jsem si říkal, ale ono je dneska strašně jednoduchý, ten obsah na tom webu měnit. No a já jsem si vlastně pro každou tu page, pro každý ten projekt vygeneroval vlastní, jak ho tomulo. A ono to funguje jako dobře. A jako ano, kdybych tam měl mít jako prostě tisíce tady těch jako Entit, tak asi je to jako blbej přístup. Ale vlastně ta duplikace toho kodu najednou tady vlastně nebyla problém. si mohl kustomizovat podle sebe, mohl jsem napromtovat, jak chci, aby přesně ta page vypadala. A to samé podle mě může fungovat u blogu ve chvíli, kdy vydáváš článek za měsíc. Tak pro nějaký začátek to může být také zajímavý use case. Tak jenom taková zajímavá myšlenka, která možná zní pro programátory trošku jako Prasácky bych řekl, kdybych se na to koukal pod programatorským okem, ale to řeší ten realný use case pro malé podnikatele. Potřebuješ vydat jeden, dva články za měsíc, tak v pohodě. A když se vrátím k vizualizaci těch dat, tak tam to podle mě funguje také skvěle, protože ono to bylo naučení na zboru zdrojových kodu a dost pravděpodobně ty statistické metody nebo ty způsoby interpretace interpretace těch dat, který používáš ty nebo já, tak není nic novýho pod sluncem. My tady nevymýšlíme prostě nové přístupy. A toto AI zvládne velice dobře. A ve chvíli, kdy ty dokážeš se nad tím zamyslet, jestli ti ty výstupy dávají smysl, jestli to použilo správné metody, protože data se dají interpretovat různě podle toho, jaký výsledek potřebuješ, tak si tu statistiku ohneš. To asi známe. Tak pokud tohle si dokážeš pohlídat, tak to je skvělej pomocník. A troufnu si tvrdit, že s tím wipecodingem můžeš jít jako ještě dál. Tak možná mě zajímá, jestli s tím máš i zkušenost ještě nad rámec tady těch třeba interních systémů, jako těch interpretace dat. Jako...

Jindřich: Ty možnosti využití, jich je určitě celá škála. Nicméně od těch základních až přes ty pokročilé, tak dál už to z mýho úhlu pohledu překračuje nějakou hranici toho, kdyby se to mělo wipekoudit a kdybych si měl na ten projekt řekněme najímat už profesionální tým. Možná k těm limitům se dostaneme. Ale ještě abych to trochu Chtěl jsem říct zakončil, ale spíš schrnul ty výhody a právě takové ideální využití vibe codingu a skutečně to, co já si můžu sám vytvořit bez technického backgroundu za pár dolarů měsíčně, například tady v Leveble, tak jsou přesně typicky ty landing page nebo ty jednoduchý nástroje, které si myslím, že nepracují se citlivýma údajema. Za mě už na hranice, pokud bych to měl napojit na nějaký systém s reálnými uživateli, který kde mám například čísla občanských průkazů nebo něco, kde pracuju s osobně UDMA, tak tam už to pro mě trochu překračuje jako tu část důvěry toho, že se ten kód někde v pozadí generuje a já vlastně tam nevidím úplně co konkrétně se generuje, nemůžu tomu sáhnout pod ruce a podobně.

Filip: Tak, souhlasím no. Souhlasím, že tady ta hranice tam vlastně existuje. Já vždycky říkám, že ta umělá inteligence tady jako nekončí u těch systémů, že najednou OK tady jako konec a už potřebují jenom profesionální programátory. To je důležitost. Ale zkrátka, já rozlišuju dva pojmy. Jeden je ten Vibe coding a druhý je AI-asistovaný programování, nebo tak nějak bych to nazval. Protože já jsem vlastně profesí programátor a já si troufnu tvrdit, že drtivou většinu kódu, kterou vytvořím, tak už nepíšu ručně. Protože vygeneruje to AI. Ale to neznamená, že tomu kódu nerozumím, nekontroluji ho, a to, jak to funguje, jak to má být napsané, jenom už ho prostě nepíšu, protože je to pomalý. Jakože já, než vytvořím těch deset souborů, abych poskládal v té architektuře, jakou máme tu funkci, tak to prostě zabere čas a ať píšu všema deseti, tak to A.I. bude vždycky rychlejší, protože to napíše dobře. Ale tam už se pak dostáváme od toho Vapecodingu faktomu AI-asistovaným programování a tam jsou určitý techniky, které máte si schopný ty modely řídit, nebo spíš ty nástroje, jak jim dává dobrý kontext a tak dále, ale to už bychom možná zbytečně utekli od toho téma jako Vapecodingu. Ale jenom jsem chtěl říct, že to AI tam nekončí tady tou hranicí, ale spíš se to tam překlápí do té jiné kompetence. A jsem vlastně jako strašně zvědavej, jestli až jako za třeba dva, tři roky, prostě si budeme jako o tom povídat znova, tak jestli tohle moje tvrzení pořád bude platit, anebo se opravdu ta hraní se bude posouvat dál a dál a opravdu se jako angličtina, alebeno čeština, nebo jakovýkoliv přirozený jazyk, stane vlastně jako delší abstrakcí nad tím jako vlastně nad tou tvorbou software, nad tím programováním.

Jindřich: když vidím, kde jsme byli nebo spíš nebyli před rokem a kde máme být za tři roky, tak to si ani trochu asi netroufám hádat. Posledně, jak ty si popisoval ten rozdíl mezi tím webcodingem a mezi tím AI a systémním programováním, tak Tam jsem přesně chtěl doiterovat. Z mýho úhlu pohledu je tam totiž celkem jasná hranice, jako Vibe coding. Já tvořím jaký digitalní produkt na základě češtiny nebo na základě akorát četovacího asistenta. Nekoukám na ten kód. Oproti tomu AI-assistovaný programování, tak tam naopak já sice generuju ten kód. ale zároveň jim ho rozumím a zároveň čtu každý řádek vygenerovanýho kódu. Vím, co dělá a potom zpětně to dokážu debugovat a případně, když potřebuji něco změnit, byť i nějakou drobnost, tak nemusím psát prompt četovacího asistenta, ale dokážu si to sám upravit k kódu. To je asi ta důležitá hranice, kterou já tam v ten okamžik vnímám. Ale nutno říct, že Vibe coding je spíš účinný pro ty netechnické lidi. A AI asistence programování musí být vývojář. Musíš mít nějaký technologický skillset, být i pokročilejší, protože používáš ty AI nástroje v dnešní době, ale zkrátka pořád musíš mít ten technologický background. A kdybych se měl vrátit hodně do minulosti, tak přece ruku na srdce. Kdo kdy sám psal, jaký programátor kdy sám psal celý kód. Teď nám to generuje umělá inteligence, ale i k sled zpátky jsme ty části kódu kopírovali ze stackoverflowu.

Filip: Já jsem si to teda nepřipravil ten graf, protože mě to nenapadlo, ale je krásně vidět na tom grafu použití Stack Overflow, jak nastoupila AI a opravdu to využití klesá neuvěřitelným způsobem. Oni ten business model trošku přeorientovali a vlastně prodávají ty data těm společnostem, které trénují ty jazykový modely. aby je optimalizovali pro programování, takže s tak overflow jako takový se asi ještě nějakou chvíli udrží, ale ten je jejich business model toho, že si tam lidi navzájem pomáhali, tak jde úplně do kytek skoro. Jo, koukám, už to promítáš. Jo, já jsem

Jindřich: zkusil jenom tady v rychlosti hodit do Google, jestli se nám to tady někde podaří dohledat. Jo, tato je možná asi takový to nejznámější, o čem jsi mluvil. Jo,

Filip: to je nějaký zobesněný graf, oni vydávali nějaký svůj vlastní, ale vlastně všechny ty grafy kopírují ten jasný trend. Vzniklo ChatGPT a jde to jenom dolů. A ChatGPT není za to, že ChatGPT, spíš je to ten pot v čase, ale dneska spíš ty pokročilý kodovací asistenti. Já už se přiznám, že fakt jsem na stocku Auroflow poslední rok nebyl. A to jsem dřív na něm byl dnes a denně. Takže…

Jindřich: Já přesně nevím, jestli tady hledám ty správný grafy, ale zkrátka ten point je stejný. Vyšlo GPT a skutečně návštěvnost ve Boosted Overflow trvala rapidně

Filip: dovu. Já bych možná, když se bavíme, nebo bych se možná vrátil k tomu wipecodingu zase zpátky trošku. A tak nějak mně přijde i vlastně jako zajímavé se podívat na to, jaký ty nástroje a jakým způsobem to tam je postavené. Protože pokud někdo jako wipecody, tak ty máš jako těch možností jako přehrošel a můžeš začít jako v nějakým GPT a v Canvasu, kde to jako tvoříš. ale potom vznikají přesně různý platformy, jako je AI Studio, Makali, Loveable atd., kde ti vlastně jako poskytují třeba i připojení do databáze, automatické napojení na AI modely a vlastně já všechny tyto nástroje vnímám jako tak, že nejenom, že ti umožňují. Pipecoded, ale pomáhají ti skládat i dílky tý skládačky dohromady. Protože software engineering do jisté míry, když pominu to programování, tak je o tom skládat různé dílky různých technologií dohromady a pospojovat je. A oni to udělají za tebe a tím ti odpadne delší expertise, kterou ty musíš mít. A zase neuděláš s tím obrovský produkční software, ale pro malé interní nástroje, kde ty data nejsou citlivé, tak je to skvělý využití. No a pro lidi, kteří chtějí experimentovat víc, tak si myslím, že jsou skvělí pokročilí AI kodovací agenti, jako je třeba Claude Code. Ten je podle mě teďka špička. Vidím na LinkedInu spoustu lidí, kteří si s ním hrajou, ač nejsou technický a nabízí ti víc možností. Ale už je to za cenu toho, že se musíš v těch technologiích vzdělávat. A to si myslím, že je důležité. Podle mě, pokud ho chceš dělat na tý pokročilý úrovni a dělat s tím fakt jako zajímavý věci, tak pořád znamená, že trošku těm technologiím se musíš snažit porozumět. Ta AI ti pomůže, nemusíš znát detaily, ale ty obecné koncepty prostě se naučit musíš a podle mě to na škodu fakt není.

Jindřich: Velmi důležitou informaci se řekl a to je vlastně infrastruktura. Sice říká se jako programování, říká se jako vývoj softwaru, ale opravdu to není jenom o těch programátorech. A vlastně ještě nedávno, když se chtěl postavit nějakou aplikaci v Reactu, tak si musel nějak zbuildit, nějak si musel deploynout na nějakou infrastrukturu, kterou si muselo někde nastavit a podobně. A právě to krásné na tom je to, že třeba lakolabable od toho všeho odstíní a ty skutečně na pár základních promptů máš 60, 70, 80 nějaké, řekněme, lakolanding page je hotovo. Byť samozřejmě těch klasických parétovou pravidlov, jako těch posledních 20 ti zabere 80 času. No ale co chci říct je to, že ty opravdu si uděláš něco, to něco pak jedním kliknutím, pár kliknutím někam deployneš, Na pár kliknutí si zase koupíš přímo tam doménu jako custom, na další kliknutí už to zase deployneš jako na tu doménu. A pořád se může dát nějakou reaktivní aplikaci, kterou furt někde musí být zbuilděná, furt zatím někde musí být ten zdrojej kód, furt tam musí být ten repozitár zatím někde. A pro veškerý ty znalosti, když si chceš ten digitální prodát dohromady, tak tě můžeš i částečně skipnout, nemusí tě to zajímat a jseš schopnej si už něco takového deliverovat. To ještě i ksát zpátky nebylo vůbec myslitelné. Rozhodně,

Filip: rozhodně. Jenom mě k tomu ještě napadá vlastně jeden zajímavý příklad, trošku odskočím, ale vlastně my jsme se bavili o těch use casech a říkali jsme, že se to hodí na ty malé interní nástroje a tak dál, ale za mě jedno z nejlepších, ale jedno z obrovských využití wipecodingu je, že ve chvíli, kdy ty máš nějaký nápad, tak díky přesně tady těm platformám, který to za tebe jako oditerujou, vyřešejí ten deploy a všechny tyhle technické věci, tak ty jsi schopnej udělat jako prototyp svý aplikace. I když je to, řekněme, složitá aplikace, na kterou bychom Vibe coding nedoporučili, odladit nějaký workflow, jestli to dává smysl, vyzkoušet si to, no a pak už můžeš za těma vývojářema přijít a říct, hele, já jsem tady jako odprototypoval, jak by to mělo jako fungovat. To neznamená, že ty vývojáři budou opravovat ten kód pod tý AI, to si myslím, že každej vývojář by tě s tím poslal. Víš kam, ale mají už ten klikatelný prototyp a mnohem líp si to představěj, než když třeba máš vlastně design v té Figmě jenom. A mě vlastně na tom přijde strašně extrémně zajímavé to, že to za mě otáčí, to paradigma toho vlastně MVP, že dřív si chtěl udělat design, nakreslit si ty obrazovky, pak Figma přišla třeba s těma klikatelnýma prototypama, takže ty jsi to takhle jako vytvořil a pak, až když jsi to jako ověřil na těch jako v drátech a designech, tak jsi šel vytvořit nějaký MVP produkt. No ale teďka se to podle mě otáčí, že je podle mě mnohem lepší a rychlejší vytvořit MVP, který nevypadá třeba tak hezky, ale naprogramovat ho, ať funguje a uvěřit ten nápad. A potom to až oblíst do hezkého designu a nechat to třeba přepsat těma programátorama, aby to bylo škálovatelný, udržitelný a tak dál, protože vibe-coded projekt, pokud tomu nerozumíš, tak nenaškáluješ na tisíce lidí. Přesně. My

Jindřich: jsme vlastně spolu před nějakým časem pracovali v Software House, já vlastně ze strany produktu, ty se strany toho samotného vývoje, ale přesně jak jsi měl, ten prototyping je skvělej, protože my jsme to tehda vlastně neměli a museli jsme ještě sbírat ty funkční požadavky od toho klienta, který jasně přišel do té softwarové agentury a chtěl vytvořit software na zakázku. No a my jsme si vždycky s tou mírou nadsázky, jsme si vlastně říkali, že klient nikdy neví, co chce, A ono do jisté míry je to jako pravda, protože přece jenom ty principy toho softwareového vývoje jsou trochu odlišný, než když přijde člověk s nějakou představou o softwareu, když to nikdy nezažil. No a my jsme museli projít celý celým tím cyklem, jako ptá se, jak to tenhle funguje, jak by se vám to líbilo, ale takhle, jasný, tak na základě toho z našich zkušeností doporučíme, pojďme tohle takhle, pojďme implementovat tuhle obdobku a takovouhle logiku napojíte, tak podobně. A teď kdyby za mnou přišel klient a řekl, hele, já tady mám hotovej prototyp a chtěl bych to naškálovat a předpokládám, že to bude používat tisíc lidí denně. Co s tím? Tak je to super, protože opravdu už jenom tohleto za těch pár hodin času, co ten klient do toho věnuje, tak vlastně v budoucnu ušetří obrovské množství prostředků na samotný vývoj konkrétní aplikace.

Filip: Rozhodně, jakože tomu klientovi to ušetří peníze, těm agenturám to ušetří ty nervy, protože co si budeme, to byl vždycky strašně těžkej proces, když člověk vymýšlel to, jak to teda by mohlo fungovat, tak ten říká, no to není úplně tak, jak jsem to myslel a teď iteruješ vlastně dál a dál. A vlastně i těm agenturám nebo i těm vývojářům to vlastně pomáhá. Já jsem měl nedávno poptávku na nějakou jednoduchou, řekněme, automatizace a processing faktur a... Než abych z toho klienta textově tahal, jak by to chtěl vidět, tak já jsem během 15 minut udělal velice jednoduchý program, velice jednoduchý demíčko toho, jak by to mohlo fungovat. Použil jsem AI Studio, které má napojení přímo na Gemini, takže i nějaké čtení těch dokumentů. Během 15 minut jsem to měl hotové, pak jsme si s klientem zavoleli, já jsem mu to ukázal. Jasně, nebylo to jako dokonalý, ale on si dokázal představit, jak by to mohlo vypadat a pak už jenom říkal, jo, tak to je super a tady si myslím, že to workflow bude trošku jiný, tady bych přidal tohle a tady bych potřeboval tohle, ale už jsme před sebou měli něco jako hotovýho a takhle rychle bych to neudělal ani v té figmě, i kdybych to dal jenom z šedých štverečků. Takže pro všechny strany v tom světě vývoje software je to podle mě obrovský efektivity

Jindřich: booster. Jo, to určitě, protože typicky ta zpětná vazba těch klientů se získává až okamžik, kdy máš design. Jenomže ten sběr fujčích požadavků je prakticky zpravidla předtím. Takže v tenhle okamžik opravdu ta předná hodnota je obrovská. Mimo jiné, což možná trochu odbočujeme u těch primárních use case, tak jako mimo ty je tohoto opravdu jedno z těch největších výhod. Ale co mi ještě napadá, tak možná když se podíváme tady na jeden z těch nástrojů a jsem tady vybral, jsem tady otevřel jako Loveable Makaline nebo podobně, ale tady koukám jako na Bolt, jeden prakticky jako z konkurenčních nástrojů. No a oni samozřejmě každá z těchto služeb tak oni tady mají nějakou nějakou knihovnu projektů, který tvoří ty jejich už, nebo tady ta jejich jako komunita. Vodou celá řada věcí. Zproto tady se mi ještě mimo jiné, jako lípí ten jako sociální prvek, že to je jak sociální sít, že to můžeš lajkovat a vidíš, kolik lidí to skušně lajkalo. Ale jako kam se chci dostat je, že opravdu nějaký projekty jsou jako opravdu hezký. Zase se mi tady nečte tohle. Ale už vidíš jenom ty animace zatím a ten smooth efekt, který je za těma samotnýma prvkama. Pobyčejná landing page, nějaká vizualizace, dat. Ale je vidět, že ten design je konzistentní, komponenty se tam přepoužívají a podobně. Ten samozřejmě jako nevím, co to je, nevím, kolik to zabralo času, ale dovolím si tvrdit, že mnohem míň, než do jistosti zadal člověk někam do vývoje. Takže jako opravdu už tady jako takhle program je. Tady si můžu podívat na ty kategorie, které tvoří, nebo tvoří celá tak jako komunita těch těch lidí, těch uživatelů, který používají tenhle ten konkrétní nástroj. Portfolio mobile, dokonce i PVA, project management, dashboarding, edukation, CRM, landing pages. Teď zkusím se podívat na nějaké internal tools. Prompting lab. Jako opravdu, i kdybych takovou stránku měl já, tak se za ní vůbec nestydím. Není vůbec špatná. Jo, a vem

Filip: si, že ty za první si vytvoříš jako takové kvalitní stránku, ale teď třeba budeš mít nápad, chceš na tu stránku něco přidat. A dřív buď to jsi to musel udělat v designu, ale pokud nejsi designem, měl jsi s tím jako problém, nebo to zadat tomu developerovi. Ty tady si to vyzkoušíš, ty prostě… Mě na tom strašně baví i to, že já třeba nemám úplně úcelenou představu, co přesně chci, aby tam jako bylo, ale tak jako vyzkouším to nějak jako vytvořit a pak to vlastně jako nějakou sochu udusáváš nebo… jako tvoříš postupně a vlastně ti to nevadí, protože ten kód je v tuhle chvíli levnej, je jako rychlej na vygenerování, takže ty si řekneš, to jak by vypadala tady ta herou sekce, když bych tyhle obrázky dal tady místo do prostřed, tak jeden dopra, jeden doleva. No tak to zadáš, uvidíš, jestli to dopadlo, nedopadlo, no to se mi nelíbí, tak to dám zpátky a jedeš vlastně jako dál a je to pro tebe jako mnohem jednodušší, než kdyby si to musel představovat, zkoušet ve Figmě nebo tak. Jo, přesně

Jindřich: tak. To si myslím, že jsou dva celkem jako odlišné způsoby. A já jsem zkoušel iterovat velmi postupně, když jsem dělal nějak z těch projektů, tak jsem říkal, hele, udělej mi nejdřív tady. tuto část, pak přidej tohle, přidej tohle, uprav mi tohle, přehoď tohle. A doiteroval jsem do velmi dobrýho výstupu. No a zároveň jsem pak zkoušel trošku jako ten opačnej, kdy jsem s Claudem jako konzultoval ten samotnej prompt, abych dostal už ten finální prompt opravdu odladěnej s kompletním nějakým popisem na XA4, jak by se mi ten projekt líbil. A no když to zkrátka, když to shlednu, tak jsem mnohem lepší jako výstup dostal tou iterací, než když jsem se jako odladil ten samotný prompt. Byť osobně zatím jako nejsem úplně přesvědčený, která cesta z toho je lepší, jestli opravdu iterovat a připravovat si ty promty, a nebo jestli naopak tou iterací dít už v rámci toho samotného vývoje. Já si

Filip: myslím, že pokud vlastně nemáš ucelenou myšlenku, tak ta iterace je jako nejlepší způsob, ale pokud už máš třeba jako jasnou představu, tak ještě se používá jako vlastně kombinace, řekněme tady těch dvou technik, že ty si to s klódem nějakým způsobem jako naplánuješ a necháš si to rozdělit na tzv. PRDs, což jsou Product Requirement Documents, a ty pak vlastně necháváš toho agenta si z nich vybírat a necháváš ho postupně iterovat samotnýho, abys mu nedal vytvoř teď obrovskou aplikaci, která má tolik funkcí. A sice jsi je popsal detailně, což je super, ale ten agent se v tom pak utopí. a neudělat to třeba tak kvalitně, když to necháš rozdělit na ty PRDs a každá nová sesion, každé nové spuštění je vlastně ten jedna dílčí část toho, ty aplikace nebo toho webu, tak to funguje za mě znatelně jako líp. Takže vlastně ta iterace je nejlepší v obou případech, jenom tu iteraci seš schopnej do jistý míry i automatizovat. Co je vlastně

Jindřich: určitě super, tak že tyhle iterace ti dávají nějaký feedback. Vyzkoušíš a už něco vidíš. Co dřív, když se zase vrátím zpátky, tak mi se tyto iterace dělaly podobný, akorát my jsme vždycky vytvořili frame nebo skeč, pak jsme se konzultovali s klientem, pak jsme zase šli tvořit ten skeč, konzultovali jsme to s designerem, konzultovali jsme to s UX-ákem a pak jsme zase ledili a Tyhle iterace jsme dělali asi velmi podobný. Ale tady vlastně nám to ten čas trochu urychluje. Ale možná, Filipe, abysme neříkali zase jenom ty výhody, pojďme si možná říct si nějaké kolikolimity, které aktuálně vnímáš. Nebo pojďme si možná teď trošku zase popsat ty projekty třeba, na který se to jako úplně přímo nehodí. Myslím si, že takových use cases je taky

Filip: celá řada. Já myslím, že jako úplně obecně pro začátek z tu čáru nakreslila jako velice dobře, že prostě ve chvíli, kdy začneš šáhat na nějaký jako citlivý data nebo dělat dokonce nějaký jako akce, který jsou třeba jako nevratný, řekněme nějaký finanční transakce a tak dál, tak tam prostě chceš mít to porozumění, chceš mít tu kontrolu, nechceš tam ten vibe coding pustit. Takže do těch složitejch disciplín tak určitě tam ne. A teď je zajímavý ten prostředek, kde je ta hranice, protože to nemusí být vždycky jen o těch datech, ale může to být i o tý složitosti. Za mě V tuhle chvíli je nutný říct, že se bavíme teďka začátkem roku 2026, protože já si fakt netroufám tvrdit za rok, za dva, kde to bude, protože ten progres za poslední rok, jak kdybych si před rokem řekl, kde to bude dneska, tak si nebudu věřit. Ale konec toho vychvalování, ty limity. Ve chvíli, kdy ty tvoříš něco velkého jako aplikaci, tak první věc je, co se ti tam bude dít, pokud ty neřídíš to generování toho kodu, tak ta AI má obrovskou tendenci ten kód duplikovat, použít třeba trošku jiné konvence v nějakých částech a začne se ti hromadit, my tomu říkáme, technický dluh. A to znamená, že ten kód začne být rozvleklej, nehezkej a on bude fungovat. ale dřív nebo později začneš narážet na to, že ty něco necháš změnit a ono to rozbije něco někde jinde. A ono to se děje úplně stejně jako v klasickém softwarovém vývoji teďka. Ale máš tam ty lidi, který to kontrolují, ale ve chvíli, kdy ty necháš tu AI dojít do toho bodu a fakt jenom nabaluješ tu sněhovou kole a děláš z toho fakt obrovský software, tak fakt se tím může stát, že pak ty necháš něco změnit a ono to změní něco jinýho a ty se v tom nevyznáš a žádný programátor se v tom taky vyznat nebude chtít, protože to bude jako divočina. Takže jako za mě tam to riziko přichází s tím, čím víc funkcí chceš narovat do toho jednoho projektu, tak tím zvyšuješ to riziko toho, že ten Byte Coding projekt se třeba nemusí chovat úplně tak, jak bys chtěl. Takže to je jako za mě první část, velikost projektu a druhá věc je jako ta škálovatelnost, že jako pořád mám ten pocit, že ty projekty jsou jako skvělý pro nějaký desítky, stovky lidí, když jako vytvoříš, aby je používali, ale jako Představa toho, že třeba udělám jako druhej Facebook, tak když pominu tu složitost s těma reklamama a se všim, ale řekněme, že udělám jenom zeď, kde se budou načítat příspěvky a budu si moc psát s kamarádama, tak ono to ve 20 lidech ten Vibe Coding Project zvládne a bude to fungovat dobře, ale ve chvíli, kdy to naškáluješ na 10 000 lidí, tak už ti to fungovat tak dobře nebude. A prostě ta škálovatelnost v tom počtu uživatelů tam zatím jako není. Takže to jsou za mě takové dva jednoduše pochopitelné limity. Jo,

Jindřich: přesně tak, tady si mě dostal trošku vítr splachet, protože přesně, jak jsi říkal, citlivý data, určitě, kategorie asi jedna. Na to asi se to nehodí, když do toho kódu pořádně nevidím a nevím, co dělá a nevím, jaký tam jsou bezpečnosti díry. Tak přesně ten Step 2 je ta škálovatelnost. Určitě interní aplikace pro použití ve firmě o pár letech pro mě, co mě něčem pomůže, vyřeší mi to nějaký jeden konkrétní use case. Super. Ale i kdyby tuto konkrétní jednoduchou aplikaci mělo používat x tisíc lidí, tak samozřejmě, byť je to pořád ten samý projekt, tak pro takové množství lidí tam řešíš už diametrálně odliští věci. A to prakticky potrze to, co ty si říkal. Určitě tady je celá řada věcí, oblastí, témat, kde úplně není šťastný ten Vibe coding takovej využít. Jak bys třeba řešil, bo co mě ještě napadá, dost možná můžou existovat způsoby, jak ten Vibe coding dělat pořádně. Jaké třeba ty tam vidíš cesty, byď samozřejmě asi nepřekonáme tyto limity, které jsme řekli, ať už je to třeba škálotelnost nebo ta bezpečnost. Ale určitě můžeš využít různé externí MCP servery, můžeš tam využít design s figmy, můžeš použít jaký Playwright, aby si ten kód pokryl testama. Můžeš využít další MCP, který ti pomůže s nějakou koso-optimalizací a tak podobně. Tak určitě máš celou řadu typů, tak pojďme možná některý

Filip: z toho zmínit. Za mě ten nejdůležitější typ je v tom, Ty AI agenti, který ti tvoří ten kód, který s tebou wipe kódují, tak nejvíc jim zlepší ty výsledky to, když oni jsou schopní verifikovat po sobě to, co udělali. To znamená, ve chvíli, kdy oni vidějí jenom ten kód, co vygenerovali, tak do jisté míry si to po sobě jsou schopní zkontrolovat. ale ve chvíli, kdy ty jim dáš právě třeba pomocí toho MCP serveru přístup třeba k tomu playwrightu, což je vlastně, že ten agente je schopnej si spustit prohlížeč a proklikat si tu aplikaci, vlastně podívat se, jak se chová, tak najednou tím jako extrémně zvyšuješ tu šanci toho. Vlastně ten výstup bude dobrý, protože AI je skvělá v dělání chyb a taky skvělá v opravování těch chyb po sobě, ale proto, aby je mohla opravovat, tak o těch chybách musí vědět. Takže ty sice tím prodloušíš ten implementační čas, ale to tě netrápí, protože ty na toho agenta jako nemusíš koukat, když to děláš, ale tímhle tím dosáhneš těch lepších výsledků. Stejně tak, když tomu agentovi pomocí toho MCP servoru dáš přístup k té databáze a on je schopnej si zjistit, jak vypadá. ta databáze, jakým způsobem tam ta data jsou uloženy, jestli to funguje, ten dotaz. A tohle buď to můžeš dělat pomocí MCP serveru, nebo třeba platformy jako lovable, tak oni to mají tak nějak v sobě, že ten agent komunikuje s tou databází napřímo. Takže za mě jakýkoliv rozšiřující kontext plus schopnost verifikovat ty výsledky pro to AI agenta, ty výsledky opravdu zlepší. a druhý bod, to vlastně s tím trošku souvisí, tak je instruovat toho agenta, aby po sobě tu práci do jistým mír jako kontroloval, aby dodržoval nějaký to, že třeba využívá stejné komponenty. To znamená, že když máš tlačítko, takže všude využívá to jedno tlačítko a klidně mu řekneš, hele, to tlačítko si udělej jako komponentu a pracuji s ním pak všude jako stejně. A protože Člověk by si řekl, že to je intuitivní, že to je best practice, jak se to používá, ale ten agent byl naučenej na spoustu kódu, který byl nalezen na internetu, a co si budeme, ne všichni programátoři píšou takhle hezky čistě. I lidský programátoři, takzvaný prasej kód. Takže připomínat tomu agentovi, ať k tomu přistupa zodpovědně a píše čistý kód, tak paradoxně kód dost pomůže. Já

Jindřich: jsem se teď vybavil, když jsem byl v D1 přednášce, tak tam padlo za mě dost zajímavé zatvrzení. A to vlastně znělo, že v dnešní době má každý MCP servery, ale 99 toho jich je odpad. Možná tam něco bude, možná to nebude, nevím. Nejsem asi dostatečně kompetentní na to, abych to dokázal zhodnotit. Ale přesně s chodou okolností tam zaznělo i to, že právě Playwright má jedno z nejlepších MCP. Takže když člověk tvoří frundení aplikací, tak si ji může nechat pokryt testama i přes to MCP toho playwrightu. Co mě ještě napadá, když skombinujete přesně tyto přístupy, které jsi si popsal, A na to už samozřejmě člověk, respektive uživatel, potřebuje mít asi nějaký technologický background. Jakmile jako teho máš, dokáže si tyhle věci dát dohromady, používat git, všechny tyhle vývojářské věci, které tady s námi dobu jsou. tak ty asi dokážeš opravdu udělat ten projekt jako v jistý míře kvality, ale pořád to bude mít samozřejmě ty limity a to je jakoby za mě něco, co pokud nás někdo poslouchá, by si to aspoň odnesl, protože opravdu není to všemocné, byť se nám to líbí, byť je neuvěřitelné, kam se to za tu dobu dostalo, Ale určitě má to spí limity a není to zcela určitě hodný pro úplně všechno. Byť náma ten Vibe coding a takovej znovu opakuje tady necelý rok, takže ani já osobě nemůžu tvrdit, že je Vibe coding

Filip: profesionál. Pravděpodobně ne. Jasně, jo, sohlasím, jakože má to prostě své limity, takže na to si prostě zkrátka dávat jako pozor. A za mě vlastně to platí i troufám si si tvrdit o celý jako současný AI, že ty nástroje, různý modele atd. tak nějakým způsobem amplifikují ty tvoje schopnosti, vlepšujou to, jak ty jsi dobrý. A Vape Coding otevřel tu bariéru i pro lidi, kteří nejsou technický, že můžou programovat. Ale čím jsi víc technicky zdatnej, nebo designersky zdatnej, tak ty nástroje umíš použít líp a líp a dostaneš lepší výsledek. Takže já si myslím, že ve chvíli, když jsi programátor a budeš wipekodovat, tak dostaneš lepšího výsledku než někdo, kdo není tolik technicky zdatnej. Ale třeba tam to může zase použít designer a ten si troufnu tvrdí, že i z toho wipekodingu vyždíme po té designerské stránce víc, než ty jako ten programátor. Takže podle mě ty naše schopnosti a ty naše skily, které máme v doménách, tak v současné chvíli pořád hodně znamenají. a díky AI ty seš jenom schopný jako mnohem zapřís efektivnět a taky jako zlepšit ty svoje výsledky. No to jako

Jindřich: zcela určitě, jakmile ty máš nějakou knowledge v té doméně, tak ty dokážeš zlepšit ty výsledky primárně tím, že to dokážeš dobře napromptovat. Přece jenom je to hodně zakladá na tom, že ty znáš tu terminologii, takže když nevím, řešíš na design, řekneš mu, ale chci na to, chci tady na ten model, chci backdrop, nebo chci tam mít jako parallax efekt, chci mít border a pedig jako takovej a machovej. Tak když znáš tu terminologii, tak se samozřejmě dostaneš mnohem dál nebo do kvalitnějších výsledků, než když mu řekneš, ale chci s ní. Například, takový podoben, který mi východnosti napadá. Můj se vyjádřit zkrátka. Znáš tu terminologii přesně tak, znáš, máš tu doménovou znalost, tak to dokážeš posunout mnohem dál. Ale jako zároveň, co společně s tím si myslím je důležitý změnit, je to, že když tu domenovou znalost nemáš, tak zároveň nevíš tolik, co za tím samotným vývojem může být. Co tím chci říct, že ty jako netechnický člověk si dokážeš skutečně během pár vteřin udělat něco absolutně neuvěřitelného. Aby si to pak dokázal dát do 95% toho, co si přeješ, tak pak ti to vezme velký množství času. No jo, jenom že samozřejmě ta negativní stránka je taková, že já si to dokážu tady dát dohromady za nevím hodinu kompletnou, což znamená, že vývojář to musí mít určitě nejhůř za tři hodiny. Jako ne, určitě ne. A takhle to samozřejmě nefunguje nikdy. Fungovat nebude. Ta škála toho, co trvá napsat a udělat ho kvalitní tak, aby byl čitelný, aby prošel koutrevý, aby někdo jiný to po mě mohl například opravit, aby byl udržitelný a rozšiřitelný do budoucna, tak tohle je nebeda a dudy. Určitě je důležité to od sebe významně odlišit.

Filip: podepisuju a ano, umělá inteligence dělá vývojaře efektivnější, bez pochyby, ale ne takovým dramatickým tempem, jako je, jako pipecoding umožňuje tvořit něco jako rychle, že prostě ne, pokud ten kód chceš mu porozumět, tak chceš ho udělat kvalitně, aby prostě jako fungoval. dlouho a škálovatelně a tak dál, tak prostě pořád ty lidské práce zatím je dost. Jak to bude za pět let, těžko říct, ale dneska prostě ano, programátoři jsou efektivnější, ale třeba já nevím, plácnu o 20%, 10%. Není to prostě něco jako extrémního, že bys prostě najednou ti fakt stačilo jako tady místo týdne, tak jako půl hodiny. Ano, jenom ještě dodám, že někteří by mě mohli chytat za slovo, že pokud si ten projekt nastavíš dobře těma všema růlam a pravidlam a dáš mu dobrý kontext, tak ano, ty featury můžeš dělat znatelně rychlejc, ale jenom chci říct, že to dobré nastavení projektu a to udržování tak taky žere extrémní množství času. Takže ty sice to pak ve výsledku tu funkci uděláš rychle, ale zase ten čas si strávil nad tím, aby si AI poskytl dostatečně dobrý kontext. Takže jako… pro klasický projekty, kde prostě ty lidi nestrávili stovky a tisíce hodin na setupu toho AI prostředí a toho kontextu, tak ta efektivita není tak dramaticky zvýšená, jako když bys tohle udělal.

Jindřich: Přesně jak říkáš, dobrý sluho, špatný pán a určitě tím, že já se tady něco udělám během parteřin, tak bych neměl nabývat dojmu, že ta disciplína jako taková je snadná. Není. Proto je na trhu práce jako nedostatek vývojářů jako stále. A samozřejmě před X lety to bylo pořád to stejné. Takže tím, že já začnu používat umělou integraci a používat typecoding nástroj, to by mi to nemělo dávat přesvědčení o tom, že já nejednokrát mám tu doménovou znalost. Pětí třeba částečně mám, ale rozhodně nehlubokou. Každopádně je tady, Filip, celá řada témat, o kterých byste si mohli povídat. A celá řada i velmi úzko spojených témat s tím, ale asi bychom si něco měli nechat do dalších epizod, jestli se s tím souhlasíš.

Filip: Rozhodně. Myslím si, že nás těch témat, ať už z oblasti AI nebo technologii, čeká opravdu velké množství. Tak díky

Jindřich: moc za příjemný pokrač. Bylo to fajn a na viděnou příště. Čau, čau. Taky

Filip: díky a budu se příště těšit. Čau.